Panev

Ráda bych Vám všem poděkovala za gratulace a smsky k narození Jana Tomáše.
A přidávám ukázku jak vypadá. Prý je víc podobný na mně. Třeba budete mít jiný názor.)))
Všechny moc zdravím Amálka

 

Odpovědi nám posílejte na známou adresu Čtyřlístku.

Ať už jste čtenářem a nebo čtenářkou Pánwe, tyhle testíky by vás mohly zaujmout... Obzvlášt ten druhý... já měl 3 špatné odpovědi a Sakra jenom jednu... Jak dopadnete vy?

Taky se těšíte na léto?

Nám všem, kterým je mezi 20. až 50. lety... Podle dnešních pravidel a zákazů bychom my, děti narozené v 50., 60., 70., 80. letech, neměli vůbec šanci přežít... Naše postýlky byly malované barvou, která obsahovala olovo. Neměli jsme žádné pro děti bezpečné flaštičky na medicínu. Žádné pojistky na dveře a okna, a když jsme jeli na kole/koloběžce, neměli jsme helmy. Pili jsme obyčejnou vodu z hadice a ne z lahví. Jedli jsme chleba a máslo, pili limonády s cukrem a nebyli jsme obézní, protože jsme pořád lítali někde venku. Z jedné flašky nás obvykle pilo několik , ale všichni jsme to ve zdraví přežili...

Několik hodin jsme se mořili a stavěli trakaře ze starých nepotřebných věcí, jezdili jsme z kopce, jen abychom pak přišli na to, že jsme zapomněli na brzdu. Teprve po několika přistáních v pangejtu jsme ji domontovali.

Brzy ráno jsme si šli ven hrát a přišli jsme domů, teprve až se venku rozsvítily lampy. Rodiče si užili pěkné nervy, ale mobily neexistovaly, takže nebylo kam volat...

Neměli jsme žádné Playstation, Nintendo eller X-box - vlastně ani televizní hry, žádných 99 televizních kanálů, žádný surround-sound, počítače, chatrooms a internet. Měli jsme kamarády, byli jsme venku a vyhledali jsme si je!!

Spadli jsme ze stromu, řízli se, zlomili si ruku či nohu, vyrazili si zuby, ale nikdo kvůli těm úrazům nebyl žalován. Byly to úrazy a nikdo nenesl vinu - jen my! Prali jsme se, měli jsme modřiny, ale naučili jsme se to překousnout. Našli jsme si hry s tenisákama, klackama a jedli jsme i trávu (hlavně šťovík). I když nás druzí varovali, nikdy jsme si nevypíchli oko.

Posledních 50 let bylo explozí nových nápadů. My jsme měli volnost i odpovědnost - naučili jsme se chovat a poradit si...Blahopřeji!!!

Slovíčka denní potřeby a různé zajímavosti pro návštěvníky "severovýchodu".

otoman .......... pohovka
padať .......... pršet
piksla .......... krabice
portky .......... dámské kalhotky
roba .......... manželka
robota .......... práce
slivka .......... švestka
ślintok .......... bryndák
šlauch .......... hadice
trepki .......... domácí obuv
uparty .......... tvrdohlavý
upiplany .......... ušpiněný
zdeřiť .......... utéct
žigul .......... auto (Lada)

Pokračování příště...

Minulý díl:
Trocha nářečí I.

Tak to mám za sebou a řeknu vám, jsem tomu rád. Nervózní jsem začal být už večer, kdy jsem si skutečně začal uvědomovat, že předstoupím před tlupu dětí a budu jim něco kvákat o hvězdách.
Ráno jsem se nervozitou probudil ještě dřív, než začalo hrát rádio, které používám jako budík. Přijel jsem do práce a ke všemu mi začalo být docela nevolno od žaludku. Seděl jsem za stolem, díval se jak čas pomalu letí k hodině H a docela živě si představoval, jak stojím na pódiu a začínám zvracet na ohromené děti. Citlivé dětské žaludky to samozřejmě nevydrží a začínají zvracet taky, takže z planetária se pomalu stává obrovské jezero zvratků. Zažehnal jsem tuto hrůznou myšlenku a snažil se žaludek nějak uklidnit.
Nahnal jsem děti do planetária, zavřel dveře, šel dozadu k pultíku pro mikrofón, zeptal se naší operátorky zda můžeme začít a vykročil k pódiu. Než jsem vystoupal k pódiu, tak tlukot mého srdce dosáhl extrémních hodnot a při vyslovení první věty: "Milé děti, vítám vás u nás na Hvězdárně a planetáriu Mikuláše Koperníka" jsem zjistil, že nemůžu dýchat, natož mluvit. První věty jsem doslova odskřehotal a zajíkal se jako panic poprvé ležící na nahém ženském tělu. Hrůza. Cítil jsem, že mě sleduje celý sál, cítil jsem ty malé dětské oči, cítil jsem na sobě oči učitelek, které říkali, sakra co to kurva je za loutku. První vstup jsem ukončil s pocitem blížící se katastrofy. Druhý vstup je totiž nejdelší a tudíž i nejobtížnější.
Přišel na řadu druhý vstup. Dech se mi sice trochu zklidnil, ale i tak jsem mluvil jako lopata. Zjistil jsem, že mikrofón mám téměř v puse, málem že jsem nesnědl ten molitan, kterým je mikrofón pokrytý. Vysvětlil jsem dětem otáčení naší Země a taky pohyb Slunce po obloze. Fajn brachu, jde to docela dobře, vem ten glóbus dej ho pod pódijum a pokračuj. Vzal jsem glóbus a najednou prázdnota. Jako kdyby ten prašivý glóbus ze mě vysál veškerý další text co jsem měl mluvit. Nesu glóbus pod pódium a usilovně přemýšlím co mám říkat. Ticho se začíná nebezpečně natahovat, pokládám glóbus pod pódium a já stále nevím. Ticho doslova ječí, křičí na všechny strany. V duchu si říkám, tak kamaráde, jsi v prdeli, to je konec, řekni jim, řekni těm dětem, těm malým capartům, že jsi úplná nula, troska, absolutní chudák a co nejrychleji uteč pryč. Nebudu to natahovat, prostě jsem si nevzpoměl. Vynechal jsem pasáž o tom, kde vysvětluju jak je naše Slunce je veliké oproti naší Zemi a pokračoval dál. Nejhorší pasáž byla za mnou. Do konce se už nic katastrofální nestalo, teda až na to, že se málem nerozjelo planetárium.
Když byl konec, nastalo trapané ticho. Děti zřejmě nechápaly jestli to co právě viděly byl vtip a nebo jen zahřívací kolo pro zasmání, a že teď teprve přijde to skutečné představení, na které dostaly od maminky dvacetikorunu. Trapné ticho zachránila paní učitelka, která se zřejmě z šoku probudila jako první a vyzvala děti, aby zatleskaly a rozloučily se.
Lidičky, je to za mnou a jsem tomu rád. Určitě mě čekají další veselice, ale kdo se určitě smát nebude, budu já.

Student medicínské přípravky na Arizonské univerzitě doufal, že se milostná schůzka v pátek večer vyvine k jeho plné spokojenosti. Aby dostal dívku do patřičné nálady, odjel s ní na odlehlou vyhlídku na vrchol Mount Lemon. Vyšli si na nezarostlou plošinu a obdivovali osvětlené město.

Vyvolená dívka podlehla kouzlu romantického prostředí a poddala se mladíkovým vášnivým výbojům. Strhali ze sebe oblečení, ustlali si z něj improvizované lože a začali se milovat. Nad hlavami se jim sbírala těžká bouřková mračna, ale příliš je nevnímali, protože jimi cloumala bouřlivá vášeň. Vzrušení milenci se nepodívali vzhůru a nepostřehli, že se na vyhlídce kolem nich vypínají k nebi zuhelnatělé zbytky stromů.

Idylická mýtina se oné noci stala terčem elektrických výbojů. Za oslepujícího záblesku uhodil blesk do nejvyššího bodu vyvýšeniny, což byl zadek studenta, a projel jím cestou nejmenšího odporu do země. Je to neuvěřitelné, ale chlapec to přežil, třebaže trpěl ukrutnou bolestí.

Elektrický výboj roztavil latex kondomu a přiškvařil ho ke tkáni milenky, takže teď byli neoddělitelně spojeni svými nejintimnějšími částmi. Dívka bohužel úder blesku nepřežila. Když chlapec shlédl dolů do jejích nevnímajících očí a uvědomil si, že je mrtvá, zhrozil se a snažil se od ní odtrhnout. Zjistil, že to nejde, a směs bolesti a nevolnosti ho přinutila vyzvracet se jí přímo do obličeje a otevřených úst. Hrůzou a bolestí nakonec ztratil vědomí.

Vůně potravy přilákala medvěda, který se přiblížil k milencům a začal olizovat napůl natrávenou pizzu a kuřecí křidélka z obličeje mrtvé dívky. Student se probral z bezvědomí. Uviděl medvěda a uvědomil si, že nemůže dělat vůbec nic než zůstat zticha, celý ztuhlý strachem.

K jeho zděšení se medvěd nespokojil s pouhým olizováním a začal dívku ožírat. Hlasité křupání jejích lícních kostí se mladíkovy ozývalo jen pár centimetrů od ucha. Zvíře ochutnalo i mladíka, škráblo ho vzadu na lebce zuby a pak odešlo.

V půl dvanácté před polednem následujícího dne dorazila na místo, kde parkovalo studentovo auto, skupinka skautek na výletě. O chvíli později ječící dívky objevily studenta, který mezitím několikrát nabyl vědomí a odplazil se i s částečně sežranou dívkou o několik metrů blíž k cestě. Lékařům se podařilo ho od mrtvoly oddělit.

Jeden ze zaměstnanců nemocnice se vyjádřil, že se jeho penis v ochablém stavu podobal „kousku květáku“. První náznak vzrušení v něm vyvolal takovou bolest, že mladík už nikdy nedokázal a ani nechtěl dosáhnout erekce.

...aneb lidičky, bylo tam ale krásně, že?

foto: Bart (pokud se jmenuješ jinak tak sorry)

Panev gratuluje Štěpánce Amálce Bělovské a Tomášovi Rebelovi Havlíkovi k narození syna Honzíka !!!

Vyjádření otce:
"Hezky den vsem,
timto strucnym oznamenim Vam sdeluji, ze dnes 24.1. nekdy kolem 14 hodiny se narodil Jan Tomas Belovsky a Stepanka Amalka Belovska se stala maminkou a ja otcem.
Jan ma nadstandartnich 4,8 kg a nevim kolik cm. Gratulace prosim smerujte primo mamince, bude mit radost. S pozdravem Tomas Havlik"

Upřesňuji míry: 4,55kg a 55cm

šťastní rodičové

Jelikož začíná do prostoru Slezska a severních částí Moravy přijíždět stále více turistů, kteří chtějí poznat krásy tohoto kraje (o což usiluje částečně i tento web), rozhodl jsem se na stránkách postupně uveřejňovat slovníček místního nářečí. Třeba to některým pomůže se zde dorozumět.
Budou to slovíčka denní potřeby a různé zajímavosti. Těším se na reakce v diskusi za článkem.

aji ............... i
bantovať .......... nespat
bielka ............ houska
cukle ............. nazouváky
erteple ........... brambory
fabryka ........... továrna
ganc .............. úplně
guvno ............. hovno
humbuk ............ rozruch
kakoč ............. nočník
kelner ............ číšník
kvit .............. alkohol
lyžka ............. lžíce
ograbula .......... sběračka uhlí na haldě
pazury ............ nehty
pudlica ........... popelnice

Pokračování příště...

Máme za sebou páteční veselici, oslavu Leonových 33.narozenin. Už dlouho se nesešlo pospolu taková spousta lidí, zřejmě máme Leona všici rádi a lidi kvůli takovému člověku dojedou dokonce i z Prahy, což se moc často nestává. Pražáci za hranice Kačerova jezdí opravdu vyjímečně. Ještě ten den jsem si říkal, že to večer bude stát určitě za to, a taky jo. Sestava lidí slibovala různé konfrontce, jiskření, citové výlevy, radostné pohledy, zamilované pohledy, překvapení, slzy a já nevím co ještě. A nespletl jsem se. Příchod do sklepa mě trochu zmrazil. Oslavenec spíš než oslavence připomínal účastníka vlastního pohřbu. Naštěstí se krize brzo zažehnala prvními dávkami alkoholu a bylo dobře. Pilo se, jedlo se, pilo se víc a ještě víc a najednou bum bác a city už lezly na povrch. Nebudu psát kdo co mi řekl, co jsem kde viděl a nebo zaslechl, to by bylo silně nefér. Přiznávám, že i já jsem měl dvě krizovky. Vypadal jsem asi v ten okamžik jako kupa sraček. A při cestě domů, jsem vypadal jako kdybych nějakou tu kupu sraček snědl ("nikomu tady nebudu za kašpara!"). Nesnáším se, když do takového stavu dojdu.Nejhorší co můžete dělat je to, že v opilosti začnete o něčem přemýšlet a nedej Bože řešit nějaký vztah. Jenže alkohol je mrcha, nakopne vám jazyk a city do těch nejcitlivějších míst a vy přemýšlíte a řešíte. A to je průser, protože stejně vyřešíte hovno a akorát na druhý den si připadáte jako totální magoři.
Je mi líto, že tam zůstala ta šunka a koule (syrové), protože teď mám hlad jak cyp, doma v lednici je jako po výbuchu a já si budu muset jít koupit nějakou sračku do večerky, místo toho, aby se mi bříško plnilo tou výbornou šunkou.
Je mi líto, krumpáče. Zůstal někde ve tmavém sklepě sám, s našimi podpisy na dřevěném tělíčku, bez kamarádů bez majitele. Snad nikomu neskončil v zádech.
Doufám, že majitel sklepa nezmrzl.
Doufám, že si Leonek dojel pro trubku, chtěl bych ho ještě slyšet, jak vřeští v Úpici při nočním návratu z hospody.
Doufám, že se zase sejdeme.

Nejen školou je člověk živ, a tudíž volný čas nyní trávím v kině. V Terstu už jeden festival (btw: týkající se sci-fi) byl. Teď je tu další festival, zaměřený na filmy střední a východní Evropy. Letos je tu dokonce monografická sekce - Juraj Jakubisko. Takže hodně filmům rozumíme (chodím tam s partou Čechů a Slováků žijících, studujících nebo pracujících v Terstu) i v původním znění.

Tak jsem se shodou náhod dostalo (bylo mi předáno) k několika detailním fotografiím lidiček, které předkládám. To jsou ksichty, co?






Pánevní Vočko znovu zasahuje!

Kde ji najdete: Brno, Údolní 7, vedle Lékařské fakulty Masarykovy univerzity.
Mají dokonce vlastní web: www.hospudka.com



Základní hodnocení (maximum je pět hvězdiček):
----------------------------------------------
1. záchody: **
2. obsluha: ****
3. prostředí: ***
4. ceny: ***
5. kvalita piva: ***
6. atmoška: ***

průměr: 3.0
----------------------------------------------

výběr piva:
Starobrno 11°: 19,- Kč
Plzeň 12°: 26,- Kč (0,4 l)
Řezák: 19,- Kč

kofola: 17,- Kč (0,5 l)
smažák a hranolky: 59,- a 25,- Kč

Poznámka k hodnocení:
Dáma středního věku s kožichem a kalhotami, oboje s výrazným leopardím vzorem. Holohlavý člověk s mrožím knírem. Plešatý jazzman s culíkem až na záda. Smrtelně vážně se tvářící jazzman s černou kytarou (je na fotce). To vše jsme potkali během několika minut v podniku. Poznatek: více jazzmanů pohromadě dělá značný bordel. Atmoška tak může být ráda, že přišla jenom o dvě hvězdičky.
Prostředí je relativně slušné, trochu omšelé. Reklamní fotky pivovaru Starobrno, které se neúspěšně snaží předstírat historické fotografie s patřičnou patinou, ale tahle hospoda nemá zapotřebí. Dva body dolů.
Pivo normálka, obsluha velice zajímavá. Pohledná servírka měla unikátní kombinaci černých vlasů a světle zelených očí. A podle Šárky taky oteklé ledviny. Za celý večer se ale ani jednou neusmála, ke konci se spíš tvářila trochu zděšeně (to asi těch šestnáct rumů). S těžkým srdcem bodík dolů (ne za ledviny, ale za to zděšení).




Pokud se ptáte, proč mají záchody jenom dva body, tak proto:



"Toaletám" v Pomalému baru roste za humny konkurence.

hodnotili: Iced, apl, Sakra, Jiryk

P.S. Mimochodem, hospoda na svých stránkách krom jiného haraburdí nabízí ke stažení tento wallpaper. Na tom by nebylo nic divného, kdyby to nebyla jediná ženská z necelé dvacítky wallpaperů a kdyby neměla tmavé vlasy a zelené oči. Že by?

Jdu si takhle jednou ulicí v Terstu a co to najednou nevidím :-D

Určitě víte, že mnozí z nás mluví tak trochu po ostrávsky. No co, mluvíme tak, bo tak u nás mluví všichni a jediný důvod, proč se to musíme odnaučit je ten, že nám někteří "pánevníci" nerozumí. Trochu se obávám, že časem se pánevní jádro tvrdšího zrna rozmělní do ostatních koutů republiky a naše charakteristická mluva zanikne. Jenda z Úpice bude říkat "přindu dýl" a "viď" a pro ty ostatní bude život skvělej... No a proto vytvořím malý archiv toho, jak se u nás mluvilo a co občas z našich úst vyšlo. Ale nejprve pár ukázek odjinud:

- Instruktáž ostravské mluvy
- Fanoušek Baníku
- Tři inteligenti (z filmu "Já, mé druhá já a Irena")
- Gurnik (jen pro ty, kdo rozumí polsky)

Tyto ukázky nejsou vhodné pro děti a slabší povahy! Nepouštějte si je, je to humus!

- mysme
- červi se rozlezou
- sereme naňho

Tak se mi to blíží. V noci se budím hrůzou a živě si představuji, jak kráčím nejistým krokem na pódium, v roztřesené ruce držím mikrofón, do kterého budu muset mluvit pro planetárium plné dětí. Můj hlas je roztřesený, nejistý, nemůžu pořádně dýchat, místo srdce mám vibrující mašinu puštěnou na maximum a text, který mám mít v hlavě, zrovna lítá někde daleko, za hranicí naší Galixie. Na plné pecky na mě svítí reflektor a já vidím jen to světlo a vím, že někde za ním, jsou nataženy dráty, drátky, přístroje a mašinky, které mají jeden jediný úkol, celou tu mojí hrůzu zaznamenat do jedniček a nul. Jedničky a nuly vytvoří zvukovou stopu, která bude "kamarády Gabim a Puntíkem" vypuštěna do celého světa, aby tu mojí hrůzu viděli další kamarádi a spousta cizích lidí, aby se mohli pořádně zasmát, zařechtat na celé kolo až jim budou slzy trýskat z očí, aby si mohli na celé kolo zaječet, aby se mohli pokochat neštěstím blížního svého, aby se jim trochu spestřil jejich nudný život.

Seru na vás. Zjistil jsem, že slovo kamarádství vám nic neříká. To, že váš kamarád bude mít trauma do konce života vás nechává lhostejnými. To, že dalších x let budu muset pozorovat chechtající se lidi kamkoliv vejdu, to že dalších x let budu muset poslouchat nejapné žerty na můj účet nebo debilní přezdívky ve vás vyvolává jen úsměv. Ne, vy nevíte co je to kamarádství. Tomu se říká zrada!

Ale já znám taky jedno slovo "přátelé" a to je POMSTA. Pamatujte si to, POMSTA!

Hvězdný "novic" se musí učit scénař k jedné pohádce a nejde mu to. Sedí ve zvukovém studiu, jenž se mu stal útočištěm. Před sebou má velké okno, což je chyba číslo jedna. Z toho okna je krásný výhled, chyba číslo dvě. Za oknem se pořád něco děje, chyba číslo tři. Katastrofa se blíží a já vím, že se o tom všichni dozvíte. I ty Lve, Malý lve, Orle, Labuťi, Pastýři, Velká medvědice, Malý medvěde, Lyro, Lyrochvoste, robote, modrá velká činko, i vy děti, které ještě netušíte, že vás v planetáriu čeká jedno veselé představení pana Asisetoposere.

P.S.: potřebuju valeriánové kapky
P.S.S.: nakonec ale věřím, že kamarádi se ukáží jako skuteční kamarádi a všechny ty drátky a mašinky zůstanou pěkně ležet v šuplíku.

Všichni očekávají narození potomka zpěvačky Anneke van Giersbergen, který by měl přijít na svět začátkem února (holky se ovšem často rodí dřív). Kapela zatím nezahálí a postavila si v sousedství kanceláře vlastního labelu Psychonaut Records malé studio, ve kterém již komponuje nový materiál, jenž se má výrazně lišit od obsahu předchozího počinu „Souvenirs“ zejména zdůrazněním úlohy kytar. Pracovní název nové desky zní „Your Troubles Are Over“. S vydáním se počítá na začátek roku 2006. V průběhu letošního roku Holanďaně odehrají jen několik málo koncertů, na nichž hodlají pořídit záznamy na plánované DVD.

zdroj: www.sandandmercury.com a www.metalopolis.net

Dle agentury SoundScan, která sleduje prodejnost desek od roku 1991, vypadá žebříček nejprodávanějších hudebních alb následovně (od roku 1991 do dnes):

01. SHANIA TWAIN – "Come On Over" (15.3 million)
02. ALANIS MORISSITTE - "Jagged Little Pill" (14.3 million)
03. METALLICA - "Metallica" (14.2 million)
04. BACKSTREET BOYS - "Millennium" (12.1 million)
05. WHITNEY HOUSTON, others - "Bodyguard" soundtrack (11.8 million)
06. SANTANA - "Supernatural" - (11.4 million)
07. CREED - "Human Clay" - (11.4 million)
08. 'N SYNC - "No Strings Attached" (11.1 million)
09. CELINE DION - "Falling Into You" (10.7 million)
10. BRITNEY SPEARS - "Baby One More Time" (10.5 million)

zdroj: www.metalopolis.net

V sobotu odpoledne jsem se dopotácel na hvězdárnu a ještě před extrémní show došel k názoru, že budu mediálně parazitovat nad vzedmutou vlnou zájmu u Saturnův měsíc Titan -- a sondu Hughens, co na něj dosedla -- a vydám tiskovou zprávu, která upozorní na úterní přednášku našeho hvězdárenského cyklu věnovanou stejnému kosmickému tělesu... Součástí sáhodlouhého textíku se stal i rozhovor s budoucí celebritou methanových večírků, mým kryptokamarádem Gomézem. Ačkoli vytížen přípravou na náročnou zkoušku života, nakonec mi elektronicky odpověděl na pár záludných otázek, já všechno sesumíroval skoro na dvě stránky a těsně před fexováním nechal všechno zkontrolovat Páju.

Pája četl a četl... a hned u první věty se zarazil... Musím uznat, že až do té chvíle mi na prohlášení " V úterý 18. ledna 2005 od 18 hodin proběhne v planetáriu na Kraví hoře mimořádná přednáška Jana Píšali z katedry organické a jaderné chemie Přírodovědecké Fakulty Univerzity Karlovy věnovaná Saturnovu měsíci Titanu." nepřipadalo nic zvláštního. Jenže Paja položil klíčový dotaz: "Ty a nemělo by být u Gomézova příjmení po L tvrdý Y? Jako Píšaly?"

Až do té chvíli mi připadalo zcela logické a nejsprávnější I měkké... Ostatně to odpovídá naturelu přednášejícího... No, chvíli jsem váhal, pak si řekl -- no budu třeba za debila, ale raději ať mám jistotu -- a vzal do ruky telefon.

"Ty, Gomézi, možná budu úplná trupka, ale píše se Jana Píšali nebo Jana Píšaly?"

"Co?"

"No, Pája říká y a já říkám i."

Následovalo několik sekund přemýšlivého ticha a pak s potlačovaným smíchem: "Ty, to mně nikdy nepadlo. Já měl vždycky za to, že měkké i. Ale teď si fakt nejsem moc jistý..."

"Jo, máš asi pravdu. Já bych taky napsal Duškovi."

Nakonec jsme se shodli, že necháme moji variantu s měkkým. Utvrdila mne v tom i Gomézova esemeska, která mi po pár minutách zaklepala s mobilem: "... No a Pišali, to je jako píšťali nebo žížali... Ne?" Neměl jsem už sílu to nějak kontrolovat, všechno jsem rozeslal a navždy si zapamatoval, že píšali jsou žížali. No a jenom o pár hodin později si potvrdil, že je "žížaly" jako "ženy", "píšťaly" jako "ženy" a "Píšaly" jako "předsedy". Ke cti všech slouží, že měkké I připadalo správné nejen mně, nositeli, ale i několika dalším mým spolupracovníkům, kteří si předlohu pro tiskovou zprávu taky četly.

Všechno nejlepší k životnímu jubilejku Marku :-)

Upozornění: Zápis končí v pátek

Pozn.: Vzhledem k náročnosti a obtížnosti jednotlivých kursů je počet účastníků v každém kursu omezen na 8.

1. téma: Jak zalévat květiny za oknem.
Prezentace s diapozitivy.

2. téma: Toaletní papír: Roste sám od sebe v držáku?
Diskuse u kulatého stolu.

3. téma: Je možné při močení použít techniku zvednutého sedátka a tím se vyhnout mokré podlaze?
Skupinové cvičení.

4. téma: Základní rozdíly mezi podlahou a košem na špinavé prádlo.
Grafická prezentace v Power Pointu.

5. téma: Špinavé nádobí: Může levitovat a samo doletět po večeři do dřezu?
Videoprojekce s příklady.

6. téma: Ztráta identity: Založit někam ovladač k televizi anebo nechat I ostatní, aby jej používali?
Nemoderovaná diskuse.

7. téma: Jak hledat ztracené věci a začít hledat na správných místech namísto ječení a obrácení baráku vzhůru nohama.
Otevřené fórum.

8. téma: Zdravověda: To, že jí přinesete kytku, nemá negativní dopad na vaše zdraví.
Audio prezentace.

9. téma: Skuteční muži se zeptají na cestu, když zabloudí.
Svědecké výpovědi.

10.téma: Je geneticky nemožné sedět tiše vedle řidičky, zatímco ona se snaží zaparkovat u chodníku ve štěrbině mezi dvěma auty?
Simulace na trenažéru.

11.téma: Učíme se žít. Základní rozdíly v žití sám a s ostatními.
Výuka Online.

12.téma: Jak se stát ideálním společníkem při nákupech.
Relaxační techniky, dechová cvičení, meditace.

13.téma: Jak bojovat s cerebrální atrofií a zapamatovat si ženiny narozeniny a výročí svatby.
Cerebrální šoková terapie, v případě zájmu i možnost lobotomie.

14.téma: Klíče od auta a jiné maličkosti. Rozvoj dovednosti ukládat věci na své místo, takže se dají potom snadno najít.
Praktické cvičení.

Po absolvování kursu obdrží každý z přeživších frekventantů diplom.

Před chvilkou zapípala pošta, ve které jsem našel něco opravdu zajímavýho

........
VEC: Žiadosť o prijatie do zamestnania

K. R., obraciam sa na Vás so žiadosťou o prijatie do zamestnania.

V roku 2002 som ukončila päťročné štúdium v odbore Pozemné stavby, špecializácia Technické zariadenia budov na Stavebnej fakulte Technickej Univerzity v Košiciach.Po ukončení štúdia som pracovala a študovala vo Veľkej Británii,kde som úspešne absolvovala jazykovú skúšku"First certificate in English".

Rada získavam nové vedomosti a zručnosti a preto som prispôsobivá požiadavkám zamestnávateľa.

Mám záujem sa zamestnať vo vašej firme.

K žiadosti prikladám svoj štruktúrovaný životopis.

S pozdravom
K. R.
........

Nevzpomínám si, že bych měl firmu. Musím vážně míň pít, začínám zapomínat důležitý věci. Tím spíš, když v ní chtějí pracovat Slovenky (modří už vědí :-)

Vočko se doslechlo, že se ozvaly kritické hlasy na přispěvek Stříteckého ledíka... No, možná není úplně všechno pravda, ale na druhou stránku... Naše všudepřítomné foto zachytilo následující scénky...

Hádejte, čí je to dífka? Toho švarného chlapce vlevo nebo v pravo?

Střih.... tatáž dívka, tentokráte však v poněkud jiném stavu... No tak, Šárko, tohle ještě není vyhřátá Gomézkova postýlka...

Seznamte se prosím, doktor Dušek.

Co dodat? Pánevní Vočko zahajuje svoji činnost a nenechá jeden objektiv suchým... Bojte se!

Jak vidím, řada autorů zde vesele popisuje dění na silvestrovské oslavě. Především Střítek Lilo se nám nějak rozpovídal. Nemohu tedy jinak a musím i já vylíčit ty úžasně euforické zážitky ze svého 31. prosince 2004.

Zatímco se již od časného rána zbytek společnosti veselil, naléval se laciným alkoholem a přejídal se utopenci, sulcem a nakládaným hermelínem, já jsem (stále ještě s optimistickým nadhledem) navštěvoval toalety (frekvence se zvyšovala geometricky) a snažil se svému vědomí i podvědomí vštípit, že:

- se nemůžu pozvracet u Davida v posteli (důvod byl jen ten, že vedle mě ležela Šárka, nebýt tam ona, je mi to buřt)

- se nemůžu pozvracet u Šárky v autě

- se nemůžu pozvracet u Marka a Magdy v bytě (později upřesněno Magdou na to, že můžu, ale ne na sedačku)

- se nemůžu pozvracet na malou Aničku Kolasovou

- atd.

Nicméně, nakonec jsem dostál svým závazkům a nezvracel (nic se však nezměnilo na návštěvách toalety). Zatnul jsem zuby a pevně přesvědčen, že to rozpiju, se vydal do ostravské nálevny. Všem přítomným očividně stoupla nálada po mém příchodu, neb se mohli kochat mým bezútěšným stavem (zvláště známý střevní simulant a hypochondr Střítek Lilo si přišel na své...). Pokusil jsem se vypít pivo (podařilo se mi to jen z poloviny a přešel na čaj). Po tři následující hodiny, zbývající do půlnoci, jsem stačil detailně prozkoumat geometrii kachlíkových obkladů na záchodech v hospodě a uvědomit si, že se třepu ne kvůli abstinenčním příznakům, ale kvůli teplotě, která se postupně zvyšovala... Bohužel, můj stav nespravilo ani to, že mi Tomáš Havlík narazil na hlavu kužel...

A jaké byly zlomové okamžiky půlnoci? Pravda, zlomové byly doslova, protože zhruba patnáct minut po půlnoci jsem se zlomil na záchodě a vykosil směsku živočišného uhlí s čajem... A pak ještě dvakrát... A tak zatímco kolem mě všichni tančili, pobíhali, veselili se, já jsem hledal hlubší symboliku v tom, že jsem začal nový rok tak hezkým způsobem...

A kde je příčina? Příčina je v jedné malé nenápadné bakterii, která se jmenuje campylobacter jejuni. A co nám říká lékař? „Campylobacter vyvolávají střevní infekce u lidí (měl jsem) a potraty u domácích zvířat (náš pejsek zatím nic). Při požití je infekční dávka 10 na čtvrtou bakterií. Mezi příznaky onemocnění patří průjem (ano! ano! ano!), i s příměsí krve (ano! ano! ano!), horečky (ano), bolesti břicha (ano), bolesti hlavy (ne), nevolnost a zvracení (ano! ano! ano!).

Podtrženo shrnuto, dneska si zajdu na poslední (čtvrtý) výtěr a pak uvidíme...

Beze slov. Jen to, že každý může být Gandalf s kuželam na hlavě a o to myslím tehdy šlo.