Panev

Bylo to jako z nějaké béčkové komedie… V neděli ráno mne v mém aktuálním squatu chytl uklízecí amok a – využiv chvilkové indispozice mé myšky hrabošky – začal jsem vynášet papíry, vábné i nevábné potraviny apod. Součástí dezinfekce bylo také vyprání několika bubnů triček, trenek, kalhotek, ponožek a – bohužel – i povlečení.

Právě povlečení přišlo na řadu jako poslední. Nemohl jsem ráno spát, tak jsem si řekl: Pustím TV, hodím hadry do pračky a čas od šesti do osmi za rozbřesku strávím jen pod tenkou dekou. Nuže tedy, nasypal jsem Persil do zásobníku, přilil trochu toho aviváže, otočil čudlíkem, dokonce jsem přidal na teplotě, aby se všechny fleky na indiánských cejchách dokonale vyzmizíkovaly. To víte, je půl roku do vánoc, tak proč neudělat kvalitní očistu.

No a dál už to bylo jako z nějaké béčkové komedie. Usalašil jsem se před TV, začal sledovat napínavé reklamy teleshopingu a nahmátl po pravé ruce mobilní telefon…

Jenže ten tam nebyl.

Ztuhnul jsem…

Nastalo stále se zrychlující se hledání po pokoji…

Nakonec jsem došel až k pračce… a správně. Za sklem se spolu modrým prostěradlem točil Sony i Ericsson. Naprosto trapně a tuctově – jako z nějaké béčkové komedie.

No, co se dalo dělat. Vypnul jsem pračku, odpustil vodu – v hromadě mazlavé vody čerstvě rozpuštěného Persilu a bublin spláchnuté aviváže jsem vylovil utržené sluchátko.

Bylo po smrti. Pod displejem voda jako ve špinavém akváriu, elektronická duše vyhasínala, ani náznak života.

Sony ani Ericsson první ponor dle očekávání nepřežili.

Přesto všechno – řekl jsem si, že nemám, co ztratit. Vzal jsem kuchyňský nůž, resp. mačetu na porcování krocanů, jehož špička byla jediná, která zapadla do atypických šroubků, a začal jsem telefon dezintegrovat.

Tedy pardon, nejdříve jsem telefon strčil pod čistou vodu plného umyvadla a pak tekutinu vyždímal odstředivým otáčením – stoje ve vaně.

Chtělo to trochu síly, občas v Sonym i Ericssonovi něco křuplo, ale alespoň přední i zadní kryt se odervat podařilo.

V další fázi jsem použil fén, jímž jsem několik desítek minut profoukával nepřístupné útroby. Po hodině a půl drbání – místo abych sladce dospával, zapadly všechny součástky opět zpátky… zapnul jsem hlavní vypínač, magický displej zablikal a…

Nebudu vás napínat. Mobil fungoval. Na displeji se sice objevily zvláštní flíčky a šmouhy – ale jinak se vše vrátilo do normálu. Navíc Sony s Ericssonem zaváněl jarní svěžestí Lenoru… Mírně zmatený displej dokonce nabídl velmi zvláštní, jako by prostorové zobrazení. Kdyby toho chtěli dosáhnout vývojáři – asi by si museli hodně dlouho lámat hlavu.

No, jednu dohru to ještě mělo. S odstupem čtyřiadvaceti hodin se dal do pořádku i displej, fleky zmizely, bohužel, zmizela i ona opojná vůně. A poučení na závěr? Zkuste to se svým mobilem taky – třeba i vy zjistíte, že má průkaz OWD – Open Watter Diver. A pokud ne – pak si stejně nezasloužil žít.

P.S.: Nemáte to někdo ve verzi od Zagorky? Sháním!

Sedí Žid v kostele a přijde za ním kněz.
"Za chvíli tu začne bohoslužba a na té Židé být nesmějí. Můžete tedy prosím opustit tento chrám?"
Žid mu neodpoví, jen se zvedne, pomalu dojde k oltáři, podívá se vzhůru směrem ke kříži a řekne: "Pojď Ješuo, musíme jít..."

...se musím pochlubit, jaký originální dárek jsem dostala k narozkám. Včetně té kytky, žirafa už byla moje. Jako pozvání to ale laskavě nechápejte :)

Je nas o jednoho vice. Narodila se nam dcera Adelka (51 cm; 3,55 kg). Kolasovi

 

Vážení přátelé, dva týdny jsem s tím bojoval, ale již nemohu déle. Nejsem žádný pan Chcisepochlubit, ale když vidím, jak je prezentována spousta zbytečných a nudných zpráv, žvaní se o kdejaké hovadině a přitom skoro nikdo neví o tom, jakého skvělého, co skvělého, mistrovského sportovní výkonu jsem dosáhl... no zkrátka, nemohu jinak, ale musím to vykřičet do celého světa, do celého velkého vesmíru!!! UJEL JSEM NA KOLE ZA JEDEN DEN 198KM, CESTU Z HAVÍŘOVA DO BRNA. Tak, to čumíte co? Úplně vidím, jak obtloustlí a zlenivělí pánové zuří a rudnou vztekem, vidím hanbu ve vašich tvářích. Však taky máte proč zuřit a hanbit se! Cítím sílu ve svých nohou, krev mi proudí tělem jako nikdy předtím... ach jo, to je hic, nějak mě to žvanění znavilo... tak nic no, tak zase někdy příště sráči.

Sir Leon Mis me dnes pozadal o pretisknuti nasledujiciho inzeratu:

na idnes jsem nasel jakejsi odkaz v soutezi o nejhorsi web. hrozna ptakovina ta soutez. jeste horsi je ale to, co sem na tom odkazu nasel :) takze slunickari, rovnou do plyse ;))

Zahrňoval jsi mne obdivem,
říkal jsi,že pro tebe jediná jsem
žádnou jinou jsi neměl tolik rád,
teď to říkáš jiné......snad.

Stačilo velmi málo,
ty na jinou ses podíval
a mě,už neviděl
zase jsem volná jako pták
smířená s osudem.

Nebudu prosit o tvou lásku
na to jsem příliš hrdá,
jen přát si budu v koutku duše
aby ti to i s úroky vrátila ta druhá.

Abys ji opravdu miloval jako já tebe
aby ti za mne sebrala nebe,
s jiným ti odešla,spáchala hřích
já vidět chtěla bych slzy v očích tvých.

a je to votato.

Dnes mi došel bizardní spam: Vy už budete mrtvý, ale váš penis se bude stále cítit mladíkem. Klikni... V souvislosti s děním v nás na Hvězdárně nemohlo přijít nic podivuhodnějšího...

Zbystřit by měli zejména čtenáři Pánve vyskytující se v oblasti Cornwallu a jihozápadní Anglie.