Panev

No konečně, čekal jsem dlouho, ale dočkal, pořádná práce je tady. Hlavní zadání dnešního grafického návrhu, aby to bylo co "nejvíce perverzní" mně tak trochu straší, umím to vůbec? Ve skutečnosti určitě, ale umím to i v podobě nápadu? No nic práce čeká a nad zadáním se nediskuuje, musím holt dělat to, co se ode mne žádá, dneska je zadání na to, abych byl hodně perverzní. Super.

Muž se svěřuje na prvním rande: "Nepiji, jsem nekuřák, nemluvím sprostě, ale dost mě kurva nasere, když mi do piva spadne vajgl!"

Taky premyslite, co ma znamenat ta cervena ruka, ktera se objevuje posledni dobou temer vsude? Treba i na titulni strane MF Dnes http://data.idnes.cz/mfdnes/pdf/20060125.pdf.

Mozna jsem paranoidni, ale ja tipuju, ze je to kampan Narodni strany.... Co myslite vy?

Kdybyste někdy hledali inspiraci pro dárek ...



... tak tímhle mi zaručeně uděláte radost. Děkuji :-)

"Už nepaříme tak jako dříve, David třeba na mejdany nechodí vůbec. Jak stárneme, už to nejde tak, jak bychom chtěli."

Andy Fletcher, Depeche Mode
Praha, 25. ledna 2006

Pamatujete se ještě na expedičního pavoučka? Už by potřeboval zase aktualizovat, že Pájo? No, nechme vztahy na pokoji a podívejme se raději na to, jak nám náš krásný nápad "ukradla" televize Nova! Zde naleznete v podstatě slabší odvar toho, co jsme dokázali my! Jen upozorníme na to, že ani v novácké verzi nechybí vztah se psem. Zatímco u nás Eva alespoň dodržela věkovou hranici, na Nově si s pejsánkem užívá nezletilec Martin... Připomínáme, že novácký pavouček se vztahuje k seriálu Ordinace v růžové zahradě :-)

Ach jo, tak jsem to opět přehnal. Ten sírou páchnoucí s rohama na hlavě, přemohl čisťounkého a mírumilovného andílka, doslova ho nakopl do prdele a to v okamžiku, kdy jsem chytl panáka tequily a naklonil jsem ho do svého hrdla. Andílek v mé hlavě měl ještě nějakou převahu, když jsem platil a chtěl odejít z hospody zvané Sklep, opustit kolem desáté večer své kamárády Puntíka, Codela, Apla a vydat se poslušně k domovu. Jít pěkně domů, po cestě přemýšlet o smyslu života a o tom, jestli někde za rohem na mě náhodou nečeká štěstí. Nicméně Ti tři výše zmiňování mi zabránili v odchodu, čímž probudili toho rohatého a ten rohatý v okamžiku kdy viděl panáka tequily, mi podlomil kolena a já usedl zpátky na lavici.
Ale ještě než se toto vše odehrálo, v době kdy ještě mé tělo ovládal andělíček, jsem seděl způsobně v hospůdce, crcal pomalu pivo a decentně a potichu jsem oznamoval klukům, že právě do hospody vstoupil Mr. Chapman, doprovázen svým psem a bandou kamarádů. Mr. Chapman je mladý borec (cizinec, pokud jste to nepoznali podle jména), který vyučuje seminární skupiny z angličtiny. Já někdy v říjnu jendu hodinu jeho seminární skupiny navštívil a od té doby jsem si ho pamatoval. Pan Mr. Chapman ale po chvíli odešel a já ho vypustil z hlavy.
Teď se střihem dostaneme o cca dvě hodiny dál, kdy rohatej už zcela ovládal situaci a já byl opět ve formě. No a na scéně se objevil opět Mr. Chapman. Chvíli jsem ho pozoroval, jak jde kolem našeho stolu ke svým kamarádům a pak jsem cítil, jak otvírám hubu a na celé kolo řvu:
"Hello Mr. Chapman!, hello Mr. Chapman!". Mr. Chapman to vřeštění zaregistroval, otočil se a šel ke mě. V tu chvíli jsem byl přesvědčen o tom, že má angličtina vlastně není vůbec špatná a vyrazil jsem mu naproti. Řeknu vám, rozuměl jsem mu úplné hovno. Jen jsem kýval hlavou a občas prohodil slovíčko yeap, abych nevypadal jako úplný trotl. Ale přece jen i hovno je víc než nic, takže jsem dokázal zachytit, že bydlí na Grohove ulici, ten čokl je jeho a... a dál už fakt nevím nic.
Rozhovor, nebo lépe řečeno monolog skončil, já sedl na prdel a sledoval jak Puntík hrozně šilhá, jak se klátí, jak rozbíjí sklenici z pivem, jak odchází domů, jak se za 20 min. zvedáme my ostatní, jak nacházíme Puntíka, který se marně celou dobu snaží stopnout auto, jak Codel stopuje taxana, jak cpe Puntíka do vnitř, jak sedám dovnitř já, jak na Kotlářské vystupuju z auta a jak Puntíkovi říkám "ahoj".
Tak snad zase někdy, přátelé.

Lidi zlatí, už jsem se na vyšce učila fakt kdeco, integrovala jsem formy, pájela jsem dohromady součástky na elektronické kostce, dokonce jsem semestr chodila pozorovat šutráky v mikroskopu s tou geologickou cháskou...ale že se jednou budu šrotit anatomii jak Štěpánek v Básnících, to mě nenapadlo. Člověk ani neví, kolik těch kostí má v těle, dokud se to nemusí naučit latinsky...

Abyste měli představu, o čem to tady teď blekotám (a abyste mě mohli náležitě politovat), rozhodla jsem se vám ukázat záznam rozhovoru z icq, který jsem vedla dnes v noci s mým kámošem. Jde na tu zkoušku taky, takže jsme se navzájem rozhodli prozkoušet..

Věřím, že bavit se bude především Mariana a Alice, pokud to budou číst...

začátek 22.1.2006, 10:44 PM
Prochy: jak ti to jde?
Mari: ja jsem se ted kompletne nasprtala kostru a vsechny ty kosticky latinsky
Mari: akorat zacinam krev, snad si to stihnu pres noc aspon vsechno precist
Prochy: tak rekni češka..
Mari: patella :)
Mari: kost slzna
Prochy: oc lacrimale
Mari: os, ne oc
Prochy: kost radličná
Prochy: ja vim preklep
Mari: vomer
Mari: kosti zánartní
Prochy: tarsus
Prochy: kost klínová
Mari: os sphemoidale?
Prochy: myslim ze tam je n misto m
Mari: a už vím, co je pelvis a pectus :)
Prochy: sphenoidale, ne?
Mari: jo, je tam n
Prochy: :-)
Mari: kost vřetenní
Prochy: radius
Prochy: noha
Mari: pes, to je trapne lehke :)
Mari: kost tylní
Prochy: os occipitale?
Mari: jo
Prochy: pojem horní oba způsoby:
Prochy: ty podvadis, ze jo? :)
Mari: ne, pisu si jeste s Petou
Mari: horní je superior nebo cranialis
Mari: lebka
Prochy: cranium
Prochy: dolni celist
Mari: mandibula
Mari: zuby
Prochy: tak to jsem v hajzlu:) zuby fakt netusim....
Prochy: jak?
Mari: ja taky nevim :) ale rikala jsem si, ze kdybys to vedel ty, tak jsi fakt borec :)
Mari: to tam neni :)
Prochy: :-) ja vim ze to tam neni, jinak bych aspon vedel ze to mam umet:)
Prochy: rekni jeste loket
Mari: ale dostala jsem te, ze jo ? :)
Mari: cubitus
Mari: kost patrová
Prochy: os palatinum
Prochy: povrchovy
Mari: interficialis
Mari: bederní obratle
Prochy: neee superficialis:-))))))))) maaam te
Prochy: vertebrae lambales
Mari: superficialis...jsem to nejdriv napsala dobre, ale pak mi spadl net a psala jsem to unova :)
Mari: a ty tam mas taky chybu, je to lumbales
Prochy: ale to je jen preklep a ne takova tragicka chyba:)

Mari (06:10 AM):
ja si musim pustit Kabaty
Prochy (06:10 AM):
ja si musim pustit neco na hlavu, treba studenou vodu....

Teď je 6:49. V 9h ta zkouška začíná. Rozhodně to všechno neumím (jsem to jaksi podcenila, no). Chce se mi hrozně spát a začínám šilhat, ale asi exnu Redbull a zkusím se naučit ještě pár slovíček, bo jsem přece Valach a nevzdám to, i když šance mám tentokrát mlhavé, jak rána na Radhošti...

Dnes jsem si po obědě v menze, zašel na místní záchod. To, že v kabince někdo vyráběl čokoládový obušek vynechám a zaměřím se na něco jiného, něco víc voňavého. Tím voňavým myslím, barevné válečky, které někdy jsou do mušlí umístěny, aby provoněly místnost a přebily výpary močoviny, které často na záchodech jsou. Tyto válečky voní tak krásně, že jsem měl už několikrát chuť, si jeden z nich z mušle vytáhnout a strčit si ho do pusy. Strčit si ho do pusy a zjistit, jestli chutnají stejně dobře jako voní. Tento silný pocit jsem měl zvlášť tehdy, když jsem měl v sobě pár promile alkoholu. Po návratu ze záchodu jsem pak často s kamarády probíral otázku, kolik by vám museli dát, aby jste to skutečně udělali. Začne se taky vzpomínat na jiné mušle v jiných hospodách. Pamatuju si zvlášť na jednu, o které jsme dlouho debatovali. Byla ucpaná, plná moči, plivanců, vajglů a ještě nějaké příměsy. A opět se objevila otázka, kolik by vám museli dát, kdyby jste tu mušli vypili i s těma vajglama a vším možným. Už si vážně nevzpomínám jaké cifry padaly, ale bylo to určitě nad 100 000Kč. A tak si říkám, co je vlastně člověk schopen pro pár špinavých zlaťáků udělat..., no asi hodně.

Tentokrát pro vás nemám zážitky ze stáže, ale spíš názornou ukázku toho, čím se baví student/ka (tedy já) během zkouškového období, když už nemá sílu ani na otočení stránky ve skriptech.

(sepsala jsem to během včerejší noci, když jsem se přesně do tohoto stadia dostala)

Rádiovou techniku po nocích se učím,
moc to nejde do hlavy, zbytečně se mučím.
Takhle zalézt do postýlky, protáhnout si záda,
místo toho drtím vzorce, to já nemít ráda...

Procesorová technika - tak ta mi fakt nic neříká.
Divit jsem se nepřestala, že jsem to nakonec dala... (sice za téměř nejnižší počet bodů, ale i to se počítá)

Do lékařské techniky své naděje vkládám,
rentgeny a ultrazvuky, to obstojně zvládám.

A už se blíží konec zkoušek, jenže málo platné,
na MU mám pár dalších restů, je to se mnou špatné. (MU = Masarykova univerzita)

A nakonec rada pro vás, kdo se furt jen učíte,
berte školu s nadhledem, než se z toho zblázníte...

Začíná mě děsit představa vlastní smrti. Ani ne tak proto, že mě může čekat neskutečné utrpení před tím, než vydechnu naposledy. To už dneska Japonci měří a doktoři (snad) řeší morfiem. Spíš se děsím toho, co mi připraví můj mozek na rozloučenou. Soudě podle toho, jaké psychopříhody mě připravuje během spánku. Tak například dneska, když jsem v noci málem umřel.

Napřed se mi zdál mírně lechtivý sen, tělo zaplavil příjemný pocit tepla, byl jsem v naprosté duševní pohodě. Jenže najednou, z ničeho nic, se ten sen změnil. Probudil jsem se z něj do jiného snu. O tom tu psal nedávno Dutohlav. Tak přesně to se mi dnes dělo. Z příjemného softporna jsem se ocitl v děsivě prázdné nemocnici, asi pro mentálně postižené, zamotaný do povlaku polštáře. Seděl jsem v rohu nějaké cimry a snažil se zorientovat, co se to děje, kde že je můj erotický sen. Najednou se dveře místnosti otevřely, někdo neviditelný vstoupil. Propadl jsem naprosté hysterii. Snažil jsem se vymotat z polštáře a křičel na toho neviditelného, ať jde pryč. Dveře se přivřely, samy od sebe, asi nebyly dobře usazené. A do místnosti vešel někdo další. Opět neviditelný.

Zažil jsem velmi intenzivní pocit, že jsem se zbláznil. Což není poprvé, to už se mi jednou ve snu stalo – asi mi začíná vážně hrabat. Tou dobou už jsem věděl, že je to jen sen, protože duchové nejsou a zoufale jsem se snažil probrat. Nic. Jediný výsledek, kterého jsem docílil bylo, že jsem se probudil do dalšího snu. Byl jsem opět v nějaké budově, obličej zkřivený hrůzou, polštář pořád omotaný kolem hlavy a nemohl jsem dýchat. Snažil jsem se ze všech sil křičet na Viktora (nevím proč právě jeho), ale měl jsem sucho v hrdle a nešlo to. Navíc jsem začal slyšet hlasy a zase se otevíraly dveře všude kolem a ke mně proudily davy neviditelných bytostí. To už jsem byl smířen s tím, že jsem se definitivně zbláznil. Najednou se odněkud zjevil Viktor, zděšeně se na mě díval a říkal mi, že vypadám hrozně, ať se probudím.

A v tom jsem se konečně probudil. Kdo ví, možná mi Viktor dneska v noci zachránil život. I když spal asi dvě stovky kilometrů západně. Probudil jsem se přidušen v polštáři. Jedna moje nosní dírka je totiž už několik dní neprůchodná, takže dýchám ve spaní výhradně tou druhou. A tu jsem si přilehl do polštáře, takže jsem si omezil přísun kyslíku asi na pět procent normálu. Oči jsem otevřel ve chvíli, kdy jsem se strašně zhluboka nadechoval pusou a měl jsem černo před očima. Origoš jsem se dusil. Možná, že tělo by mě nakonec vzbudilo a udusit bych se takto blbě nemohl, ale možná taky jo. Ležel jsem chvíli v posteli, třepal se a zhluboka dýchal. A měl jsem strašně intenzivní pocit, že jsem se podruhé narodil.

A právě proto se už nějakou dobu bojím smrti. Nebojím se ani tak toho, jak se to stane, bojím se toho, co se bude dít potom. Než se mozek vypne, než odejdu definitivně do věčných lovišť. Nějakou dobu totiž bude můj mozek generovat příběhy, jako byl ten dnešní. A to nebylo zdaleka to nejhorší, co se mě kdy zdálo. Děsím se toho, až budu umírat v zajetí vlastního mozku. To je totiž možná to peklo, co mě čeká. Mozku to trvá kdoví jak dlouho než vypne, ale umírajícímu se to může zdát jako staletí ve světě hrůz a děsu. Jistě, může to být i lepší, ale znám svůj mozek. Děsím se toho, že až jednou umřu, budu se potácet mezi různými světy mého mozku s jistotou, že z toho už se nikdy neproberu.

© mageo, autor neznámý

Všem Brňákům, (a ostatním lidem, kteří v Brně z nějakého důvodu musí žít) - v Domě pánů z Kunštátu právě probíhá úžasná výstava Hanzelka&Zikmund. Je to jen do konce ledna, takže kdo máte rádi černobílou fotografii, tohle si nenechte ujít. V sobotu a v neděli tam taky běží pásmo dokumentárních filmů, více info na: http://www.dumb.cz/

... na mírně kratochvilném výletě mezi neznabohy...

Radiožurnál: Můžete nám říct, proč jste se smál (při vynesení rozsudku, pozn. iced) ?
Odsouzený: Jděte do prdele.

DEAR SIR,

YOU MAY WONDER HOW I CONTACT YOU. I HAVE GOOD REFERENCE ON YOU AND HAVE GOT YOUR E-MAIL FROM TRUSTED SOURCE. PLEASE I NEED YOU HELP AND YOUR HELP WILL BE APPRECIATED!

MY NAME IS DR. DAVID RATH AND I AM A FORMER PRESIDENT OF MEDICAL UNION IN CZECH REPUBLIC, NOW BEING MINISTER OF MEDICINE AND PHARMACEUTICAL BUSINESS. I WILL SOON OBTAIN STATE SUPPORT TO REPAY DEBTS OF ONE MEDICINE INSURANCE COMPANY UNDER MY CONTROL, CLAIMING 3 BILION (3.000.000.000) CZK WHICH IS APPROXIMATELY US$125 MILLION. THE FORMER BOSS OF THIS COMPANY WILL BE ARRESTED SOON.

I NEED TO TRANSFER THE SUM TO SECURE LOCATION ABROAD AND THIS IS WHY I CHOOSE YOU AS A TRUSTED PARTNER. I WOULD LIKE TO USE YOUR PRIVATE ACCOUNT TO TRANSFER THE SAID SUM. IF YOU BECOME MY PARTNER AND HELP ME TRANSFER THE MONEY, YOU WILL BE AWARDED 20% OF THE SUM, WHICH IS US$25 MILLION.

PLEASE HELP ME SECURING THE MONEY. THE TRANSACTION IS COMPLETELY LEGAL BUT I NEED YOU HELP. PLEASE BE AS DISCRETE AS POSSIBLE. THERE ARE ALWAYS PEOPLE WHO WANT TO TAKE THIS MONEY FROM US, MY FRIEND. YOU ARE REQUIRED TO PROVIDE A SECURED TELEPHONE AND FAX FOR THE PURPOSE OF THIS TRANSACTION.

THANK YOU AND PRAISE THE LORD,
DR. DAVID RATH
MINISTER OF HEALTH AND PHARMACEUTICAL BUSINESS
CZECH REPUBLIC

Máte nějaké? Tak, teď škrtněte zvěrolékaře, princeznu, důchodce, kosmonauta, popeláře a majitele slovenského nevěstince. Zbylo vám něco? Mně zůstal moderátor nočního proudu v rádiu. Líbí se mi představa tmy za oknem, sluchátek, mikrofonu, hromady cédéček, éteru a vědomí, že vás poslouchá jenom pár nespavců. Žádná rozjuchaná ranní párty na Evropě 2, rozjuchaná a ranní je ostatně protimluv, hlavně v pondělí. Spíš záchytné lano pro ty, kteří musí být vzhůru tehdy, když ostatní leží pod hromadou peřin a chrupkají.

Ale i když moc nepiju rum, musel bych si dávat majzla:

2. a 3. den: Tyto dny mi ukázaly, že jsem netušil "o co přicházím". Pupínků znatelně přibylo a začaly být velmi nepříjemné. Na hlavě jsem měl pocit jako bych měl nasazenou masku a desítky jehliček mě do ní píchaly a nasledně svědily. Tělo na tom nebylo o moc líp. Nojo dětské nemoci. Pro ilustraci přikládám zase nějakou fotečku...



Jelikož vítěz soutěže Apl se vzdal odměny, ta se tedy přesouvá na zájemce Goméze, který dle svých slov má s odměnou vlastní plán.

A: Život opravdu nemá smysl. Život jeden. Ale životy dva už smysl dávají. Ale co s tím,když si člověk připadá tak sám. Někdy, občas, stále. Je tak těžké uvěřit tomu,že by za to vše mohla jen nějaká chémie v mé hlavě. Oni říkají,že nikdo neni sám. Ale tomu věří oni. Člověk může být mezi spousty lidmi a přesto si bude připadat sám. (...)

B: Taky prispjeju do diskuze, aby jste videli jak na tom jsem celej zivot! Nedokazu se bavit s lidmi a to se zadnejma. Nemam zadneho dobreho kamarada a uz vubec kamaradku. Klepu se, kdyz s nekym mluvim a rychle nekam utecu a podle toho ten rozhovor vypada. Stydim se na kazdym kroku, padam sam do sebe, topim se sam v sobe a ve svejch "pocitech". Nechci nikoho videt, s nikym mluvit, mam iq 160 a je mi to na nic. Ve skole mi to jde, ale maj me za magora. (...)

C: Nejlepsi by snad bylo jen ve spanku, zbytkem vlastni vule mozku rict, aby neak "sabotoval" zivotni funkce. Nikdo by pak nic nepoznal (...)

D: Dyt je to jedno. Stejně všichni zmizíme.

......................................................

To je pouze malá ochutnávka. Adresu mi poslala kamarádka Mikyna a společně jsme pak obdivovali například Obrazárnu. Vstup je pouze na vlastní nebezpečí. Takže Marvine, opovaž se!

Kdybyste chtěli někomu od plic vynadat a zároveň nedat příležitost vám to vrátit, tak si už s angličtinou nevystačíte. S japonštinou ale budete hvězdy! Jistě chápete, že sprosté části českého překladu jsem bohužel musel vyhvězdičkovat.

Baka - *****
Bukkoroshite yaru zo! - Já Tě ******!
Kuso shite shinezo! - **** *******! (Velmi hrubá nadávka)
Kuso - *****
Xó! - Jdi do ******!

Jelikož u mne v neděli propukla nečekaně dětská nemoc (záměrně neuvádím jakou), což v mém věku není uplně častá věc, rozhodl jsem se postup nemoci zaznamenat a podělit se s vámi o její průběh. Potenciálním příštím "poďobancům" se tak pokusím zprostředkovat co je čeká.

1. den: Jelikož jsem si myslel, že můj imunitní systém je odolný, předpokládal jsem mirný průběh nemoci. První den tomu opravdu nasvědčoval. Objevilo se mi na těle "jen" pár desítek vřídků a teplota oscilovala mezi 37 a 39 °C. Viz. foto.





Bonusová otázka za kterou vítěz získá možnost experimentální návtěvy přímo u mne zní: Co je to za nemoc?

Byl jednou jeden princ. Přišel za krásnou princeznou a zeptal se jí: "Chceš si mě vzít za muže?" "Ne," odsekla ta potvora.
A ten princ žil potom šťastně mnoho let. Chodil na ryby, lovil zvěř, každý den hrál golf, plachtil po moři, pil hodně pivo a spal s každou, která si dala říct.

Ech, asi jsem zrůda, která se dokáže od plic zasmát jenom cizímu neštěstí. Ale tohle co přikládám (slabší žaludky to možná raději vynechají :) mě vážně pobavilo. Rozchechtal jsem se tak, až mi do očí vstříklo pár slz. Ten hrdina je buď úplně blbej, nebo retardovanej. Pak je to ovšem celé nevtipné, hnusné a vůbec. Prostě klikněte sem a nebudete se stačit divit. Má to mega...

Vnímám sice nelibost některých pánevníků vídat zde příspěvky, které patří spíš na Fudge nebo jiný rádobyvtipný server, ale tohle je fakt kategorie MUST SEE :)

P.S. Taky vám ta ženská tak hrozně připomíná Apla?

Nejlepší je Černý, Žlutý a Zelený den...kam se hrabe Sv. Valentýn?
http://www.novinky.cz/zdravi/74068-laska-v-jizni-koreji-prijde-dnes-draho.html

Tak nevím, myslíte, že to spolu nějak souvisí?

Otázka: Představ si, že jsi sudička. Co bys dala do vínku druhé řadě Vyvolených?
Odpověď Kačenky: Výdrž, dobré srdíčko, HLAVNĚ ZDRAVÍČKO, ohleduplnost, pevné nervy, pevnou vůli, smysl pro humor, dobrý odhad ať už v čemkoli.

Můžete mi prosím někdo vysvětlit, k čemu jsou TELEVIZNÍMU POŘADU dobré srdíčko, zdravíčko, pevné nervy anebo vůle?! (Kačenka je dnes už bývalá soutěžící první řady Vyvolených, pozn. red.)

"Žádní další vyvolení a žádné sladké řeči, žádné nošení světla. Pryč s tím se vším. Osobně nechci být lepší nežli Chomejní, Brežněv, Kaddáfí, Assad nebo Mrs. Thatcherová, nebo dokonce Harry Truman, který zabil půl miliónu Japonců pomocí dvou pěkných bomb. Chci být jen chytřejší nežli oni, rychlejší a účinnější, a ne být lepší nebo krásnější nežli oni. Povězte mi, mají se zlosyni tohoto světa tak špatně? Když se jich někdo jen dotkne, utrhnou mu ruce a nohy. Loví a chytají cokoliv, na co mají chuť. Netrápí je zažívací poruchy a nebesa je netrestají. Chci, aby Izrael se stal členem toho klubu. Snad potom konečně svět se mě začne bát, namísto toho, aby mě litoval. Možná se začnou třást strachy, budou se bát se mého šílenství a ne obdivovat mojí vznešenost. Chvála bohu za to. Jen ať se třesou. Jen ať nás nazývají šíleným státem. Jen ať pochopí, že jsme divoká země, nebezpečná svému okolí, nenormální, že se můžeme dočista zbláznit, když jedno z našich dětí je zavražděno - jen jedno! Že se můžeme rozzuřit a spálit všechna naftová pole Středního Východu! Ať vezmou na vědomí ve Washingtonu, Moskvě, Damašku a v Číně, že zastřelení jednoho našeho velvyslance, nebo jen konzula, nebo i nejnižšího úředníka velvyslanectví může být pro nás důvodem k rozpoutání třetí světové války a ať se tomu pak nediví!"

Rozmlouváme v sedě na balkóně hezké venkovské chaty, která patří C. a která se nachází v bohaté oblasti Moshav. Směrem na západ vidíme hořící západ slunce a ve vzduchu je vůně ovocných stromů. Je nám nabídnuta ledová káva ve vysokých sklenicích. C. je asi padesát let starý. Je to člověk, který se stal známým díky svým vojenským akcím. Je to muž silné a podsadité postavy. Má na sobě šortky a je bez košile. Jeho opálené tělo je kovově bronzové barvy, tak jak se opálí blondýn dlouhým pobytem na slunci. Položí své chlupaté nohy na stůl a dá ruce na židli. Oči se mu toulají po jeho plantážích. Káže svou ideologii hlasem ochraptělým z přílišného kouření.

"I dnes jsem ochoten dobrovolně vykonávat tuto špinavou práci pro Izrael, zabít tolik Arabů kolik je nutno, deportovat je, vyhnat je a vypálit je, takže každý nás bude nenávidět, podtrhnout koberec pod nohama Židům v diaspoře tak, že tito budou nuceni utíkat k nám s pláčem. I když to znamená vyhození tu a tam pár synagog do povětří, tak je mi to jedno. A též mi není proti mysli, poté, co je tato práce skončena, když mě postavíte před nějaký Norimberský soud a potom mě uvězníte na doživotí. Třeba mě i pověste jako válečného zločince. Potom si můžete vylepšit vaše židovské svědomí a vstoupit do ctihodného klubu civilizovaných národů, národů, které jsou veliké a zdravé. Co sebranka jako vy nechápe je to, že špinavá práce sionismu ještě neskončila, zdaleka ne. Pravda, mohla být skončena v roce 1948, ale vy jste tomu zabránili, vy jste to zastavili. A to vše kvůli židovství ve vašich duších, kvůli vaší mentalitě diaspory. Když otevřete oči a podíváte se na svět kolem vás, uvidíte, že tma opět přichází. A kdo ví, co se může stát Židovi, který se octne ve tmě. Proto jsem rád, že tato malá válka v Libanonu postrašila Yida (pejorativní výraz, asi jako Židáci v češtině, angl. the Yids). Jen ať se obávají, jen ať trpí. Měli by pospíchat domů, dříve než se opravdu setmí."

..................

Úryvky rozhovoru, který halí otazníky a je oblíbenou municí pacifistů. Na žádných "oficiálních" stránkách jej nenajdete a přitom jej podle všeho pořídil slavný izraelský spisovatel a novinář Amos Oz v roce 1983 a otiskl ve své knize In the Land of Israel. Nevím, nečetl jsem ji, stejně tak nechci komentovat monolog C. Ale každopádně stojí za zamyšlení. Protože i když to Amos Oz nikdy přímo nepotvrdil, C. je tentýž muž, který se stal v posledních letech izraelským mírotvorcem a v těchto dnech plní titulní stránky novin jeho boj s mozkovou mrtvicí.

Měli bychom se nad sebou vážně zamyslet.

Původně jsem chtěl k nadpisu ještě připojit ", paní Milerová" v domnění, že budu ohromně vtipný a hlavně originální. Google mě však vyvedl z omylu, přestože jsem původně hledal něco jiného.
Ale to není podstatné. Tím je, alespoň pro klikače, uzavření Marigolda. Patrik Zandl už sice nějaké změny ohlašoval před Vánoci, na úplné zrušení blogu to ale nevypadalo. Navíc těžko říci, jestli se v takovém případě ještě stále jedná o změnu.
Je to škoda. V létě skončil Petr Koubský, teď Patrik Zandl. Přestože oba mají svoje kořeny pevně zapuštěny v oblasti informačních technologií, jejich dosah byl mnohem širší. Číst je myslím bavilo i ty, kdo jinak mají k počítačům vztah přinejmenším rezervovaný.
Trochu to podbarvilo moji novoroční dekompresi, kterou mám letos poměrně tvrdou. Rok 2006 se mi zkrátka nezdá už od začátku a něco říká, že to ani později nebude o mnoho lepší. A na Googlu jsem mimochodem původně hledal obrázek paní Milerové. Myslel jsem si, jak nebudu ohromně vtipný a hlavně originální na druhou.

..., to je několik lidí, kteří žijí v České republice. Někteří z nich chtěli být kosmonauti, řidiči kamionu a někteří pilouni, kteří propilují všechny lodě. Nyní žijí v Opičích horách a pracují v ... Neodešli pracovat jako au pair do Německa, neuklízejí obchoďáky v Chicagu nebo v Londýně, nepašují bůhvíjánevímco v tělních dutinách. Zkouší dělat svoji práci nejlépe jak umí a Vy jim to umožňujete. Děkujeme. Víme, že Vám není lhostejné, že válka nezačala, revoluce pokračuje, utrpení nekončí a my i Vy jsme děti, které zestárly uprostřed davu. Hodně štěstí, zdraví a lásky.

Novoroční reklama zřejmě nemusí být nevyhnutelně odpudivá jako většina té klasické, každodenní.