Panev

Nedávno jsem si četla noviny a v jejich víkendové příloze jsem narazila na zajímavý článek o kanibalech žijících na Moravě v době bronzové. No a narazila jsem na tohle:

"Na jižní Moravě nedaleko Blučiny nalezli archeologové jakési centrální obětiště pro celou Moravu s pozůstatky mnoha evidentně snědených lidí. A nakonec i kousek odtud v lokalitě Malenovice-Mezicestí máme doložený kanibalismus v podobě čelisti, která na sobě nesla nesporné stopy po vaření. Už nikdy se nedovíme, jak to tehdy bylo a co se přesně dělo, ale i u koster mladých jedinců uložených v jámách, které nesou známky usmrcení, se dá předpokládat, že byli obětováni v rámci nějakého kultu plodnosti."

Nutno poznamenat, že střítek Lilo má v této oblasti babičku (ůžasnou :) a že tudíž má v této oblasti své předky. Jak je to s jeho oblibou masa nevím, ani jak moc mu pomohly zděděné geny k plodnosti, ale možná bych se příště držela na pozoru...co kdyby...:))

Dnes odpoledne jsem jela autobusem. Měla jsem s sebou spoustu věcí a bylo ůporné horko. Bohužel jsem si sedla vedle nějakého podivína. Kvůli věcem jsem zůstala sedět na místě a nepřesedávala. Chlapík vedle mě se začal podivně kroutit, škrábat se, pořád si předělával tašku z jedné strany na druhou, z druhé na první, šíleně se lesknul jak byl mastný a spocený, měl vykulené oči, tašku kterou pořád obracel neustále mnul a hladil, aby z ní po chvíli vytáhl láhev a z ní si jednou hltnul a vrátil ji opět zpět do tašky. Poté tašku opět obracel, mnul, škrábal se a pak...se mě zeptal, kolik je hodin. Přesto že v autobuse byly dva svítíci panely s časem které fungovaly a zrovna čas ukazovaly. Navíc autobus jel po obchvatu, byla zácpa kvůli nehodě, takže se autobus neustále zastavoval a popojížděl. Bylo v něm šílené horko. Taky mě napadlo, jestli neměl ten chlapík podobný problém jako jeden můj blízký kamarád a jestli se jenom nesnažil tím batohem něco zamaskovat :)). Strašně moc moc moc jsem se snažila tohoto chlapíka ignorovat a dívat se jen doprava na druhou stranu. Naštěstí chlapík po chvíli vystoupil, já si oddechla a život jde dál.

Pánevní zpravodajská síť čirou náhodou zjistila, že naše důvěrná přítelkyně, srdce malebného Havířova - města květin - propůjčila tvář novému modelu panenky Barbie s obchodním názvem Happy... Viz usvědčující foto.

HROYNE NARVAANY, NEVIM KEE SEM PRINDU DOM VZ JE SEZBRANO.

Já vím, já vím, že jsem původně inzeroval, že mé nejčerstvější cestovatelské paměti
vyjdou právě na těchto stránkách. Ale nakonec jsem si řekl, že nebudu wopruzovat a raději je hodil do své soukromé digitální komůrky. Takže, kdo chce, může kliknout :-)

Jelikož se během příštího víkendu (dle neověřených informací) bude pohybovat v lokalitě ostravsko-karvinské pánve větší množství přispěvatelů těchto stránek a jejich příznivců, rozhodli jsme se uspořádat malý Panevní sraz.
Sraz by měl tedy proběhnout v sobotu 3. 7. 2004 v malém podhorském městečku zvaném Havířov, v jednom z kultovních kulturních zařízení, tedy na Terase nebo v nostalgickém Kofinu od 20 hodin. Upřesnění naleznete na těchto strákách a vítáni jsou všichni, kdo si tuto upoutávku přečetli.
Svá rozhodnutí o účasti vyjadřujte v "komentářích" tohoto článku. Podle toho zjistíme jak velký stůl máme nechat vyrobit...

Příspěvek o pisoárech na „Terase“ mne připomněl jeden článek, na nějž jsem před časem narazil. Věnoval se záchodovým mouchám a jinému hmyzu, který občas najdete v mušli...

Ne nebojte se, nešlo o nic nechutného, naopak... Tedy, naopak... No, prostě, pánové, určitě jste na to už taky narazili... V pisoáru, někde u dna, resp. na svislé stěně poblíž dna, seděla moucha. No a jelikož většina z nás patří spíše mezi hravé typy (samozřejmě, že nemyslím hru s TÍM, nýbrž s tím), při čůrání se zpravidla snažíme mouchu sestříknout... Ovšem jenom proto, abychom zjistili, že je z umělé hmoty a navíc dobře přilepená... Osobně jsem za svůj krátký, leč intenzivní pivní život narazil i na další variace: zeleného hada, ještěrku a nebo třeba broučka (od pana Karafiáta).

Proč něco takového vlastně někdo do hajzlu nalepí? Docvaklo mi to až po přečtení onoho na úvod zmíněného článku v novinách. Ta černá moucha tam není jen tak pro nic za nic. Naopak. Využívá právě „hravosti“ nás mužů (doslova cituji jednoho výrobce pisoárů)... Prostě a jednoduše se snažíte sestříknout mouchu a přitom nekropíte okolní stěny a nebo třeba podlahu. Roztřik moči je při logickém přesném zacílení výrazně menší, takže stoupá hygiena prostředí a současně klesá náročnost úklid... Velkou výhodou je, že takovou „pomůcku“ taky jen tak někdo nešlohne... Tedy pokud se nenapere jako Zlý Gom a nebo Střítek Lilo.

Výčet typů muže, jakého můžete potkat na toaletě:

1. Drsňák: Když dočůrá, oklepe si ptáka o mušli.

2. Společenský: Jde čůrat s přáteli, ať se mu chce nebo ne.

3. Plachý: Nemůže čůrat, když se někdo kouká. Spláchne a přijde později.

4. Flegmatik: Když jsou mušle obsazené, čůrá do umyvadla.

5. Starostlivý: Neví, kde posledně byl, tak udělá rychlou prohlídku.

6. Veselý: Čůrá nahorů, dolů a napříč mušlemi, trefuje mouchy.

7. Tupý: Rozepne vestu, vytáhne kravatu a čůrá do kalhot.

8. Opilý: Drží pravý palec v levé ruce a čůrá do kalhot.

9. Ješitný: Drži pěticentimetrového pindíka jako baseballovou pálku.

10. Radikální: Kašle na mušli a čůrá na zeď.

11. Popudlivý: Vběhne dovnitř, chytne za zip, ten se zasekne. Nakonec se tam dostane, zjistí, že má zamotané slipy, nemůže najít otvor. Vzteky urve knoflík, čůrá do kalhot.

12. Šilhavý: Kouká do levé mušle, čůrá do své a spláchne pravou.

13. Zvědavý: Kouká na souseda a porovnává, jak jsou na tom.

14. Nóbl: Elegantní, předvádí se a rovná si kravatu, rozhlédne se, čůrá na zem.

15. Znechucený: Chvíli stojí, pak to vzdá, jde ven, po pár krocích se otočí a vlítne zpátky. Nakonec to nezvládne.

16. Potměšilý: Pči cůrání tiše prdí, ví, že to bude na toho vedle.

17. Dětinský: Kouká přímo na dno mušle a se zaujetím pozoruje bublinky.

18. Klidný: Stojí velmi dlouho, volnou rukou drží noviny a čte si.

19. Zoufalý: Čeká ve dlouhé řadě, zatíná zuby, čůrá do kalhot.

20. Pragmatik: Čeká, až bude chtít na velkou a pak zvládne obojí najednou.

21. Mrňavý: Vyleze na schůdek, spadne do mušle, utopí se.

Jedna má kolegyně v práci mi ukázala fotku a řekla, abych na ni našel ještěrku. Fotka se mi tak líbila, že jsem si ji digitálem ofotil a dal na pánevnické stránky, ať se taky na chvilku potrápíte. Takže najdete na fotce ještěrku?


foto: Jana Svobodová

Kultůra záchodků je různá. Když jsem před osmnácti lety projížděl zájezďáckým autobusem s rodiči do Bulharska (mimochodem NEVERMORE!!), tak jsme zastavili na jednom rumunském dálničním odpočívadle a všechny ženské naklusaly na záchodky, ale stejně rychle jak tam naklusaly, tak taky vyklusaly ven. Šly raději o kus dál do křovisek, údajně to byla katastrofa, že i naše tehdy socialistické kravíny byly oproti tomu prvotřídní luxus. Já osobně si na rumunské záchodky moc nepamatuji, za to si pamatuji záchodky bulharské. Žádná mísa, jen šlapky a mezi něma díra, pro mě v tu dobu něco nevídaného. Šlapky většinou zaneseny exkrementy, nehledě na to, že ten kdo se netrefil do díry, se už pak nestaral o to, aby to po sobě trochu uklidil. No někdy to vážně byla síla, úleťáci na fekálie by měli hody. V Indonésii byly jak šlapky tak mísy, úroveň záchodků stoupala s cenou hotelového pokeje, ale i zde platí, že výjimka potvrzuje pravidlo. Absolutně nejvyšší úroveň záchodků co jsem zažil byl Nový Zéland. Tam skutečně asi vědí, že není nad to se dobře vysrat a taky pro to něco dělají. Veřejné záchody na každém rohu, čisté, voňavé, se záchodovým papírem, zrcadly, světlem, zásuvkami na proud, teplou i studenou vodou, ručníky nebo sušiči rukou a hlavně úplně ZADARMO. Prostě nádhera a co mě na tom nejvíc fascinovalo, tak záchody nebyly jen ve městech, ale i v odlehlých oblastech, kde by jste ten záchod vážně nečekali. Úroveň záchodků u nás se dle mého názoru zlepšuje a jak jsem měl možnost zjistit, dokonce i ve vlacích. Bohužel s těmi veřejnými je to horší, ty buď nejsou vůbec nebo pořád ve špatném stavu a ještě k tomu za pořádné prachy. Konečně se dostávám k tomu o čem jsem vás chtěl informovat. V Havířově existuje hospoda, která se jmenuje Na terase, všemi známá jako Terasa. Několikrát se v daném objektu stěhovala a ať už měla název jakýkoliv, tak to pro všechny stejně je a bude Terasa. Dnes se tuším jmenuje Tři sedmy, ale to je nepodstatné. A kdo znáte Terasu, tak asi víte, že záchodky v této hospodě byly vždycky katastrofální. Nedávno jsem tuto hospodu navštívil a jaké bylo mé překvapení, když jsem vstoupil na záchody. Od úleku jsem sebou málem švihnul a nevěřícně a trochu se strachem jsem stál mezi dveřmi a bál jsem se jít vymočit. Stará a oprýskaná zeď zmizela a byla nahrazena novými a voňávými mušlemi. Zmizel močový puch, zmizely kaluže čehosi, zmizela dokonce i zrezivělá trubka, ze které stříkala voda na všechny strany. Ale nezoufejte, pokud se otočíte od mušlí čelem vzad, stále uvidíte dvoje zavřené, prokopnuté, oprýskané dveře, které ve vás vyvolají pocit klidu, pocit, že je vše v nejlepším pořádku, že se nemusíte ničeho bát, že jste skutečně na staré dobré Terase a v klidu můžete močit. Ale prosím než to uděláte, tak se zase otočte o 180° zpět k těm mušlím.

A takhle bude vypadat Marvin.

A má trapně 1 a 1...

Neveselo, truchlivo... uprostřed Prahy může být...

 

Vojáci z první světové války. Skoro jako v amerikánských filmech.

 

Jeden z nejstarších... Rytíř narozený koncem osmnáctého století, bohužel však bez ručičky.<

 

Ideální brobík, pouze s travním sarkofágem.

 

Pohřební veverka s naším rohlíkem.

 

Miki Volek, rocková legenda.

 

Zajímavý přírodovědný úkaz. Kolem železných písmenek je mech, kolem kamenných není...

 

Malý průzkumník...

 

To nejsou krámky ve Zlaté uličce, nýbrž velehroby.

 

Krásné, břečťanové zákoutí...

 

Černá deska s bílým křížem byla z jednoho bloku kamene... Kdo proboha tolik investuje do vlastní smrti?

 

Katedrála smrti...

 

Romantické místečko vhodné především pro satanisty.

 

Děti.

 

Smoukerka...

Předcházející 3 příspěvky nejsou zveřejněny proto, abychom se chvástali, jak si člověk může užít, ale abychom nasrali maniodepresivního střítka Lilo. Zatímco my na to máme, on stojí v Merkuru... a fotí kaluž.

Abych se vyjádřil k těm ydyjotům předemnou: EHM! Ydyjoti.

S destrukcí okolí nemám nic společného... Nejsem takový dobytek jako Zlý Gom a nebo ta Guma Břéťa... Já jsem se choval slušně!

Včera jsem s Jiřikem měli hezky večer, podminěny vypitim asi dvaceti piv a deviti rumu (samozřejmě děleno dvěma, nejsme prasata...). Tato činost katalyzovala povaleni popelniku na koleji, vyrvani nastenky ze zdi a urvani zavesu z okna... No jak rikam, bezva vecer :-))

Zly Gom

No a můžete hádat, které, že čarokrásné město myslím - ano je to Ostrava čarokrásná. Tedy vydali jsme s přítelem Davidem na malou cyklistickou výpravu na sever od našeho již zmíněného čarokrásného a bohatého města. Cestou od Landeku k Černému lesu jsme nevědomky zabloudili do muzea pod Landekem a protože se závora otevřela a nikdo po nás nic nechtěl, trošku jsme se porozhlédli, D se zprvu trochu ostýchal, ale pak uznal, že když je to zadarmo je to fajn. No a co jsem neobjevili Lano centrum přímo v areálu, docela pěkné a opět to ukázalo jaké čarokrásné divy se dají v okolí města O najít.





Další cesta vedla kolem prapodivných geologických útvarů, zavzpomínali jsme na Gabiho, že když tu nedávno byl, takže tu určitě byl a dostali se do podivného světa obrovských bolševníků podél čarokrásné řeky Ostravice, jen aby z pralesa vyběhla nějaká prehistorická obluda. Ihned jsem si vzpoměl na NZ, kde jsme podobnou scenérii zažili jízdou podél řeky Wanganui (příště nebudem trajdat na druhou stranu planety, ale vyrazime rovnou sem). Pak jsme trochu bloudili, nebo spíš dost ale vysvětlení se našlo, D měl ve své mapě nakreslenu zelenou jinde než já, takže jsme ji našli až tak na páty pokus a dostali jsme se tak i do jungle s ohromným přehlubokým srázem, pak se cyklostezka táhla vysokými travinami, jungli a došlo i na obrovské díry, kde to vypadalo skoro jako by tam někdo hledal Vltavíny. No a pak přišel černý les, kde jsme opět bloudili, cesty byly tak a zase tak a pak zase tak a tak, no a pak jsme našli cestu a adventura skončila - Černý les se otevřel, následovala bažantnice a pak další zajímavosti jako tato stavba. A zde bych zařadil soutěž, hádejte, který film se tady točil? Výherce dostane... na konci příspěvku.



No a pak jsme dojeli na golfové hřiště a Davi mi vyprávěl, jak někde někdo zničil takové hřiště , že vjel autem na hřiště a celé ho rozjezdil, trošku mně to naladilo a u jamky kde nikdo neviděl jsem si vjel na green, ale skoro to nešlo viděééééééééééét. Zapoměl jsem si to vyfotit. No a pak byl zámek v Šilheřovicích a kofola a bunkry s kulometama kde bylo zavřeno. Opravdu super věc, nechtěl bych to dobývat, víte že hlavní stěna středně velkého bunkru z roku 1938 má 2,75 metru. Než by se tím ten germánský vojáček provrtal, tak by ho někdo provrtal, zvlášť když z bunru vedou roury, kterýma se hážou granáty tam, kudy by se někdo mohl dostat k bunkru, že my jsme to těm fašounům dávali, jen tak, měli jsme bojovat, pak by tu nepřišli Rusáci, mohli jsme žít v kapitalismu a já už jsem mohl mít někde tu svoji jachtu o které se mi už tak dlouho zdá.



No prostě bunkr byl super, jen prohlídka začínala vždy v celou a my jsme přišli 13.04, takže tomu nerozumím, proč bylo zavřeno. No a pak jsme jeli a na Loděnici jsme pili pivo a David asi přišel na to proč se tak dobře pije u vody, protože je tam spousta tekoucích tekutin a to se v mozku asociuje a lope jedno za druhým. No a taky tam byli strašně rychlí fogli, které jsem fotil, takže tady jsou.



No a taky tam byla čarokrásná paní s hezkým zadkem a taky ti fogli a vůbec všechno čarokrásné v okolí toho našeho čarokrásného město. Jo a abych nezapomněl, vítěz soutěže dostane toho fogla, který byl chvíli nepozorný a tak se mi ho podařilo fotnout za letu.

Tak v Ostravě máme hrad. Už nějakou dobu otevřený a částečně zrekonstruovaný Slezskoostravský hrad, dříve jen ruina navštěvovaná bezdomovci, se stal nyní cílem návštěv dědů, babek, rodinek, zamilovaných párků a já nevím koho a čeho ještě. Nikdy jsem netušil, že něco takového v Ostravě existuje. Až loni na podzim proběhlo tiskem, že v Ostravě se nachází něco takového. K návštěva láká ještě dobrá poloha hradu. Z Masarykova náměstí se vydáte směrem k Černé louce, přes novou lávku nad řekou Ostravicí a jste u hradu, cca 10 minut pomalou chůzí přímo z centra Ostravy. Nejedná se o žádný Bouzov nebo Perštejn, ale za podívanou stojí, když je to už tak blízko...

Londýn, 30. května 2004 (Tel. tisk. kanc.)

SLAVNOSTNÍ ODHALENÍ PAMĚTNÍ DESKY VĚNOVANÉ JÁROVI CIMRMANOVI V LONDÝNĚ:
V Londýně v zahradě české ambasády byla odhalena Cimrmanova pamětní deska! Slavnostního odhalení se zúčastnili přední čeští cimrmanologové L. Smoljak a Z. Svěrák, kteří zde přednesli krátkou přednášku na théma "Cimrman a sport".

Mám pro vás návrh: co kdybychom si udělali takovou malou galerii fotografií z dob, kdy jsme si hráli s panenkami a autíčky (jinými hrátkami a perverznostmi se můžete také samozřejmě pochlubit :).
Mohu začít se sebou. Téměř celé dětsví strávené u babičky jsem strávila ve společnosti mých nejlepších přítelkyň, slepic. Trávila jsem s nimi spoustu času, nosila je na rukou a měla k nim velice vřelý vztah. Celá rodina mne nazývala slepičí mámou a byla jsem tím pověstná. Tak koho tu uvidíme příště? :)


Zde jsem na fotografii i s mým bratrem, on však můj vztah ke slepicím nikdy nesdílel, a jak napovídají věci na jeho krku, on se věnoval zcela jiným, ryze chlapeckým, činnostem.

Sedím takhle u stolu a říkám si: Verča má státnice dvaadvacátého, to je úterý. Počkat, nebo středa? Znejistím, poněvadž si tyhlety věci často pletu a následky bývají někdy katastrofální. Naštěstí mám kalendář. Mrknu do něj, dvaadvacátého je samozřejmě... SOBOTA??!? To není možné, to datum vím jistě. Nezapomněl jsem obrátit list? Ne, je to červen, i rok je správný. Už pár dní šprtám matematickou statistiku, a tak mě hned napadnou slova jedné písničky od Butů: "Dívám se, dívám, mám v očích slzy, tak to jsem se zbláznil poměrně brzy". Vtom nacházím spásu v diáři -- hurá, ten dává za pravdu mé značně poruchové paměti, 22. je podle něj úterý.

Tak kde je ale chyba? Prvního června je podle obou kalendářů úterý. No, zbytek záhady už rozluštíte sami na přiloženém obrázku (mimochodem, je to dílo pražské hvězdárny a planetária). Takže pokud chcete někoho dostat do schízy, je tohle ten pravý dárek (ještě ho pořád prodávají).

Jestli se někdy rozhodnete někdy něco studovat, doporučuju šutrologii v Brně. Sice se tímhle oborem neuživíte a navíc se před zkouškama budete muset drtit latinské názvy breberek a asi tak miliardu různých souvrství, ale co je nejdůležitější - budou pro vás povinné geošlehy, mapáky a další opičárny, které se dějí za branou ústavu. No a tak jsem na úkor svého volna strávil týden na Slovensku. Až bude čas, udělám k tomu nějaký web, ale už teď vám tady hážu pár fotek. Ostatně, některá místa mnohým z vás příjdou nějaká povědomá...

Malý Rozsutec

Malá Fatra, úplně vpravo Velký Choč. Tohle jsem měl v pátek na zkoušce...

Kalvária - jedna z nejmladších sopek na Slovensku a oni si na ni postaví kostel

Autobusy na geologických exkurzích dostanou vždycky zabrat

Vršatec - tohle Lenka s Davidem a Martinem určitě znají!

Kulovité konkrece nejasného původu v magurském flyši - kousek od Mariána!

Tyhle maskáče najdete v bradlovém pásmu - jsou to stlačené zbytky hlubokomořských breberek - radiolarity

A na závěr jedno zkamenělé dítě

No jak to tak vidím, co všechno se dá zažít za noční směnu v divukrásném hotelu Merkur nebo, že si někdo jen tak vyrazí k Ruďáku do Dahabu, tak se mi zdá, že můj život je úplnou nulou. Snad jen to zatmění Slunce Venuší mne potěšilo. Nejvíc se mi líbil ten výstup nejdřív to vypadalo jako ze seriálu Žena za pultem, jak tam někdo nakousnul kolečko salámu a oni pak celý díl pátrali kdo. O chvíli později to zase vypadalo jako ďolíček na tváři krásné patnáctileté dívky, takové té jak chodí v těch upnutých krátkých šatičkách. No a závěrečný ďulík vypadal jako černé kalhotky zaříznuté malé 13 víte kam, ale to už jsem lidem na Hvězdárně neříkal. Mám to ale nudný život plný jen prapodivných asociací na počátku léta.

Tak jsem se tohoto pěkného letního večera rozhodla hlasovat ve volbách. Jelikož sama brigádničím v tomto velkém cirkuse, stihla jsem se z jedné volební místnosti na opačném konci města, kde dělám průzkum pro ČT, dostat do té mé na druhém konci města, až o půl desáté. Bylo tam šíleně prázdno. Když se mi konečně podařilo nalézt onu správnou místnost, trošku jsem se vyděsila, že tam kromě mě žádný jiný volič nebyl a že se na mě kouká devět supích očí..
"Dobrý večer",pípla jsem slabě. A dostalo se mi mohutného sborového chorálu: "dobrý večér dobrý večér večér večér...". Špendlík padající na zem by bylo poté slyšet. Devět očí mě nespouštělo z mušky a napjatě mne pozorovalo. Namířila jsem k písmenu "Š". "Švardalová Lenka"-vydralo se mi z hrdla. Devět očí mě neustále pozorovalo. Vyndala jsem z peněženky doklad totožnosti. Pozdě jsem si ale uvědomila, že ten špatný. "Ukažte, to ale není občanský průkaz" (byl to řidičák-pozn.autora)"Jee, pardon, já se spletla...". Devět očí si mne prohlíželo s čím dál větší frekvencí mihotání očních bulv. Tak jsem vyndala tentokrát už správný průkaz a má občanská mrzká totožnost byla nepopřetitelná. Paní si mne zakroužkovala a podala mi do rukou obálku. Kráčela jsem k rudému závěsku. Devět očí mne stále pozorovalo. Vytáhla jsem dvě favoritní strany z obálky a přemýšlela kterou zvolit. Trvalo mi to dobu trošičku delší, než je asi obvyklé. V sále houstnul vzduch. Zakroužkovat, jednou, dvakrát, zasunout...to bychom měli. Vynořuji se z rudého milosrdného zátiší skrytého devíti očím. Je to hned znát. Devět očí zvedá hlavu od stolu a pozoruje mne. Teď už to tam musím jenom hodit, říkám si v duchu. Hlavně ať je všechno v cajku. "Uf!" Je tam. Devět očí kopíruje mou cestu ke krabici, kam vyhazuji nepoužitá lejstra. Šup tam s něma! "Nashledanou". Zapěju. "Nashleda nashledanou nou nou", dostane se mi ještě větší chorálové ozvěny. Dveře mne zachraňují, oddychuji si. No tak to mám za sebou, tento vlastenecký čin. Ale na druhou stranu, jeden z nich, mladý šikovný muž, docela ušel..:)
Nakonec, jestli vás zajímá, jak to shruba vypadá na olomoucku, bezkonkurenčně vítězí ODS, v těsném závěsu lidovci (hlavně Březina, dělá toho prý pro lidi hodně) a pak směs nezávislých, komunistů a ČSSD. Posledně jmenovaní na tom nejsou moc dobře, což nevím, jestli není špatně. Tož tak. Méte se hezke..:)

Ahmed: Nevim proc, ale ja proste nemam skutecne rad Zidy. To neni o lidech, mam par velmi dobrych zidovksych kamaradu. To je o politice. Bohuzel.

Pavel: Jo, to je asi neco podobnyho jako je nas vztah k Rusum. Diky okupaci, ktera se u nas odehrala pred triceti roky, je proste obecne nemame radi.

Sara: No a mz Svycari zase nemame radi vas, vsechny lidi z vychodni Evropy. Vcetne Ceske republiky.

Ani jsem se moc nedivil, když se půlhodiny před prvním kontaktem totálně zatáhla obloha. Řeknu vám, že jsem nebyl ani naštvaný, ani jsem nenadával, už jsem si na podobné věci zvykl a to nejen co se nebeských úkazů týče. Jo jo Davide, jsi pašák, máš to v nose, zbytečně bys akorát tahal ten triedr. Bylo kolem osmé, když se oblačnost začala rozpouštět a Slunce začalo vykukovat z poza mraků. Jo jo Davide, jsi pěkný vůl, že ten triedr sis nevzal a v nose máš leda tak zaschlé šušně.
Když jsem měl v práci trochu času, tak jsem se díval na to pohybující se sluneční znaménko krásy aspoň přes svářecké sklo. Bylo to docela zajímavé, ale kdyby tento úkaz nebyl tak vzácný tak, by asi moc pozornosti nevzbudil. Docela by mě zajímalo co na to říkali návštěvníci hvězdáren. Každopádně to za podívanou stálo, hlavně když si člověk uvědomil, že ta tečka je skutečně planeta Venuše a ne puntík, který se na jedno dopoledne odstěhoval panu Duškovi z čela.

Dnes ráno za mnou přišla kolegyně z práce, že se chce podívat na to Slunce, jestli mám svářecká skla. Tak jsem ji vysvětlil, že si trochu spletla datum a taky, že dnes už to opravdu vidět nejde. Trochu se divila proč to dnes už vidět nejde ("to víš, ta Venuše tam na tebe čekat nebude"), a když odcházela, tak její výraz prozrazoval, že střílet se kvůli tomu určitě nebude.


foto: Martin Folta

I takto se dá řešit větrání neúnosně zapařených bot...

On the road...unaveni po 3 litrech vína...


...poznáte čí je to stan a pláštěnka?


...chcete mě?


Kluci, vzpomínáte? Vaše ctitelky a moje neteře :)