Panev

V práci máme nový presovač. Ano už nejen na VUT, ale i k nám na kopec se dostala tato technická vymoženost.

Koupil jsem si kávu nejmenované značky speciálně určenou právě do výše zmíněného technického zázraku. 100% ARABICA, píše se na obalu. Nevím přesně co to znamená, ale zní to dobře. Byla drahá, ale s 50% slevou. Jinak bych se ji asi vyhnul. Ale takhle... neberte to, že?

Koupil jsem si smetanu do kávy. Tentokrát žádný zázrak, prostě nějakou nejlevnější smetanu co tam měli.

Nalil jsem si do hrníčku smetanu, pomačkal čudlíky na presovači a čekal. Ze dvou trubiček začala do hrníčku kapat káva. Přístroj dokapal poslední kapky, podobně jako chlapy vytřepávají poslední kapky při čůrání, vzal jsem si hrníček a přičichl... voněla nádherně. Opatrně jsem se napil a... a ta chuť byla úžasná. Bože ta káva je fantastická!

Od výše popsané události uběhlo pár dní a já si v novém presovači udělal kávu ještě několikrát. Ta káva je skutečně úžasná. Právě před dvaceti minutami jsem si jednu udělal. Už je dávno vypitá, piju ji strašně rychle. Mám co dělat, abych se ovládl a nekopl ji do sebe jako panáka. Její chuť mi v puse ovšem dělá ještě teď radost. Nádhera.

Mám strach, abych si v presovači nedělal kávu pětkrát denně. Dnes jsem odolával celý den a neodolal jsem. Musel jsem si ji udělat. Poslední hodiny jsem nemyslel na nic jiného, než na ten černý mok, jak kape kapku po kapce do mého hrníčku. Mám strach, abych se nestál závislým. Mám strach, aby mě nesemlela 100% ARABICA.

Kdo by se chtěl kouknout na naše svatební fotografie, ať mrkne sem.