Panev

Pár lidí mě žádalo, abych ještě přidal pár fotek ze senzačního koncertu The Frames. Není třeba, protože až uvidíte fotky od Petra Fajkoše... Stačí kliknout SEM

PS: Holky, máte tam i toho basáka :-)

Vysílání zpráv České televize dnes ve 12.00. Sledujte obraz i zvuk... Až do konce :-)

G=George Bush
C=Dr. Condoleezza Rice, the US Secretary of State
Hu=Hu Jintao, President of CHina
Kofi=Coffi Annan, UN Secretary General
Yassir=Yassir Arafat, President of Palestina (1996-2004)

G: Condi! Nice to see you. What´s happening?
C: Sir, I have the report here aout the new leader of China
G: Great. Lay it on me.
C: Hu is the new leader of China
G: that´s what i want to know
C: that´s what I´m telling U
G: that´s what I´m asking you. Who is the new leader of China?
C: Yes.
G: I mean the fellow´s nama.
C: Hu
G: The guy in China.
C: Hu
G: The new leader of China!
C: Hu
G: The Chinese guy!!
C: Hu is leading China!
G: Now what are you asking me for?
C: I´m telling you Hu is leading China
G: Well, I´m asking you. Who is leading China?
C: That´s the man´s name
G: That´s who´s name?
C: Yes!
G: Will you or will you not tell me the name of the new leader of China?
C: Yes, sir!
G: Yassir is in China? Yassir Arafat is in China? I thought he is in the Middle East!
C: That´s correct.
G: Then whois in China?
C: Yes, sir
G: Yassir is in China?
C: No, sir
G: Then who is?
C: Yes, sir!
G: Yassir?
C: No, sir.
G: Look, condi, I need to know the name of the new leader of chin. Get me the Secretary General of the UN on the phone.
C: Kofi?
G: No, thanks.
C: You want Kofi?
G: No.
C: You don´t want Kofi?
G: NO. But now that you mention it, I could use a glass of milk. And then get me the UN.
C: Yes, Sir.
G: Not Yassir! The guy at the UN.
C: Kofi?
G: Milk. Will you please make the call?
C: And call who?
G: Who is the guy at the UN?
C: Hu is the guy in China!
G: Will you stay out of China!?
C: Yes, sir.
G: And stay out of the Middle East. Just give me the guy at the UN.
C: Kofi?
G: All right! With cream and two sugars. Now get on the phone.
C: (picks up the phone) Rice here.
G: Rice? Good idea. And a couple of egg rolls, too. Maybe we should send some to the guy in China. And in the Middle East. Can you get Chinese food in the Middle East???

Hi, babes and guys. Let's g0 to the Čáp th!s even1ng on 19.30!
Make ur girl die for U, bigger ur d1ck.

Vojáci, ani ti bývalí, většinou nebývají mistři pera. Už samotná volba tohoto povolání předpokládá určitý soubor vlastností, který vystihl kapitán bitevní lodi v Pátém Elementu lakonickým konstatováním: "Mojí filozofií je nejdřív střílet a ptát se až potom. Nemám rád nezvané hosty."


Ale najdou se i výjimky z pravidla. Jednou z nich podle všeho bude Anthony Swofford, bývalý sniper námořní pěchoty, který svoje vzpomínky na vojenskou službu zachytil v knížce Jarhead: A Marine’s Chronicle of the Gulf War and Other Battles. Jak už název napovídá, najdete v ní mimo jiné Swoffordovy zážitky z první války v Perském zálivu. Přestože šarvátka se Saddámem tvoří v knize jenom malou část, posloužila Samu Mendesovi jako předloha pro stejnojmenný film Jarhead. Jsem docela zvědavý, jak si s tím poradí česká distribuce, která citem pro překlad názvů většinou dvakrát neoplývá. Elektronický slovník na Seznamu totiž praví: Jarhead – voják námořní pěchoty (zast. slang.). Ani bych se nedivil, kdyby do kin vtrhl Mariňák, Pěšák nebo úplně jednoduše Voják námořní pěchoty. Proč se s tím taky nějak drbat, že?
Film to každopádně bude pozoruhodný. Jednak osobou režiséra – Sam Mendes natočil například Americkou krásu. Námět je taky výživný a navíc rozhodně nepůjde o chorály na téma hrdinství pod hvězdami a pruhy. Spíše na nás čeká pěkně jedovatá protiválečná slina, o které se rychle začalo mluvit v souvislosti s udílením Oscarů.


Na Jarhead se těším podobně jako na Dobrou noc a hodně štěstí. A stejně jako u něj jsem pro zájemce předělal skvělý trailer (20.5 MB) z QuickTime do DivX 6, bo si nedělám iluze o rozšíření jablečného kodeku. Mimochodem, asi nejpůsobivější záběry pochodu prázdnou pouští na pozadí hořících vrtů jsou kompletně trikové.

Výrobek je po přípravě vhodný k přímé konzumaci, jako příloha nebo také může posloužit jako základ pokrmu do kterého můžete přidat různé ingredience dle vaší chuti a fantazie a vykouzlit pokrm který překvapí celou rodinu.
Základem omáčky jsou rajčata ochucená česnekem, oregánem a bazalkou. Tato chuťová variace je typická pro oblast Toskánska. Pro zpestření tohoto jídla můžete použít olivy nebo strouhaný parmezán.

Tak tohle se píše na obalu těstovin (JENOM SEDM MINUT A MůŽETE JÍST) od firmy Maggi. No, nikdy jsem si nedělal o dehydratované potravě iluze, ale tahle laskomina mne skutečně dostala... Asi před půl hodinou mne uchvátil neuvěřitelný hlad. Zahrabal jsem proto ve svém šuplíku a pod stohem posmrkaných kapesníků, párátek, různě popsaných papírů, ohryzku a pět let starých ponožek, objevil jsem lahodný pytlík...

Už ta vůně, která mne praštila při sypání do kastrolu varovala... Pravý armageddon se však rozjel v okamžiku, kdy Amoré Mýo začalo vařit... Jo. Párkrát už jsem zvracel, takže tu vůni jsem okamžitě poznal. Omáčka s rajčaty ochucenými česnekem, oregánem a bazalkou totiž SMRDÍ jako čerstvá blitka!!!! Ne smrdí, to je přímo neuvěřitelná rychna... Když jsem je míchal, úplně se mi navalovalo... Smrad se táhl nejen celým našim podsvětím, ale dospěl až do foyer, kde lidé zrovna čekají na reprízu tak úspěšného Islandu... Větrám, co můžu, snad tím nenačichnu....

Working...

http://www.oru.edu/

(nalezeno podivnou náhodou na Googlu během hledání dokumentace k programovacímu jazyku Basic, ale to mi stejně nebudete věřit)

Mám problém... Ale kdo jej nemá, že? Viď Uďo, Mieku, Yveto, Blaženo a spol... Každý má totiž svůj problém... Někdo se prochází po mostě a dívá se do hlubiny. Někdo si mastí péro na záchodě a zapálí si k tomu několik gelových svíček. Někdo má erekci a omdlí při tom... Někdo žere antidepresiva... Jiného rovnou zavřou do blázince... Někdo chlastá, jinej hulí, další chlastá a hulí zároveň... Pár z nás se obnažuje, jiní zahalují... Pak jsou mezi námi ti, co dělají jeden skandál za druhým, takže se s nimi nebaví ani klika od vinného sklípku... Pod náporem alkoholu je jim všechno jedno a vrhají se na všechno, komu je to jedno...

Jo, myslím si, že jsem většinu ze zmíněných „problémů“ taky absolvoval... Bohužel, já mám jiný problém... Problém mnohem záludnější... Problém svým způsobem mnohem zákeřnější... A problém mnohem nepřekonatelnější... Fakt...

Momentálně se mi zdají „matrojškové“ sny. Co? Říkáte si? O co jde?

Včera v noci jsme měl sen... Ocitl jsem se v bizardní světě, něco jako v detektivce... kde se mne snažil někdo zabít. Nejspíš otrávit, ale mám taky pocit, že podřezat tupou břitvou a snad i oběsit na konopném laně... Do toho zřejmě vybuchovaly jaderné pumy, útočil na nás antrax, botulotoxin a dýmějový mor, podporovaný nanoroboty...

Z celého toho snu jsem se nepravidelně, spíše častěji, než méně často, probouzel... Zoufale jsem si přitom přál, abych znovu neusnul... Věděl jsem totiž, že když opět zamhouřím oči, opět upadnu do té zoufalé honičky naprosté, beznadějné hrůzy... Byl jsem v depresi, chtěl jsem někam utéct, ale nedalo se s tím nic dělat... Vždycky jsem se probudil, snažil se být vzhůru, na všechno zapomenout a v klidu usnout...

Ani jednou to nevyšlo a já se nějakou dobu potácel „mezi životem a smrtí“. Bylo to kruté, nespravedlivé a hlavně nevyhnutelné... Nemohl jsem říct, seru na to. Probudit se a být v pohodě... Můj organismus se choval nekontrolovatelně... Jako kdyby se mi všechno vymknulo z rukou...

Celá věc však měla háček...

Jeden veliký háček...

Problém byl v tom, že to byl „sen na druhou“...

Rozumějte. To, že jsem se probouzel, i to byl sen. Zdálo se mi, že jsem vzhůru, místy usínám a mám noční můry. Háček byl ale v tom, že když jsem se „probudil“, probudil jsme se jen ve snu, stále jsem fyzicky spal....

Ocitl jsem se tudíž v začarovaném kruhu... Z noční můry jsem se dostat nemohl, jelikož, ať už jsem dělal cokoli, stále jsem zůstával v noční můře... A i když jsem měl pocit, že jsem se z ní dostal, pořád jsem byl v ní...

No, nebudu vás napínat... Nestalo se mi to totiž poprvé... Nakonec moje šedá kůra mozková zpustila sebezáchovné mechanismy a skutečně mne probudila. A jelikož jsem tyhle „double“ noční můry již několikrát zažil, vím, že musím vstát z postele, alespoň minutu sedět na pelesti, myslet na něco výrazně příjemnějšího. A teprve pak ulehnout. To proto, aby se můrka opět nevrátila... A většinou se nevrátila... Teda, pokud ani tohle není ten noční ďábel... A... a vůbec... Sním, či bdím?

Myslím, že zdaleka nebudu sám, kdo bude tvrdit, že nedělní koncert skupiny The Frames v brněnské Flédě byl skvělým hudebním zážitkem. Na koncert jsem se s mou drahou polovičkou vydal pár desítek minut po našem příjezdu z Ostravy, a tak není divu, že na nás brzy začala padat únava. Neprobudil nás však ani dost nepříjemný puch potu jedné slečny před námi, ani občasné Glenovy prskance-slintance (stáli jsme přímo pod ním v druhé řadě), ale FAKT skvělá muzika. Takové nasazení, tak bezprostřední projev, tak skvěle postavené písně, tak výborná atmosféra – to se dneska jen tak nevidí! Byla to prostě bomba a hukot v uších zdaleka nebyl jedinou věcí, kterou jsem si z tohohle koncertu odnesl.

PS: Pro holky geoložky, které slintaly nad basákem (podle mnohých klonem Robbieho Williamse) mám zprávu, že pár jeho fotek se povedlo :-)

Nedávno Jirka psal na svých stránkách o dírkových komorách. Na několika snímcích ukazoval to, co se mu podařilo zachytit ze střechy naší hvězdárny. Dnes se mi do rukou dostal odkaz na stránky člověka, který se zabývá právě děláním snímků z dírkových komor. Pokud máte chuť se podívat na pár snímků a nebo se o dírkových komorách něco dozvědět, stačí kliknout sem.

Ten, který proslavil Marušku Rottrovou


mp3, 4.5MB

Je potřeba říct, že jsem se dlouho neozval s tímto okénkem, ale rozhodně to neznamená, že by se nic nedělo. Právě naopak. v tomto malém vstupu se můžete seznámit s prací našich kolegů z protějšího domu, jež se dali na zpracování vysloužilých aut a myslím si, že v tomto oboru jsou mistři světa. Rozeberou cokoliv v rekordním čase, ani nestačíte říct "popel". Myslím, že takoví ti lidé u F1 jsou břídilové v demontáži kol a dalších dílů aut. Naši mistři by je převálcovali, ale brzkého najmutí našich "black brothers" se nadávat nemůžeme, má to totiž háček. Umí všechno bravurně a rychle rozebra opačný proces neznají. Takže F1 jež by skončila v depu by sice měla odmontovaná kola než bys řekl "švec", ale v tu samou chvíli by"black brothers" už i koly byli "ti tam". Rychlost můžete sledovat na časových údajích, nejlepší je odvoz skeletů, ten je realizován na střičkém dvoukoláku, kdo umí ten umí. Smekám. A vypadá to, že technika je neustále zdokonalovaná, při poslední demontáží už byl použit i montážní klíč, na tu dálku tuším, "17" a jeden z bratrů si dokonce někde i ukradl montérky. Kdo umí ten umí a kdo neumí, tak už před domem asi nemá auto a to všechno než bys řekl, třeba "safra".


Abych nezapoměl montáží a sledovaní bratrů v průběhu těch několka málo minut se zabýval kolega Honza Vokůrka, za což mu děkuji.

Pokud čtete občas komiksy a hrdiny či záporáky příběhů by jste udělali jinak, buď vezmete tužku do ruky a začnete kreslit nebo máte jednu mnohem méně pracnou možnost. Na serveru UnderGroundOnline je k tomuto účelu k dispozici skvělá pomůcka...

Vzpomínáte? Bylo nám sladkých devět, sedm, deset nebo tak nějak. Milovali jsme Denisu či Honzíka odvedle, chodili do Jiskry a ve výtvarce dělali pokroky v kreslení rudé hvězdy jedním tahem. Jeden večer se ale v černobílé televizi začali prohánět divní pánové v bílých přilbách a senilní Slovák s hodinama za zády začal cosi blekotat o pořádku. Dnes vím, že to byl prezident a jako nejstarší hlodavec opustil potápějící se loď až jako poslední. A taky vím, že místo něho nám dnes vládne jiný aparátčík s kšticí i pihou stejné barvy, prý sem dolů spadl až z RáJe. Zkrátka se blíží výročí velké změny a to stojí za nějaké to pivko či panáka, ne?
Zkusím vás trošku navnadit - už jsme tři a svoláváme další. Ale aby to nebylo tak jednoduché, tak vymyslete podnik na středeční večer. Dávám do placu první návrh: Čáp.

Soudruzi pozor!
Sametová afterparty po šestnácti letech ve středu 16. listopadu v 19.00 u Čápa!
Zamluvil jsem stůl.

video 1.9MB, WMV

Využili jsme dne pracovního volna a ve čtvrtek 27.10. jsme vyrazili s partou lidí vlakem směr Slovensko. Naše putování bylo poněkud strastiplné, páč stejný nápad měla kupodivu asi polovina naší republiky. Byli jsme rádi, když jsme se vůbec nacpali do vlaku a cestovali v uličce u záchodků. Večer jsme dojeli do Rožumberoku, posilnili se borovičkou a jeli dál autobusem do Liptovské Lužné, kde jsme přečkali noc v apartmánu asi za 225 korun českých na osobu a brzy ráno se vydali po žluté nahoru na hřeben...Z mračen se vynořila hora, nebo spíš "sopka"? ...
Asi po 2 hodinách stoupání se nám odkryly hory ve své plné kráse. Inverze vykouzlila malebnou krajinu... V pozadí je Malá Fatra, úplně vpravo Velký Rozsutec.

Všude v okolí byli správně promrzlé brusinky, přesně tak jak to má být, aby nebyly hořké...

Díky obrovské tlakové výši, která se držela po dlouhých 5 dní nad střední Evropou, jsme měli opravdu vysněné počasí... a tráva získávala od slunce nádhernou zlatavou barvu...

Hřebenovka je opravdu nenáročná, zvládne ji každý... vpravo ukázka infračervené fotografie, krajina tím získá zimní nádech..

Výhledy byly monumentální, vlevo v pozadí vylézají Vysoké Tatry.
Noční foto oblohy, určitě poznáte Plejády...

Rána byla opravdu kouzelná...
Na hřebeni se teplota přes den pohybovala okolo patnácti stupňů, v údolích se však díky inverzi udržoval mrazivý noční vzduch a vykouzlil jinovatkou pokryté louky...

Cesta v neděli zpět do vlasti byla podobná cestě na Slovensko, a tak jsme neváhali a masňácky zakoupili ve vlaku 1. třídu, neboť bychom se nevešli ani k těm záchodkům..Ve Valašském Meziříčí museli připojit několik vagónů, aby se do vlaku vlezly všechny ty davy cestovatelů a studentů...
Kdo neviděl Nízké Tatry, tak přišel o hodně a proto neváhejte a až bude zase nějaký ten svátek, vydejte se ně, určitě to bude stát za to.
PS: Omlouvám se, jestli jsem zabrala na Pánvi hodně místa, zatím nemám vlastní stránky, kam bych mohla fotky umístit...

Kóval nemá deprése

Co se poslední dobou děje na Pánvi?