Panev

Ach jo, tak jsem to opět přehnal. Ten sírou páchnoucí s rohama na hlavě, přemohl čisťounkého a mírumilovného andílka, doslova ho nakopl do prdele a to v okamžiku, kdy jsem chytl panáka tequily a naklonil jsem ho do svého hrdla. Andílek v mé hlavě měl ještě nějakou převahu, když jsem platil a chtěl odejít z hospody zvané Sklep, opustit kolem desáté večer své kamárády Puntíka, Codela, Apla a vydat se poslušně k domovu. Jít pěkně domů, po cestě přemýšlet o smyslu života a o tom, jestli někde za rohem na mě náhodou nečeká štěstí. Nicméně Ti tři výše zmiňování mi zabránili v odchodu, čímž probudili toho rohatého a ten rohatý v okamžiku kdy viděl panáka tequily, mi podlomil kolena a já usedl zpátky na lavici.
Ale ještě než se toto vše odehrálo, v době kdy ještě mé tělo ovládal andělíček, jsem seděl způsobně v hospůdce, crcal pomalu pivo a decentně a potichu jsem oznamoval klukům, že právě do hospody vstoupil Mr. Chapman, doprovázen svým psem a bandou kamarádů. Mr. Chapman je mladý borec (cizinec, pokud jste to nepoznali podle jména), který vyučuje seminární skupiny z angličtiny. Já někdy v říjnu jendu hodinu jeho seminární skupiny navštívil a od té doby jsem si ho pamatoval. Pan Mr. Chapman ale po chvíli odešel a já ho vypustil z hlavy.
Teď se střihem dostaneme o cca dvě hodiny dál, kdy rohatej už zcela ovládal situaci a já byl opět ve formě. No a na scéně se objevil opět Mr. Chapman. Chvíli jsem ho pozoroval, jak jde kolem našeho stolu ke svým kamarádům a pak jsem cítil, jak otvírám hubu a na celé kolo řvu:
"Hello Mr. Chapman!, hello Mr. Chapman!". Mr. Chapman to vřeštění zaregistroval, otočil se a šel ke mě. V tu chvíli jsem byl přesvědčen o tom, že má angličtina vlastně není vůbec špatná a vyrazil jsem mu naproti. Řeknu vám, rozuměl jsem mu úplné hovno. Jen jsem kýval hlavou a občas prohodil slovíčko yeap, abych nevypadal jako úplný trotl. Ale přece jen i hovno je víc než nic, takže jsem dokázal zachytit, že bydlí na Grohove ulici, ten čokl je jeho a... a dál už fakt nevím nic.
Rozhovor, nebo lépe řečeno monolog skončil, já sedl na prdel a sledoval jak Puntík hrozně šilhá, jak se klátí, jak rozbíjí sklenici z pivem, jak odchází domů, jak se za 20 min. zvedáme my ostatní, jak nacházíme Puntíka, který se marně celou dobu snaží stopnout auto, jak Codel stopuje taxana, jak cpe Puntíka do vnitř, jak sedám dovnitř já, jak na Kotlářské vystupuju z auta a jak Puntíkovi říkám "ahoj".
Tak snad zase někdy, přátelé.