Panev

V centru Brna řádí obdivuhodná skupina recesistů. Možná se jedná o nějaké umělecké sdružení, možná o koumavé aprílisty a možná jen o osamocené, nikým neřízené akce... ale člověk se fakt nedokáže nebavit...

Myslím, že to začalo přibližně před čtvrt rokem, kdy se na Moravském náměstí, na stožárech památníku osvobození Brna Rudou armádou (samozřejmě v roce 1945, jelikož památník připomínající osvobození v roce 1968 zbouralo město krátce po roce 1989) familiérně přezdívaného „kamna“, objevily černé pirátské vlajky. Rozumějte – někdo někdy přišel ke stožárům a nikým nepozorován proměnil část nejrušnějšího Brna v dočasnou výspu zapomenutých bukanýrů...

Jak dlouho tam vlajky visely a kdo jejich existenci nabonzoval hlídce městské policie není sice známo, ale jenom o pár týdnů později, přibyl na ulici Česká, tam, kde koupíte onu příšernou, ale i tak vychutnávanou bramborovou pizzu, betonový sokl o rozměrech zhruba metr krát metr s výškou kolem třiceti centimetrů. Někdo jej sem přivezl za bílého dne, opatrně položil na chodník a nasprejoval nápis „Daňový schodek České republiky“. Bohužel i tento zvláštní památník – tak krásný v dnešní době – záhy odstranily Technické služby města Brna. Zůstal jen onen nyní již značně setřelý vzkaz upozorňující na neřízenou rozhazovačnost sociálně-demokratické vlády. Však se tam můžete jít podívat.

Naštěstí se zdá, že tajemná skupina v těchto dnech opět „udeřila“. A opět si na mušku vzala centrum města. Na vrcholu čtyřúhelníku Nejvyšší státní zastupitelství, chrám svatého Tomáše a centrála České pojišťovny – netřeba připomínat, že vše pod dokonalou kontrolou bezpečnostních kamer, objevil se na okraji parku Moravského náměstí asi dva metry vysoký betonový sloupek se zlatou bustou neznámého člověka, tak trochu podobného našemu bývalému prezidentovi. Vše navíc komplikuje mosazná destička s gravírovaným nápisem „Občan Rulík“.



Lidé kolem chodí, diví se, ale nijak obzvlášť neprotestují. Však dneska už se kladou věnce kde komu. Škoda jen, že mi osobně je zatím tohle poselství neznámé recesistické skupiny neznámý. Ale kdo ví, třeba mi to jednou docvakne. Mimochodem, nový památník je natolik profesionálně vytvořený, že bych se nedivil, kdyby tam zůstal natrvalo.

tomas taj kdysi prinasel zabery z okna jeho kancelare. ne ze bych chtel te skvele podivane nejak konkurovat, ale kdyz jsem si pred chvili vyrazil uvarit kafe, naskytl se mi skutecne bizarni pohled. posdute sami...

Tady se uč, Icede, jak má vypadat hudba od srdíčka!