Panev

Ahoj, zdravím všechny panevníky a panevnice a posílám pozdrav a pusu ze zasněžené Úpice.
Všechny zdraví Leon.


foto: Leon Miš

Zajímavé videa pro fanoušky jednoho z šéfů společnosti Microsoft Steva Ballmera.

Rudolf Novák (27) přezdívaný "Maarty" věděl, že je nositelem viru HIV a přesto dál žil bezuzdným způsobem života. Stráví za to příští tři roky a šest měsíců za mřížemi.

Městský soud v Praze v jeho počínání viděl nejen šíření nakažlivé choroby, ale i pokus o těžké ublížení na zdraví. Včerejší verdikt je definitivní.

v úterý 24. února... Jedná se sice jen o zvukový záznam... ale je to více než krásné... :-)

Foto: Sakra

Tady je fotka té hospůdky v Terstu, kde čepují Staropramen. Sice jsem to asi nějak pořádně nedoostřila (pořád tam jezdila auta), ale dá se tam přečíst Elite Cremcaffé. A dále jsou na skle zobrazeny i některé stravenky (kupóny), které v CR nejsou. Takže to v Praze nenííí.

Don't panic!

  

Na fakt, že často vypadám jako exot, jsem si už dávno zvykl. Ale až do soboty jsem doufal, že alespoň moje sexuální orientace je zřetelně většinová. Chyba lávky. To se večer ozvala Káťa a připomněla mi, že jdeme s Mari a jejím milým do divadla na utkání České improvizační ligy. Jako obvykle jsem na to úplně zapomněl, takže místo vybírání společenského oděvu jsem zrovna tupě civěl do trouby ve snaze uklohnit roastbeef. Nechal jsem si proto vysvětlit cestu do divadla, otočil termostatem v troubě na doraz a šel hledat svetr nejméně načichlý hospodou.

Utkání se konalo v bývalé školce, nyní klubu Labyrint, v zapadlé části jednoho brněnského sídliště. Kromě zapomnětlivosti mě zdobí rovněž mizivý orientační smysl, takže jsem se prakticky okamžitě ztratil. V takové chvíli se na cestu nezeptá jenom srab. Zastavil jsem prvního týpka, který mi přišel pod ruku. Automaticky jsem mu vykal, což byla chyba. Nebo jinak, chyba byla, že jsem ho vůbec zastavil, ale popořádku. Ukázalo se, že je podobně starý jako já a navíc hledá ten samý klub. Začali jsme proto pátrat společně a nakonec podnik ztracený uprostřed panelové zástavby taky našli.

Na znamení vítězství si tykáme a lezeme dovnitř. Hned u vchodu nás zastavuje kamarádka, která ten den vybírá vstupné. Jak mě vidí, tak se rozzáří a šveholí:
"Ahoj, pojď dál. Vstupný pro dva je za osmdesát. Přišli jste spolu, ne?"
A významně se na mě dívá.
Začínám rudnout a zřejmě ze sebe na znamení nesouhlasu vyrážím i nějaký zvuk. Marně.
"Ne, vážně?! Vy spolu chodíte? No ne!"
Blekotám cosi o tom, že jsme se ztratili a pak našli, čímž situaci příliš nevylepšuji. V zádech cítím vražedný pohled nebožáka. Platím jenom za sebe, svého nově nabytého partnera nechávám na holičkách a rychle mizím v hledišti. Zkáza je dokonána.

O přestávce jsem si dával bedlivý pozor, abych toho týpka nepotkal. Musel si nejspíš myslet, že po večerech brousím před klubem a rozhazuji sítě na ztracené koloušky. Ale divadelní show samotná byla excelentní. Pokud si pamatujete Kaisera s Lábusem v pořadu Ruská ruleta, tak dvojici herců doplňte rovnou na celé týmy, přidejte pravidla hodná sportovního zápasu, nekompromisní rozhodčí pískající fauly, napětí v hledišti a adrenalin ve vzduchu. A stejně se to nebude ani z poloviny blížit skutečnosti. Jestli máte rádi divadlo bez večerních toalet, mosazných klik a červených koberců, rozhodně na to zajděte. Tenhle divadelní cirkus kočuje po různých městech a stojí za vidění.

Tý jo, dneska je bora a poletuje tu (velmi řídce) sníh, tak to tu Italové uspořádají na počest určite dopravní kalamitu :-) ...

Nalaďte si Dobré ráno z Ostravy... A nebudete se stačit divit!

Nalaďte si Dobré ráno z Ostravy... A nebudete se stačit divit!

Nalaďte si Dobré ráno z Ostravy... A nebudete se stačit divit!

Nalaďte si Dobré ráno z Ostravy... A nebudete se stačit divit!

Nalaďte si Dobré ráno z Ostravy... A nebudete se stačit divit!

Problémy s nedostatkem peněz na vysoké škole se rozhodli řešit velice originálním způsobem studenti Bamberské univerzity v Německu. Rozhodli se získat peníze prodejem vlastnoručně nafoceného a vydaného kalendáře. Ale nybyl to kalendář ledasjaký obyčejný. Studenti uspořádali konkurz na nafocení aktů, do kterého se ochotně přihlásilo přes sedmdesát studentů a studentek, z nichž bylo nakonec vybráno 28. A aby to nebyly akty obyčejné, rozhodli se je studenti opepřit zajímavým nápadem. Každý ze studentů byl fyfocen z předmětem charakteritujícím obor jejich studia-historička s mečem mezi ňadry, geograf opírající se o glóbus, programátorka obtočená počítačovou myší...:). Kalendář byl vydán v nákladu tisíc kusů a byl okamžitě rozebrán. Nicméně univerzita odmítla přijmout výtěžek z prodeje a distancovala se od aktivity studentů. Nehodlá prý získávat finance kupčením s nahotou svých studentů. Tato akce měla veliký ůspěch ve všech významnějších německých médiích. Jestli chcete tyto zajímavé fotografie shlédnout, stačí mrknout na odkaz.

http://feki.marcapo.com/marcapo_platform/projekte/feki_marcapo/galerie_12_8_3_f.htm?quer=

Kde ho najdete: Brno, křižovatka ulice Úvoz a ulice Tvrdého (jedna ze dvou oblíbených ulic Šárky, ta druhá je Vlhká). Web nemají, telefon taky ne. Dokonce ani z ulice to hospodu (pardon, bar) na první pohled zrovna nepřipomíná.

 

Základní hodnocení (maximum je pět hvězdiček):
--------------------------------------------------------------------

1. záchody: *
2. obsluha: *****
3. prostředí: ***
4. ceny: ***
5. kvalita piva: ****
6. atmoška: *****

průměr: 3.5
--------------------------------------------------------------------

výběr piva:
Kozel 10°: 18 Kč
Plzeň 12°: 25 Kč
Kofola 0°: 16 Kč

Utopenec: 20 Kč
Nakládaný hermelín: 26 Kč

... to je z jídla prakticky všechno, index SSH je tady dvě věci.

Poznámky k hodnocení:
Ztepilé servírky, otřískané šicí stroje místo některých stolů, obskurní malůvky na stěnách, prostředí zahalené do oblaků kouře. Kde jinde si dáte s číšníkem vlastnoručně donesené utopence? Kde jinde je stejný číšník vyblije ve čtyři ráno na křižovatce krátce poté, co jste šest hodin po zavírací době zamkli hospodu? Kde jinde vám projde naražení vlastnoručně donesené bečky poté, co vám obsluha nenalije? Kde jinde obsluha propije ještě ten večer valnou část dýžka? Nikde!

Pomalý bar je pojem, pro některé z nás spíš druhý obývák než běžná hospoda. Proto jsme jeho hodnocení dlouho odkládali, bylo nám jasné, že nebudeme ani náznakem objektivní. Před pár dny ale došlo k jedné velké změně a Pomalý bar je už zase o trochu míň Pomalým barem. Běda, vyměnili záchod! Tu děsivou hrůzu, která naháněla strach i otrlým sráčům, nahradil obskurní výtvor ze dřeva a keramiky, pisoár 1 + kk. Hygienik možná zaplesá, ale fanoušek baru hořce zaplakal. Místo dalšího hodnocení proto necháme mluvit hlavně obrázky.

 
Záchody tady vždycky stály za pozornost.

 
Obsluha ostatně taky.

 
 

hodnotili: Petra, Rudolf, Iced, Sakra, Lenule, Also, Viktor, apl.

Pravdu se dozvíte, když poctivě vyplníte pouhé tři kolonky. Jak jste na tom?

Sedím na bráně, mám půlnoční službu a stěna je plná krvavých fleků od zmasakrovaných much. Opírám se o samopal bez nábojů a k tomu hraje One. Tohle nejde vychutnat jinak...

I can’t remember anything
Can’t tell if this is true or dream
Deep down inside I feel the scream
This terrible silence stops me

To jsme v pátek seděli na povedené oslavě Viktorových –cetin. Nálada už dostoupala k vrcholu a pomalu se blížil nevyhnutelný sešup do hlubin opilosti.

Shodou okolností jsme se s Rudolfem vydali ve stejný okamžik směrem k záchodům. Cesta to byla krátká, přesto jsme stihli zabřednout do debaty na poslední dobou oblíbené téma "sítko ve vaně". Vešli jsme na toaletu, Rudolf se postavil k pisoáru a já bůhvíproč zalezl do kabinky. Dřevěná stěna mi nicméně nezabránila v tom, abych dál rozvíjel sítěné téma a historky s ním spojené.

Všechno jsem z kabinky poctivě odvykládal, zapnul si rifle a vylezl ven. V tom okamžiku mi došlo, proč Rudolf už delší chvíli neodpovídá. Dávno totiž seděl na svém místě u stolu. Místo něj se posluchači stalo několik cizích nově příchozích lidí, kteří podle všeho upřeně zírali na dveře kabinky s napjatým očekáváním, co z ní vyleze.

Prý mám talent na trapasy. Něco na tom asi bude.

Sedím si tak doma, poslouchám hudbu, když mi přijde sms. Apl, že prý co dělám, jestli mám na dnešní večer program a jestli nechcu jít do kina. Tak mu odpovídám, jako na co se jde a kdo tam jde. Že prý neví co je to za film, ale ať jdu, že po kině zajdem někam na pivko. No tak jsem si řekl, ok, půjdeš hochu, nebudeš přece sedět doma na prdeli a čučet na totální sračky v televizi a vyrazíš mezi lidi, mezi kupu holek, jak den předtím mi zdělil Puntík, na nás jen čekají. Vyrazil jsem tedy do deštivého Brna, v centru se sešel s Aplem a posléze s Lýdií a její kámoškou. Ptám se Lýdie na co jako jdeme. Neví. Dorazili jsme na místo. U pokladny mi oznamují, že to bude film o pastevcích. Z plakátu jsem si přečetl, že se jedná o švýcarský film. Bezva, absolutní paráda. Uvažuju, že zbaběle uteču, vymluvím se na nějaké náhlé zdravotní potíže. Než jsem stačil něco vymyslet, byly koupeny lístky. Za pokladnou jsem se seznámil s dalšími kamarády od Lýdie, dalšími milovníky evropského nezávislého filmu. Rozhlížím se po stěnách sálu, na kterých jsou plakáty, mě nic neříkajících filmů. Apl odevzdává lístky a místo toho dostává dva oranžové lístečky, za které posléze dostáváme sluchátka s malým přístrojem, který trochu připomíná walkmana. Aple? Co to má znamenat? Dozvídám se, že film je v původním znění a do sluchátek půjde český překlad. A skutečně, za poslední řadou sálu, se nachází místnost, kde sedí paní u mikrofonu, připravená překládat do češtiny. Film začal a já zjišťuji, že můj přístroj nefunguje. Apl, vidíc mou zoufalou tvář, si se mnou vyměňuje přístroj. První půlhodinu jsem uvažoval o tom, že odejdu. Pořád jsem si v duchu říkal, co tu kurva dělám. Sledoval jsem deset minut scénu, kde ovce přechází přes silnici a pak dalších deset minut tím samým pohledem kamery, jak přejíždí po silnici auta, která čekala než ovce přejdou z jedné strany na druhou. Sledoval jsem dojení koz, dělání kozího sýru, přesuny koz a ovcí z jedné strany plátna na druhou, nakládání ovcí do aut, stříhání ovcí, desinfekci ovcí, pasení ovcí, ošetřování koz a ovcí, značkování ovcí, porod ovce a koz, páření koz, bečení ovcí, mečení koz, štěkání pasteveckých psů, pobíhání malých kůzlat, hraní pastevcových dětí při koupání v dřevěné kádi a to vše ve dvou neuvěřitelně nudných dvou hodinách. Zvonění zvonců, které vysí kozám a ovcím kolem krku slyším i teď. Poslední půl hodinu filmu jsem byl už v malém transu. Kdyby film trval až do rána, me už to bylo jedno. Seděl bych tam a vše sledoval s nepřítomným výrazem a z pusy by mi tekly sliny. Věřím, že většina sálu po skončení filmu se rozprchla někam do hospůdek, kaváren, barů, čajoven a bytů, aby rozebrali film, aby prodiskutovali proč pasák nepásl ovce na jižním svahu, když tam byla lepší tráva než na tom severním, aby se pobavili o tom jak pastevečtí psi jsou skvělí, o tom jak pastevec mluvil na kameru s neuvěřitelným klidem, o tom jak ten dvacetiminutový záběr na pasoucí se kozy byl fantastický a vůbec, jak režisér celé dílo pojal s fantastickým přehledem. Sorry přátelé, ale já mezi ně nepatřil. Já chtěl, jen ty dvě hodiny spláchnout dvěma pivy, za každou hodinu jedním.
A tak jsem pařil v sobotu večer. Příště vám popíšu, třeba to, jak jsem šel balit holky.

S pozdravem "milovník nezávislého evropského filmu".

Alespoň někteří z vás mají šanci ho poznat... Výherce dostane prasklou čočku...

   

Dámy a pánové, členové PANVE se vám představují:


Apl - Artificial Positronic Lifeform
Beton - Being Engineered for Troubleshooting and Online Nullification
Fluidum - Functional Lifelike Unit Intended for Destruction and Ultimate Mathematics
Gabi - General Artificial Battle Individual
Gomez - General Obedient Machine Engineered for Zoology
Happy - Hydraulic Android Programmed for Peacekeeping and Yelling
Iced - Intelligent Construct Engineered for Destruction
Jiryk - Journeying Individual Responsible for Yelling and Killing
Lenule - Lifelike Electronic Neohuman Used for Logical Exploration
Lucky - Lifeform Used for Ceaseless Killing and Yelling
Marwin - Mechanical Android Responsible for Worldwide Infiltration and Nullification
Ozlik - Obedient Zombie Limited to Infiltration and Killing
Rebelos - Robotic Electronic Being Engineered for Logical Observation and Sabotage

Pozn.: Prosím, jen se podívejte, u koho (jako jediného)se objevilo slovíčko "intelligent". Může to být náhoda?

http://www.cyborgname.com/

Magazín Rolling Stone sestavil žebříček hudebníků, kteří si za uplynulý rok nejvíce vydělali. Zde je:

1. PRINCE: $56.5 million
2. MADONNA: $54.9 million
3. METALLICA: $43 million
4. SIR ELTON JOHN: $42.9 million
5. JIMMY BUFFET: $36.5 million
6. ROD STEWART: $34.6 million
7. SHANIA TWAIN: $33.2 million

zdroj: www.metalopolis.net

... medůza v zátiší podzimních listů plovoucích po moři :o) ...

Tohle poslala do Pánve Markéta...

Včera jsem zažila opravdu vtipný pracovní den. Strávila jsem ho totiž v Ostravě, kam mě zavedly povinnosti. Opravdu nestává se mi často, že bych na některý den v práci vzpomínala tak intenzivně, jako na tento :) Už když jsem si domlouvala s Ostraváky termíny schůzek, musela jsem se do telefonu smát jejich mluvě, bo za 5 let v Brně jsem už docela odvykla kratkemu zobaku a charakteristické intonaci. Ovšem důvod, proč na včerejší den tak vzpomínám, byl spíše v drobných více i méně roztomilých příhodách, které mě celý den potkávaly. A nejen mě, ale i mého kolegu Dana, který se mnou do Ostravy jel. První překvapení dne se totiž týkalo právě jeho – já jsem byla na to, že při vjezdu do Ostravy pojedeme ulicemi lemovanými továrními halami a pospojovanými chumlem trubek, vcelku připravená, Dan byl v šoku. Druhá roztomilá příhodka už se týkala jen mě – na prvním jednání se mě totiž po chvíli paní jednatelka zeptala, odkud že to vlastně jsem. Když jsem jí odpověděla, že z Kozlovic, celá roztála a začala se smát, že v Kozlovicích nějaký čas bydlela a že tam má babičku, která se jmenuje Krpcová. Na to jsem se začala smát já, protože mám v Kozlovicích taky babičku a jmenuje se....taky Krpcová. Že by příbuzné...? Druhá příhoda se týkala oběda, na který jsem se hrozně těšila, protože z Brna jsem vyjížděla ráno před sedmou a od té doby jsem moc nejedla. Menu za 65 Kč slibovalo hodně, ale byl to neuvěřitelný blivajz. S láskou jsem vzpomínala na menzu na právech. Nelíbil se mi frivolní číšník, ani porce, o které jsem si původně myslela, že je dětská, a hlavně se mi nelíbilo, že v porci masa, kterou jsem dostala, bylo masa asi 5%, zbytek byl řádně propečený tuk. Odmítla jsem také jakousi červenou polívku, kterou číšník s úšklebkem odnesl...a za chvíli tu samou polévku v tom samém hrníčku vnutil novému hostu...No nevím, tady by asi David marně hledal jedinou hvězdičku, kterou by tu hospodu ocenil...Navíc když jsem odcházela a ptala jsem se (jiného) číšníka na jednu ulici, z druhé strany hospody na něj začal volat jakýsi plesnivý děda: „Ty, Fando, esli ji vysvětluješ, jak se dostane ke mně domu, tož to nemusiš, ja ji to řeknu sám!“ Vrhla jsem na něj pokřivený úsměv a upalovala ven. Chtěla jsem si koupit v pouličním automatu jízdenku na tramvaj, ale o-ou, ani tady jsem nepochodila. Ne že bych nevěděla, jak se s takovým automatem pracuje! Obvyklý postup je: vyberete typ jízdenky, vhodíte příslušný počet mincí, dostanete jízdenku. Ovšem tenhle automat naprosto nespolupracoval. Vybrala jsem jízdenku za 8 Kč a vhodila první minci – korunu. OK, automat odečetl korunu a chce už jen 7 Kč. Vhazuju další minci – pětikorunu – automat chce stále 7 Kč! V duchu nadávám, ale smiřuji se s tím, že jízdenka bude dražší. Vhazuji dvoukorunu – celá objednávka se stornovala, lístek nikde, zato mi dole v okénku pro vrácené mince vypadla desetikoruna! Koukám na to jak jelen, ale zkouším to podruhé. Vybírám jízdenku za 8 Kč, vhazuju nově nabytou desetikorunu – objednávka se opět stornuje, lístek opět nikde, zato z automatu vypadává ona desetikoruna, pětikoruna, šest dvoukorun a jedna koruna. No nic, tady jízdenku prostě nezískám, beru mince a jdu si lístek koupit o kousek dál do trafiky. Napadá mě, že kdybych měla více času, mohla jsem si u automatu slušně vydělat – naházela jsem tam 8 Kč a dostala za to 22 Kč :) O pár minut později jsem se bavila opět – jednala jsem s takovým starším seriózním majitelem firmy, která z Finska dováží parkety. Diktoval mi názvy firem, které v ČR zastupuje, a protože to byly názvy dost krkolomné, snažil se mi je trochu přiblížit. A diktuje: „Estrr?d jako estráda, Hovi jako hovínko....“ Toho dne už mě nepřekvapilo vůbec nic. Vlastně...překvapilo. Když jsme totiž s Danem z Ostravy odjížděli, řídili jsme se podle směrových tabulí. První semafor, odbočka na Frýdek-Místek, v pořádku. Druhá odbočka na Frýdek-Místek, také v pořádku. Jaké bylo proto naše překvapení, když jsme po dalších asi deseti minutách dojeli na stejné místo, ze kterého jsme původně vyjížděli! Pokus č.2 – nabrali jsme sice aspoň správný směr – na Olomouc, nicméně ne přes Frýdek-Místek, jak jsme potřebovali! Jelikož už se nám ale nechtělo znovu se vracet a znovu bloudit, na tu správnou dálnici jsme se napojili až kousek od Příbora – když jsme předtím projeli neskutečné díry jako Brušperk, Stará ves, Rychaltice, apod. po neskutečně hnusných cestách a za neskutečně hnusného počasí, kdy přes hustý sníh jsme sotva viděli na cestu...Do Ostravy jsme z F-M jeli ráno asi 15 minut, zpátky hodinu a půl...
Závěr: v Ostravě jsou velmi špatně značené cesty. Jsou tam automaty, které vám dají víc peněz, než do nich vhodíte. Jídlo abyste si raději vzali s sebou. A lidé...ti jsou tam vskutku razoviti...:)

Kde ji najdete: Pro fanoušky GPS leží na 49° 12' 23'' zem. šířky a 16° 35' 59'' zem. délky. (Pro nás normální je to Kotlářská 30, Brno - Veveří, přibližně v dolní třetině ulice).
Web nemají, tak alespoň telefon: 549 253 419



Základní hodnocení (maximum je pět hvězdiček):
--------------------------------------------------------------------

1. záchody: ***
2. obsluha: ***
3. prostředí: ***
4. ceny: ****
5. kvalita piva: ***
6. atmoška: ****

průměr: 3.3
--------------------------------------------------------------------

výběr piva:
Černá Hora 10° (sklepní): 15,50 Kč
Černá Hora 12° (ležák): 18,50 Kč
Granát 12° (tm. ležák): 18,50 Kč
Kvasar 14°: 20,50 Kč

… zvláštní posedlost padesátníky.

smažák a hranolky: 52,- a 20,- Kč

Poznámka k hodnocení:
Záchody mají tři hvězdičky hlavně za automatické rozsvěcení. Jinak je tam poškrábané zrcadlo, zima, pusto a celkově taková tísnivá atmosféra. Se švitořivým optimismem záchodů v restauraci Stella se to nedá srovnat. Každopádně jsou toalety o chlup lepší než tragédie V podhradí.
Obsluha byla obdařena hubenou (nikoliv štíhlou) postavou, blond vlasy, nakřáplým hlasem a korektním vystupováním. Rovněž superkrátkou sukní, což vyniklo zejména v některých okamžicích při sbírání vypitých půllitrů ze vzdálených konců stolu (Jiřyk může potvrdit). K zelenooké servírce z Podhradí se nicméně nepřiblížila ani na dostřel.
Prostředí je tuze zvláštní, hospoda je rozdělená na dva světy. V přízemí je šero, ve svitu stropních lamp se líně převalují oblaka kouře levných cigaret a v tmavých koutech posedávají dříve narození štamgasti nad svojí pravidelnou porcí olomouckých syrečků. Naopak v suterénu se světlem nešetří, na druhou stranu je to tam o poznání sterilnější než nahoře.
Pivo je skoro za pusu, v málokteré brněnské hospodě ho dnes pořídíte za zhruba patnáct korun. Podobné to je s jídlem, kumulovaný index SSH (Smažený Sýr s Hranolky) klesl na zatím nepřekonaných 72 bodů (pro srovnání – "Stella" 77 a "V podhradí" dokonce 84 bodů).
Atmosféru asi nejlépe vystihla čtveřice starších štamgastů, která u vedlejšího stolu celou dobu vášnivě hrála mariáš. Hospoda je na takové staré vojny docela bohatá, atmoška tak dosáhla na čtyři hvězdičky.

 

David svoje jídlo ohodnotil slovy: "Fuj, to strašně smrdí!" No jo, syrečky ... Mari si zase dala toust problematické kvality.

 
 


A nakonec příběh o tom, kterak pan Prokop zatočil s bezprávím.

Hodnotili: Alice, Katka, Mari, Iced, Jiřyk, apl.

Určitě jste se už někde někdy setkali s pojmy "bezpečnost počítače", "ohrožený počítač" či "nezáplatovaný počítač". A mnozí pro to i něco děláte – záplatujete, aktualizujete, instalujete ochranné prográmky (antidialery, antiviry, firewally atd.). Nojo, ale funguje to?
Částečně na tuto otázku odpoví stránka security.symantec.com, kde si můžete bezbečnost svého "miláčka" otestovat. Funguje to pro operační systémy Windows a Mac OS. Linuxáři to musí bohužel zkusit jinde.

Tak co jste na internetu bezpeční? Výsledky pište do diskuse...

A: me ted zajima spis jina vec
A: proc Samer nosi cepici i v mistnosti?
B: jako Isa?
A: ne PCI voe :)

Na pozoru by se před nimi měli mít zejména softwaroví zločinci.

Tak mě dneska ráno potěšila na kolejní nástěnce zpráva, že uživatelé těch a těch IP adres budou odpojeni ze sítě. Důvod je jednoduchý, nelegální sdílení dat. Respektive používání prográmků na výměnu hudby apod. Samozřejmě, že má adresa nemohla na seznamu chybět... Nějak na nás uhodil Ústav výpočetní techniky, takže v současné chvíli jsem bez připojení a mám nálepku softwarového zločince...

O tento zážitek se s vámi prostě musím podělit. Týká se to jednoho kurzu italštiny pro cizince.

Budovu školy jsem bez problému našla. Vstoupila jsem a potkala (asi) vrátného. Podal mi zápisový papír a poslal do prvního patra na sekretariát. Chvíli mi trvalo, než jsem dané dveře našla. Byly sice hned u vchodu na schodiště, ale označení umístili až moc inteligentně na půlce dveří, kterou při vstupu člověk nevidí.

Tož jsem zaklepala a po nějaké hlasité odezvě zpoza dveří vstoupila. V místnosti stál pán, tak jsem jej (ještě s úsměvem) pozdravila a automaticky se zeptala, zda mluví anglicky. Nemluvil. A pak to začlo...

Jestli je nedoslýchavý nebo co, celou tu dobu na mě skoro řval. Také mi připadalo, že jednal celkem povýšeně. Něco ve smyslu: Hm, zas další cizinec, co neumí italsky. Dalo se to poznat z takových těch jeho průpovídek, když jsem na něj udiveně a nechápavě hleděla jak bacil na mikroskop, co po mně chce: Když vůbec nechápu a nerozumím na co se ptáte, tak co vám mám asi odpovědět?

Přátelé, už dlouho na mne nikdo neřval (jsem prostě nekonfliktní pacifista ;-), no a co), a tak to bylo znát. No připadala jsem si tam jako dohromady nějaký fracek, prašivka a malé nevinné štěně, na které se člověk utrhuje, že rozkousalo botku, ale štěně vůbec nechápe, proč se člověk zlobí. Měla jsem z něj nervy v kýblu a byla “zralá na prášky”.

Táhlo mu příšerně z úst a navíc dost šilhal. Takže zatímco se jedním okem díval na mne, druhým někam úplně mimo. Prostě po všech stránkách dokonalá a krásná sekretářka jako lusk. Navíc s “pěkným” škrabopisem a bez znalosti angličtiny. Přece i ten vrátný anglicky hovořil a v Terstu kdejaký Ital angličtinu (třeba i jen trochu) zvládá. Chvílemi jsem si myslela, že to musí být snad skrytá kamera. Bohužel nebyla. Jo a potkat jej někdy v noci, nechám vše ležet a mám (zlatou) medaili za sprint.

Ale od jisté chvíle nastal zlom a už jsem si to prostě jen užívala. Asi takto: Já nerozumím vám, vy nerozumíte mně, tak jsem teda zvědavá, co s tím asi uděláte? Do formuláře jsem napsala ty jasné věci a údaje, zbytek se dokončil pomocí slovníku. Nějak se, už ani nevím jak, dohodlo, že teda vyhovuje večer. Ke konci mi dal nějaký papírek s časovými údaji a s tím, že mám přijít na 17. hodinu na pohovor k jedné paní. Přitom říkal (teda řval) ódži, ódži! Mne jen napadlo: Ježkovy ódži, co zase chce? (pozn. ódži je oggi = dnes). No mazec...

Do 17 hodiny jsem se šla projít. Začal pohovor u paní, které jsem docela rozuměla (mluvil ten pán předtím vůbec italsky ;-)?). Ale ona nerozuměla zase mně, když jsem se jí snažila říct, že nemám telefon a ani si ho pořizovat nebudu. Jako by to brala prostě jako jistou věc, že si telefon pořídím a mám pak číslo dopsat. Tudíž si nejspíš myslela, že ji pořád a pořád nerozumím, a opakovala to tudíž dokola a dokola, jak pro někoho ze zvláštní školy. Také neuměla anglicky. Nakonec si vzala na pomoc dva kolemjdoucí srbsky mluvící lidi – těm jsem rozuměla v pohodě, i oni mně v našich rodných jazycích, tak jí to vysvětlili.

Samotná první dvojhodinovka kurzu byla taková “one man show”. No učitel s výrazně hereckým talentem, co na to říct. Chvílemi jsem pilně naslouchala, chvílemi nerozuměla ani slovo, chvílemi se nudila a chvílemi se smála. Ale řekla bych, že jsem se zatím nic moc nového (ohledně italštiny) nenaučila :-))).

Hotel IBIS měl vkusné a praktické řešení interiéru.

Říkali jsme tomu sezení u kulatého stolu...

Fyzikové a studenti ze Súdánu

SacreCoeur

prof. Kazuo KITHARA mi dal svou vizitku ...

 

Když se občas někdo ze známých zadívá na náš domácí počítač Macintosh (nebo s ním pracuje), položí mi mnohdy již klasickou otázku. Kde má ta myš více tlačítek?
Odpovídám, že ač vícetlačítková myš na Mac OS funguje, tak ji nepoužívám, neboť jsem zvyklý používat místo druhého tlačítka klávesu "CONTROL" (zdá se mi to lepší). Kromě toho je jednotlačítková myš ve standardní dodávce u počítače...

Včera jsem narazil na článeček, který se touto problematikou zabývá více a objasňuje "Proč má Apple jednotlačítkovou myš?".