Panev

A: Život opravdu nemá smysl. Život jeden. Ale životy dva už smysl dávají. Ale co s tím,když si člověk připadá tak sám. Někdy, občas, stále. Je tak těžké uvěřit tomu,že by za to vše mohla jen nějaká chémie v mé hlavě. Oni říkají,že nikdo neni sám. Ale tomu věří oni. Člověk může být mezi spousty lidmi a přesto si bude připadat sám. (...)

B: Taky prispjeju do diskuze, aby jste videli jak na tom jsem celej zivot! Nedokazu se bavit s lidmi a to se zadnejma. Nemam zadneho dobreho kamarada a uz vubec kamaradku. Klepu se, kdyz s nekym mluvim a rychle nekam utecu a podle toho ten rozhovor vypada. Stydim se na kazdym kroku, padam sam do sebe, topim se sam v sobe a ve svejch "pocitech". Nechci nikoho videt, s nikym mluvit, mam iq 160 a je mi to na nic. Ve skole mi to jde, ale maj me za magora. (...)

C: Nejlepsi by snad bylo jen ve spanku, zbytkem vlastni vule mozku rict, aby neak "sabotoval" zivotni funkce. Nikdo by pak nic nepoznal (...)

D: Dyt je to jedno. Stejně všichni zmizíme.

......................................................

To je pouze malá ochutnávka. Adresu mi poslala kamarádka Mikyna a společně jsme pak obdivovali například Obrazárnu. Vstup je pouze na vlastní nebezpečí. Takže Marvine, opovaž se!