Panev

Tak takhle tady žijem, pijem, blbnem a tloustnem...:).

Toto je UCHO...

Čabas Pánevníci,
už nějaký čas sledujeme s kámošema Vaše stránky a myslíme si, že jste super partička,která má ráda legraci a pohodu.
My jsme dva týpci, jeden deejay a druhý dělá obchodního zástupce.
Někdy se fakticky docela nudíme a chtěli by jsme zpestřit život a zažít nové ptákoviny.
Kdyžtak napište, jestli by nešlo něco vymyslet nebo jestli nebudete dělat nějakou super pařbu, že by jsme se podívali.
Zatím čabas
D.

ODPOVĚD:
Nazdar chlapi,
děkujeme za pochvalu. Pokud jde o nějaké setkání, tak chystáme setkaní příznivců Panve, ale zatím jsme nedomluvili místo ani termín. Každopádně se informace objeví na těchto stránkách.

Toto je PRDEL...

Tak tu máme krásné jaro. Všechno kvete, zpívá a voní. Teda až do té doby než, vstoupíte na záchod u nás na hvězdárně. Asi tím pohorším spoustu lidí, ale lidičky, já si vážně nemůžu pomoct.

Ucpavá se nám nějak záchudek. Nevím zda se tam šprajcla nějaká kakaová dodávka nebo tam nějaký neřád vyhodil něco, co do záchodu nepatří. Ale po spláchnutí máte strach, že všechno co kdy tento záchod pohltil, vyplave přes okraj. S napjetím pozorujete tu šílenou fekál párty, ale naštěstí se někde mezi použitými papíry a hnědýma dodávkama najde mezírka. Voda po chvíli odteče, ale bohužel nevezme sebou všechno. Pár čokoládových potěšení tam zůstane.

Dámy a pánové, zatleskejte hlavní představitelce, madame Toalete!

foto: iced
upravil a zpracoval: jiryk

Tohle nám vyjel robot za 10,- Kč v jedné brněnské lékárně. Akorat vůbec nechápu, jak je možné, že mi ta plechová bedna správně odhadla můj věk.. Další testovaný byl pochopitelně Iced (u něho se bedna s věkem sekla jen o rok - podle papírů člověk zdravý jako řípa! Simulant! :-)

Pokud s tím souhlasíte, tak udělejte v komentářích čárku :-) Aneb jak poznamenal v diskuzi na iDnes jeden uživatel: "Všechna zvířátka jsou si rovna. A ne náhodou to byla právě prasátka, která si byla rovnější."

Než jsem se vzpamatoval, měl jsem ji tam. Hranolka mi zajela do Pudlíka, já vykvikl, uskočil a rychle povolil... Prostě a jednoduše, jedli jsme sobotní oběd, co Madamme skvěle uvařila, já chtěl pustit další díl Simpsonů a než jsem se vzpamatoval, začal mi ho Goméz krmit... Přitom moc dobře ví, že smažené jídlo nerad!

Jistě, asi si řeknete, že to není úplně normální... Ale já se Šárce vůbec nedivím, že pak hranolku nechtěla sníst, dokonce se ji bála i dotknout, takže ji do odpadkového koše musel odnést Pan Dokonalý...

Zvláštní ani nebylo to, když jsme mezi první a druhou třetinou finálové neděle hráli plácanou. Cílem byl opět můj Pudlík. Šárka a Jeníček zkoušeli, kdo se na něm lépe podepíše. Madamme měla sice menší švih, ale na druhou stranu to vzala pravou dlaní naplocho. Honzík sice udeřil víc, ale protože bylo teprve před sprchou, svezla se mu dlaň po Pudlíkovi poněkud do boku... Nakonec jsme počkali několik desítek sekund a testovali, která že to půlka Pudlíka víc zčervenala... A závěr? Fyzicky určitě ta pravá, kam udeřil nukleární mykolog. Psychicky pak levá, jelikož se jí dotkla navoněná ručka...

Ostatně, tady je důkaz...

S ohledem na špatné světelné podmínky, dovolil jsem si stopy poněkud zvýraznit...

No a co se dělo potom? Pak jsme si s Gomem porovnávali banánky -- on vlastní bílou, hezky zavařenou hruštičku, já poněkud nahnilou Chiquitu... Pěkný zlatý večer završila soutěž o největšího, nejchlupatějšího a nejškaredějšího Pudlíka. Ač tři disciplíny, měli jsme tři vítěze... Pokud chcete vědět, kdo, co a jak, musíte s sebou vzít svého Pudlíka a alespoň jednu noc strávit v našem Salúnu.

Je tohle vůbec možné? Když jsem sledoval 1.května zprávy na ČT1, nestačil jsem se divit co se to vlastně děje. Připadal jsem si jako v roce 1989. Na sešn párty komunistů, jejich fírer soudruh Grebeníček dával povely polici, aby odtáhla jednoho protestujícího. A co naše slavná policie udělala? Poslechla fírera a násilně antikomunistu odvezla, zřejmě někam na Pankrác k důkladnému mučení. A teď zase tohle.

Řekne mi někdo, kam až to zajde????

To, že je jeden z mých nejbližších přátel -- jaksi na kuřátka -- s tím už jsem se smířil. Ale následující fotografie dokazuje, že se ve skrytu specializuje i na poněkud přestárlejší ovoce... Kdo by to do toho kluka měsíčního řekl, že?

PS: Doufám, že za dědictví opět zorganizuje selátkoooooooooooooo

Vždycky když jsem venku a zrovna se rozezvučí sirény, dívám se po svém okolí co se bude dít. No a neděje se vůbec nic. Nikdo se nezačne zmateně rozhlížet po svém okolí, nikdo nezačne ječet, nikdo nevyhledává nejbližší úkryt, nikdo se nevrhá v panice pod kola projíždějících aut, nikdo nezačne provolávat apokalyptické vize. Děje se stejný prd jako před sirénami. Každý jen blbě tlemí, přemýšlí o tom co a jak, proč a nač, jak šéfovi říct o zvýšení platu nebo jak nějakou buchtu pozvat na rande. Jasně, je přece dvanáct hodin, zase zkouška sirén. No a co by jste vážení a milí řekli tomu, kdyby na nás někdo zaútočil přesně ve dvanáct hodin. Stáli by jste venku, dloubali by jste se v nose a čekali na autobus a poslouchali v klidu zvuk sirén. Jasně, je přece dvanáct hodin, zase zkouška sirén. No a za pár minut by na vás začal padat bílý prášek a vy by jste si akorát řekli, co je to kurva za bordel.
Někdy mě napadlo, co kdyby někdo zaútočil přesně ve 12:00. Ale když se nad tím zamyslím trochu víc, tak je to vlastně úplně jedno. Je jedno jestli budete jen tak blbě stát a vrtat se v nose a nebo budete hledat nejbližší úkryt. Asi by to dopadlo stejně.

Díky hokeji se zjistilo, proč se Rakušané tak bojí jaderných elektráren. Nedokážou ochladit vodu, natož pak uran...

Můžete sprásknout ruce nad nepravostmi světa – a pak si v klidu dojíst večeři...

Od hodnocení posledního brněnského podniku uplynulo předlouhých devadesát jeden den. Za tu dobu se změnilo mnohé, ale naše chuť přinášet mimobrněnským soudruhům pánevníkům tolik očekávané postřehy z místních restaurací a jídelen zůstala zachována. Ba navíc ještě zesílila soudruzi, ano zesílila!

Mokrý hřeben na pěšinku, polyesterový oblek, polobotky, sražené jídelní stoly s minerálkou, všudypřítomný smrad kolínek s hnědou omáčkou, nepoživatelná kostka vařeného hovězího ... pamatujete si? Je to sice už patnáct let, co odtáhnul bolševik a s ním i většina jeho fauny a flóry, ale někde ještě pořád můžete narazit na ostrůvky časů, kdy zítra znamenalo včera. Nemusí se přitom jednat zrovna o pionýrský šátek nebo tlustou paní z ruské ambasády, která mi tehdy dala odznáček Lenina (pirožku jsem iniciativně sežral už bez její asistence). Stačí vhodné místo se správnou atmosférou. Takový podnik leží v Brně na Obilním Trhu 10 a jmenuje se podle ptáka, který požírá kuňkající zelené imperialistické obojživelníky a jeho dlouhý zobák má barvu záře nad Kladnem. Tak se podíváme dovnitř ...



 
 


Základní hodnocení (maximum je pět hvězdiček):
--------------------------------------------------------------------

1. záchody: **
2. obsluha: ****
3. prostředí: **
4. ceny: *****
5. kvalita piva: ****
6. atmoška: ***

průměr: 3.3
--------------------------------------------------------------------

výběr piva
Starobrno 10°: 15 Kč
Starobrno 12°: 17 Kč
Kofola 0° (0,3l): 9 Kč

SSH index
smažák a opékané brambory: 55 Kč

... ceny nejsou překlep!

Poznámky k hodnocení:
Uvnitř to vypadá vážně zajímavě. U stěny na stole leží plechová mechanická kasa na kličku, která dřív byla v každé Jednotě nebo Pramenu.

Pro později narozené - Pramen nebo Jednota byly malé a špatně zásobené obdoby dnešních supermarketů. Na druhou stranu ušetřily starosti s výběrem značky, každá věc existovala pouze v jedné variantě. Pokud ji ovšem zrovna přivezli.

U stolů posedává zajímavá směska štamgastů a mladých lidí, kteří sem chodí pravděpodobně kvůli recesi nebo nízkým cenám.

  

Záchody jsou kapitola sama pro sebe. Velkoryse jsem pro ně navrhl jedinou hvězdičku, ale zbytek mančaftu trval na tom, že jsou lepší než v Pomalém baru a měly by dostat alespoň dvě. V Pomalém baru se každopádně nestane, že se na záchodě málem udusíte odérem čpavku, který se vznáší nad "mokrou" podlahou.

Obsluha je pečlivá a korektní, nicmémě poplatná místu. Ztepilé servírky tady nehledejte a na debatu o výhodách a nevýhodách vyholeného přirození můžete rovnou zapomenout. Původní trojice hvězdiček se nakonec rozrostla na čtveřici poté, co nám číšník při placení omluvně vysvětloval, proč už mu zbylo jenom pivo v láhvi. Vstřícnost se cení.

Prostředí a ceny tady jdou ruku v ruce. Široko daleko se levněji nenajíte ani nenapijete. Přestože bývá Starobrno vhodné především jako projímadlo, U Čápa stojí za pokus. A navíc za něj zaplatíte skoro tak málo jako v úpickém pivním ráji. To samé platí o jídle, index SSH našel nového šampiona - 55 bodů je číslo, o kterém si klientela ostatních podniků může nechat jenom zdát. Navíc jde o propastný rozdíl, druhý nejmenší index mají U Prokopů se skóre 72 bodů. Jídlo je celkem poživatelné, Šárka si tady kdysi dala hovězí guláš a tvářila se spokojeně. Přitom je právě na guláše děsně náročná. Vařená kostka hovězího, ze které jdou jenom ztuha olupovat jednotlivá vlákna v kombinaci se šedivými neosolenými rozvařenými bramborami, vás tady zkrátka nepotká.

Pro později narozené - taková strava se téměř denně podávala ve školních jídelnách. U kastrólu na zbytky postával nejvyšší a nejsilnější učitel, případně největší a nejtlustší učitelka, často ruštinářka. Jejich úkolem bylo donutit dětičky, aby všechno poctivě spolykaly. Dezert byla polovina banánu. Ty druhé poloviny si odpoledne odnesly kuchařky v nacpaných síťovkách. Síťovka byl nejrozšířenější model tašky, něco jako silnější punčocháče s držátkem.

Předpotopním cenám ovšem odpovídá i předpotopní prostředí, z každého kouta na vás kouká minulost. Po jediném večeru jsem měl chuť vstát, vzít mávátko a vyrazit do průvodu.

Pro později narozené - průvodem se rozumí prvomájová bizarní oslava pracujících a jejich výkonů. Účast byla dobrovolná, nicméně absentér se mohl se zlou potázat. Kdo chvilku stál, už stojí opodál!

Někoho taková atmosféra nadchne, jiného znechutí. Toliko ke hvězdičkám za ceny, prostředí a atmošku.



Na závěr malý fotoromán o tom, kterak se David pokusil udělat ostrý snímek kuchyně a nebýt při tom zpozorován, až se nakonec praštil do brňavky. To je ten poslední obrázek.

   

Honotili: Iced, Gabi, Jiřyk, apl

Dnes jsem měl v planetáriu pořad pro děti "Kde se koupe Měsíc". V průběhu pořadu dojde na kreslení Měsíce. Děcka kreslí Měsíc, tak jak ho vidí. Dnes jeden šikula namaloval něco, co rozesmálo mě i ostatní v sále. No uznejte, není to nádhera...

V současné době je Havířov rozdělen na 8 městských částí : Havířov, Životice, Bludovice, Podlesí, Šumbark, Dolní Suchá, Prostřední Suchá a Dolní Datyně. Rozprostírá se na ploše 3208 ha v nadmořské výšce 260 m. V rámci Ostravské sídelní aglomerace si Havířov udržuje pověst města s nejkvalitnějším bydlením a ve srovnání s jinými městy regionu s čistým prostředím a velmi dobrým rekreačním zázemím.

Informace ze stránek města Havířov :-)

Na světě není mnoho měst, jejichž jméno vzniklo ve veřejné soutěži. Havířov k nim patří. Začátkem roku 1955 krajský výbor KSČ vyhlásil na jméno města veřejnou soutěž. Sešlo se dva a půl tisíce návrhů. Zde jsou jen některé z nich: Gottwaldův Horníkov, Stalin, Zápotocký Grad, Ostravský Mírumilov, Všemír, Čestprácov, Šťastnov, Vzorvšem, Naše Pýcha, Budosocikolektivov, Nový osvobozený Uhlov, Soutěžník ve Slezsku či Sorodědub (zkratka pro Socialisticko-rolnicko dělnickou budoucnost).

Nejvíce občanů se vyslovilo pro to, aby se město jmenovalo Bezručov. Marně. Soudruzi z KNV vybrali jako nejlepší návrh Šachtín a na druhém místě Havířov. Jak už to tenkrát chodilo, poslední slovo měl někdo jiný. Ministerstvo vnitra s konečnou platností rozhodlo pro Havířov. Vítězem soutěže a výhercem osmisetkorunové odměny se tehdy stal jistý Alois Macura z Ropice u Českého Těšína.

Jen jedním pohledem (maximálně dvěma) jsme v sobotu s Martinem a Tomášem sledovali všechno to hemžení v pánvi. Všechen ten hukot, bublání a vřavu v kotli obklopeném krásnými kopci, ze kterého stoupala ranní mlha s vůní Valašské kyselice a chutí vychlazeného Radegastu.

Aneb kterak profesor Knopfler T-Mobile arénu na kytaru hrát učil... Kdepak, žádné učení-mučení, byla tam nádherná, příjemná atmosféra! Další fotky se co nevidět objeví na deníku.

Předejděme vzájemným urážkám co se týče brněnských či pražských
komplexů. Ukažme, že i Brňáci si ze sebe dokáží dělat prdel.
Dejme tomu, že jsem běžný obyvatel Brna. Žiji tu od narození.
Moje matka je Slovenka, otec původně z Prahy. Kdo je víc
brněnštější než já? Takže co na sebe práskne běžný Brňák?

1) Brňák je hrdý, že všechny historické památky svého města
dokáže oběhnout za tři hodiny a stojí ho to dohromady padesát
korun.

2) Brňák ví, že cena desetistupňového piva v běžných restauracích
včetně centra nepřesahuje hranici 16 Kč a všechny nápisy jsou
jednojazyčné - tudíž české. Prská, když cena poledního menu
přesahuje padesátikorunu.

3) Brňák cizince toleruje, i když je nevyhledává a protože mu nic
nepřinášejí, nijak se před nimi neponižuje ani je neodírá.
Nejraději má Araby a Turky z pouličních směnáren.

4) Brňák miluje, že ať už se z centra rozeběhne na jakoukoliv
stranu, vběhne do lesa či na pole dříve než mu dojde dech.

5) Brňák pravidelně chodí na utkání svého oblíbeného fotbalového
mužstva, i když už 20 let nedokázalo nic kloudného vyhrát. Když
dost mrzne a je led, zajde si solidárně i do Ronda na Kometu.

6) Brňák je hrdý že mluví normální češtinou. Nic nenatahuje, nic
nezasekává. Používá deset slov, které nejsou známé zbytku
republiky a
který je díky tomu pokládá za hantec. Brňák považuje každého, kdo
hovoří pouze uměle vytvořeným, nesrozumitelným hantecem, za
mimozemšťana a idiota.

7) Brňák se těší z toho, že může cestovat na povrchu, protože zná
pouze padesátimetrový podchod pod Hlavním nádražím a i ten se dá
obejít. Když už zatouží po podzemí plném vody, navštíví nedaleký
Moravský Kras, Kde nenajde průvan a koleje, ale pramičky a
krápníky.

8) Brňák ví, že když je v Brně hlásí dopravní špičku, jsou ucpány
ulice Milady Horákové, Koliště, Pekařská, Husova, Cejl a
výpadovka na Prahu. Samotné centrum je díky své velikosti ucpané
pokaždé, když do něj vjedou více jak dvě auta zásobování.

9) Brňák zná všechny zábavní podniky ve městě jménem a ví přesně
kde leží. Jediný zádrhel tkví v tom, že personál těchto podniků
zná jménem také jeho.

10) Brňák se těší na každoročně pořádanou Velkou cenu silničních
motocyklů. Sám ovšem stojí za plotem, protože nemá na vstupenku a
kysele hledí na fronty před veřejnými domy.

11) Brňák je oprávněně přesvědčen, že se v jeho rodném městě
nachází jediné opravdu použitelné výstaviště v České republice.
Proto nikam nejezdí a čeká až mu nové trendy ukáží ostatní na
BVV. Sám má ovšem jen povrchní přehled o tom, která akce na
veletrhu zrovna probíhá.

12) Brňák trpí panickou hrůzou z jedinců pilotující auta s
vyškovskou poznávací značkou. Toto malé moravské město se dvěmi
světelnými křižovatkami produkuje řidiče neschopné řešit
elementární dopravní
situace a způsobující dramatické řetězové havárie i při pojíždění
na parkovišti.

13) Brňák celý večer zasvěceně hovoří o skvělé úrovni brněnského
vysokého školství, aby se druhý vztekal až k pláči, že ho nevzali
na Karlovu univerzitu.

14) Brňák si pochvaluje možnosti koupání ve svém městě a nikdy
neopomene zdůraznit úžasné vyžití u brněnské přehrady i když ví,
že voda v ní dokáže během několika minut zničit kovový trup
tamního výletního parníku.

15) Brňák má pocit, že žije ve velmi pěkném městě. Proto na
všechny ostatní plive špínu a když se vrací po D1 domů, tváří se,
že bohunické paneláky neexistují.

16) Brňák ví, že jeho město se rozhodně nevyznačuje anonymitou.
Ať se vyhýbá komu chce a jak chce, dříve či později na sebe
narazí na České. Je to pozitivní jev pokud na dotyčného ztratil
číslo a negativní v případě, že mu před časem odloudil manželku.

na světě je spousta krásných věcí. Já například. Pak také ženské tělo. Východ Slunce, nebo sportovní BMW. Úžasný vůz Ferrari formule jedna. Bitevní letouny, byť je jejich smysl vyloženě ošklivý. Ovšem čím dál tím víc obdivuji tvar, který vtiskl Leo Fender svým nádherným nástrojům. Tvar stratocasteru je podle mě v mnohém podobný právě dívčímu tělu. Ani ne tak tvarem, jako dokonalostí křivek, oku lahodícímu vzhledu. A když do ruky vezme takový nástroj někdo, komu pod prsty začne vyprávět příběhy, to je pak zážitek. Děkuji ti Leo, tahle věc pro mě rozhodně znamená z hlediska věčnosti mnoho! Až si jednu tvoji kytatu koupím, učiníš mě neskonale šťastným. Do té doby jdu slintat nad stránkami tvého katalogu. Věrný fanoušek Bláblo...

Všichni procházíme metamorfózou i David, ale ten úsměv, ten sladký úsměv má stále stejný. Dílko z archivu.

Možná to bude znít sarkasticky, ale taky přeji a fandím novým nadechnutím, všem a vždycky, protože hlubokému nadechnutí musí předcházet hluboký výdech a s ním z těla a duše vyjde to staré už nepotřebné. Taky jsem se mnhokrát snažil zhluboka nedechnout, ale svazaný obyčejností a životem, ketrý nikam nešel, ale jen se točil na místě se to dá dost těžko. Pokud člověk nevidí horizont, nemá vlastně kam jít a za čím. Kdybych tyto horizonty viděl možná bych byl lepším člověkěm, možná bych dokázalal ze něčím směřovat, ale dny bez výhledu na horizont byly ubíjející. Možná jsem si to měl uvědomit dříve, dost možná jsem měl udělat něco radikálního, aby se něco změnilo a ne jen čekat na to co se stane. Ono se stalo, ale nevím byla-li to věc nejlepší. Prostě to přišlo a já myslil, že se přinejmenším změním a zahlédnu nové obzory, snažil jsem se a hrozně chtěl se přizpůsobit onomu stavu, že budu otcem. Ale jak, když jsem vlastně, zas až tak moc nechtěl, ne ještě ne. Kdy? To nevím, ale zato vím, že chtít musí dva, jeden je sakra málo.
Onen rozpačitý krok něco změnit abych zůstal sám sebou, jsem asi udělal pozdě, a nebyly v tom jiné okolnosti než bezvýchodnost, probdělé noci a bezradnost. Dneska už je všechno jinak do mého života vstoupila jiná dívka, ale stav bezvýchodnosti cítím stále, protože nevím co jsem měl změnit abych se na cestě životem nedostal tam kde jsem teď, tedy člověka s cejchem jež je něčím vinen.
I já mám sny a vím, že o snech se musí mluvit, už jen proto aby ti okolo věděli, že sníme. Sny uzavřené tam někde hluboko uvnitř jsou jen plané touhy, které časem zahořknou. Se sny může zahořknout i duše a ta může ztratit sílu snít. A bez snů přece nelze žít.
Dlouho jsem se bál milovat. Hrozně moc, protože láska je sice krásná, ale může být také zákeřná, může bolet, vyčpět ale také se po letech vrátit, to všechno jsem s ní zažil a do jedné dívky jsem se zamiloval hned dvakrát, jednou protože byla jiná než všechny ostatní, podruhé protože se z ní stal úplně jiný člověk nahony vzdálený tomu dřivějšímu. Ale co se stane, když se člověk, kterého milujete, proto jaký je, změní k nepoznání? Přinejmenším duševní prázdno, v horším případě deprese a stavy bezvýchodnosti a prázdnoty duše. Neznám horší pocit dloubavý a smrdutý a bolí při každé myšlence. Jediným lékem na ní je najít nové horizonty a vyrazit za nimi, nemusí to být ty správné, mohou být mlhavé, na cestě za nimi můžeme zakopnout nebo se i vrátit na začátek a začínat znovu. Ale pokud pokud se za nimi nevydáme, jak zjistíme, že vůbec za něčím jdeme, že žijeme?
Ty kdož jsi bez viny, hoď kamenem, já už házet nemůžu, jsem vinnen prototože necítím to čím jsem dřív žil, proto vy ostatní házejte.

Zpravodajská televize ČT24 začala vysílat i na internetu. Zatím bude televize vysílat 18 hodin denně. Vysílání by mělo jít sledovat i na alternativních prohlížečích a operačních systémech (vyzkoušeno na Safari + Mac OS X).
Konečně zajímavá a doufám, že i hodnotná televizní stanice u nás.

Ano. Příruční sexuologický slovník (věnovaný mi kdysi Alicí) k příspěvku níže praví:

Narcismus

Přebujelá sebeláska, zahledění se do sebe s egocentrickým laděním, takže n. nedokáže navázat hluboký citový vztah k druhým lidem. Pokud navazuje např. erotické vztahy, hledá vždy obdiv a potvrzení své dokonalosti a hodnosti lásky. Název je podle Narkisse, starořeckého poloboha, který se zamiloval do svého obrazu a zemřel neukojenou touhou po sobě samém.

No nevím. O něco dál jsem ale našel cosi bližšího popisované situaci:

Parafilie

Synonymum pro aberaci, preverzi, úchylku. V užším slova smyslu sexuální úchylka, při níž je k sexuálnímu vzrušení třeba neobvyklých nebo bizarních představ. Zařadit sem lze fantazie sadistické, masochistické, voyerské, koprofilické, frotérské atp. Parafilní fantazie mohou být součástí normální erotiky. Patologické jsou v případě, kdy jsou nezbytnou a nenahraditelnou podmínkou sexuálního vzrušení. Parafilie je častější u mužů...

Docela by mě zajímalo, co by na osazenstvo nejmenovaného privátu řekl odborník. BTW rozhodně hlasuju pro tu poslední možnost. Ta má podle mě v sobě opravdovou perverzi!

To čumíš zrcadlo!

Sakra, čím to utřu...


1.



2.



3.



4.



5.



6.



7.



8.



9.



10.



11.



12.



13.



14.



15.



16.



17.



18.



Hlasovat můžete zde