Panev

Pár jde do lesa...
Ona: Mám takový pocit, že mě chceš přefiknout...
On: Ani ne...
Ona: Stejně mě přefikni. Ať se zbavím toho blbýho pocitu...

Tak jo - ping pong je domluvený na 1. listopadu (čtvrtek) od sedmi večer - kdo dorazíte?

43971

Zítra, tj. 11. října - od 18.30 v Severce. Všichni jsou zváni.

Ozvala se rána. Mezi dvěmi zastávkami pořádně rozjetá šalina štrejchla o bytelný off road odbočující směrem na Hrnčířskou. Skřípaly brzdy, lidé se chytali madel, jak divý, téměř se váleli po zemi. Já, v přímém přenosu – sedíc hned za řidičem na místě pro důchodce – vše sledoval s údivem/úlekem na duši. I když se mi plechy téměř otřely o nateklá stehna, život mi před očima rozhodně nepřelétl… Akorát tak okno a papíry, co se mi vysmekly z ruky.

Ty kurvo, ty píčo, já se na to dneska vyseru. Den na hovno! – zalkal hystericky, na celou šalinu jeden z cestujících, dřív než jsme se všichni kolem stačili oklepat. Nebyl to ale řidič. Ten zcela profesionálně něco zahlásil do vysílačky, nahodil na sebe reflexní vrstvu, otevřel dveře a šel se podívat na venkovní škody. Toho zcela přirozeně využili cestující a začali se hrnout ven…

Ty kurvo-ty píčo, jak to řídíš. Ty krávo, píčo! – začala na silnici na zřetelně otřesenou řidičku off roadu křičet evidentně osmahlá cestující.

Sama seš píča, ty kurvo! Táhni do koncentráku! – začal na naši opálenou spoluobčanku křičet sněhobílý spoluobčan.

Ty píčo, ty kurvo, co ji nadáváš do koncentráku! Však šalináři jezdí, jak prasata! Píčo! – přidal se další elegán… Nevydržel jsem a s úsměvem na rtech, který jsme si vyměnili s jednou šarmantní dámou, vyrazil do temné náruče velkoměsta. Někde jsem četl, že nás cizinci vidí jako bandu xenofobních, věčně nasraných rasistů… No, nevím…

Nestalo se někomu něco? Jsou všichni v pořádku? – tak na to se nikdo nezeptal… Ty píčo, ty kurvo! Nikoho to nejspíš ani nezajímalo.