Panev

Leon pochopil naprosto správně, co se nám Radegast snaží naznačit :)


















A další fotky z Radhoště zde

Taky máte rádi ty sluníčkové maily plné duchaplných přání a mouder? Tak tady jeden máte...

Panev je žhavá, rozpálená, klokotá to v ní jako v pekelném kotli a když se jí třeba jen prstíčkem dotknete, stane se vám to, co mně. Vzhledem k tomu, že pohled na můj prst některým osobám nedělá moc dobře (že Icede? :-), tak ho spatříte raději až po kliknutí sem.

Včera jsem se zúčastnil triatlonu. Za tímto značně velkohubým konstatováním se skrývá příjemná akce v moravských Jedovnicích s názvem Rezavý mužíček.

Jedná se o memoriál s mnohaletou tradicí, která začíná pitím piva a živou hudbou v místním kempu. Následuje kratší spánek a druhý den ráno zájemci likvidují kocovinu koupáním, projížďkou na kole a vyklusáváním únavy. Koupání představuje 600 metrů přes rybník a zpět, výlet na kole 45 kilometrů po okolních silnicích a běh 6 kilometrů sousedním lesem. Toliko teorie a nyní k praxi.

V sobotu ráno jsem vstal celkem brzo, měl jsem totiž sucho v puse a chtělo se mi děsně na záchod. Jedinou výhodu představoval fakt, že v noci nepršelo a tak jsem nemusel balit stan, který jsem večer předtím ani nepostavil. Zatímco v osm hodin ráno v kempu ještě všichni spali, o hodinu později už to všude bzučelo jako v úle a překypovalo nervozitou. Oproti minulým ročníkům se pár věcí změnilo. V rybníce letos není voda. Tedy nějaká tam je, ale maximálně po kolena, proto bylo plavání nahrazeno kilometrovým rozřazovacím během ke kolům a samotná trasa pro kola byla taky o pár kilometrů kratší. Stoupnul jsem si do fronty, vyfasoval na ruku číslo, do ruky mapu a poprvé během dne zapochyboval o svém zdravém rozumu.

Na start mě upozornila kamarádka, která mi přijela i s dalším kamarádem fandit, a zatímco jsem s ní usilovně žvanil otočený zády ke startovní čáře, všichni někam odběhli. Rychle jsem se rozloučil a začal s likvidací první dnešní ztráty.

Na kolo jsem nasedal přibližně padesátý ze sedmdesáti a těšil se, že teď si to teprve užiju. Nemám sice ještě nášlapy (taková ta kovová věc, co spojí botu s pedálem kola) a gumy spíš do terénu než na silnici, ale trať byla hodně kopcovitá s dlouhými stoupáními a krátkými sjezdy, něco přesně pro mě. Šeredně jsem se mýlil.

Hned na začátku jsem se nalepil na několik vazounů, kteří vypadali, že trasu dobře znají a pojedou rychle. Rychle skutečně jeli, takže i naše špatné odbočení muselo oku diváka nabídnout hezký dynamický zážitek. Následné společné rozpačité civění do mapy už tolik výbušnosti a energie asi nenabízelo. Ale co, stane se. S tímhle pocitem jsem začal s likvidací druhé dnešní ztráty.

Podruhé jsem se ztratil zcela sám. Když jsem se prokousal přes asi deset lidí roztahaných na několika kilometrech, ocitl jsem se na křižovatce a nevěděl, kudy dál. Totéž vzápětí začal řešit postarší chlapík s mapou, který si myslel, že mám orientační smysl a on tak nebude muset vytahovat brýle na blízko. Cha chá. Situaci rozsekla šnůra jezdců (ano - stejná, kterou jsem uplynulou půlhodinu pracně zdolával), která se kolem nás přehnala a odbočila správně. Ale co, stane se. S tímhle pocitem jsem začal s likvidací třetí dnešní ztráty.

V následných kopcích jsem předjel už jednou předjeté a posunul se kamsi do poloviny závodního pole. Když jsem dokonce zdolal i někoho úplně nového (!) a pak dokonce i několik lidí s nášlapy, začal jsem situaci vidět docela růžově. Asi osm kilometrů před cílem jsem dojel skupinku, která slibovala rychlý dojezd na přibližně třicátém místě. A v tom přišel okamžik O a průser P.

Kolem nás se totiž přehnal jakýsi týpek a mě ovládlo ego. Mezi zuby jsem procedil něco jako: "Tak tohle teda ne" a pověsil se za něj. Nějak mi v tu chvíli nevadilo, že má na zádech baťůžek, což nedává moc smysl. Soustředil jsem se pouze na to, abych vydržel jeho tempo a sledování trasy nechal na něm. Zatímco jsme se tahali v kopcích o každý metr, prosvištěli jsme Jedovnice a vyjeli ven. Teprve u další bílé značky ve mně znovu převládl zdravý rozum, který vystřídalo nasrání. Stál jsem u hliníkové cedule s nápisem Kotvrdovice a pomalu mi docházelo, že jsem jel několik kilometrů úplně zbytečně za osamělým výletníkem. Pocit "ale co, stane se" se už neobjevil. Asi měl hlavu v dlaních a říkal si: "Panebože, to je ale vůl!"

Pak už bylo celkem jedno, že jsem zpátky jel asi nejrychleji za celou cestu. Na běh jsem dojel slušně vyšťavený v době, kdy už první dobíhali komplet a následná cesta lesem tak byla spíš kombinací indiánského běhu a absurdního dramatu. Do poloprázdného cíle jsem se téměř doplazil šedesátý.

Ale co, stane se. Příští rok si přivezu nášlapy a jiné gumy. Pokud to někoho zaujalo, pojeďte taky! Je to veliká legrace, príma atmoška a tak vůbec, budeme společně hledat cestu. Celé bych to zakončil citátem jednoho účastníka. Krátce poté, co se skoro všechny holky seřadily na startu a odběhly do lesa, vylezl tento moudrý muž ze stanu, zálibně se rozhlédl kolem a pronesl: "Pánové, taky slyšíte to ticho?"

Globalizace nemilosrdně boří tradice ústní lidové slovesnosti na Ostravsku !!!
Následující plakát SKUTEČNĚ visí v prostorách nedávno otevřené ostravské pobočky továrny taiwanské firmy ASUS (jeden z největších výrobců notebooků) !!!

Když jsem nedávno žehlil kupu košil a triček a pak je úhledně skládal do skříně tak, že by na mě mohla být i maminka pyšná, tak jsem zjistil jeden velmi závažný fakt. Asi 80% mého oblečení se nedá nosit. Ne že bych přibral (to snad ani v mém případě nejde) nebo naopak zhubnul, ale prostě to oblečení je totálně OUT. Ano i já, člověk který nosí na sobě hadry dokud se nerozpadnou, člověk který na módní trendy totálně kašle, jsem uznal, že drtivá většina mého oblečení se prostě nosit nedá, aniž bych neušel posměchu lidí a hlavně pomluv mých kamarádů a přátel. Ale co teď s tím? Peněz na nové oblečení se mi nedostává, tak jedině, že bych se nechal inspirovat kluky, kteří nedávno trávili pár desítek minut před okny mého kanclu. Přišli, sedli si na trávu, vytáhli bílé tričko a začali do něho trhat trávu, kterou potom začali rozmazávat po tričku. Nejdřív jsem si myslel, že to jsou nějací hajzlíci, kteří chtějí někomu zničit tričko. Za pár minut jsem ale poznal, že trička patří jim. Ano, je jiná doba. Batikování a savování patří minulosti. Je třeba vyrazit do světa s novými neotřelými nápady. Pro jistotu trička s trávou pěkně zakroutili, aby měli jistotu, že veškerá zelená tekutina z trávy se dostala do triček. Výsledek byl zajímavý, což potvrdil i kolemjdoucí pán, který zabředl s kluky do krátké filozofické debaty. Když se chlapci nad krásou svého díla dostatečně pokochali, zapálili vodní dýmku a dobrou hodinku bafali voňavý tabáček, který provoněl otevřeným oknem i mou knížkami naplněnou kancelář.

Určitě ten pocit znáte. Zdrželi jste se v práci nebo na bujaré veselici a brouzdáte potemnělým Brnem (Ostravou, Havířovem, Bombají), když tu vás přiláká světlo Večerky. Vy nahlédnete dovnitř a kromě nanuků, vykulených očí prodavačky, drahých baget pokrytých fólií, která připomíná čelní sklo zmoklého auta, spatříte konzervu: Fazole a párek - vynikající kombinace! I když jste se už nejméně 8x spálili a zjistili, že po otevření na vás čeká jako obvykle jen nasmrádlá břečka, v níž plave jeden smutný zbytek ještě smutnějšího párku, neodoláte a s vidinou krásné večeře při svíčkách si konzervu zakoupíte. Navíc tahle konzerva vám nabízí ještě o 20 % navíc větší kulinářský zážitek než obvykle!

Přesně tohle se mi stalo zhruba před dvěma měsíci. Když jsem ovšem konzervu otevřel, zela ve 20 procentech navíc jedna velká vzduchová díra. Kde se těch 20 % navíc ztratilo a kolik břečky je v balení bez bonusu? To jsou otázky, na které by současná věda měla hledat odpovědi...


PS: Jen dodám, že od té doby jsem si už žádnou konzervu nekoupil - vážně - kašlu na ně a raději si ty fazole udělám sám :-)

Myslíte, že bych mohl být taky tak cool jako ten týpek? Já chci stranu 6, fňuk fňuk ...

Kluci jsou z nové zpěvačky viditelně trochu zaražení, ale to se dá pochopit. Držíme jim palce!

Ou neeeee....!!!!! To nám tu ještě scházelo... Po.... jaro. Kdo můžete a chcete jeďte se naposledy podívat na kapelu na festival Malá Skála, bude to poslední příležitost vidět celou kapelu pohromadě a zažít mrazení po celém těle ze zpěvu úžasné Anneke...

www.gathering.nl

Hip-hop je naprosto unikátní styl, který mám moc rád. Dodává totiž nejbizarnějším postavičkám této planety sebevědomý pocit, že jsou něco opravdu extra. Totiž, oni skutečně jsou, ale v trochu jiném smyslu, než si asi myslí. Takže, tady je Paulieho hitparáda pro tento týden a na žebříček se vyšplhali tyto tři podivuhodné existence:

3. místo: Jayk3m - Tvůj Sen (Poslední Rozloučení)

Nejprve by bylo vhodné tohoto chlapíka představit. Nejlépe citátem z jeho webu. Je vidět, že ve svých 17 letech už má všechno v hlavě dobře srovnané.

"Musím se smát...Nic jinýho mi nezbývá, když vidím ty prázdné xichty, tlachající o zkurvených sračkách které nikdy nezažili a nikdy nedokážou pochopit... Musím se smát ubohosti těchto lidí.. Debilů, kriplů, šampónů... Nic jinýho mi nezbývá, prostě se musím smát !!!"

2. místo: Barren Dream - Live in Nový Jičín

O těchto chlapcích toho bohužel moc nevím. Ale těší mě, že jsou z krásného města blízko mé rodné hroudy, totiž z Nového Jičína. I tito chlapci mají vše dobře srovnané.

1. místo a fanfára: Čéra a Ice ft. MC Adidas Marc - Roudnickej den

Jednoznačný vítěz. Tito chlapci to mají srovnáno nejlépe ze všech. Není divu, že pocházejí z ospalé Roudnice, kde lišky dávají dobrou noc a kde jsou všeho všudy asi čtyři policisté, kteří za celý boží den řeší tak nanejvýš špatné parkování nebo příliš nahlas puštěnou hudbu. V takovém městě by zmagořily i silnější povahy.



A na závěr bonus track a skokan pro příští týden: chlapec, který si říká Ivanhoe. Hlasovat můžete prostřednictvím SMS nebo e-mailem na známou adresu, nejraději však do komentářů. Vaše hlasy postupují do slosování a hraje se o zánovní adidasky, kalhoty s rozkrokem u kotníků a večeři s romanťákem Jayk3mem.

Za všechno vlastně může Lenka s Markétou. Nebýt jich, tak by si asi nikdo z nás ostatních výpitků nevšiml, že původně bylo fotek z oslavy narozenin a promocí na Panvi víc. Vskutku podivný případ má celou řadu otazníků.

• Kolik že jich tak záhadně zmizelo? Jedna, dvě, nebo snad dokonce tři?
  
• Co na nich bylo?
  
• A to nejdůležitější: PROČ VLASTNĚ ZMIZELY?
  

Já si vzpomínám na fotku jedinou. Marně jsem ji zkoušel vydolovat z Google cache, tak mi nezbylo, než si pomoci vlastními silami. Bylo na ní zhruba toto:



Třeba nezůstane u jediné policejní rekonstrukce a nakonec společnými silami rozmotáme toto opravdu záhadné klubko vášně, intrik, lásky a zoufalých činů. Každopádně očekávám alespoň výživnou debatu pod tímto příspěvkem.