Panev

Nedávno se zde objevila fotka z časů dávných, kdy mužové byli stateční, kolty rychlé a naše součastnice štíhlé a krásné. Tady je další fotka z časů dinosaurů, kdo je všechny pozná první, má u mně malé pivo.

Ano, bylo to prijemne lezet na trave a sledovat hudebni legendu na obrazovce a pozorovat ty silejici davy kolem ... Musim ovsem priznat, ze na Whole Lotta Love jsem taky skakala:)

Ale na Colours toho bylo mnohem vic !!! Zejmena bohate zastoupena hudba cerneho kontinentu. Treba Salif Keita, cernoch albin hrajici houpave africke skladby, s vybornou kapelou a dvema krasnymi vokalistkami-tanecnicemi, ktere okamzite navodily atmosferu Afriky. Ukazka tady http://www.colours.cz/2006/upload/audio/c4ad8cf6.mp3

Nebo Mariem Hassan, zena ze Sahary, zpívajici ryzi africkou hudbu neovlivnenou world music. Jeji bratr ji doprovazel na kytaru, na kterou ovsem hraje způsobem, jako by hral na stary africky nastroj tidinit. Rikaji ji "poustni Janis Joplin". Poslechnete si kousek tu http://www.colours.cz/2006/upload/audio/c759f305.mp3

Ale taky americky "gypsy punk cabaret" skupiny Gogol Bordello, kterou vede ukrajinsky cikan Eugen Hutz. Nebo finska Varttina, irsti The Frames, turecti Oojami, taky dobre ceske kapely, ceska i africka divadla ... bylo toho tolik, ze jsme nevedeli kam driv.

Kdo jste letos jen trochu uvazovali, pristi rok jedte!

Je to tak přátelé, duch Led Zeppelin proletěl naším krásným městem. Stalo se tak včera večer na festivalu Colours of Ostrava, kde zahrál i samotný Robert Plant s kapelou Strange Sensation. Co si budem povídat bylo to úžásné, při sólech kytaristy Justina Adamse mi mrazením vstávaly i chlupy na zádech. Několikrát jsem si vzpoměl na recenze ke koncertu Erica Claptona, jež nebyly nejlepší, něco o nekomunikativnosti s publikem, pouhem mazlení s kytarou na pódiu. Tady to bylo husté, při slavné Whole Lotta Love, která trvala asi 15 minut a byla okrášlena arabskými prvky a já nevím čím ještě srdíčko plesalo. Spousta padesátiletých "staříků" křepčila jako zamlada. Prostě zážitek neodpusitím si malý úryvek recenze posedního alba Strange Sensation - Mighty ReArranger.

"Takové desky zavírají kušny všem, jimž postavy z rockových legend slouží jen jako předmět nejapných humorů o degenerovaných máničkách, které by měli nahnat do rezervací.“


Prostě duch starých Led Zeppelin včera ovál naše město, kdo neviděl přišel o mnoho.

Na zastávce autobusu se člověku občas můžou přihodit kuriózní příhody. Stojím si takhle dneska na Skácelce a čekám na bus, který mě dopraví na koleje. Důležité je poznamenat, že z tašky, kterou mám na rameni, mi čouhají 3 metrové úzké tyčky, které jsem si před chvílí koupila v OBI, neb některé moje pečlivě ošetřované květinky v pokoji na jaře prudce vzrostly a potřebují fyzickou podporu. Takže čekám na bus a spokojeně si u toho čtu knížku, když najednou ke mně přistoupí nějaký člověk, kde se vzal, tu se vzal, a strčí mi před nos taky asi metrovou tyčku se slovy: "Já mám lepší!" V první chvíli si o takovém člověku v takové situaci a s takovým slovním komentářem pomyslíte kdeco, od myšlenky, že pán je šprýmař až po myšlenku, že pán je úchyl. To druhé mi připadalo logičtější a protože úchylové se nemají dráždit, otevřela jsem pusu, že mu něco diplomaticky odpovím. Nicméně než jsem stačila cokoliv říct, podívala jsem se na "tyčku" důkladněji a odpověď už jsem ze sebe nevysoukala. "Tyčka" byla totiž při bližším pohledu krásně vyřezávaná, dokonalá ruční práce, a zeštíhlovala se až do špice tenké jako jehla, jejíž ostrost bych si opravdu vyzkoušet nechtěla. Dotyčný pán dosáhl, čeho zřejmě dosáhnout chtěl - mého úžasu - a pokračoval: "To je oštěp z Konga na lovení ryb..." Takže ne pan úchyl, ale pan cestovatel. V tu chvíli ale přijel autobus, oba dva jsme nastoupili a každý si sedl jinam. Zajímavý člověk...škoda, že tu se mnou nebyl Pája...vzhledem k jeho výřečnosti a zvědavosti by během té 5minutové jízdy na koleje hned zjistil, kolikrát pan cestovatel v Kongu byl, od koho ten oštěp dostal a jakou největší rybu s ní ulovil (a ještě by se stihl naučit pár slov kongžsky)...nicméně Pája tu nebyl a já, jakožto nenapravitelný introvert, jsem se tím pádem nedozvěděla už nic zajímavého.
Ale stejně...zajímavý zážitek...ne každý den se mi někdo chlubí s oštěpem z Konga :)

To není vtip... Tady je o šungitu více...

Stačí kliknout...

Jedna z mála fotek, na které jsme všichni - druhý den už Jirka musel odklopýtat do údolí a jeho sestra a přítelkyně ho doprovázely.




Když nemůžem jít na pivo, musí pivo přijít za námi - aneb - tatranský šerpa právě dorazil s plnou bečkou. Všimněte si jeho nákladu - žádná vypolstrovaná krosna, žádný odlehčená materiál, žádná mikrovlákna...tenhle "ruksak" už pamatuje asi hodně let...



Někteří lidé jsou pro dobrý snímek schopni dělat neuvěřitelné věci...





Pomalu se rozpadající a rychle rezivějící stará lanovka kousek od Chopoku...










Kýčovitý západ Slunce nesmí chybět...

Takhle někdo zneužil naší únavy.


A nakonec toužebný pohled na Ďumbier, na který jsme nakonec nevyšplhali, protože trasa je na druhé straně uzavřená a nám se nechtělo vracet...

Který kopec je který, to vám bohužel neřeknu, ale trasa na dva a půl dne vypadala zhruba takto: Donovaly - Hiadel'ské sedlo - Velká Chochul'a - Latiborská hol'a - Útulna Ďurková pod Chabencom (první noc) - Chabenec - Kotliská - Dereše - Chopok - Ďumbier - Chata M.R.Štefánika (druhá, mnohem příjemnější noc) - a třetí den už jsme nešli podle plánu a nepamatuju si ty názvy, ale skončili jsme v Lúčkách...

ON: Tak si paní představte, co se mi na sklonku toho mého života přihodilo…

ONA: No, povídejte, pane.

ON: Rozbil se mi mrazák…

ONA: Ale nepovídejte.

ON: No, jo no, rozbil…

ONA: No tak si kupte nový. My jsme si taky s manželem koupili. Ne, že by ten náš mrazák nefungoval, určitě by ještě tak dva, tři roky vydržel. Ale s manželem jsme si řekli, ať si ten nový ještě užijeme, tak jsme si onehdy koupili nový…

Vyslechnuto před barákem…

Tak jsem se právě vrátila ze slovenských hor a přemýšlela jsem, co bych vám o nich pěkného napsala, když většina z vás je asi sama dobře zná. Jen tak z nostalgie jsem brouzdala po netu a koukala na fotečky a postřehy jiných tůristů, až jsem se doklikala na stránku se zásadami bezpečnosti v horách. Následuje seznam pravidel, která jsme během těch pár dní stačili porušit:

- Na náročné tůry se vydávejte pouze za pevného zdraví a v dobrém psychickém rozpoložení.
(Někteří z „účastníků zájezdu“ – včetně mě – za sebou mají stresující zkouškové období, ale jinak se dá říct, že jsme byli psychicky v pohodě. Co se týče fyzického zdraví, to jsme byli všichni taky v pohodě, alespoň do té doby, než hlavního organizátora, Jirku N., chytlo „tenisové“ koleno a hned druhý den pak místo pokračování po hřebenovce musel sešupajdit dolů. Tímto mu pozůstalí, kteří pokračovali v cestě, vyjadřují upřímnou soustrast, neboť přišel o to nejlepší.)

- Předem se informujte o náročnosti a délce plánované tůry.
(Jak už jsem se zmínila, hlavním organizátorem byl Jirka N. Ten mi celou dobu před plánovanou cestou tvrdil, že jedeme na Malou Fatru. Sice mi k tomu trochu neseděla trasa, kterou mi předem poslal, a taky jsem ho na to jemně upozornila, ale trval na svém, takže no problema, věřila jsem mu. Hory byly krásné i přesto, že ve skutečnosti jsme pak přešli západní část Nízkých Tater :)
Co se týče náročnosti a délky trasy, tak přesný plán měl opět jen Jirka N. a ten asi dobře věděl, proč ho nikomu moc neukazoval. Hned první den jsme zdolali převýšení několik set metrů a to hned několikrát, protože Nízké Tatry jsou poněkud „zvlněné“. S krosnami naloženými jídlem a vodou jsme poprvé vyšlápli ráno v cca 7 hodin a tůru jsme toho dne ukončili opět v 7 hodin – večer.
Kromě některých opravdu náročných úseků toho dne pro mě byl nejhorší okamžik ten, kdy jsem si od Jirky N. dvě hodiny před koncem tůry vypůjčila popis cesty, která byla ještě před námi – byly to zážitky človíčka, který šel stejnou cestou o rok dříve – a dočetla jsem se tam doslova, že „poslední hodiny před cílem byly hrozné, strmé stoupání střídané strmým klesáním – potil jsem krev“. Taková slova opravdu po 10ti hodinovém pochodu moc nálady nepřidají...
Další ne zrovna příjemný zážitek toho dne mi připravila studánka, která u útulny, kde jsme přespávali, sloužila jako koupelna. Že bych se tam opláchla celá, to vzhledem k teplotě vody rozhodně nepřicházelo v úvahu, ale rozhodla jsem si tam alespoň umýt prachem pokryté nožky. Nicméně po koupeli jsem měla pocit, že nohy možná budu mít čisté, ale brzy mi upadnou...no jen si zkuste představit, že se na pár minut postavíte do vody, která, kdyby netekla, určitě by zamrzla...
No ale zpět k té náročnosti trasy – přijde mi trochu tragikomické, že právě Jirka N., který jako jediný věděl, jakou trasu přesně absolvujeme, nakonec dopadl tak neslavně a po prvním dnu odpadl...)

- Zvolte výstroj přiměřenou k plánované tůře.
(Viz výše – jelikož jsem plánovanou tůru téměř neznala, vzala jsem si standardní vybavení, a to se mi naštěstí osvědčilo. Jirkovi N. očividně ne :). )

- Nezapomeňte především na dostatečnou zásobu pitné vody.
(To jsme sice nezapomněli, ale stejně jsme nakonec vody měli málo – to bude tím 12ti hodinovým pochodem, který jsem opravdu nečekala.)

- Snažte se před náročnou tůrou dostatečně vyspat.
(Hahaha..jelikož jsme na Slovensko jeli nočním vlakem, o nějakém pořádném spánku rozhodně nemohla být ani řeč. Pokud už jsme náhodou na chvilku usnuli, probudil nás buď průvodčí nebo pasová kontrola.)

- Na tůru vyrážejte pokud možno brzy ráno, abyste bez potíží a za světla stihli dojít do cíle.
(Tak to jsme splnili zase tak dokonale, až nám to nebylo milé – do výchozího bodu – střediska Donovaly – jsme dorazili v 6h ráno.)

- Bez dostatečných zkušeností a výzbroje se vyhněte zledovatělým či zasněženým místům.
(Zasněžených míst jsme na hřebeni potkali jen málo a měli jsme v červenci ze sněhu takovou radost, že jsme u takových míst naopak zastavovali a pořádně se na nich vyřádili.)

- Buďte k sobě navzájem ohleduplní a velkorysí, na exponovaných místech se nepředbíhejte, nepokřikujte a nepokoušejte se o různé zkratky apod.
(Předbíhali jsme se, občas jsme na sebe pokřikovali, o zkratky jsme se pokoušeli, ale velkorysí, to jsme k sobě byli, to zas jo :). )

- V žádném případě neshazujte kameny, nikdy nevíte, kdo či co se nachází pod vámi!!!
(Počítají se dvě sněhové koule shozené do hlubokého údolí? Pokud ano, neshodila jsem je já, ale Pája.)

Fotky chcete, nebo už jsou Nízké Tatry tak profláklé, že by to bylo nošení dříví do lesa?

gůůůd mórnynk sanšáááájn dý ért séz helouuuuuu..

občas se říká, že jeden obrázek vydá za tisíc slof. opčas je to pravda :)

Už je to tak v mém životě se v určitých oblastech dostavila doba temna, jen doufám, že bude trvat kratší dobu než ta v Českých dějinách. Věci se mají tak: o jednom pěkném víkendu jsme slavili na mém letním sídle v Petrovicích mé a Aplovy narozeniny, byla zde přítomna i kamarádka Lydie, kterážto je bioložka a tímto ji zdravím. V pozdním sobotním odpoledni kdy jsem byl trochu naplech mi vzrušeně sdělovala, jestli prý vím, že mi na zahradě rostou orchideje. To jsem pochopitelně nevěděl neb trávu sice obdělávám, ale nejradši jsem když je tráva pár milimerů vysoká. Samozřejmě jsem ihned začal být na výsledky svých nevědomých pěstitelských práci na zahradě a na pozemku náležitě hrdý a kdyby v té době nedošlo pivo ihned bych si jedno na oslavu natočil. Mělo to háček Lydie nevěděla jak se orchdej jmenuje, ale slibila, že podle fotky to dohledá. Václav pořídil fotku, já ji poslal Lídě a ta zjistila název: Orcis mascula, to by ještě nebylo nejhorší, nejzajímavější na celé věci je česky ekvivalent názvu - Vstavač mužský. Ano Vstavač a ještě mužský už se mi vysmívají i mé vlastní kytky na zahradě. Ihned jsem si vzpoměl na pohádku "sůl nad zlato", kde pan Werich bez skrupulí častuje přírodu slovy "květeno, ty se mi vysmívaš a víš ty kdo já jsem, no počkej však uvidíš, ty květeno jedna". No a to je celý příběh. Jo, ještě když to Apl zjistil, ihned nezapoměl promtně vyhledat stránku zabývající se vstavačem z mé zahrádky, aby ve mně ještě více utvrdil existenci tohoto "paradoxu", takže to je on: vstavac muzsky

Rebelova pěnivá momentka Gomova krýglu mi připomněla, že na nedávném opékání Gom ožral i Barta Simpsnovýho, kterého před námi celou dobu skrýval v dlani!!!