Panev

"Žádní další vyvolení a žádné sladké řeči, žádné nošení světla. Pryč s tím se vším. Osobně nechci být lepší nežli Chomejní, Brežněv, Kaddáfí, Assad nebo Mrs. Thatcherová, nebo dokonce Harry Truman, který zabil půl miliónu Japonců pomocí dvou pěkných bomb. Chci být jen chytřejší nežli oni, rychlejší a účinnější, a ne být lepší nebo krásnější nežli oni. Povězte mi, mají se zlosyni tohoto světa tak špatně? Když se jich někdo jen dotkne, utrhnou mu ruce a nohy. Loví a chytají cokoliv, na co mají chuť. Netrápí je zažívací poruchy a nebesa je netrestají. Chci, aby Izrael se stal členem toho klubu. Snad potom konečně svět se mě začne bát, namísto toho, aby mě litoval. Možná se začnou třást strachy, budou se bát se mého šílenství a ne obdivovat mojí vznešenost. Chvála bohu za to. Jen ať se třesou. Jen ať nás nazývají šíleným státem. Jen ať pochopí, že jsme divoká země, nebezpečná svému okolí, nenormální, že se můžeme dočista zbláznit, když jedno z našich dětí je zavražděno - jen jedno! Že se můžeme rozzuřit a spálit všechna naftová pole Středního Východu! Ať vezmou na vědomí ve Washingtonu, Moskvě, Damašku a v Číně, že zastřelení jednoho našeho velvyslance, nebo jen konzula, nebo i nejnižšího úředníka velvyslanectví může být pro nás důvodem k rozpoutání třetí světové války a ať se tomu pak nediví!"

Rozmlouváme v sedě na balkóně hezké venkovské chaty, která patří C. a která se nachází v bohaté oblasti Moshav. Směrem na západ vidíme hořící západ slunce a ve vzduchu je vůně ovocných stromů. Je nám nabídnuta ledová káva ve vysokých sklenicích. C. je asi padesát let starý. Je to člověk, který se stal známým díky svým vojenským akcím. Je to muž silné a podsadité postavy. Má na sobě šortky a je bez košile. Jeho opálené tělo je kovově bronzové barvy, tak jak se opálí blondýn dlouhým pobytem na slunci. Položí své chlupaté nohy na stůl a dá ruce na židli. Oči se mu toulají po jeho plantážích. Káže svou ideologii hlasem ochraptělým z přílišného kouření.

"I dnes jsem ochoten dobrovolně vykonávat tuto špinavou práci pro Izrael, zabít tolik Arabů kolik je nutno, deportovat je, vyhnat je a vypálit je, takže každý nás bude nenávidět, podtrhnout koberec pod nohama Židům v diaspoře tak, že tito budou nuceni utíkat k nám s pláčem. I když to znamená vyhození tu a tam pár synagog do povětří, tak je mi to jedno. A též mi není proti mysli, poté, co je tato práce skončena, když mě postavíte před nějaký Norimberský soud a potom mě uvězníte na doživotí. Třeba mě i pověste jako válečného zločince. Potom si můžete vylepšit vaše židovské svědomí a vstoupit do ctihodného klubu civilizovaných národů, národů, které jsou veliké a zdravé. Co sebranka jako vy nechápe je to, že špinavá práce sionismu ještě neskončila, zdaleka ne. Pravda, mohla být skončena v roce 1948, ale vy jste tomu zabránili, vy jste to zastavili. A to vše kvůli židovství ve vašich duších, kvůli vaší mentalitě diaspory. Když otevřete oči a podíváte se na svět kolem vás, uvidíte, že tma opět přichází. A kdo ví, co se může stát Židovi, který se octne ve tmě. Proto jsem rád, že tato malá válka v Libanonu postrašila Yida (pejorativní výraz, asi jako Židáci v češtině, angl. the Yids). Jen ať se obávají, jen ať trpí. Měli by pospíchat domů, dříve než se opravdu setmí."

..................

Úryvky rozhovoru, který halí otazníky a je oblíbenou municí pacifistů. Na žádných "oficiálních" stránkách jej nenajdete a přitom jej podle všeho pořídil slavný izraelský spisovatel a novinář Amos Oz v roce 1983 a otiskl ve své knize In the Land of Israel. Nevím, nečetl jsem ji, stejně tak nechci komentovat monolog C. Ale každopádně stojí za zamyšlení. Protože i když to Amos Oz nikdy přímo nepotvrdil, C. je tentýž muž, který se stal v posledních letech izraelským mírotvorcem a v těchto dnech plní titulní stránky novin jeho boj s mozkovou mrtvicí.