Panev

někdy ráno - anonym: Založeno téma "Masini jsou hrdinove!!!"
09:02, uživatel A: "Jedine v umeleckem smyslu"
10:06, uživatel B: "Zadne masiny, jedine rucni prace voe"
10:12, uživatel C: "stroje berou delnikum praci"
13:22, uživatel D: "RED RAGE AGAINST THE MACHINE"
13:52, uživatel A: "Nezklamali jste me, diky :)"

Na podnikovém výjezdním školení v Krkonoších se vyspala office junior managerka Julie s junior executive managerem Alexem a senior executive managerem Gregem (ne najednou). Facility manager Denis se vyspal s seniorsales representative Ferdinandem. Technical support coordinator Petra ho vykouřila na pánském záchodku research and development specialistovi Josefovi. Julie to udělala v autě rukou témuž Josefovi, zatímco Josef mluvil telefonem s Gregem. Sales representative Ferdinand to udělal senior accountant managerce Věře v křoví při outdoor team trainingu.

Kdo se po fúzi se strategickým partnerem stane senior executive managerem namísto Grega, který odstoupí ze zdravotních důvodů, když:

- Věra orgasmus pouze předstírala,
- Ferdinand se neudělal, protože mu v kritickém okamžiku zazvonil mobil,
- Zbavit Josefův oblek Hugo Boss skvrn stálo čtyři a půl tisíce, které Josef vyúčtoval firmě jako nákup sponek do sešívačky
- Greg před školením prokazatelně neměl kapavku
- Denis ho má menšího než Alex
- Julie přišla během školení do jiného stavu

Pepan prodává na základní škole drogy. Na jednom jointu má zisk 20 Kč, na jedné dávce perníku 100Kč a na jedné dávce heroinu 200Kč. Ve třídě je 25 žáků, z nichž 15 kouří trávu, pět užívá pervitin a pět heroin. Protože marihuana není návyková, kupují huliči dva jointy denně a další feťáci jednu dávku denně.

Jaký čistý zisk dosahuje Pepan, když:
10% ze zisku platí řediteli školy
20% ze zisku platí obecnímu policajtovi
učiteli musí prodávat trávu bez zisku

Vyjádřete v % změnu Pepovy ekonomické bilance, když po návštěvě Dr. Doudy a Presla začne všech 25 žáků hulit trávu a jeden heroinista přejde na metadon, který se dostane jen v Drop-inu

Topolánek navštíví školu a debatuje s žáky:
"Tak co, děti, máte nějaké otázky?"
Přihlásí se žák Horáček:
"Prosím, pane premiére, mám dvě otázky: Je to pravda, že pořád ještě dlužíte za firmu VAE? A zahýbal jste svojí manželce?"
Než stihne Topolánek odpovědět, zazvoní.
"Děti, pokračovat budeme po přestávce."
Po přestávce znovu:
"Tak co, děti, máte nějaké otázky?"
Přihlásí se žák Poláček:
"Prosím, já mám čtyři otázky: Je to pravda, že pořád ještě dlužíte za firmu VAE? Zahýbal jste svojí manželce? Proč předtím zvonilo o 20 minut dřív? A kde je Horáček?"

Fero a Eržika mají malého Deža. Ze školy přišel dopis, že Eržika a Fero musí svého syna bezdpodmínečně do jednoho měsíce umýt, odvšivit a odstříhat, jinak že zařídí jeho umístění do děcáku. Předpokládá se, že rodina spotřebuje na Deža jedno mýdlo, jeden šampón a jeden přípravek proti vším měsíčně. K holiči bude také chodit jednou měsíčně. Mýdlo stojí 25 Kč, odvšivovací šampón 50 Kč a holič 100 Kč. Převedením Deža do státní péče přijde rodina o část přídavků na děti ve výši 9.000 Kč ročně. Nepřijde o všechny přídavky, protože mají ještě Kolomana, Ference a malou Eržiku.

Vyplatí se Ferovi a Eržice dítě 12x do roka po dobu 6-ti let mýt nebo si udělat nové?

Pozn. náklady na vodu zanedbejte, protože Fero odpojil vodoměr a radnice to toleruje, aby z toho nebyl rasový problém.

Když už jsme u těch medvědů ...

Kamarád Adam má loď. Za tímto jednoduchým konstatováním se skrývají měsíce dřiny, kdy se snažil vzkřísit jolu pomalu se rozpadající na zahradě hvězdáře Jeníka. Ale nakonec zvítězil, z intelektuála se stal řemeslník a z polomrtvé lodi vcelku unikátní plavidlo. Poslední letní dny už netráví s kýblem epoxidové pryskyřice, ale prohání svůj výtvor na hladině brněnské přehrady. A protože má jola dvě plachty, jednu velikou hlavní a druhou menší kosatku, občas potřebuje při silnějším větru další pár rukou – zrovna včera ten můj.

Už když jsem si balil věci do batohu, tak mě trochu znervózňoval vítr, který lomcoval s větvemi stromů za oknem. Ale kdo se bojí, nesmí do lesa, že? Na přehradě jsem si pro jistotu natáhl neoprén, skočili jsme do lodi a doslova odfrčeli na hladinu brněnského království řas a sinic.

Jízdu jsme si oba fakt užívali. Během pár minut jsme dvakrát překřížili hladinu a zdárně ustáli několik nečekaných poryvů bočního větru. Tady by se asi hodilo popsat princip. Kormidelník Adam sedí vzadu a kromě kormidla drží ještě kladkou hlavní velkou plachtu. Náklon lodi kontroluje kormidlem, kdy může otočit loď víc proti větru a snížit tak boční tlak, nebo povolí kladku a natočí hlavní plachtu, kdy dosáhne téhož. Plavčík Apl drží na laně menší kosatku a v případě potřeby vyrovnává tělem náklon při poryvech větru – stejný princip vidí člověk například v telce při závodech plachetnic. Toliko teorie a teď praxe.

První dvě obrátky proběhly celkem v pohodě. Před třetí jsme se blížili k chlapíkovi s prutem na břehu a protože jsme mu nechtěli plašit ryby, otočili jsme se o něco dřív. Obrátka dopadla na jedničku, obě plachty se znovu napnuly a loď vystřelila od břehu. Co se stalo potom přesně nevíme. Zkoušeli jsme to zpětně rekonstruovat, ale v tom okamžiku se dělo několik věcí současně a máme v tom trochu zmatek. Jisté je, že se do nás opřel skutečně výživný poryv. Loď ještě víc zrychlila a zároveň se pořádně naklonila. Jisté taky je, že se Apl vyklonil co to šlo a z lodi trčel od půlky stehen nahoru. Adam se pokusil vyrovnat náklon tím, že zcela pustil ráhno hlavní plachty a trhnul kormidlem. Ale loď už asi byla příliš nakloněná, ráhno se už nedokázalo srovnat jako vlajka podle větru a místo toho se asi zapíchlo do vody, která ho navíc strhávala do původní polohy. Pákový efekt tak fungoval nadále, což chudák Apl zrovna nevylepšil křečovitým držením kosatky. Během několika nekonečně pomalých vteřin si loď lehla na vodu a ze dvou třetin se potopila.

Zůstali jsme sedět jako zařezaní na boku napůl potopené lodi uprostřed přehrady, kde bylo jen několik surfařů, ale rozhodně žádný další jachtař, který by nás třeba odtáhnul. V takovém počasí by taky na vodu vyjížděl jenom úplný magor. To si asi myslela skupinka čumilů, kteří se začali shromažďovat na břehu zhruba 50 metrů od nás. Vítr sílil, přes loď se převalovaly vlny a Adam vytáhl mobil. Na druhý pokus se kamsi dovolal a tak s vědomím, že pomoc je na cestě a zřejmě to bude pěkná pálka, jsme seděli jak zmoklé slepice na pomalu klesajícím trupu.

Za čtvrt hodiny se v dálce objevil motorový člun, který nás uviděl až po chvíli, kdy Adam stál na trupu a zuřivě mával. Jaké bylo naše překvapení, když se ze slíbené pomoci vyklubala dvoučlenná hlídka městské policie. A jaké bylo moje překvapení, když jsem zjistil, že se dívám na zatraceně pěknou strážkyni zákona. Člověk si v takové chvíli připadá jako idiot a vlastně tak asi i vypadá, což ještě dál komplikuje přítomnost někoho, před kým příroda naopak velí působit děsně neohroženě.

Člun kormidloval veliký a dobrácký uniformovaný sympaťák Medvěd, který hned začal zručně organizovat naši záchranu, zatímco jsem na tajňačku přes sluneční brýle obdivoval blonďatého Anděla (někdy jsou takový brejle fakt dobrá věc). Loď jsme odvlekli k nejbližšímu břehu na mělčinu, pod vodou sundali plachty, narovnali trup a vykýblovali tolik vody, aby ji bylo možné odtáhnout. Zachránci mezitím posbírali trosky na hladině a dokonce zajeli do nejbližší hospody pro další dva kýble. Pak už nás zapřáhli a pomalu jsme se rozjeli ke vzdálenému přístavišti.

Zatímco u mola Medvěd pomalu brzdil, Anděl neohroženě vyskočil na molo, sehnul se pro špagát od lodi a ... zahučel po hlavě do vody. Když vyplaval, rudý až za ušima zkonstatoval, že se mu to musí stát zrovna týden před odchodem do civilu, ale že se na druhou stranu s pistolí ještě nekoupal. Ha, příležitost zbořit komunikační bariéru - navlhlému Andělovi jsem gentlemansky nabídnul suchý ručník. Odmítl s tím, že to vydrží na služebnu. Zatraceně! Nezbylo mi tedy než se urazit :-) Medvěd si zatím napsal naše jména a na děkování se usmál s tím, že na podobné věci koneckonců platíme daně. Anděl na rozloučenou usmál taky a prý až to vyklopíme příště, máme se zase ozvat. Oba nasedli do člunu a odjeli do dáli vrátit kýble a dát si grog.

Konec jako z pohádky? Jenom trochu – jola má potrhanou plachtu, naštěstí ne nevratně, a zatím je nepojízdná. Počasí se kazí a nad další jízdou tak visí otazník. Přesto bych chtěl poděkovat bezejmenné hlídce městské policie a slibuju, že při nejbližší příležitosti to vyklopíme zas. Mám na to ale už jenom týden :-(

Nu tedy, včera se mi přihodila taková věc, nebo ještě lépe v červnu se mi přihodila jiná věc. Stačí jedno jméno Jarek Nohavica a každý si asi hned představí charismatického fousáče s kytarou, který je víc než kdo jiný spojen s naším černým městem. Ať už písněmi, texty nebo mluvou je to prostě chachar z Ostravy a nikdo nám ho nevezme. Je pravdou, že ještě nedávno byl spíše z Těšína, ale srdce má Ostravské to se pozná. Nu a tedy Jaromír měl v červnu ostravský koncert a kde jinde než na Karolině. Každý kdo je z Ostravy ví kde karolina je, jak vypadá, jak vypadala a co slovo Karolina znamená. Pro neznalé, byla to koksovna uprostřed města, ještě živě si pamatuju an své dětství, kdy smrad z Karoliny zachvacoval celé město a jestli jsem si nějak dokázal představit Ocelové město, tak tímto způsobem, šel z ní strach. Dneska, tam kde bývala Karolina je rekultivovaná krajinka a obrovský travnatý plac uprostřed města. Zbyla jen dvojice továrních hal na jejím okraji a právě zde se Jaromír rozhodl uspořádat koncert a natočit své první DVD.
Nu a tady to vlastně začíná, moc jsem chtěl na ten koncert jít, lístků málo a zájem velký, dokonce jsem si vzal v práci volno a na lístky zaútočil ve dvou frontách - marně. Lístky byly vyprodány dřív než na Madonu, prostě smůla, nakonec byl uspořádán ještě jeden koncert na, který opět lístky zmizely v několika minutách. Bylo mi to moc líto, neb jsem lístky slíbil i jiným, ale nedalo se nic dělat.

Trochu jsem si to vynahradil při náhodném seznamovacím setkání s Jaromírem při křestu jedné knihyv domu Knihy - LIBREX. Vy kdož znáte postavu Honzy Bechera asi ani nevíte, že je s Jaromírem docela dobrý kamarád. No a díky Honzovi jsem se měl možnost s Jaromírem taky seznámit, při křestu oné knihy i zazpíval a byl u toho rovněž můj potomek, Jeník, kterému se Jarkův výkon natolik líbil, že začal kvílet společně s umělcem, tak že jsem mu musel zacpat ústa, aby nerušil, ale on má svou hlavu a zpíval dál. Takže už i malý si s jarkem zazpíval.

Nu a včera byla na slavné Stodolní ulici prazvláštní akce. Jaromír Nohavica Tour - Stodolní. Myšlenka byla zahrát po celé Stodolní v různých barech a klubech a pokřtít právě vydané DVD - Jaromír Nohavica - Doma, právě z Karoliny. Zahrál ve více než 20ti klubech v průběhu 4hodin. Tolik slávy na ulici Stodolní se hned tak nevidí a stálo to opravdu zato. Tolik kamer, fotografů, lidí jsem tu asi ještě neviděl. Atmosféra výborná, dokonce se zde do davu zakousla i premiérská limuzína premiéra Topolánka, který se vydal do domoviny a asi i pozdravit Jaromíra. Je třeba připomenout, že DVD si Jaromír vydal bez nakladatelství, protože se mu proště nezdály podmínky vydavatelsví, díky tomu se taky dá DVD+CD koupit za 350 kč. Dlouho jsem si nekoupil originál a jeden mi teď hraje v mém MACU a je to prima, jen mně o to víc mrzí, že jsem se na koncert nedostal.

A jelikož ve 21.45 měl Jarek zahrát ve vrtuli, přesunul jsem se tam, koupil pivko, stoupl do kouta naprosto napraskaného klubu ve kterém bylo nekecám asi milión stupňů a čekal. Bylo vedro na na padnutí, spíš sauna. Jarek dorazil i s heligonkou, prodral se davem, ale podium kde měl vystoupit se mu nezalíbilo, naopak pro svou produkci si vybral můj kout ze kterého mně tímto drobet vypudil, ale zato jakoby hrál přímo pro mne. Křest stál zato, sazemi z Karoliny a vodou z Odry. V přátelské pokecové atomšce mu pomáhal vlasáč z davu, který si dovolil říct , že projev byl lepší než za Husáka a už se začali dohadovat. Poté co vlasáč nazval Jaromíra "ty dupo" se rozjela křestová taškařice. Jaromír nevěřil , že vlasáč ví kdo je to Husák, ten na protest vytáhl občanku aby ukázal , že za Husáka už rubal na Hlubině a už byl v koutě s jaromírem, ale on se vlastně taky jmenoval Jaromír. Vlasáč se představil, sdělil dívkám své telefoní číslo, až ho musel Jaromír upozornit, že to je jeho křest. No prostě taškařice to byla, prostě taková ostravsky kolopácká a když pak začal Jarek zpívat "Černá Ostrava , černá, děvucha věrná ......." a s ním úplně všichni co byli v baru, jsem pocítil cosi jako patriotickou hrdost na to odkud jsem, že jsu ostravák a, že jsem zato vlastně rád, ba co víc, že jsem na to hrdý. Protože obávám se mí milí, že prostě v Brně nebo Praze se takové věci nedějí. Byla to podivná směsice pocitů z vedra, té atmosféry a všeho toho kolem, ale musím říct, že i když to byla jedna jediná písnička, byl to to pro mně jeden z největších hudebních zážitků života. Byl to zážitek plny patriotismu, hudby, vedra a té černočerné Ostravy, kterou ač si to málokdy uvědomuji mám tak rád.

Áaaaaaaaaa "Černá, Ostrava černá, děvucha věrná, revize jízdenek"


Dvě malé videjka, aby jste si předtsvili jak to asi vypadá na pořádném křestu, jen omluvte sníženou kvalitu.

http://www.unicut.wz.cz/2.3gp
http://www.unicut.wz.cz/4.3gp

Nenávist k horám musí pominout, nebo ani ne nenávist, ale jsem nabažen. Říká někomu něco Dibonova hrana? Cimma Grande di Lavaredo, 16h ve stěně, nemožnost sestoupit? slaňování do propastí hlubších než peklo v naprosté tmě kdy čelovka nedosvítí na dno? Nemohoucnost totálního vyčerpání ve stěně kdy se vám sekne lano 50m nad vámi pod vámi 400m nikde nekončící díra. Ještě vás z toho nezebe, mně jo, zažil jsem to. Již brzy na pánvi. Dolomity - Cimma Grande di Lavaredo aneb zimní Tatry byly hračkou.

Naše cestovatelská horečka vyvrcholila letos v pohoří Pyreneje na španělské straně. Prošli jsme úctyhodný kousek trasy GR 11, která se táhne od Atlantiku až po Středozemní moře a kopíruje nejvyšší vrcholy těchto majestátních hor. Zde jen pár vydařených fotografií, kdo chce vidět více, tak nalezne zde.

tak se mi porouchal foťák...
a ještě ke všemu po mně jde tahle mrcha...

Včera večer jsem měl možnost shlédnou na ČT 2 dokument "Televize ve službách hákového kříže", který je v podstatě celý poskládaný z materiálů natočených první německou televizí v letech 1935 až 1943. Pokud chcete vidět reportéra, který s radostí líčí, jak převychovávají devizové umělce v koncertních táborech (originální koncert lager zní ještě lépe), kde je naučí pískat pěkně do taktu, pak neváhejte a podívejte se na dnešní reprízu krátce po půlnoci na ČT 1. Závěrečný běh válečných invalidů wehrmachtu po amputaci končetin přes překážky je jen zlomkem toho, co lze v dokumentu vidět... Apropo, kdo ví, kolik veselých a dobře živených quiekenschweinen se snědlo na sjezdu NSDAP?

Za týden máme na krku výročí ...

Jeden ze stromů, který na ostrově prodělal "omlazovací kůru" (pro Hedušku: Sirtix alba). Ještě než stihla ořezaná koruna stromu uschnout a shořet, upižlal jsem několik větví. Společně s asi dvaceticentimetrovým dubem pak prodělaly složitou dvoudenní jízdu do Brna a na závěr zašly na pivo do Pomalého Baru.



Zatímco dub asi mele z posledního, některé větve začínají pouštět kořínky :-)