Panev

Dostal jsem tip na zajímavou stránku meteleskublesku.cz. Naleznete na ní mnoho výborných "Citátů z českých komedií" nejen ve formátu MP3.

Gabi s přáteli se nám vrátil z procházky po rumuských horách. Zde naleznete moc hezké snímečky z jejich výletu.

Když jsem se včera s Martinem vracel ze Stodolní, tak jsme ještě zašli na jedno pivko do hotelového domu Jindřich na taneční zábavu pro starší a pokročilé. Věkový průměr byl asi tak 50 let, všechno usedlí spokojení lidé, teda aspoň se tak tvářili. Piju pivo, všechno to tak pozoruju, jak se prohánějí po parketu, jak se kroutí a šťastně zpívají s kapelou známé české písničky, hlavně dvacet a více let staré, když v tom Martin poznamenal: "tak takhle dopadneme". Zhrozil jsem se. Jen to ne. Řeknu vám upřímě, to raději pojedu do té své Peru, kde si vykopu tu svoji díru, ve které budu sedět do skonání světa. Sakra, nebo nevím.

Na stránkách Spaceweather.com si můžete v rubrice
„August 2003 aurora gallery“ prohlédnout moc hezké snímečky polární záře z 18. a 19. srpna 2003.

A pokud se podíváte na záběry kamery LASCO C3 družice SOHO (Solar and Heliospheric Observatory), určitě nepřehlédnete planetu Venuši, která je stále v jejím zorném poli.

Minulý čtvrtek a toto pondělí jsem zhlédl dva zajímavé filmy vysílané na ČT2, které doporučuji a považuji za to nejlepší co jsem v televizi (nejen na ČT) viděl za posledních sedm dní. Oba byly součástí Filmového klubu.

První se jmenuje Pohár a pojednává o jednom exilovém tibetském klášteře nalézajícím se v Indii, ve kterém mniši nadšeně a tajně sledují fotbalové mistrovství světa. Vtipně laděný film se prý odehrává ve skutečném klášteře a hrají v něm skuteční mniši, před jejichž hereckým výkonem smekám.

Druhý film je z americké produkce, ale také stojí za podívání. Je to černá parodie na klasické gangsterky. Ve filmu Ghost Dog – Cesta samuraje hraje vcelku známý (spíše od vidění) Forest Whitaker najemného vraha, který žije a „pracuje“ podle starého učení samurajů. Kromě celého nadneseného příběhu mne zaujala zajímavá kamera a především hudba.

Ahoj lidi,
jak to tu tak procítam vydím jak se naše svety hezky odvíjejí každy jiným smerem až mn? nekdy malinko zamrazí. Ale na druhou stranu je to asi prirozené.Jen si myslím, že místo monologu bychom se mohli obcas prinutit i k diskuzi. Ale co,)) jsem ve skrytu duše optimista a verím že to jednou tak bude.)))

Jo Vašku vyvesíš na web nejaké ty tvoje fotky z Norska. Ráda bych se mrkla na nekteré ješte jednou v klidu?

Marku sedacka je super možná ješte lepší to díte v ní. Moc jí nerozmazlujte nošením at si zvyká na co má nožizky.)))

Tak užívejte si dnešního dne ja zas jdu vymýšlet grafiku od limonád k pracím práškum až po prezervativy a podobné blbosti...))) Amali

PS: o víkendu jedem s Tomíkem, Nadou a Robem na Trnkobraní do Vizovic, nepridá se nekdo?

V sobotu jsem vyrazil s rodinou a přáteli z Brna trochu protáhnout tělo do Beskyd. Jelikož jsme před tím ještě navštívili svatbu našeho kamaráda ve Vělopolí, určili jsme jako cíl nedaleký kopec zvaný Javorový vrch.


Před tím jsme ještě navštívili překrásný dřevěný kostelík z roku 1653 ve vesničce Guty. Vede kolem něj cyklostezka, takže všem náruživým cykloturistům jeho návštěvu doporučuji.


Na Javorový vrch vede lanovka. Na ní jsme se ale nesvezli, neboť jela až za třičtvrtě hodiny a my jsme se přijeli pohybovat. Pokud se tedy na vrchol vydáte pěšky (doporučuji), celkem rychlou cestu nahoru naleznete, když půjdete vpravo (západně) od lanovky přímo vzhůru. Kromě krás přírody tak můžete sledovat jak nad vašimi vzlétají odvážlivci na řiditelných padácích.



Na otestování jsme si zapůjčili od dalších kamarádů "batohovou" sedačku pro děti (Deuter). Pokud máte malé dítě, chodíte s ním na výlety (nejen do hor) a máte na sedačku dostatek peněz, mohu vám ji doporučit. Naše Anička (10 měsíců) byla v ní naprosto spokojená a dokonce si na část cesty spokojeně zdřímla. Na nosiče je také pamatováno, a tak se tato sedačka nosí vcelku pohodlně. Tady naleznete jeden a zde druhý snímeček použití sedačky (foto © Magda).


Ještě se vrátím k těm odvážlivcům na padácích. Celý proces před samotným letem (jak jsme si všimli) provází jakýsi "rituál". Budoucí letci leží (možná spí) s ledovým klidem na obrovských batozích na okraji startovacího kopečku jako by se jich z toho nic netýkalo, čekají na příznivý vítr a také až odletí ten před nima. Ten co je na řadě má padák pečlivě roztažený, čeká na příznivý vítr a sbírá odvahu pro vzlet (ja bych to určitě dělal). Třetími na place jsou skupinky "neletců" ve kterých se zasvěceně diskutuje o počasí, správném větru a povedenosti vzletu.

V srpnovém National Geographic je článek pojednávající o badateli – dobrodruhovi – vládním úředníkovi, prozkoumávajícím Amazonský prales a hledájícím neznámé indiánské kmeny, které ještě nebyly v kontaktu s naší civilizací. Jejich území pak mapuje a předává informace o nich brazilské vládě, která se pak snaží zajistit, aby tato území nebyla vůbec v kontaktu s civilizací. My jsme totiž pro tyto kmeny jistou záhubou. Jednak nejsou zvyklí na naše nemoci, takže rýma pro ně může být smrtelná choroba a soužití s naší společností má možná ještě horší důsledky.

Paradoxem je, že naše "vyspělá" kultura musí chránit jiné před sama sebou. Nebo právě proto se stává konečně vyspělejší?

Dnes ráno místo toho, abych se jako každý den oblékl do luxusních kalhot, exluzivní košile, prvotřídního saka a obul mé špičkové boty, tak jsem na sebe hodil sportovní (opět luxusní, značkové a exluzivní, jak jinak že?) oblečení a vyrazil jsem do práce na kole. Vybral jsem si dle mého názoru nejlepší cestu z Ostravy do Havířova, co se provozu týče. Ó jaký velký omyl. Stará cesta kolem NH byla narvaná tak, že aucklandská Queen street vypadá oproti tomu jako boční ulička v zapadlém městečku v jednu hodinu v noci. Nestačil jsem se divit jaký to je provoz. Milióny cyklistů, aut, autobusů a já nevím čeho ještě. NH si svoje lidičky přitahovala jako magnet. Když jsem projížděl kolem brány, která se tuším jmenuje jižní?, měl jsem chuť tam zabočit s ostatníma. Naštěstí jsem odolal a šťastně dojel k OKD a. s., Správě majetku. Díky Bohu za to!

Nevím jestli slovo obroušenost vystihuje přesně můj stav, možná by se dalo najít lepší, ale mě napadlo zrovna tohle a docela se mi i líbí. Jsem prostě asi obroušený. Moje nejoblíbenější skupina Overkill má půl roku na trhu nové album a já nejenže album nemám, ale ani jsem ho pořádně neslyšel. Před rokem věc téměř nemožná. V současné době mi to je celkem jedno. Koupím si nové kolo, z kterého bych před rokem byl úplně mimo, možná bych s nim spal i v posteli, teď?, nuda. Vyhraju tenisový zápas a nemám z toho ani radost. Před nějakým časem bych si při usínání rozebíral celý zápas a usínal bych s úsměvem na tváři. Je zatmění Slunce, i když jen částečné, ale já stojím a dívám se na to, jako bych sledoval kadícího psa. Mám rád knihy od Stephena Kinga. Když nějaká vyšla, musel jsem se krotit, abych ji nepřečetl během jednoho dne, jak jsem byl do toho zažraný. Teď mám v knihovně tři nové a já nemám chuť do nich ani nahlédnout. A tak bych mohl pokračovat dál a dál. Nedávno u nás v práci si pronajala kancl jedna psycholožka. Uvažuju, že ji navštívím.

P.S.: poslední dobou mě začíná bolet hlava.

Venku je horko a uvnitř taky. Mému relativně mladému tělu se to vůbec nelíbí, dost se potí a začíná mne pobolívat hlava. Všem starším a méně navyklým na horké počasí vůbec nezávidím. Ale co s tím?

Nejlepší by bylo zalézt do nějaké nádrže s vodou nebo hluboké jeskyně. Ale já musím chodit do práce!

Blogu Epileptický křeček se podařilo získat tajný scénář jednání našich zákonodárců...

Včera jsme si vyrazili s Icedem zasportovat, přesněji zahrát tenis. Vybrali jsme si vcelku dobrou denní dobu a počasí taky přálo.

Po lehkém "rozpinkání" jsme se vrhli do "těžkého" souboje. První výhra se přiklonila na stranu Iceda a ten mne zdolal 6:3. Pak nastala moje šance a hra začala být z mé pozice stále lepší. Bohužel jsem formu neudržel a po vyrovnání 4:4 jsem nakonec podlehl v tento den lepšímu soupeři 6:4. Příště to ale bude lepší! Těš se Icede!

Vše jsme pak završili mírným doplněním tekutin, nápojem značky Radegast.

Před nekolika dny jsem sliboval, že vám přinesu pár snímků z letošní expedice v Úpici. Kvůli tahanicemi o autorská práva a exkluzivitu záběrů však můžu snímky zveřejnit až dnes. Zcela bez ohlášení se totiž v jedné úpické hospodě objevila světoznámá skupina Rolling Stones. Je pravda, že místo zpěvu se postarší rockeři oddávali spíše ochutnávání lahodných tekutin všemožných barev a vůní. Rámus však dělali solidní a nepotřebovali k tomu ani žádnou aparaturu. A tady je první snímek: Nejblíže ke kameře jistě poznáváte Keitha Richardse, který je jako obvykle zcela mimo, jak hudebně tak i duševně. Za ním lze pak vidět samotného Micka Jaggera v družném rozhovoru s manažerem skupiny Leonardem Mishem. Na kraji stolu pak vyvolává postarší bubeník dav k tomu, aby konečně se sebou něco dělal. Na druhém snímku je vidět, že Keith Richards dokončil dílo zkázy, manager se naštaval na všechny okolo a Mick Jagger stále ve své nejlepší kondici. Mějte se fajn a kašlete na Stouny!

Tak Tě tady, Amálko pěkně vítáme. A hlavně pořádně zalévej (přispívej) a moc netancuj...;-)))
Jo Icy, já Tvoje cedla taky nemám a hrozně by zajímalo, komu jsem půjčil já ty svoje.......:-)))

U mně určitě nejsou.) Co když jsi třeba nikdy žadné neměl a jednou jses ráno probudil a zdálo se ti že je musíš vlastnit?))) No a od té doby hledáš něco co vlastně vůbec není.

Jinak zdravím všechny pro ty kdo mně neznají jsem Amálka ta co obtancovává louku aby květinky pěkně kvetly))))

Od mého návratu do vlasti z ciziny postrádám, už ne jedno, ale jak jsem předevčírem zjistil dvě cd s empétrojkama. Vůbec si nepamatuju, komu jsem cédéčka půjčil (jestli jsem je vůbec půjčil). Zaráží mě to, že je někdo prostě má a vůbec mu nevadí, že nejsou jeho a že by je mohl jejich majitel postrádat. Stále doufám, že se přece jenom někdy objeví. Na druhou stranu majitel (naposledy jsem ho viděl asi před 15 lety) dětské knížky básniček a majitelka knížky pro děti Čuk a Gek se taky nedočkali svých pokladů, jelikož stále leží někde u mých rodičů v bytě. No, ale to se přece nedá srovnávat, že? Ty básničky nestojí za nic, Čuk, Gek a jejich starosti o tatínka už taky nikoho dneska nezajímají. Ale mě SAKRA HODNĚ zajímá, kde jsou moje raritní mp3, někdy těžce stahované po nejpomalejší a nejdražší lince na světě!

P.S.: přiznejte se, ulehčí se vám.

Při svých pravidelných raních cestách na autobus, míjím skupinky lidí (pracovníků technických služeb), kteří se starají o zeleň v Havířově. Okopávají, plejí, zalévají květiny, ořezávají stromy, čistí kachličkové chodníky od prorůstajícího býlí a sekají trávu.


Možná se to někomu může zdát jak samozřejmost, ale v části Ostravy ve které jsem dříve bydlel to nebylo tak často zvykem nebo pracovníci vstávali později než já (což se málokomu daří).


Pravdou je, že v Havířově je květin a celkově zeleně více. Na její údržbě se musí prostě více dělat, aby lidé mohli žít v pěkném prostředí. Za což jsem rád.

Jako každý večer, když jdu spát a procházím kolem své postele, dívám se i do okna, které je na západní stranu. Kromě dvou baráků, které jsou vedle nás, vidím ještě hošťálkovický kopec, za kterým mi bohužel zapadají všechna vesmírná tělesa ať chci nebo ne...:-)) Zrovna včera se mi naskytl velmi krásný pohled na zapadající Měsíc. Byl docela nízko, nizoučko nad kopcem a jeho barva se blížila od červené do temně rudé. Měsíc se lehce pohupoval nad horizontem a vzduch byl prosycený vůní odpoledního deště a zmáčeného sena...V létě se krásně usíná... dokud nezačnou otravovat komáři...A je to lepší než krvavé repráky:-)))

Jelikož se jedná o film podle knížky Stephena Kinga, tak jsem si ho nemohl nechat ujít a podívat se na to, jak se s docela obtížným tématem popral režisér a vlastně i celý štáb. No, nebylo to nejhorší, ale ten kdo nečetl knížku, tam po skončení filmu musel mít určitě několik otázníků. Pokud na ten film budete chtít jít, nečekejte nic šíleného. Já bych ho obodoval asi 6. Jen se opět potvrdilo, že natočit film podle námětu S.K. je docela obtížné.
P.S.: nejlepší scéna, což jsem i čekal, bylo jak jeden docela velký červ vylezl jednomu borcovi z prdele. Masakr, masakr, krev stříká z repráků.

Jen bych doplnil, že s náma byl ještě druhý Martin alias Klaus a oba sledovali jak se řítím dolů rychlostí 70km/h. Oni sice taky, ale já měl tu smůlu, že jsem jel první. Téměř jsem to ubrzdil, nebýt tam padlého stromu, který mě zastavil (nechápu co v lese dělají padlé stromy, sakra), má krásná nová vidlice se zhoupla a já udělal přemet přes kolo a zapadl jsem do listí mezi stromy. Několik boulí, škrábanců a otlačenin, naražené rameno, toť vše co se mi stalo. Nic vážného. Štěstí? Asi jo.

Prožívám první den v práci po návratu z úpické expedice a tak zkouším všechno možné, jen ne tu práci. Tohle je taky docela solidní ventil :) Zítra tady hodím nějaký reprezentativní obrázek...

Šíří se mailem a využívá bezpečnostní díry Internet Exploderu (jak jinak). Pokud máte "štěstí", přijde vám v mailu soubor message.zip. Jak se píše na viry.cz, "umožňuje vypustit z HTML souboru (v archivu message.zip) soubor foo.exe do adresáře Temporary Internet Files a následně ho spustit". Takže dávejte bacha a mějte aktualizovaný antivir nebo používejte jiný prohlížeč (třeba Mozillu) a jiný operační systém (třeba Mac OS X resp. Linux).

V neděli byli Iced a Marten na kolech v Beskydech na Prašivé. Oba mají nové kolo. Prý byla jejich jízda krásná a šílená. Iced prodělal ukázkový pád, kolu se nic nestalo, ale řidič utrpěl nějaké pohmožděninky, které však už úspěšně léčí (nejen rumem).