Panev

Já vím, že o zubech a zubařích tady toho bylo v poslední době napsáno až moc, ale neodpustím si ještě jedno pozastavení. Kouřilo se vám někdy z huby? Teď nemyslím, když je venku zima a vy dýchnete a z pusy vám vyletí pára nebo když šluknete cigaretu a vypustíte z huby to, co ještě před chvíli byl tabák, pečlivě nacpán do kousku bílého cigaretového papírku. Myslím pořádný dým, který smrdí jako hejno rozkládajících se tchořů, dým, který cítíte ještě dlouho po tom, co opustil vaše citlivé čidla, dým, který vám stoupá z pusy, jako nějakému pohádkovému drakovi? Ten pohádkový drak mě přesně napadl, když jsem seděl u zubaře v křesle a on mi nějakým podivným přístrojem, nějakou pájkou uřezával kousek dásně. Lidi, řeknu vám, to byla fakt síla. Ještě něco mě napadlo, když jsem sledoval, jak mi z pusy stoupá ta smradlavina, pálení mrtvol u indické řeky Gangy. Nikdy jsem u ní nebyl, ale tak nějak to tam musí smrdět, když hinduističtí členové pálí nějakou tu mrtvolu. Seděl jsem tam, okolo mě jsem slyšel drmolení modliteb, tiché švitoření hinduistů, šplouchání Gangy, sledoval jsem všechny ty lidičky s tečkou mezi obočím a oranžovými hábity, a když jsem chtěl přidat ještě trochu atmosféry, jen jsem vypustil z plic trochu vzduchu a už se kouřilo. Otevřel jsem oči, byl jsem zpátky v ordinaci a sledoval dým, který mi stoupá z pusy, doktorovi přímo do dírek nosních, přímo do těch správných citlivých zakončení, které pošlou okamžitý impuls směr mozek doktorský, který si možná taky řekne, tak takhle to možná smrdí v Indii, u řeky Gangy, když se pálí mrtvoly.

Právě poslouchám nové album skupiny U2 – How To Dismantle An Atomic Bomb a je naprosto skvělé. Doporučuji k poslechu...

Jestli jste ještě nebyli v pražském IMAXu na filmu Space Station 3D, o hodně přicházíte. Já na něm byl minulý týden, a přestože jsem už na ten film slyšel hodně chvály, rozhodně nezklamal moje očekávání. Skrz polarizační brýle jsem viděl takřka na vlastní oči všechno, co jsem si dlouhá léta jenom představoval. Díval jsem se z okénka raketoplánu během startu, ladně jsem proplouval moduly ISS a snažil se nacpat do neskutečně mrňavého Sojuzu (opravdu nic pro klaustrofobiky), koukal z okénka na zeměkouli, a taky jsem mimojiné podnikl několik vesmírných procházek kolem stanice. Smál jsem se afro účesům astronautek, které jim vymodeloval stav beztíže, a obdivoval, jak jedním prstem utáhnou stokilovou skříň.

Myslím, že ten film stojí za to vidět i v případě, že nejste zrovna zapálený nadšenec pro kosmonautiku. Čekal jsem, že skutečné 3D záběry z vesmíru budou tvořit jen menší část filmu a většina budou jen nějaké počítačové simulace. Ale kdepak! Živé záběry tvoří takřka celý film. Netušil jsem, že se ve vesmíru tolik natáčelo... Výsledek ale rozhodně stojí za vidění.

Z Brna do Londýna a zpět za 1300,- Kč. Úderné jádro Pánwe už má koupené letenky, co vy?

Co se děje za oknem? Stále něco zajímavého, kdo mi kupříkladu nevěřil, že se tady "čistí" koberce, dneska to můžu dokázat (viz. foto). Jinak v mezičase příchodu zimy, se zde kupříkladu roebíral starý "žigulík" (lada) a ani po letech, se nezapřel její původ, dalo to naším sousedům ale zabrat. Každopádně, nedělali to poprvé, takže jim to šlo od ruky, hlavně práce s ocelovou tyčí při rozbíjení oken. Po třech hodinách zbyl jen motor (škoda, že jsem zrovna neměl foťák). No a taky, zde s příchodem zimy štípou dřívi, lépeřečeno okenní rámy, takže jich v domě na proti ubává (ještě, že máme plastové). No a co je zajímavé, štípou je velkým kladivem, takže musí hodně bouchat, případně se u toho i střídat. Toď vše, ale zima se blíží, nebo už přišla?

jo... chapu.... jo .... mám novinku

?
jsem jedno velke ucho

hadej

mas babu

stalo se to včera, kolem poledne

co, zasukal sis nebo co kurva???

na takovem nenapadnem miste...

ty jsi vazne vul :-)

... přišlo to jako blesk z čistého nebe...

na takovem nenapadnem miste jsi pozadal janu o ruku??

... vůbec jsem na to nebyl připravenej... ale hned jsem vedel, co mam delat...

??

…

hnupe

chceš to vědět?

chcu, kurva jsem pripojen jen kvuli tomu, takze si dej zalezet at to stoji za to!! A jestli to je nejaka kravina, tak po tobe hodim palicku na maso a zves me na pivo... a to stejne udelas

tak já ti to teda řeknu...
začalo
moje
nejoblíbenější
období...
RUMOVÉ období

??

prostě, už mi zase chutná rumíček...

a to je KURVA vsechno!!!!!! ty hnupe ja tu su pripojeny jen kvuli takove kravine?!?!

Takze az prijedu do Brna hned me zves na panaka rumu!!!

to je naprosto zásadní věc...

na lahev rumu...

hned včera jsme koupili tři lahve... s Pajou a Gomázem... a už jsou chuděrky mrtvé...

to jste tak chlastali? a beze me??

ano... u nas doma se tancovalo...

co?? nekecej, kdo tam vsecko byl, jen vy tri??

jo, jen mi tři... a tři chuděrky lahvěnky...

co bylo pricinou?? jen tak pro radost?? a to bylo po tom filmu??

jen tak pro radost z toho, že začalo mé rumové období

kurva, uz se fakt do toho brna tesim. nadhera, pit jen tak pro radost, to se mi libi

jo, jo... bylo to pěkné...

Udělali jsme drobné korekce některých linek... Víme, že tam nejsou všechny vztahy, které na Expedici vznikly, ne všechny jsou 100procentní, ale už bychom to neradi dál rozšiřovali... Každopádně... kdo ví... :-)

Tak sem chodívám krmit rybičky ...

Kromě blížící se zimy, hnusného počasí, zápočtového období a zkoušek se i tak dějí věci skutečně zajímavé. Kupříkladu dnes.

Vzpomínka ....... jsou to právě dva roky, až se tomu věřit nechce, jako něco co se vlastně nikdy nestalo ...... místo někde tam daleko, které mi vždycky připadlo tak vzdálené, že jen při pomyšlení na něj, mně jemně mrazilo .... Singapur ...... Denpasar ........ Bali ......... Jedny z nejkrásnějších dní mého života, ale stalo se to vůbec ...... dneska o tom už pochybuji ..... Ale něco přece zbylo ...... krásné ale mnohdy i teskné vzpomínky, jako právě teď ......jsou to na hodinu přesně dva roky co B747 společnosti Garuda dosedalo na přistávací plochu letiště v Denpasaru na Bali a začínal jeden fantastický příběh .......

Z deníku:
„..... napadlo mně – Indonésie jedním slovem – je jako „šmudla“, ušmudlaná v tom pozitivním slova smyslu. Příjemná, líná a ušmudlaná. Jako stará ošuntělá kniha o které vím, že ač ošmudlaná v ní najdu vždy něco nového a vždycky něco dobrého a příjemně pozitivního ......“

Rozpoutala se lavina udání... zde je verze 2.

Olezlé nádraží v Brně-Králově poli, kde se touhle dobou povalují akorát olezlí houmlesáci vypadávající z místní zplesnivé putyky, vypadá naprosto BIZARDNĚ! V hale se tísní kolem tisícovky lidí od 17 až po smrt, kteří čekají na příjezd speciálního vlaku Brno - tma uprostřed lesů někde směrem na Tišnov...

střih

Sportovní areál Rosnička v Židenicích, někde pod hvězdárnou... V hledišti stojí asi dvě stě lidí na značkách, podle vykřikovaných povelů, hrají si na analogický displej... Každý má bílý nebo černý papír, dohromady vytvářejí tři nápisy: hvězdárna, jelínkova-schody, sjezdovka...

střih

Běžím pro první indicii... Zneužívám svých kontaktů, volám Pájovi na hvězdárnu, ten před barákem nalézá „divný“ inzerát... Hledám dlouhosrstého jezevčíka slyšícího na jméno Dony, který se ztratil 11. 11. 04 v 15:00. Vojte na číslo 606 XX YY ZZ. Věřím, že je to klíč k šifře, vytáčím číslo a poslouchám bezradného majitele ztraceného pejska.

střih

Na setmělé sjezdovce ve Willsonově lese (šířka 100 metrů, délka 500 metrů, zcela zarostlá) se pohybuje zhruba 200 až tři sta lidí... Na pozadí nádherně osvětleného Brna systematicky prohledávají pozemek a snaží se na něm nalézt papírek o velikosti formátu A6. Osvětlení všemi možnými i nemožnými baterkami je BIZARDNĚ nádherné! Až bude teplo, půjdu se sem večer někdy posadit...

střih

Sedíme v hospodě Na Pijavě a snažíme se ve zcela nesmyslném bludišti spatřit ulici, kde máme kdekoli v Brně hledat „dětské hřiště“.

Mám to! Vykřikuju. Co když je to takový ten 3D obrázek? Třeba o to bludiště ani nejde... Zírám do papíru, vidím kouli nebo vejce... Jo, to bude Oblá... Jenže na Oblé rozhodně žádné hřiště není...

Zuřivě vybarvujeme všechny průchozí a nakonec i neprůchozí chodby... Zůstává nám nápis Voříškova... Půl tisícovky lidí ihned obsazuje všechny spoje jedoucí do Kohoutovic... Hromadná doprava málem kolabuje, narvané autobusy jednoduše nezastavují na zastávkách, řidiči se snaží uniknout před bizardním davem...

střih

Jsme na Mendláku a řešíme následující šifru číslo čtyři... P - Honorace - Litráž - Shánčlivost - Smůla - Cynik - Čut - Zaměstnaný - Kosatec - Legrace - Tvůrce - Kontrola - Eritrejec - Síto - Jakost - Útočiště - Chladnička - Báj - Zdání - Rola - Fráze

střih

Čtyřkou jsme skončili. Máme však lístek na speciální vlak, jedeme tedy na shromaždiště do Králova pole. V šestce sleduju šílené figurky, co nás následují. Klon mladého Einsteina a střihorukého Edwarda má na hlavě čelovku, stojí opřený na konci šaliny, neustále přepisuje nejrůznější čísla, něco si brblá... Tento den v Brně nic neobvyklého.

střih

Ve 23.20 skutečně přijíždí mimořádný vlak o osmi vagonech. Nastupuje do něj tisíc lidí(!!!), kteří se po půl hodině ocitají asi 30 kilometrů za Brnem, v tišnovských lesích u Dolních Louček. Začíná mrholit... Nemám s sebou čepici, rukavice ani žádné spodní prádlo...

střih

Ve dvojicích jdeme buď na šílený krpál Pasník a nebo na jakousi odbočku žluté turistické značky. Cestou obdivujeme dva pomníčky sebevrahům pod zdejším železničním mostem.

střih

Ve dvě ráno máme obě části komplikované šifry číslo devět. Kolem postávají hloučky dalších zoufalců... Někteří mají s sebou stan, většina spacáky. My nic.

střih

Ve čtyři ráno stojíme stále na stejném místě, nemáme ani náznak devátého řešení. Ty blbý básničky se mi prokopírovaly až někam za sítnici...

střih

V pět ráno to vzdáváme. Chvíli sledujeme zřejmě úspěšnější týmy, pak se rozhodujeme jít jejich směrem pěšky do Tišnova, kolem vrcholu Písník.

střih

Na obzoru vidíme kopec „kota 590,4“, kde se evidentně nachází další indicie. Po lese totiž pobíhají desítky bludiček a marně se snaží najít další drobný papírek.

střih

Sereme na hru, jdeme do Tišnova. Hele, co kdyby tady za tím křížkem byla indicie, prohlašuji jen tak mimoděk a nalézám čirou náhodou další šifru. Jde o soustavu budíků, které nám po pěti minutách luštění prozrazují heslo „orlí hnízdo“. Tedy, prozradily jen „orlí“. Na druhé slovo jsem vsadil levou varli… Naštěstí mi zůstalo.

střih

Potkáváme trosky... skutečné trosky... Hele, kluci, jak jste na tom? Pořád ještě řešíte „devítku“? Ptají se jedny tepláky s výrazem dlouholetého narkomana...

střih

Je šest hodin a my řešíme další postupový klíč – Rosettskou desku. Náš vůdce se dostává do šíleného tranzu a během třiceti sekund z naprosto chaotické změti jakýchsi obrázků vytváří rozvitou, snad třicetislovnou větu. Mezitím se rozednělo.

střih

Mám vlka. Mám VLKA JAK PRASE!. Nebo prase jako vlka? Sotva jdu. Ztratil jsem pojem o čase i prostoru. Vůbec se neorientuju v terénu. Nechápu, proč jdeme doprava, když je podle mých představ Tišnov právě na opačnou stranu...

střih

Je půl osmé ráno. Za deset hodin mám ve velkém planetáriu pořad. Snědl jsem jednu tatranku, vypil dva litry kofoly, dva panáky slivky na zahřátí... Jsme na nějakém zasraném kopci, kde mají pomník dva skauti, kurva proč zrovna tady, v ruce máme před předposlední šifru... Osm okének s vodorovnými, svislými proužky, mřížkou. Nápovědou má být ... čtvereček s vodorovnými čárkami plus čtvereček se svislými čárkami rovná se mřížka. Jo, to bude jednoduchý, to se jednoduše vyplní...

střih

Je půl deváté. Jdeme rezignovaně po žluté směrem k Tišnovu. Vlk se zakousl tak brutálně, že mám mezi půlkami šmirglový papír hrubosti 50. Na palci u levé nohy se mi udělal puchejř. Nemůžeme mluvit, jen tak blábolíme. Na šifru jsme nepřišli, chceme domů... V nohách máme třicet kilometrů mezi opuštěnými lesy za Tišnovem... Později zjišťujeme, že průměrná doba luštění třináctky byla 5 hodin...

střih

9:10. Na nádraží potkáváme jinou skupinu. Čtyři hodiny řešili devítku, pak to vzdali. Ještě, že nám do Brna jede rychlík.

střih

Projíždíme kolem cíle. Kromě organizátorů tam zřejmě nikdo jiný není.

střih

Je půl jedenácté, vylézám ze sprchy. Nemůžu chodit, ať žije Canesten. Volá mi Aleš Dvořáček. Poradili jste si s tou třináckou? My už ji tady dvě hodiny luštíme... Je kurevsky těžká... Směji se...

střih

Je poledne. Sedím na hvězdárně, piju třetí Semtex a druhou kávu. Musím si alespoň na chvíli lehnout. Opuchl mi obličej, rty jsem si vypůjčil od Micka Jaggera. Pája říká, že je mám červené, jako kdybych používal rtěnku. Na tvářím mám vyskákaly rudé skvrny...

střih

Po dvou a půl hodinách vstávám. Nemůžu už ležet. Nemůžu sedět, ale přesto na PC vytvářím tento příspěvek. Klepu se. Mám tik v pravém oku.

střih

Šuli, šuli, šuli, brcíííííííííííííííííííí. Ať žije TMOU6.

Fotografoval Pavel Karas

Pokud máte Powerpoint, pak neváhejte a po otevření prezentace jednou, skutečně jenom jednou klikněte... no a pak už se jenom dívejte... Realizační tým -- Goméz, Jiřyk, Pája -- vám děkuje za eventuální doplňky.

Je to už neuvěřitelných 25 let co poprvé na plátnech kin prorazil právě narozený vetřelec hrudník lidské bytosti, aby posléze vyvraždil zbytek posádky až na Ellen Rypley v podání skvělé Sigourney Weaver. Zrození Vetřelce v podání režiséra Ridleyho Scotta byl v té době absolutní trhák, který vlastně trvá i dodnes. Za tu dobu se natočily další tři pokračování (v současnosti se mluví o natáčení pětky), kde diváci mohli sledovat neúprosný boj Rypley s jejím "kamáradem", který má místo krve kyselinu, v hubě několik vysunovatelných čelistí se zuby stejně ostrými jako nože nabízené v TV reklamách panem Všechnojebáječnéaskvěléhorste.
O něco filmově mladší než Vetřelec je další mimozemský tvor Predátor. Stejnojmený film s Arnoldem Schwarzenegerem nám představil tvora, který si rád zabojuje, rád něco postahuje z kůže, rád někoho napichuje svými zbraněmi, ale hlavně rád vítězí a nesnáší prohru. Film se dočkal jednoho pokračování a každá série, jak vetřelcova tak predátorská si šla svou cestou, až někdy do roku 2003, kdy nějakou chytrou hlavu v Hollywoodu napadlo dát tyto dva bastardy dohromady a natočit film Vetřelec vs. Predátor.
Jak už jsem jednou psal, nejsem zrovna příznivcem spojování hlavních hrdinů, takže jsem šel do kina v klidu, bez žádného velkého očekávání. Od filmu nečekejte horor, spíš akční sci-fi (myslím, že ten film natočit jako horor snad ani nejde). Nejsou tam žádná hluchá místa a po zhruba dvaceti minutách, kdy je divák vtažen do děje, začínají umírat první lidé, predátoři i vetřelci. Děj se odehrává pod povrchem Antarktidy, kam se vydalo několik vědců pod vedením pracháče Charlese Bishopa Weylanda (ano ano, hraje ho Lance Henriksen) prozkoumat čerstvě nalezenou pyramidu, aniž by tušili, že objevili arénu pro boj predátorů s vetřelci a tak trochu se do jejich boje zapletli. Takže se tam všichni začnou valit hlava nehlava, kyselina nekyselina, děj veškerý žádný, ale dá se na to koukat. Kdo komu dá na prdel a jak to dopadne neprozradím.Na filmu mi vadilo pár věcí. Třeba nelogičnost v rychlosti vývoje vetřelce (během chvilky byl z vajíčka dospělý vetřelec), postrádal jsem trochu víc hororového napětí, nebo ke konci filmu, kdy hlavní lidská hrdinka se s jedním z predátorů na můj vkus příliš skamarádila. Konečný verdikt je lepší průměr, takže vesmírným zvířátkům dávám 65%.

P.S.: film se natáčel v Česku (dle informace z pořadu ČT Kinobox)

Koukala jsem na štítek k jednomu italskému chlebu. Nemůžu si pomoct, ale něco mi ten název připomíná ... ;-)

Pamatujete jak kdysi tomu dávno, Baník Ostrava vyhrával, fanoušci šíleli a na různých místech nejen v Ostravě a okolí se objevovaly nápisy baníkovského pokřiku "Baník pičo!"? Letošní ročník to Baníčku moc nejde, fanoušci šílí a na různých místech se přepisují staré nápisy z "Baník pičo" na "Baník v piči!".
Sportu zdar!

Skoro spím, budík ukazuje 2:30 ráno. Jedním uchem slyším, jak někdo od nás z bytu otevírá venkovní dveře a vzápětí je prudce zabouchává. Uplyne třicet sekund a lekám se zběsilého zvonění. Jdu otevřít. Za dveřmi stojí někdo z našeho bytu jen v oranžových trenkách:

Zděšený a překvapený se ptám: "Co to děláš?"
A ono to jen polohlasem zašeptá: "Neptej se, hsgeblbbop sdpokl", načež zmizí za dveřmi.

to je absurdní...

Některé z vás asi název nového alba U2 potěší. Když jsem se ale díval na podrobnosti o albu na Vltavě, trošku mě zarazilo, že už tam lidi recenzujou album, které ještě nevyšlo. Inu, žijeme v rychlém světě, že? :-)

Takový vlak naložený uranem má obrovskou setrvačnost... Ten když se jednou rozjede, tak už ho nic nezastaví... Ať žije jádro! :-)

Dočetl jsem se o zajímavém internetovém špeku spojeným s naším předsedou vlády, který vlastní mimo jiné dle svých slov také vysokorychlostní počítač (v dokumentu úplně dole).
Pokud zadáte do vyhledávače Google heslo "Velký bratr" nalezne vám tato služba právě Stanislava Grosse. Jedná se o takzvanou "Google bombu". O co se jedná přesně, se můžete dočíst v dalších odkazech po zadaní tohoto "magického" hesla.

Ale takhle dopadnete, když neumíte rychle pít pifko :-(

Fotil Pavel Karasů...

Britská televizní stanice CHANNEL 4 připravuje dokument, ve kterém chce divákům přinést skutečné záběry skutečné rozkládající se mrtvoly. V pořadu nebude vystupovat Jásir Arafat!

Komu pripada bezne piti piva nudne, muze si vyzkouset novou zabavnou hru, ktera k nam dorazila z britskych ostrovu...

1) Soutezici uchopi do ruky sklenici piva. Pote si mezi sve pulky hrac zasune toaletni papir tak, aby se jeho konec dotykal podlahy. (viz obr. 1)

2) Rozhodci zapali soutezicimu toaletni papir u podlahy. (viz obr. 2)

3) Soutezici musi pivo vypit co nejrychleji tak, aby si - pokud mozno - stihl vytahnout nehorici cast toaletniho papiru, ktery je uchycen mezi pulkami.

Prijemnou zabavu...

Tak je to tady přišel podzim. Nemám na mysli ono prosluněné babí léto, zlatavé koruny opadajících listnáčů ladně se pohybující v mírém větru, kdy se proti sluníčku snažíte nasát nádherně nadýchané hebkéteplíčko zapadjícího Slunce. Podzimem mám na mysli ono odporně prochcacé počasí podzimu, kdy se plýskanice stává normálem, každouchvíli šlápnete do zapáchající louže plné slizkého hnusu a hlavně vize nápravy vpodobě příchodu jara je v nedohlednu. Nesnáším tento realný podzim asi stejně jako reálný socialismus nebo reálný průjem. Cesta do práce se pro mne stává utrpením, zvlášť když z naší překrásné čtvrti dojíždím do Přívozu, hrůza, nesnáším to. Dnes v autobusu jsem to pochopil, že reálný podzim už nastal. Když jsem se podíval na jednu stranu busu, uviděl jsem pospolu asi osm nebo deset podobných postarších žen a věře nebo ne, měly obečeno nachlup to smaé, jen v jiných barvách, vzpoměl jsem si na reálný socialismus, kdy zase měli lidi to samé jen v šedých odstínech. Bylo hnusně , ženy seděly a pohupovaly se v rytmu kodrcání autobusu. Začína mně napadat: "Stárnoucí ženy v šedém batystu.... a když je dámská volenka sedí samy v rohu", o jakási píseň pana Nohavici, která se k tomu strašně hodila a ženy se dál pohupují.... Nesnáším podzim. No a pak přijedu do práce a podívám se z okna. Další hrůza. Když čekám na výjezd z tiskárny která je hned vedle okna, často se dívám z okna je to poučné i zábavné. Onehdá tady naši sousedi pálili ledničku. Udělali asi třímetrový palmen a pak na to vše hodili starou , normální plechovou lednici. Kdybych neviděl, neuvěřím, oni si opravdu mysleli že shoří. Dneska je ozdobou a zároveň vrchlkem kupy č.2. Jo a abych se dostal ku gruntu: Snímek dnešního dne vyorazuje , jak se tady u nás perou koberce ty koberce na fotce teď schnou, ale ještě před chvílí se válely v těch kalužích okolo, byly ometeny vypelichaným smetákem a bylo vypráno. Neskutečné a neuvěřitelné, kolik zábavy může obnášet tisk na laserové tiskárně. Jo a co co jsem tím chtěl říct? že začal podzim a já ho nemám rád. Ženy v šedém batystu... a kdyzž je dámská volenka sedí samy v rohu... tum, ta dá, ta dá... Nesnáším podzima a místy je i zábavou tisknout na laserové tiskárně u jednoho okna v Přívoze. Jo to je to, co jem chtěl říct.

Na dobu od listopadu zhruba do konce brezna byli vyslani dva studenti SLU v ramci vymenneho pobytu Socrates/Erasmus do Italskeho mesta - Terstu - na mistni instituci SISSA (http://www.sissa.it/). Jednim z nich je Bc. Pavel Bakala, druhou osobou jsem ja. Prednasky nam zacaly ted od pondeli. Pres vikend byl chvili cas na prochazku mestem.
Na ukazku pridavam jednu fotku focenou (nahodnym chodcem) u pobrezi.
BTW: Slavi se ted 50. vyroci pripojeni Terstu k Italii, vlajek je po meste nescetne :-)
Italove chodi nabaleni jako eskymaci a pritom moc zima neni :-)))

Možná spousta lidí považuje tenhle film za smradlavý odpad, ale já jsem se minulý týden neskutečně bavil. Už dlouho jsem Tv nevypnul hned po 15 minutách. Prostě to byla skvělá komedie a tři černoušci mi svým osobitým stylem konverzace (např. "Kurva co mám s tím zajebaným elektronem dělat?", nebo "Nakonec Tě vyjebou z Harvardu a ty budeš muset jít na ten zkurvenej Yale"), připomínali situace známé dnes a denně z pánve. Bravo! :-)

Vlastníte nějaký skvělý kapesní otevírací nožík s mnoha nástroji? Ale nechybí vám v něm přece jenom něco? Co třeba flash pamět? Pokud ano, koukněte ZDE.

Jak jsem si všimnul, v posledních dnech se tady několikrát objevilo zubní téma (nejen ztracený zoubek Puntíka, ale i zoubky pana Lila). V současné cvhíli se na tomto poli hodlám prezentovat i já... Vše začalo zcela nenápadně. V sobotu večer jsem začal pociťovat mírný tlak v oblasti dolních osmiček. Nic neobvyklého, tak jednou za půl roku se proberou k životu a začnou mírně pracovat. Bohužel, v neděli večer se osmičky rozhodly nejen splnit normu, ale i překročit plán. Asi tak o 300 %.
Věc trošku komplikovalo i to, že mám angínu. Proč taky ne, že? Proč si neodbýt dvě nemoci najednou... V neděli večer odcházím za deště na šestihodinovou cestu do Prahy. Mám teplotu 38,1 nevečeřel jsem, protože nemůžu kousat a myslím, že umřu. Ve vlaku si ke mě přisedají dvě hezké baby a po chvíli mi jen tak sdělují, že je moje přítomnost těší... Zmohl jsem se akorát tak na hmmbfff a upadl do komatu...
V pondělí ráno už mám oteklý celý ksicht, každé místečko na dásni vypadá jako nafouknutý balónek. V úterý zjišťuji, že mám dáseň pokrytou milionem aft. No nic, spíše bolest než rozum mě přesvědčila, že je dobré jít k zubaři.
U zubaře to šlo ráz na ráz. Injekce, skalpel, kus dásně pryč, dva dreny, rentgen, osmička chce ven... Jdu na stomatochirurgii. Po třech hodinach čekání jsem vyfasoval krásnou doktorku původem z Indie. Ta se rozhodla, že nejen jedna, ale hned všechny osmičky půjdou ven... Dobrá, říkám si, tak ať to je za mnou. K mému překvapení jsem objednán na 10. ledna. Na závěr mi Indka vrazila do ruky injekční stříkačku, jehlu a řekla, že si mám na umírající zoubky aplikovat roztok peroxidu vodíku a tak se dizinfikovat...
V současné chvíli mám v puse jako po výbuchu atomové pumy, jím jenom puding nebo jogurt (nepočítám antibiotika, antiviroika a kila růžolících brufíků) a piju peroxid a navíc jsem obarven do fialova od genciany, abych potlačil infekci... Je třeba říkat ještě neco navíc?

Na druhou kolej přijíždí vlak InterCity 532 "Spolkový sociální úřad"...

Zónu odsud není vidět, ale přece tu je. Byla a je. Napřed jsme tvrdili, že došlo k pádu meteoritu. Pak se ukázalo, že meteorit asi nebyl docela meteoritem. Poslali jsme tam armádu, nevrátila se. Poslali jsme tam vědce, umřeli všichni. Obklíčili jsme to, izolovali. Postavili zeď, obehnali drátem. Hlídá to policie. Vojsko. Jestli to k něčemu je....

Po delší době jsem hodil na web fotky z Úpice, Tater, Jeseníků, Pálavy a taky z rakouského Grazu, kde jsem zrovna teď. Všechno to najdete tady.

Internetová trasa mezi Brnem a Ostravou, 21:03
Iced: "Jirko, prosim Te, co je to sulin?"
Jiryk: "takovy pro tebe zcela bezvyznamny zahyb kuze."

Na to, že se má majlová schránka denně plní desítkami reklam na viagru, semafory nebo obrazy od Picassa, jsem si už docela zvykl. Dneska mi ale přišel mejl, který evidentně obsahuje nějakého toho chrobáčka v příloze a antivir bliká jako splašená fretka. To ale samozřejmě ještě není nic hrozného a zvláštního. Hrozná je totiž ta hlavička: WE ARE THE BEST DUSEK! Mám strach, Velký bratr jde po mně!!!