Panev

Starší veteráni z Úpice to znají - je to opravdu hangár, i když o chlup menší. Nejprve jsme ho zkusili postavit ve čtyřech lidech a vystřihli jsme dokonalou verzi večerníčku "A je to!" se dvěma hostujícími panáčky navíc. Na druhý pokus o dva dny později jsme už povolali zálohy, ale během erekce nás pro změnu oblažoval vydatný deštík.





Ale mnohem lepší sprcha přišla tři dny před koncem. Ohlásila se důkladně a na velikou dálku. Světlý flek na druhé fotce je hangár prosvítající mezi stromy.



Tady jsme spali. Kromě nás ještě asi tak milion pavouků nejrůznějších barev a velikostí, kteří buhvíproč chtěli spát taky pod stanem.



A tudy se chodilo na záchod.



Už tam skoro jsme ...



... jenom projdeme kolem zaparkované flotily ...



... a jsme tu. Och! Krása, že?!



Detail latríny, pro větší efekt a jisté historické konsekvence vyveden ve vkusné černobílé barvě.



Cesta na opačnou stranu, k přístavišti (1). Jednomu z dubů jsem vykopl malého souseda a zkusil dovézt domů. Už sedí v květináči, ale tváří se dost zkroušeně, cesta autem, autobusem a nakonec návštěva Pomalého baru mu asi neudělaly moc dobře.



Takovými kameny je ohraničený celý ostrov. Úplně na počátku zde nebyly, nicméně tvůrci ostrova zjistili, že jim "vlnobití" rozemílá ostrov a je nutné něčím zpevnit břehy. Chodí se po tom dost mizerně.



Tzv. ešusovník. S rádobyvtipným úpickým stromem má společné pouze to, že je taky ze dřeva. Narozdíl od něj je tento užitečný.



A na závěr malý autoportrét.

Výlet to byl stejně jako loni parádní. Oproti minulému roku začíná být na ostrově nebezpečně živo, nově se objevily letky komárů a bataliony pavouků (ke konci jsem je už ze stanu vyhazoval rukou - bylo to snazší než je zabíjet). Za rok se možná objeví hadi a za další se začnou ztrácet lidi. Ale přes to všechno má kombinace fyzické práce, minimálního životního pohodlí a pustiny, kde týdny nepotkáte kromě ostatních trosečníků jediného domorodce, turistu nebo jinou bledou tvář, neopakovatelnou příchuť. Po návratu jsem zjistil, že neumím používat nabíječku na telefon, nepamatuju si PIN do bankomatu a nevím, který klíč je od bytu.

Zasloužilí Pánevníci si možná ještě pamatují, že jsem loni touhle dobou vylepil na Pánev několik fotek ze svého výletu naslepo na pustý ostrov uprostřed Gabčíkova. Rok se s rokem sešel a postmoderní dovolenou jsem si zopakoval.



Je vidět, že se robinsonáda ve skutečnosti odehrává na dosah civilizaci. Prakticky až na hráz přehrady lze dojet autobusem MHD.



Samotný ostrov je v nejširší části přehrady, přičemž od autobusu to k nejbližšímu místu na břehu trvá hodinu ostré chůze. Ostrov je ve skutečnosti umělý útvar, vytvořený současně se zatopením původních biotopů v dunajském korytě při napouštění přehrady, kde dosud hnízdili vodní ptáci. Na čtyřech hektarech štěrku se během uplynulých dvanácti let začala vytvářet malá verze lužního lesa, kvůli které začali ptáci postupně opouštět i tuto náhradní variantu.



Pro větší přehlednost jsem fotky očísloval podle místa vzniku :-) Pro vodu a kus žvance se jezdilo z přístaviště (1) a (2) na jih ke břehu nebo na sever do Šamorína.





Ještě před začátkem tábora bylo nutné navozit materiál a zásoby. Začali jsme už ve středu 9. srpna, tři dny před příchodem ostrovanů.



Hned jako první věc jsem oběhl místa, která jsem si pamatoval z loňska. I když to není na první pohled vidět, v laguně bylo nečekaně živo - množství nechutných řas, dva páry labutí a několik kachních rodinek s typickým vláčkem mladých. Do tří dnů to labutě i kachny zabalily a na dva týdny se odstěhovaly.



Hlavní pracovní náplň byla zdánlivě značně neekologická, ale o to zábavnější - vršit několikametrové hromady suchého bodláčí, posekané trávy a pokácených stromů a pálit je. Tímto způsobem se do půdy nevrátí živiny v podobě tlejících rostlin a málo náročná tráva získá převahu nad zatím vítězícími bodláky.







... pokračování zítra, ať naráz nezaplácám všechno místo.

Ahoj všem,
Pája dal dohromady blog o cestování, který teď plním obsahem, takže bych se vás všech chtěla zeptat, jestli nemáte zájem dát své zážitky z cestování na net. Na grafickou úpravu webu moc nehleďte, protože se to bude celé předělávat - a taky se časem zruší blog a bude z toho "klasická stránka". Je jedno, o jaký cestopis půjde - ať už z ČR nebo ze zahraničí, je jedno i to, jakou formou to bude psáno, nechám to zcela na vás.
Takže - pokud se chcete podělit o své zážitky, nějak mě kontaktujte a já vaše cestopisy uveřejním.
Já sama tam teď přepisuju naše cestování po Anglii a Skotsku a pak se můžete těšit na Španělsko a taky Černou Horu, kam ve čtvrtek odjíždím...

cestopisy

K obvodnímu lékaři (ani nevím zda, se tomu tak ještě dnes dá říkat), nebo prostě k jednomu z lékařů chodím k doktorovi Hutařovi do Řečkovic. Mnozí z vás asi víte, že sestrou tam je maminka Jirky Duška. Jsem tam téměř každý měsíc, jelikož jsem velice churav. Za ten víc jak rok a půl co tam chodím, si mě paní Dušková velice oblíbila, protože jsem velice milý a pozorný mladý muž. Kecáme spolu o všem možném, hlavně tedy o životě, ženských a o Jirkovi. Věřte, vždy je si co povídat a člověk se mnohdy dozví spoustu věcí, o kterých mi paní Dušková říká: "...ale neříkej to Jirkovi".
Dnes jsem byl také u pana doktora Hutaře. Čekárna byla plná a já odhadoval, že tam strávím pěkně dlouhou dobu. Paní Dušková si mě ihned všimla, jelikož nejsem jen pozorný a mladý, ale také pohledný muž a zeptala se: "Davide, jdeš na krev?" Já řekl, že jo a tak jsem šel dovnitř. Vzala mi krev a během doby, kdy jsem čekal než mi zaschne krev, jsme zase kecali. Seděli tam ještě dva další pacoši, jedna paní přímo z Lachemy a ještě nějaký kluk. No a paní Dušková, abych mohl předběhnout všechny ty lidi co čekali v čekárně a jít k doktorovi před něma, řekla před těma dvouma: "David je můj syn, přece ho nenechám čekat". Já jen zvedl hlavu a v duchu jsem si řekl: "au". Tak jsem všechny předběhl a když jsem vycházel od paní Duškové do čekárny, tak řekla: "Davide, tak ahoj a měj se hezky." Já řekl: "Ano mami." Zuby jsem si držel vnitřek huby, jen abych se nezačal smát. Zřejmě, aby to paní Dušková vyšperkovala, tak dodala: "A pozdravuj otce". Já se otoči, vykouzlil nádherný úsměv a řekl: "Jo, budu" a rychle jsem pelášil pryč. Za svými zády jsem slyšel pokračující rozhovor paní Duškové s nějakou paní:
"To byl můj syn."
"Vážně?"
"No to nevíš? Víš, on....

A zbytek jsem už neslyšel, páč jsem pelášil co se dalo.

No, není ta paní Dušková, moje máma, prostě báječná?

P.S.: Jirko, brácho, můžeš mi půjčit prachy?

avi, 4,8 MB... dá si někdo skleničku?

Augustové dažde opäť zdvihli hladinu Dunaja. Včera napoludnie namerali pri Devíne 448 cm, čo je takmer o jeden meter viac ako v nedeľu.

Podľa prognózy vodohospodárov bude Dunaj stúpať aj dnes vzhľadom na zvyšujúci sa stav hladiny z alpských prítokov na rakúskom a nemeckom úseku toku.

No výborně ...

http://de.fishki.net/pics9/hentaitsop.swf

(zvuk nutný)