Panev

Myslel jsem si, že páteční oslavu už nemůže nic překonat... Jak jsem se mýlil... Včera naši minizahrádku navštívilo přes čtyřicet lidí... Viz téměř kolektivní foto...

Čtu si takhle na iDnesu článek o tom, jak američtí vojáci mučili irácké
vězně a vyhrožovali jim elektrickými šoky, a ejhle - copak je to dole za reklamu...
http://www.sin.cvut.cz/~lkral/obrazky/elektrosoky.jpg

Řekl bych, že ten odkaz tam umístil nějaký automatický program na základě klíčových slov nalezených v článku. Inu, takhle to dopadá, když za sebe necháme všechno dělat stroje. Někdy je výsledek docela drsný.

No a tady je poslední stopa z Pajových cetin... (avi, 3,5 MB)

Tma přikryla přehradu, lidé se začínají uvolňovat...

Jediná pořádná holka večírku - Honney Dolly...

Anatomie vakua...

Honney je v podstatě milá holka, která se ráda pomazlí z každým...

Posezení s okurkami...

S Honney si taky ráda pinká...

Následuje sekvence pěti záběrů, které mají leccos společného :-)

Nad ránem už pifko některé účastníky přemohlo...

Tvrdé jádro dopíjelo druhý sud až za úsvitu...

A nakonec došlo i na sex :-)

Pavlík, lesník Horyna, pejsek Haluška... Codel, Dedek, Rebel, Vac, Knott, Gomko... pět hodin ráno, pivko v ruce... sníženou kvalitu zvuku vyvažuje unikátnost nahrávky (mp3, 1,1 MB)

Ééééé, dejte pozor na moje maliny!

Útočné jádro je už na místě, přípitek s prvním pifkem...

Pája má konečně ženskou! A jakou krásnou blondýnu se třemi otvory lásky!

Ale, ale, copak se asi schovává pod pokličkou... Aby nevyletěl ptáček!

Zástup grantulantůůůů, tu, tu...

Jídlo a pití... nejoblíbenější dárky... například špekáčky budeme žrát ještě čtrnáct dní...

Téměř kompletní Liga... Nyní už i v patřičných dresech...

Liga má i zadek...

To je snad nějaká schíza... nebo co?

Zátiší s dárky... Utopenci a papriky byly VYNIKAJÍCÍ!

Ježíš, Dušek zase fotí...

Unikátní geologický dort... Schválně, najdete plagioklas?

Pomocný personál se o nás staral více než hezky... Připravuje se opékání klobásek :-)

Vlevo střítek Lilo...

Došlo i na trochu krve... Viki porcoval nejen buřta, ale i své prstíky...

Přišel dokonce i hroch...

Po Honney Holly druhý nejoblíbenější dárek večera -- gumové koule :-)

Ta rovnátka byla faktu super!

Nebyly v tom buřtu nějaké drogy?

Kolik lidí se vleze na tak malou zahradu? Přes třicet!

Honney Dolly se ukázala jako pěkná děfka! Inspirována doutníkem nabízela PKDéčko.

Lidi, lidi, dvě bečky, 5 kilo klobás, 5 kilo buřtů...

Zkouška protichemického obleku...

Strýček Lolo na průzkumu míst, kam se už nikdy nepodívá...

Naštěstí ne každý musí používat náhražky z tvrzené gumopryže.

Korejska specialita suseny pes, no priznejte se nezakoustli by jste se s chuti?

Včera jsem zažila něco moc krásného a milého. Přestože jsem neměla moc dobrou náladu, byla jsem trochu nalomená, bylo mi špatně a podlamovaly se mi kolena, existoval člověk, který mě z toho všeho a vůbec z celého světa dokázal na dvě a půl hodiny unést a přenést mě někam do vyšších sfér. A ten člověk se jmenuje Jaromír Nohavica. Je to naprosto úžasný, moc milý a sympatický člověk, který opravdu umí zvednout náladu. Nenechal si ujít své vtípky a ani své poznámky na téma fotbal alias Baník versus Sparta. Zpíval moc pěkně a opravdu moc pekné písničky. Na konci dokonce skýtalo překvapení: na pódium přišla ostravská skupina, s kterou Nohavica hraje, a společně zahráli několik dalších instrumentálně velmi zdařilých písní. Měli jsme obrovské štěstí, protože prý tento repertoár mají nacvičený jen pro vystoupení v Polsku a u nás to hrát vůbec nebudou. Jestli někdy narazíte na plakátech na koncert Nohavici, neváhejte, a ty tři stovky za to dejte, stojí to opravdu za to. Pěkný den :)

Jak jsem se dneska docetl tak Mongolsko ma v Iraku 180 vojaku oproti 80 ceskym, verili by jste tomu? Kdyz se hlasovalo o podpore a vyslani v Parlamentu argumentovalo se, ze nase zeme neni dost bohata na vyslani ani jedineho vojaka. Vypocet mne vede k tomu ze Mongolsko je 2,5 krat bohatsi nez CR. No toz to jsme v pekne riti.

Taky Vas nekdy chytne u srdce když uvidite nejakou fotku, sahnete na konkretni předmět nebo slysite pisnicku, která ma spojitost s necim ve vasem zivote? Prave to se mi stalo včera, prave uz u zmineneho diakového filmu. A to u policka kde jsou ryzova policka na jednom nekonkrétním miste Indonesie. Strasne mne to dojalo, ta fotka byla porizena chvili po tom co jsem s mopedem skoro spadl do betonoveho prikopu v jeden z nejnezapomenutejnejsich dnu meho zivota a to jsem ještě nevedel co si na mne osud pripravi na vecer. Setkani s tou fotkou mne vzalo a kdyby nebyla vyobrazena na monitoru, urcite bych ji privinul k srdíčku a chvili se s ni mazlil. Hrozne mne to to dojmulo, nevim jestli ta sila okamziku je vyvolana tim, ze jsem tam byl a citil to. Proste zachycena sila, dojemnost a krasa okamziku, jez mne nekdy opoji při cteni ci listovani National geographic na mem domacim WC. Az mne z toho zamrazilo a panika zasahla ve strachu, ze podobnou fotku uz nikdy neudelam neb budu sedet az do konce zivata na riti a podobny pocit opojeni okamzikem uz nikdy nepocitim. Hruza riznuta dojetim, prave to jsem citil.

Vcera jsem se konecne dostal prohlidce nascanovanych fotek ze meho posledniho diakoveho filmu v zivote (vivat, vivat digital) a nemohl jsem se nepodelit o fotku teto particky dezolatu. Pochazi z jedne svatby na sklonku zimy. Jeden z nich se rano probudil a mel na prstu navlaceny obejmny prsten, druhy se vzbudil v cizim dobe bez lidi kde nebyl hajzl papir, treti to vsecko fuckuje a ja jsem se rano probudil a mel jsem zablokovany mobil, vesela svatba to byla.

Má samé výhody: Lze ji kdykolik stlačit. Je lehce omyvatelná. Neodporuje. Můžete ji kdykoli vyhodit, pořád se na vás usmívá a nemůžete ji propíchnout.

Už mnohokrát jsme diskutovali s dalšími "takyženáči" o tom, jak naše manželky (i přes jejich nesouhlasné stanovisko) jsou na tom v současné době mnohem lépe než předchozí generace žen. Ano myslím tím zrovnoprávňování.
Nijak nenapadám tuto skutečnost (myslím že to tak má být), jde spíše o takové ty postesky u piva "jak se ti naši otcové či dědové měli dobře". Z "jiným" přístupem žen se totiž můžeme stále setkat u svých matek či babiček, takže můžeme srovnávat. Na mě tentokrát "dýchl" starý přístup při návštěvě rodičů mé ženy na jižní moravě.
Stalo se mi to samozřejmě už mnohokrát, ale tentokrát jsem si toho asi nějak více všiml. Večer jsme se vrátili k manželčiným rodičům, kteří hlídali dceru a já už měl tchýní nachystanou večeři...
Pohled, který se mi naskytl si bezesporu zasloužil být zdokumentován (bohužel jsem žádné záznamové médium neměl). Na stole leželo několik talířků s poživatinami. První obsahoval dva druhy pečiva, druhý několik druhů zeleniny, třetí výběr salámů a sýrů. Jako "třešnička na dortu" se vedle všeho leskla štamprlička slivovice. Prostě krása na první pohled... Díky "babi"!

Původně to mělo být překvapení, ale několik lidí se už prokeclo, takže Pája už o všem ví... Ano, přesně za týden vypukne velká zahradní slavnost na počest Pájových "cet". Pokud budete 23. dubna v Brně, tak neváhejte a stavte se. Už jsou obědnány dvě bečky, pět kilo klobás, dva a půl kila špekáčků, litr hořčice, litr kečupu, deset chlebů... Účast přitom přislíbilo více než 25 lidí! Pája si to určitě zaslouží :-)

I když je Pája už druhý týden nemocný, podařilo se mu dnes zamořit svoji kancelář, sklad knih a vlastně i moji betonovou kobku zahradními mravenci. Na vinně byla grapefruitová Ondrášovka zanechaná u Páji na stole, vedle počítače, a malá škvírka pod regálem knih, odkud se vyhrnul dav minerálky chtivých mravců! V první fázi bylo k jejich potlačení použity mechanické prostředky, zítra vyhlásíme biologickou válku!

Pokud používáte ICQ, tak jste se s takovou návštěvou určitě taky setkali. Zelená kopretina vám z ničeho nic zabliká, objeví se žluté psaní a po kliknutí i vzkaz v tomto duchu: Hi, my name is Julia. How are you?

Jistě je vám asi taky zřejmé, že nejde o žádnou náhodu. Že tam někde rozhodně nesedí nějaká krásná Julia, která si vás náhodou vybrala... Naopak, jde o nabídku k prohlídce nějakých pornostránek, kterým jednak zvýšíte návštěvnost (ruku na poklopec pánové, kdo kdy neodolal a na nějaký ten vyzývavý vzkaz nereagoval) a jednak si kompl zaplevelíte nejrůznějšími trojskými koni, viry a čím ještě... Na tom by nebylo nic zvláštního, je to běžná zkušenost každého uživatele Netu. Co mne ale překvapilo, byla informace, že většinu těchto výzev a jednoduchých konverzací nedělají živí lidé, placení nějakou agenturou, nýbrž počítačové programy s prvky umělé inteligence!

Dokonce lze říci, že některé z nich už téměř procházejí tzv. Turingovým testem umělé inteligence... O co jde? Představte si, že ve vedlejší místnosti sedí buď člověk a nebo počítač... vy s ním komunikujete, například pomocí ICQ... Pokud ani po delším rozhovoru nebudete schopni poznat, zda se jedná o lidskou bytost a nebo stroj, a on to bude skutečně počítač, pak lze říci, že jste se setkali s umělou inteligencí...

Jistě Turingův test prošel v minulosti nejrůznějšími diskuzemi, byl napadán, vyvracován i dokazován. O to ale nejde. Jde o to, že jeden z nejúspěšnějších takových programů nese jméno Natachata a věnuje se -- jak jinak -- tvrdé pornografii. Jeho smyslem je srovnávat zprávy od živých "uživatelů" s databází asi 100 tisíce vět a nazpátek (za peníze) posílat tvrdou, textovou pornografii. Drsné je, že většina lidí rozdíl nepozná!

Nuže tedy, zkusil jsem to, dneska se mi totiž ozvala Claudie:

95219693 13.4.200 15:58 How are You? ;)
295219693 13.4.200 15:59 You have a site? I would like to see your photos... :)
Osviceny 13.4.200 16:31 I'm well. And you?
295219693 13.4.200 16:31 Look! http://rika.4u.od.ua/
Osviceny 13.4.200 16:31 What is it?
295219693 13.4.200 16:31 Look! http://rika.4u.od.ua/
Osviceny 13.4.200 16:32 Are you a virgin?
Osviceny 13.4.200 16:37 Halloo?
295219693 13.4.200 16:47 Look! http://rika.4u.od.ua/
295219693 13.4.200 16:47 Look! http://rika.4u.od.ua/
Osviceny 13.4.200 16:52 halloo, I want to talk with you :-)
295219693 13.4.200 16:52 Look! http://rika.4u.od.ua/
Osviceny 13.4.200 16:53 No!
295219693 13.4.200 16:53 Look! http://rika.4u.od.ua/
295219693 13.4.200 17:10 Look! http://rika.4u.od.ua/
295219693 13.4.200 17:11 Look! http://rika.4u.od.ua/
295219693 13.4.200 17:26 Look! http://rika.4u.od.ua/
295219693 13.4.200 17:27 Look! http://rika.4u.od.ua/

No, nevím, řekl bych, že tento rozhovor prvky umělé inteligence rozhodně neměl. Nicméně na druhou stranu. Pornografie prý značným způsobem urychlila rozšíření Internetu. Pornografické servery pak tlačily na zavedení placení přes Net. Tak proč by teď naše přirození nepopohnala programátory k vytvoření skutečné umělé inteligence?

Anonnce na zítřejší pořad Rádiožurnálu...

Docela prdel, komandujes si svoje kure spolecnosti Chick Burger.
http://www.subservientchicken.com/

Bylo to sice na opíchání, ale podařilo se mi po několika desítkách hodin zprovoznit na mém Siemensu M55 skvělé ICQ... Musel jsem prolomit softwarovou ochranu mobilu i operátora, málem si smazal systém, nainstaloval Javu a hlavně nastavil GPRS... Fakt, nikdy bych tomu nevěřil, že budu stát na Kotlářské na červenou a talkovat s přáteli... :-) Navíc, platí se jen za přenesená data, což je skutečně pakatel... alespoň doufám... :-)

Tato otazka by se mozna mohla zdat nesmyslna, ne vsak v situaci, kterou zazivam.
Nejakou dobu jiz pracuji a zatimco jsem byl prijmut coby DTP pracovnik, ovsem po tydnu ve firme mne nenazval nikdo jinak nez grafik. Nemyslim si , ze bych byl grafik, ale pote co jsem se stimto cejchem objevil i na firemnich sztrankach spolecnosti, prijmul jsem to. Ovsem ouha dnes jsem byl zase neco jineho, poslyste pribeh. Dneska jsem se stal technikem. Mel jsem dnesniho dne vyznamne poslani, pripravit a nachystat prezentaci novych www stranek v baru Cerna hvezda (bar pro Hogo Fogo- Stodolni ulice, hnedle vpravo), pro spolecnost Vitkovice Steel. Notnou dobu jsem tam pohraval s debilnim data projektorem a nemohl mu vysvetlit, ze potreba nastavit vyssi rozliseni, neb takhle to nepujde. Nu a pak zacala prezentace a pominu -li etail , ze jsem mel prezentovat www stranky , ktere jsem pred tim videl v off-line verzi jen na porade, to bylo docela pekne dopoledne. Jen pri predstavovani s generalnim reditelem spolecnosti Vitkovice steel, jsem byl predstaven jako "technik". Takze proboha reknete mi cim to a nebo kym to vlastne jsem, neb v tom ztracim drobatko prehled.

Pro kluky: Nažhavte pruty, přichystejte krky, naučte se říkanku...:)
Pro holky: Instalujte polštáře, namalujte vajíčka, kupte flašku nečeho dobrého...
Ale hlavně: Mějte se všichni fajn a užijte si volna a pohody a mějte se rádi :)

Není to tak dávno, co se mi do rukou dostal jeden starší výtisk časopisu Živel, jenž se programově hlásí k tzv. overgroundu. Rád si ho kupuju, byť není nejlevnější a navíc, ne vždy mne zaujme. V tomhle čísle jsem ale narazil na skutečně zajímavý text. Pojednával o základních lidských potřebách, hygienických návycích a zvyklostech... ne, nepředstavujte si hned nějaké perverznosti, zvrhlosti či škvár... šlo o skutečně seriózní článek, který čerpal z lékařských knih a také několika velkých mezinárodních průzkumů…

Například víte, z čeho jsou šušně? Jak se tvoří ušní maz? A proč se nám na chlupech v podpaží občas dělají oranžové krystalky? Tohle a další věci možná prozradím někdy jindy. Co mne ale dostalo úplně nejvíc, byl průzkum hygienických zvyklostí. Například jsem se dozvěděl, že muži v průměru použijí po vykonání VELKÉ potřeby tři útržky toaletního papíru, zatímco ženy pět... Co dodat... Zcela fantastická však byla tato otázka -- dál může číst pouze mužská část pánevních čtenářů:

Když jdete vykonat malou potřebu, tak nejčastěji

a/ stáhnete si trenky/slipy
b/ rozepnete si poklopec
c/ protáhnete pindíka skrz nohavici trenek

Ruku na srdce, i když jsem už letitý trenkař, třetí varianta mne nikdy nenapadla... Takže i v tomto směru článek obohatil nejen mé návyky, ale i dalších...

No a jak jste na tom pánové vy? Zúčastněte se malého hlasování... :-)

V pondělí jsem se z ničeho nic ocitl v jiném světě, ve světě luxusu. Cestoval jsem z Brna do Prahy, po dlouhé době zase jednou autobusem (jinak jezdím vlakem). Přijdu ke Grandu a najednou vidím, že jezdí nějaká nová společnost -- Student Agency Express, skví se na zbrusu novém žlutém poschoďovém autobusu. Jejich spoj odjíždí už za čtvrt hodiny, cena je srovnatelná s konkurencí (130 Kč student, 150 Kč normální), tak proč to nezkusit.
První překvapení přišlo vzápětí, když jsem se usadil na čisté a pohodlné anatomické sedadlo. Mám dost místa na nohy!! A to dokonce i když člověk přede mnou má lehce sklopené sedadlo. To v mém téměř dvoumetrovém případě není v autobuse ani zdaleka samozřejmost.
Další šok přišel hned vzápětí z reproduktorů: "Dobrý den. Vítám vás jménem společnosti Student Agency na naší pravidelné lince. Jmenuji se Petra a budu vaší průvodkyní." Atd. Hmm, tak takhle si představuju, že to chodí v letadle. Úžas se stupňuje, když pohledná slečna příjemným hlasem sděluje, že si můžeme dopřávat ZDARMA teplé nápoje, a že budou rádi, když od nich jako dárek přijmeme noviny nebo časopis... Jsem z toho trochu nesvůj -- nesedl jsem si omylem do nějaké manažerské třídy? Ale ne, všechno je v pořádku. Slečna prochází autobusem a všem rozdá sluchátka zatavená v igelitovém pytlíku. Jdou zastrčit do zdířky v předchozím sedadle a knoflíky lze zvolit hlasitost a kanál. Výběr je ze tří rádií a dvou cédéček. Na dalším kanále je prý zvuk od televize -- a ejhle, ze stropu se samy vyklápějí LCD displeje a celou cestu na nich běží film (Nejdřív S tebou mě baví svět a pak seriál Přátelé). Testuji i zbytek -- říkám si o kapučíno a o noviny. Dostávám príma kafe v kelímku a výtisk Práva. Opravdu zdarma, nabídnuto s úsměvem. A tak si sedím v pohodlném sedadle v klimatizovaném tichém autobuse, do uší mi zní příjemná hudba, čtu si noviny, usrkávám kafe, a za okny s kouřovými skly ubíhá šedivá krajina skrápěná deštěm. Připadám si chvílemi jako hrdina z nějakého amerického seriálu o ropných magnátech, a chvílemi jako venkovský balík, který si zašel poprvé v životě do nóbl restaurace.
Cesta uběhla rychle. V Praze slečna vybere sluchátka (člověk si na luxus zvykne až příliš rychle -- chvíli jsem si skoro myslel, že nám je taky nechají na památku ;-)) a rozloučí se. Opravdu se mi to nezdálo... Ještě nikdy jsem neletěl letadlem (tam to asi chodí podobně?) a jsem zvyklý na špinavý standard vymrzlých/přetopených rychlíků Českých drah, a tak to byl po mě opravdu výlet do jiného světa. Pochybnosti ovšem hlodají dál: jak můžou za stejnou cenu jako konkurence nabízet o tolik lepší služby? Vydrží jim to? Nebo je to jen "zaváděcí akce"? Každopádně to bylo příjemné, zahrát si na chvíli na bohatého podnikatele :-) A abyste mi věřili, že nekecám, tak tady je jejich stránka.

Včera večer jsem si byl s bratrem a jeho přítelkyní zahrát večerní squash. O jo joj... Kdybych jenom věděl, co mne čeká, asi bych ten autobus do Ivanovic nechal ujet... Bylo to snad teprve třetí podání, když jsem v honitbě za tím posraným míčkem hodil na parketách bezvadnou rybičku! Že jsem si trochu podřel koleno a bonusově i loket, to mi příliš nevadilo. Trocha té krve nikoho nezabije, obzvlášť, když se vsákne do kraťas. Háček byl ale v tom, že jsem svoji brzdnou dráhu završil nárazem o zeď hřiště... Ani to by nevadilo, kdybych si za nárazník nevybral palec na levé ruce! Naštěstí pro mne, končetina vydržela, kosti nepraskly, ale poslední článek během několika minut krásně nabobtnal a do rána se navíc obarvil do modra. A ta bolest! Moje polštářky jsou sice velmi jemné, ale moje levá ruka se najednou stala prakticky nepoužitelná...

No a co, řeknete si. Hlavně, že nemáš nic s pravou rukou. To by bylo horší! Jenže ouha, zkusili jste někdy žít s levým palcem, který je citlivý na jakýkoli dotek. A citlivý skutečně ukrutně? Na první problém jsem narazil už v šatně... Pánové, zkusili jste si někdy zapnout kalhoty jenom pravou rukou? Zip ještě zvládnete, ale co knoflík... au, au, au... Další děs přišel asi o půl hodiny později, když jsem dostal potřebu zajít se vyčůrat. Nejen, že jsem opět řešil problém s knoflíkem, ale instinktivně šáhl po ... levou rukou... au, au, au... Noc byla v pohodě, upadl jsem do komatu a probudil se až ráno.

Ranní toaletu jsem zvládl bez větších potíží, dokonce jsem si vymyslel i jednoduchý grif na knoflíky. Další ... au, au, au ... se proto dostavilo až v kanceláři. Nahodil jsem počítač, sedl za stůl a začal něco psát... bohužel, kdysi jsem se naučil psát všemi deseti a palec používám k ovládání mezerníku... Výsledkem bylo, že jsem začal klovat jen jednou, pravou rukou...

Zatím poslední ... au, au, au ... přišlo na obědě. V menze klasická fronta, já plné ruce nějakých krámů, navíc jsem v davu kličkoval s klasickým umělohmotným tácem... Pokud byl prázdný, šel nést pouze v pravé ruce. Jakmile mi ale na něj kydly UHO a nějakou tu ochucenou teplou vodu, musel jsem ho chopit oběma rukama... au, au, au...

No nic. Nikdy by mne nenapadlo, že je levý palec tak důležitý. Od této chvíle si ho budu vážit stejně jako všech ostatních prstů. Končím, musím si totiž zajít na záchod... a to zase bude -- au, au, au...