Panev

Až bude tobě, pionýre, čtenáři, třicet, pětatřicet let, vzbudíš se do světa, který už v mnohém nebude podoben dnešku. Budovatelé komunismu v Sovětském svazu i u nás budou mít k dispozici moderní automatizované závody, zvládnou zemědělské práce průmyslovým způsobem, budou pracovat šest hodin denně. V té době proniknou hluboko do tajů vesmíru. To všechno se promítne do každodenního života: 250 milionů tun oceli ročně, hojnost všech prostředků, městská doprava zdarma, bezplatné stravování ve školních a závodních jídelnách, bydlení v prostorných bytech bez nájemného, levné nebo bezplatné turistické základny atd. To není začátek fantastické povídky našeho časopisu, to je reálný dvacetiletý program Komunistické strany Svazu sovětských socialistických republik, o kterém píše, mluví a přemýšlí celý svět.

Bledne sláva kapitalistické techniky a výroby. Vždyť za deset let předstihne SSSR Spojené státy americké dvaapůlkrát a v roce 1980 bude jeho náskok sedminásobný. Je krásné žít v takovém světě!

V prvé větě naší poznámky jsme vlastně napsali chybu. Přečti si tu větu znovu, milý Vláďo, Květo, Přemku, i vy ostatní. Našel jsi nesprávnost? Budeš se do nového světa teprve probouzet? Jistě znáš odpověď: Všichni se musíme přičinit! Učit se a pracovat. I mimo školu ve svých pionýrských oddílech, v kroužcích i ve speciálních kolektivech. Pusťte se všichni do technické a přírodovědecké činnosti, nebojte se usilovné práce nad funkčními modely, zamilujte si pěstitelskou či chovatelskou práci v pionýrských zemědělských hospodářstvích. Velkolepá budova světa - komunistická společnost - potřebuje všestranně připravené lidi, vládnoucí elektřině, jaderné energii, složitým mechanismům, chemickým látkám, přírodě na Zemi i v kosmickém prostoru. Komunismus potřebuje lidi odvážné, čestné, muže a ženy, kteří umějí žít v kolektivu a pro kolektiv.

Jiříku, tobě je třiatřit, že? Zeptal se mne můj čtrnáctiletý skoro bratranec večer 23. prosince.

Jo, je, odpověděl jsem po pravdě.

To seš stejně starej jako Kristus, že?

Jo, to bohužel jsem.

No, to by si mohl zítra umřít. Na Štedrej den jako Kristus, co? To by byla paráda!

No, až na to, že se Kristus na vánoce narodil...

Aha, já už vím. Tak co kdyby si umřel na Velikonoce?

Co zrovna buší do uší některých členů pánve?

Lenule
Phil Collins - The first final farewell tour, The brother bear
Peter Gabriel - vyber (oboji mam nove od Gabiho :)
U2 - How to dismantle an atomic bomb
The Gathering - vsechno a porad :))
R.E.M - nevim jake alba, mam dve
Aimee Mann - taky mam dve alba, ale navim jak se jmenuji :)

Puntík
Landa, Tři sta z místa
Polemic, Dvojzmyslnny smiech
Lou Reed, Wonderful world
Wohnout, Burlaki
cokoli od Velvet Underground
Enrico Morricone - Le Professionnel, skladba

Iced
rádio Hey
stavbaři před havířovskou nemocnicí+doktoři, doktorky, sestřičky a špatné zprávy
Within Temptation - The Silent Force CD
Arch Enemy - Dead Eyes See No Future EP
Daniel Landa - Neofolk
Slayer - Still Reigning DVD

Gabi
Genesis - Archive 1957 - 1975
Hrozne zajimava kompilace starych kousku od Genesis z dob, kdy jeste s nima hraval Gabriel. Dostal jsem se k nim az ted, takze to dost posloucham.
Mike and The Mechanics - Rewired (2004)
Nove album mene zname odnoze Genesis - cisty pop rock.
Megadeth - The System Has Failed
neni co dotat, jeste me to furt drzi
Soundtrack k filmu Solaris
Hrozne depresivni, ale poustim si to v praci u poceni nad Extremnim vesmirem, abych se dostal do te spravne nalady. Zkratka to bude psycho porad!

Fluidum
Julee Cruise - Friends For Life
John Lennon - Watching The Wheels Go Round
Ennio Morricone - Once Upon A Time In The West
Aneta Langerova - cele CD
Morcheeba-Enigma - La Femme
Nikita-Fear and Love
Gwen Stefani - What You Waiting For?

Marwin
U2 - How To Dismantele An Atomic Bomb
Kryštof - Mikrokosmos
David Gilmour
Poets Of The Fall
Pink Floyd - The Divison Bell

Tákže co že se to děje za oknem dnes? No samé zajímavé věci pochybuji , snad z vyjímkou okénka ISS, že někde na světě existuje zajímavější výhled z okna. Dneska se tady pod okny konal podivný obchod, přijel velký Mercedes A potom Mercedes B, ak jak to známe z Amerických filmů, dva pánové přelezli z Mercedesu A do Mercedesu, ti co uvolnili Mercedes A pak obestoupili auta a hlídaji. No jako v nějaké detektivce. Sice ti bodyguardi nevypadali nijak nebezpečně ani drsně, ale je nepochybné co se tady dělo: obchdovalo. Ti bodyguardi zatarasili silnici aby si bossové mohli vklidu obchodovat a nechali projet jen vozidlo městské policie, která tady mimoděk projížděla. Zajímalo by mně jak velký obchod se tu dnes konal. Joa prý se t stal případ, že tu naší tmaví sousedé totálně zmrzačili kluka, co šel ze školy a u obchodu jim omylem kopl do piva. Noa sanitka prý odmítala do čtvrti přijet, že je to tu nebezpečné. tak to tady chodí Bronx - hadra.

Sedí žena u svého muže, který je na smrtelné posteli, a ten jí říká:

Když nám vyhořel dům, byla jsi u mne.

Když nás vykradli, byla jsi u mne.

Když teď umírám, sedíš vedle mne.

Tak si tak říkám - jestli mi Ty pičo jedna nepřinášíš smůlu.

Dnes uz jenom vzpominak na jeden vydareny patek na ulici Stodolni v zaimavem meste. Sedime s Aplem na pivu v Desperadu a nic nedeje. Piv pribyva. Neb je podzim, zima a tak, davame panacyk. Hned je veseleji. Dochazi Leba s Verunkou, jiz je na pleh a zacinaji se po sobe plazit. Po ctvrtem pivu je mi prijemne. Lokal se zacina plnit. Dochazi Marwin. Prvni tabnecnici na vedlejsim stole. Pivo chutna squele jen ten 23 korun mi vadi. Pan v kosili pada z vedlejsiho stolu. Uz je tu docela husto. Apl se zacina usmivat. Ti dva zmizeli nekde pod stolem. Uz tu neni skoro k hnuti, mexicke rytmy. Jsem na plech zacinam se vlnit.Teprve seste a uz je mi fajn. Verca leze na stul a uderem do lustru vyhazuje pojistky v podniku. Lezu na stul tancima po nejake dobe padam na lavici, srasne to boli. Kral diskotek, uderem do lustru vyhazuju pojistky a je mi to jedno. Zeny se vlni, hlavne ta blondyna na vedlejsim stole je rajcovni. Apl se po patnacte zeptal jestli je to normalni. Na baru bruneta v podprsence. Lenka chce jit. Bezimza ni ven, nekdo do mne kope. Utok ze zadu , asi semd dementu si mne spletlo s micem, Lenka na ne rve. Posledni loky, jsem na srot.

Pokud chcete věděť jak je to doopravdy s mužským orgasmem, jak se chlapi rozmisťují u pisoárů na veřejném záchodě, jak se ubíraly dějiny a proč bylo vynalezeno pivo, klikněte na obrázek. Ostatně, tady je jedna ukázka :-)

---

Problém veřejných záchodků. To je problém, kterému chlapi musí čelit, kdykoli vstoupí na veřejné záchodky. Když vejde na veřejné záchodky žena, má tam soukromí zajištěné kójemi, ale chlapi to musí dělat veřejně, někdy dokonce se spoustou dalších chlapů okolo.

To může být dost choulostivé, protože čurání je v myslích chlapů do značné míry spojováno s mužností. Všimněte si chování psích chlapů, kteří se celý život neúnavně snaží prokázat svou samčí nadřazenost tím, že čurají na všechno na celém světě. Vědci jsou přesvědčeni, že důvod, proč psi vyjí na měsíc, je ten, že jsou (psi) (i někteří vědci) vzteklí, že se tam nemohou dostat a vyčurat se tam.

Jak jsem řekl, mám dva psy: velkého hlavního psa jménem Earnest a malého záložního psa jménem Zippy. Earnest, velká fena, čurá, jen když potřebuje čurat. Zippy, malý chundelatý psí chlapík, čurá prakticky bez přestání. Je to malý chodící chumáč vlny, z nějž ustavičně crčí moč. Někdy potká sousedovic psa Prince a oba okamžitě zahájí slavnosti čurání. Chvíli se očichávají, oběhnou několik keřů za účelem pokropení, potom se zase navzájem očichají, potom se zase vrátí k těm keřům, tam a zpátky, párek netěsnících testosteronových tornád s nízkým IQ, z nichž každé je pevně přesvědčeno, že je ten největší, nejhrozivější samec na světě.

Já jsem přesvědčen, že čurání má pro chlapy význam, který přesahuje pouhé vylučování tělesných tekutin. Je to výraz územního pudu. Proto pokaždé, když chlap vstoupí na veřejné záchodky, musí konfrontovat zásadní chlapský problém, a totiž: Který pisoár použít? Jeho cílem je vyhnout se za každou cenu čurání těsně vedle jiného chlapa, protože tak by si vzájemně narušovali svá území.

Proto by na ideálních chlapských záchodcích měly být pisoáry umístěny minimálně dvacet metrů od sebe. V reálném světě bývají bohužel těsně vedle sebe, což znamená, že chlap musí často během zlomku vteřiny činit strategická pisoárová rozhodnutí. Pro objasnění tohoto procesu si představme veřejné záchodky na letišti. Předpokládejme, že je na nich řada pěti pisoárů, znázorněných na následujícím vědeckém diagramu obdélníky:

Dále předpokládejme, že když vstupuje Chlap A, není na záchodcích nikdo jiný. Chlap A si téměř vždy vybere jeden z krajních pisoárů - buď č. 1, nebo č. 5 -, protože ví, že tak bude co nejdál od dalšího chlapa, který přijde. Řekněme, že si Chlap A vybere pisoár č. 5, což znamená, že naše situace nyní vypadá takto:

Když vstoupí Chlap B, vždycky si vybere č. 1. Nikdy ani za miliardu let, by si nevybral číslo 4. Kdyby takovou věc udělal, znepokojilo by to Chlapa A do té míry, že by se mohlo stát, že si zapne poklopec tak rychle, že bude riskovat, že si raději pomočí kalhoty a možná i zraní své mužství, než by setrval na místě. Ale Chlap B si vždycky vybere vzdálený pisoár; může to být decentní, solidní, volnomyšlenkářský člověk bez jakýchkoli předsudků vůči homosexuálům, ale raději by přišel o obě oči, než by dopustil, aby si Chlap A myslel, že je jedním z nich. Proto půjde na druhý konec. Kdyby byla řada pisoárů kilometr dlouhá, Chlap B by možná nelitoval námahy a vážil cestu až na její konec, i kdyby to mělo znamenat, že zmešká letadlo.

Takže nyní je situace taková:

Když vstoupí Chlap C, samozřejmě si vybere pisoár č. 3. Není z toho nijak nadšený, ale pořád ještě má po každé straně jeden pisoár jako nárazník:

Ale teď přichází Chlap D, a ten stojí před skutečným chlapským problémem, protože ať si vybere kterýkoli pisoár, bude těsně vedle dalších dvou chlapů. To je velmi trapné. Někteří chlapi se v takové situaci rozhodnou pro čurání v uzavřené kóji nebo počkají, až bude volný některý onárazníkovaný pisoár, anebo ustoupí stranou a vyčurají se na stěnu jako na následujícím nákresu:

Pokud Chlap D přistoupí k jednomu ze dvou volných pisoárů - řekněme č. 2 -, on i chlapi B a C budou stát strnule, zírat upřeně přímo před sebe, jako by byl na kachlíčcích na stěně napsán tajný vzorec pro proměnu hroznového vína v platinu. RADĚJI SMRT NEŽ PŘÍMÝ POHLED, to je heslo chlapa na veřejných záchodcích.

Vím, že si vy ženy myslíte, že si tohle všechno vymýšlím. Ale požádejte svého životního chlapa, aby si přečetl tuto kapitolu, a vsadím se, že s uznáním přikývne. Byl tam a zná chování, které popisuji. Ale bylo by mu trapné probírat s vámi toto téma, protože to je pro něj nesmírně citlivá záležitost. Ví také, že je to hloupé. I když to ani zdaleka nedosahuje velikosti dalšího chlapského problému - možná největšího chlapského problému ze všech...

Včera večer jsem se konečně podíval na hořkou komedii Báječná léta pod psa. Ty dvě hodiny, během kterých se rozvinul životní příběh Kvídovy rodiny -- počínaje jeho narozením, okupací v 68. a konče listopadem 89, ve mne evokovaly vzpomínky na dávné doby, doby, na které není dobré zapomenout. Ten film byl totiž smutný... jistě, bylo tam pár okamžiků, kdy se člověk mohl zasmát, ale jinak to byla až děsivá připomínka šílenství socialistického udavačství, pokřivených vztahů a slizkého partajnictví zlomených hřbetů, vyčpělého piva, drolících se startek a líbajícího se Brežněva. Sám jsem toho byl svědkem.

Taky můj otec občas raději doma šeptal. A když k nám přišel náš disidentský příbuzný Petr Wonka, raději se šel projít někam na ulici. Já jsem nedostal výjezdní doložku, abych se mohl podívat na astronomický tábor do NSR, a dodnes nezapomenu, kteří slavní docenti, docentky, profesoři a profesorky nás v prváku na vysoké „vábili“ na kandidátku STRANY. Teď se prohánějí po chodbách ústavu a směsí se jakoby nic. A nebo, když mi spolužák Radim vyprávěl, jak ho státní bezpečnost hodiny vozila po Brně a nabízela mu za udávání nás spolužáků byt a klidné studium... A nebo, jak si domovní důvěrnice stěžovala na to, že jsme jednou nevyvěsili vlaječky, že jsme se spolužáky zdrhli z prvního máje a jednou odmítnuli utíkat dva kilometry s plynovou maskou (jistěže bez filtru) na xichtu a igelitovýma pytlíkama na rukou...

Mí mladší kamarádi si mne občas dobírají za můj věk. Rozhodně si ale nestěžuji. Díky tomu, že jsem spatřil světlo světa, resp. obličej nějakého anonymního porodníka ve sterilní nemocnici šumavské Sušice, v prvních letech Husákovi normalizace, plně si uvědomuji v jaké skvělé době nyní žijeme. Jistě, dneska vždy a všude rozhodujou PRACHY. Ať už je to více či méně morální, je to spravedlivé. Máš je, můžeš. Nemáš, tak si polib. Ale ještě před patnácti roky rozhodovali ti slizcí šéfové partaje, ulízaní esesemáci, zástupy Svazu přátel sovětského svazu, děklamýrované stichy o Léninovy v soutěži „O zemi, kde zítra již znamená včera“, tuční milicionáři pomáhající na Partyzánském samopalu... Když jsem včera viděl Báječná léta pod psa, rozhodně mi nebylo veselo. Bylo mi smutno. Bylo mi smutno z doby skřivených zad a zapáchajícího hnoje utopených ideálů. Na to nikdy nezapomenu.

PS: V Brně na Svoboďáku už zase mají pečené kaštany!

... aneb fotka, kterou nemá rád email ...

Snad už to většina z vás ví, ale Iceda nám ukradli a leží teď v nemocnici s hadičkama v ruce. Takže sepisujte petice za jeho propuštění a častujte ho otravnými telefonáty.

A ještě jednou k novému albu U2. Nedávno jsem četl několik recenzí alba a rozhovorů s interprety kapely U2 a mimo jiné jsem se dozvěděl, že moje oblíbená píseň Walk on byla věnována vězněné vůdkyni opozice v Kambodži. A taky jsem se dozvěděl něco o písni somethimes you can´t make ..... A to že byla věnována Bonovu otci, který před pár lety zemřel. No a asi, nejvíc mně zaujala poznámka, že jeho otec by se dal charakterizovat jako milovník opery a člověk, který vždy radil "nesni" nikdy a za žádných okolností, nebudeš tak trpět. No nehodil by se tento muž báječně do hromádky totálních zkrachovanců? Nádherná charakteristika člověka: prostě jen radil "nesnít".

Možná se vám to už taky stalo, možná ne, ale s ohledem na doporučení mých kamarádů, rozhodl jsem se svěřit vám bizardně nechutný zážitek, který mne poctil během sobotního večera.

POKUD JSTE PONĚKUD CITLIVĚJŠÍ, TAK DÁL NEČTĚTE!

Bude to nechutné, ale doopravdy se to stalo. Prostě život se s nikým nijak nemazlí.

Takže, vo co jde. Nebudu chodit kolem horké kaše... no kaše... ona to vlastně kaše byla, i když spíš vlažnější, než horká, no prostě měla tělesnou teplotu... Jednoduše a prostě jsem v sobotu večer, podotýkám za střízliva, zabořil svoji krásnou pacičku do svého vlastního hovna. Na úrodnou půdu padly první články prostředníčku, prsteníčku a ukazováčku... Bylo to šokující, ale svým způsobem nijak překvapivé.

Takže, jak se všechno seběhlo. Nevím jak vy, ale i já občas chodím na velkou. Nezdráhám se přitom použít ani veřejné záchodky, ani čistější toalety v restauracích. Třeba v Černohorské pivnici kousek od našeho Friends house. Právě tam to na mne večer přišlo. A že to byl tlak ukrutný.

Takže jsem vyrazil rychlostí vlaku Pendolíno, co se teď testuje na trati Břeclav - Brno, na onu místnůstku. Udělal jsem, co ode mne tlusté střevo očekávalo, odmotal půl metru toaleťáku, třikrát ho přeložil, abych zabránil protržení a ...

A právě tady se stala ona tragická chyba. I když jsem vystudoval fyziku, no spíš vysimuloval fyziku, neuvědomil jsem si odvěsnu nad přeponou, vzdálenost chlupatého pozadí od spodní úrovně poddimenzované mísy, výšku kopky a švih moji pravé ruky... No a pak už jsem se jenom s hrůzou koukal na první články mých jemně pěstěných rukou, které si každý večer natírám heřmánkovým krémem... Bylo to teplé, kašovité a vlastně to ani moc nesmrdělo...

No a závěrečné poučení? Když serete, dejte si kurva pozor na matematicko-fyzikální aplikace vašich teoretických znalostí. Jsou totiž okamžiky, kdy vám i tak nezáživná geometrie zachrání neposkvrněné ruce.

nalezeno na googlu, sorry za malé rozlišení, jde o kosmetický salon s péčí o pleť :)


na ostrově Tenerife


:))

Původně jsem to sem nechtěl dávat, ale když jsem si přečetl Icedovu reakci na mou reakci na koncerty, tak mi to prostě nedá. Jo, bude to mít různý účinek: Iced vypění, Leon dostane záchvat smíchu a vy všichni ostatní vůbec nebudete chápat o co jde. Ale mi to i tak stojí za to. Fanoušci jsou totiž různého druhu a ražení, že Davide? :-))

cesta z hospody


Pivní rikša


Thomas alias King kong


Pan ženatý puštěný z řetězu


Pan tabletka: já za to nemůžu :)


Bažina na mírovém poli


Takhle malinkého ho budeš mít, až budeš starý jako já


Kamarádi pan ochmelka a pan spokojený


Petrovický triatlon kolem bečky


"Kamarádské" klábosení


no comment :)