Panev

Člověk pořád nachází nové přátele a přitom s nimi nemusí být každý den. Když ale vidíme stále stejné lidi – třeba jako v semináři -, stanou se nakonec součástí našeho života. A jen co k tomu dojde, chtějí nám do toho života také mluvit. Pokud se nechováme podle jejich představ, tak se zlobí. Všichni totiž vědí naprosto přesně, jak mají žít druzí. Zato nikdy nevědí, jak mají žít oni sami. Tak jako ta vykladačka snů, která je nedokáže uskutečnit.

Alchymista - Paulo Coelho

Na další planetě bydlil pijan. Návštěva u něho byla velice krátká, ale malého prince hodně rozesmutnila.

„Co tady děláš?“ řekl pijanovi, který seděl mlčky před řadou prázdných a řadou plných lahví.

„Piji,“ odpověděl pochmurně pijan.

„A proč piješ?“ zeptal se malý princ.

„Abych zapomněl,“ řekl pijan.

„Nač abys zapomněl?“ vyzvídal malý princ a užuž ho začínal litovat.

„Abych zapomněl, že se stydím,“ přiznal se pijan a sklonil hlavu.

„A zač se stydíš?“ vyptával se dále malý princ, protože by mu rád pomohl.

„Stydím se, že piji!“ dodal pijan a nadobro se odmlčel.

A malý princ zmaten odešel.

Dospělí jsou rozhodně moc a moc zvláštní, říkal si v duchu cestou.

Už jste někdy v Notepadu viděli čínské znaky? Já ne, až do dnešního odpoledne. Dělám si takhle něco ve Windows Commanderu, když tu omylem zmáčknu F4. Zrovna jsem měl označen jeden PDF soubor, a tak se mi nebožák otevřel v Poznámkovém bloku. Čekal jsem všechno možné, jen ne text v čínštině (no, třeba je to japonsky, co já vím). Přitom to PDF bylo coby můj výtvor zcela neasijské. Inu, Notepad dovede občas překvapit. Jindy mě třeba obveseluje hláškami typu "Není dostatek paměti pro spuštění programu Notepad -- ukončete některé aplikace a zkuste to znovu" ve chvíli, kdy žádný jiný program neběží.

Tak jsem předevčírem jela do Brna vlaky a byl to pro mne velký zážitek. Ponejprv jsem jela z Olomouce takovým tím motoráčkem co má dvě výškové ůrovně, jezdí například mezi Ostravou a Valmezem. Byl to osobní vlak, takže pokaždé, než jsme se stačili rozjet, už jsme zase brzdili. Ale co bylo na celé jízdě nejlepší, bylo to šílené drncání, poskakování a lomcování. Všichni byli naprosto pobaveni stejně jako já. Kdybych vezla s sebou smetanu, tak dovezu do Brna máslo. Ale byl nádherný západ slunce, i s bočním sluncem, takže mi to vůbec nevadilo a má rutynní cesta do Brna byla alepsoň něčím po dlouhé době zajímavá. V Nezamyslicích jsem přestoupila do rychlíku z Bohumína, který byl pěkně natřískaný. Co mne překvapilo, v kupé jsme měli akvárium. Okno bylo totiž do půlky vyplněno vodou a hladina se neustále vlnila a kmitala. Nejlépe to šplouchalo při brždění. Už chyběly jen rybičky. Škoda. Měla jsem s sebou spoustu věcí na čtení, ale nic z toho jsem nepoužila, stačilo mi jen pozorovat dění kolem sebe. Nu a pak ještě přišla průvodčí a šeptala na mě:"Přistoupila..děkuji". Asi přijela z dovolené a její hlasivky nebyly zvyklé na davy studentů jezdících za vzděláním. No kdyby si na nás studenty České dráhy opět nevymyslely způsob jak na nás vydělat, tak by to všechno bylo super. Od nového roku totiž budeme mít studentskou slevu jen na trati z pobytu trvalého bydliště do místa studia (pro mě to znamená úsek Olomouc-Brno). Vše ostatní za normální cenu. Budu si muset na mladá kolena vyřídit Zákaznickou kartu, i když ještě nemám 26let..No jo.

Už dlouho se mi nestalo, aby mne oslovil nějaký film... Horem pádem, ale udeřil přímo do červeného. Kurva, nikdo mne nemůže považovat za romantika, ale tenhle film, jenž jsem spolu se Stáňou, Petrem, Romanou, Tomášem a Luďkem shlédnul, mne skutečně nadchnul. Pokud chcete vidět pár dní -- bizardních dní -- v dějinách několika naprosto nesouvisle souvislých figurek, příběh o maličkostech, které ovlivní, ba přímo deformují celý život, o nástrahách, o zlomených srdcích, i prosraných šancích... O kráse, kterou najdete, až klesnete na úplné dno... Jo, o tom všem je Horem pádem. Film hořký jako Absint, film opojný jako Absint, film zrádný jako Absint... Film, který jsem včera viděl, viděl s přáteli a byl potěšen. Film bez konce, bez začátku a vlastně jen se zvláštním, šíleným dějem. Film o maličkostech, o zklamání, o zadostiučinění, o tom, že by člověk neměl setrvat na jedné, jediné cestě. Film o pivu, o chuligánech, o zoufalství, o elektrických pičovinkách... Doufám, že tak neskončím. Tedy, až na jednu výjimku. Proto ostatně nestojím, ale jdu.

Chlápek a jeho pes (nejspíš fenka), Havířov, 12:43

"Sedni, sedni, lehni, lehni jsem říkal, ne tak budeš ležet jako pes, lehni, lehni, jako pes jsem říkal, tak ne, pořádně, lehni, budeš ležet jako pes, ták, pořádně, zůstaň kam jdeš?, lehni, pocem!, slyšíš? kam jsi utekla!?!?"

Spousta cestujících uvnitř i venku, bezdomovci, hluční cikáni, nepořádek, ale taky krásná historická budova a dobré umístění co se týče dostupnosti centra. To je brněnské vlakové nádraží.
Čtu v novinách o blížícím se referendu, které brňáci vzali skutečně vážně. Dva tábory stojící proti sobě, snažící se na svoji stranu "ulovit" co možná nejvíc lidí, vytvořeno několik studií s různými výsledky, petice, kampaně a nekonečné diskuse na internetu zda přemístit vlakové nádraží na nové místo nedaleko toho starého a nebo zachovat stávající místo v historické budově, která by musela projít celkovou a nákladnou rekonstrukcí, dle výsledku jedné studie, stejně nákladnou jako samotná nová budova. Sleduji vše bez zaujetí a jakéhokoliv vzrušení a jen se směju, když se dočítám, že se mezi sebou dohadují i rodinní příslušníci. Hahaha, směju se, hm.
Kdybych měl vyjádřit svůj názor, asi bych byl pro novou budovu. Těch pár stovek metrů dál od centra už nikoho nezabije a ne všichni co přijedou vlakem do Brna, míří na Náměstí Svobody. Hlavně by skončili místy divoké mačkanice před vlakovým nádražím u tramvajových zastávek, které mě vždy dokážou šokovat po dlouhé, pomalé a klidné jízdě vlakem z klidné Ostravy a nebo ještě klidnějšího Havířova, kde klid narušuje jen lesní ptactvo.
Ať už se brňáci rozhodnou jakkoliv, budu jim 9. října držet palce, ať si za dvacet let můžou říct, že to jejich rozhodnutí bylo správné. Přece jenom se to netýká jen jich, ale všech, kteří do Brna přijíždějí vlakem.

Když jsem šel v sobotu ráno od Lila na přednášku v rámci OAV, narazil jsem u potoka před hvězdárnou na krásnou mlhu... Třeba se vám taky bude líbit :-)

Určitě to znáte. Jak to tak už v životě chodí, některé události nejsou v časovém harmonogramu našeho bytí rozprostřeny rovnoměrně. Někdy se nestávají vůbec, někdy se s nimi roztrhne pytel. Teorie chaosu fungující v praxi. Tak to alespoň vnímám já. Dlouho nic, žádná individua, samí jakžtakž normální lidé. A pak...nestačíte se divit. Ať už jde o naprosto šílené zákazníky v obchodě kde pracuji, šílená babička ve vlaku s obrovskýma, vykulenýma a uhrančivýma očima a přiblbým úsměvem, neustále se na vás smějící, pomrkávající a snažící se za každou cenu s vámi navázat kontakt, co na tom že si vás deset minut prohlíží od paty až ke konečkům vlasů. Měla jsem strach. V hlavě se mi honily různé děsivé myšlenky o jejím sexualním zdraví a nemohla jsem se dočkat až vystoupím. Co teprve ta šílená rodinka, co jsem ji pozorovala asi deset minut při čekání na autobus. To se ani nedá popsat, to byste museli vidět. Dohromady bych IQ čtyřčlenné rodiny typla tak na sto. Teď si myslíte, že přeháním a zveličuju, že jsem zlá, že takto pomlouvám lidi které ani neznám. Možná. Ale kdybyste měli lehce melancholickou náladu, a to všechno zažili tak hned po sobě a v tom pořadí co já, Bůh ví co by se vám honilo hlavou. Měla jsem najednou pocit, že tyto existence nejsou zase až tak vyjímečné. Že ve skutečnosti je jich možná i převaha. A byla jsem vděčná, že mám tolik "normálních" přátel, že jsem měla to štěstí a narazila na ně a od té doby už je mám a teď si jich budu vážit ještě víc a jen tak je nepustím :).
No a nakonec jsem byla poctěna scénkou v tramvaji, nad kterou se dalo opravdu jen pousmát. Děsila jsem se okamžiku, kdy (jestli) budu mít dceru v pubertě...
Tři slečny kolem čtrnácti: "Viděli ste ty tři borce? No tyhle typy mě teda fakt neberou. Ten jeden byl podobnej Michalovi, hele, co tys s ním měla? Viděla jsem vás..Ále nic. Jenom jsme se cucaly před školou. Tak to máš tak, to vyplyne ze situace. Když se loučíš s klukem..ty s ním chodíš???!! Ále co blbneš! To víš, že ne. A víte o tom, že Lucka už není panna? Ale ode mě to nevíte. A co s Radkem, co všechno už jste spolu dělali? No všechno možný, až na ty zakázaný věci. A co jsou zakázaný věci? Už jste penetrovali? (nechápající výraz dotázané) Ty nevíš co to je?? To ste se jako ještě neučili,jo? (poučující tón a smích)" ...a tom všem se bavily dost nahlas v přeplněné tramvaji, takže tohle pobavení zažilo asi ještě minimálně třicet lidí v mém okolí.( Těsně před tím, než se spolu začaly bavit, se jedna z nich pořádně rozhlížela, jestli není v tramvaji její máma, prý by mohla jet zrovna z práce..) Na čtyřiadvacet hodin až moc událostí. Nu, a teď je zase klid. Doufám, že jsem si to vybrala na hodně dlouho dopředu. Přeji vám hezký den bez individuí..

Na fotbal se moc nedívám, ale zaujalo mne toto. Pondělí 13.9., čas 17:30, přepínám mezi programy TV, na Primě běží zrovna utkání mezi Tescomou Zlín a Slovanem Liberec, slyším komentátora říkat po sobě jdoucí jména hráčů: Slepička, Baránek, Papoušek. To mi připomíná jednu třídu na gymplu, kde to sice nebyly zdrobnělé názvy zvířátek, nýbrž dělníci: Stolař, Zedník ...

Nový dokumentární film o Ostravě a okolí. Více informací zde.

Už se mi to dlouho nestalo až dnes. Možná se to stalo i vám, možná ne, ale doufám že jo. Někdy jsem prostě došel do koupelny, chvíli jsem tam jen tak přiblble stál a ... a začal přemýšlet co jsem to k čertu vlastně chtěl a po chvíli debilního civění do zrcadla, jsem si uvědomil, že jsem chtěl jít na záchod. Aha. Někdy jsem prostě došel do kuchyně, otevřel jsem dvířka od kuchyňské linky a ... a začal přemýšlet proč jsem sakra ty dvířka otvíral, když jsem chtěl do koše vyhodit ohryzek z jablka, které jsem ještě v puse dožvýkaval. A tak bych mohl uvést ještě několik příkladů, ale uvedu už jen jeden, který se mi stal asi před hodinou. Dojdu do kuchyně, mám žízeň a místo, abych otevřel lednici, kde mám výborně vychlazenou pomerančovou sračku za devětpadesát, tak sahám k lednici kde mám oblezlou, asi rok starou pet láhev naplněnou vodou na zalévání květin. Beru ji do ruky, přikládám k puse, nakláním a sleduju, jak ta nazelenalá, týden a možná víc odstátá břečka se pomalu přibližuje k mé puse. Naštěstí jsem se na poslední chvíli zarazil a zabránil ochutnávky žabí vody. Lidi, řeknu vám upřímně, mám strach. Mám strach z toho, že mi jednou fakt jebne a já se napiju aviváže nebo, že svou velkou potřebu vykonám někde na koberec.

Viděli jste ho? Ten sebevědomý pohled, ta jasná a čistá řeč bez žádných zádrhelů, znejistění nebo zakolísání, ty pohotové informacemi nabité odpovědi, puntík na jeho čele byl v záři televizních reflektorů opravdu nádherný a vůbec ta jeho čistá duše úplně překypovala a bila diváka do očí, s jakou úctou redaktorka Událostí vyslovovala slovo "doktore", dochází mi dech, dochází mi slova, jsem naplněn citem a pokorou k této osobě, která je nenápadná a všudepřítomná zároveň, pane doktore Jiří Dušku, smekám před vámi můj slaměný klobouk, máte můj obdiv a doufám, že v pátek mi koupíte pivo, leč jsem úplně bez peněz. Váš oddaný Lilo alias Iced.

No takže jsme se společně s Marwem vydali minulý týden do Tater za Zuzkou Kaňuchovou, vy kdo jí znáte, tak Vás pozdravuje. Zbytek telegraficky

1. den
Vracíme se už v uterý z Českého Těšína, neb mně nutně potřebují v práci.
2. den
Druhý pokus , ten samý čas a ten samý vlak, dál stopem, jde to - Polák a Rakušáci, stopování na dálnici v Lipt. Mikuláši - hrůza, ocitáme se v Podbánském (někteří vzpomenou), Marwin klečí u silnice, jedem v autě dvou Poláků, jež si chtěli jen opsat jízdní řád na zastávce u níž stopujeme, ale než to stačili říct sedíme v autě, takže mají smůlu, o hodinu později nasedáme na Štrbském plese, díky mé ubohosti na opačný směr a jedeme zpět pod Tatry, ach jo, do Lomnice dorážíme za tmy, Zuzka bydlí v malém vlhkém hradě. Klábosíme o životě.

Byl jsem šokován: výpravčí ŽSR používá PALM, malý motorák má vnitřek jako letadlo, mám svojí klimatizaci a lampičku, malý cikán co po mně chtěl peníze, má platný lístek.

3. den
Jdeme na výlet na Skalnaté pleso, Zuzka je v práci, na Skalnatém plese začíná sněžit, je docela zima, pivo-40Sk, směr po magistrále Hrebienok, pak dolů, po 3h chůze Pivo-25Sk, klobása-60Sk, došly mi peníze, hledáme astronomický ústav – marně, Později nás Zuzka přesvěčuje, že cedule na Lesnou podle které jsme měli jít, která tam není, tam je. Večer spojen s povídáním a pak i přes protesty Zuzky s návštěvou hospody, děkujeme za pozvání.
4. den
Vstáváme brzy někdo kácí les a jezdí kolem domku s bagrem - hrůza, tady už začala zima, loučíme se a posléze vyrážíme do Smokovce odkud stopujeme, jde to, z Popradunás bere dívka co 3 roky neřídila - mám strach, naštěstí jen do Štrby, loučíme se s Tatrami - podnikatel až do Čadce, Tam stojíme přes 3h a máme dost, pak veselý Polák s kamionem, jemuž výborně rozumím, neb nejčastěji používa slovo – Ku.va a Pierdel, je s ním sranda, problém na hranicích auto je psáno jen pro dva a my jsme tři, z Českého Těšína vlak a u Zwetlera nějaké to pivo. Je konec výletu, Děkujeme sponzorům.

Pár členů a příznivců Pánwičky bylo na bleskovém výpadku v Dalmácii. Pokud se budete nudit v práci, klikněte na fotostránky... Stačí myšičkou klepnout na zadeček...

Brno, tramvajová zastávka ´Pionýrská´, 9.9.2004, 19:21 SELČ, dvě cca čtrnáctileté dívky:

"Pičo, kurva to nestihnem!"
"Kurva, co pičuješ, vždyť máme času jak nasranýho!"

Tři roky práce sondy Genesis jsou fuč a já se tolik těšil na kaskaderské kousky s vrtulníkama :-(

první den, ujeto 68km
Havířov, Dobratice, Komorní Lhotka, Guty, Oldřichovice, Milíkov, Mosty u Jablunkova, Šance-přejezd do SR, přes lesy až k Mariánovi.

znaky prvního dne: zpoždění odjezdu, Gabi opravuje kolo, Marek zjišťuje že mu sedátko zajíždí pořád dolů (tento problém ho doprovázel celou cestu), kopec před Mostama, výborné jídlo v Mostech, má výborná znalost mapy a práce v terénu, Markův pád (bez následků), Marián, guláš a pivo, noční focení a čučení na hvězdy, tlachání

druhý den, ujeto 64km
Od Mariána přes lesy do Polgrúň, Klin, Bílý Kříž-přejezd do ČR, Morávka, Pražmo, Dobrá, Havířov.

znaky druhého dne: ráno zataženo, kopec hned po prvních dvou kilometrech, má výborná znalost mapy a práce v terénu, Gabiho zbabělé myšlenky na útěk do Čadce a na vlak, jeho marné podplácení pivem, šílený kopec na Bílý Kříž, Markův pád (s následky), protivítr

znaky obou dnů: pivo

o co Puntík a nejen on přišel?: o hodně!

více fotek zde.

cca 70ti letá paní, rodačka z Hané, čtyřicet let žijící v Ostravě.
Moravská Ostrava, hospoda, 3.9. 2004 16:45

"Když jsem řekla herteple, tak mi rozbil ksycht. Já jsem nevěděla, že se tomu říká kobzole. On myslel, že mu nadávám."

Cestou do práce jsem si dneska pročítal týden starý Týden a narazil jsem tam na žebříček nejlepších vědeckofantastických filmů. Žebříček pochází z britského listu Guardian, který pro tento účel oslovil 56 předních světových vědců z různých oborů, aby na základě jejich preferencí vybral ty nejpodařenější sci-fi snímky. Na celé čáře to vyhrál přes dvacet let starý Blade Runner. O tom, že Blade Runner je skutečně velmi zdařené dílo, vím samozřejmě i bez tohoto žebříčku. Ze spousty anket, rozhovorů s režiséry nebo z rozprav s přáteli u sklenice piva vím, že Blade Runner je prostě třída. Když jsem ho někdy v roce 1989 poprvé v KINE NOCNEM (Poláci prominou, že nevím, jak se to správně píše), byl jsem z něho nadšený. A musím přiznat, že nadšený jsem z něho i dnes. Nevím čím to vlastně je, že mě Blade Runner tak bere. Skvělá Vangelisova muzika? Vynikající herecký výkon Harrisona Forda nebo snad ponurá atmosféra, která se táhne celým filmem? Asi od všeho špetka…

Pět nejlepších filmů

1. Blade Runner (1982)
2. 2001: Vesmírná odyssea (1968)
3. Hvězdné války (1977)
4. Vetřelec (1979)
5. Solaris (1972)

Na žebříčku mě však zarazila ještě jedna věc: Všimněte si roků výroby. Žádný snímek nepochází z devadesátých let, nebo z dokonce z nové milénia! Čím to je? Vždyť sci-fi se pořád točí a navíc s takovými efekty a technickými možnostmi, které před dvaceti lety chytaly lelky v říši snů! Opravdu nevím. Mně osobně z novějších filmů zaujal Minority Report inspirovaný povídkou Philipa K. Dicka nebo Solaris 2002 (který většina mých přátel považuje za totální kravinu). Minority Reportu nechyběly nápady a děj, ale nebyla tam ta atmosféra. Solaris měl zase skvělou atmosféru, ale chyběl tam děj. To se ovšem o Blade Runnerovi říct nedá: Ten má všechno! :-)

Od úterý 7. 9. 2004 bude Česká televize dávat britský komediální seriál "Haló, haló!" Možná jste ho už někdy sledovali, pro ty kdo ne, tak více na stránkách ČT.

Včera jsem viděl malou, asi desetiminutovou část kultovního filmu Deep Throat, u nás známé jako Hluboké hrdlo... Že nevíte, o co jde? Hluboké hrdlo je jeden z nejstarších pornografických filmů -- vznikl v roce 1972 a vypráví o ženě, která má poněkud choulostivý problém... Příroda ji umístila klitoris do krku... Nuže, tedy odtud ono uspokojení...

Každopádně, to musíte vidět! Už dlouho jsem neviděl tak asexuální porno :-) Odporní herci, ujetá hudba sedmdesátých let minulého století a především... ty triky... Hlavní hrdinka hulí chlápkovi brko a když má dojít k vyvrcholení ... nastane střih a vy nevěřícně zíráte na vybuchující ohňostroj a startující kosmickou raketu, to vše s problikávajícím obličejem vášnivé kuřačky... Je to neuvěřitelně psychedelické, frekvence střihů je tak 2 Hz... Obrazovka monitoru bliká jako někde na zběsilé technoparty, jako kdybyste si šlehli extázi kombinovanou s crackem a umocněnou kávou z nápojového automatu ostravské hvězdárny...

Prostě, to musíte vidět!!!!! Vážně!!!!! Něco tak neuvěřitelně bizardního (já vím, že se ve slově bizardní nepíše písmeno d) je skutečně bizardní!!!! Apropo, když jsem o tomhle šíleném filmu -- kousla ho snad tarantule nebo co? -- něco hledal na Internetu, našel tyhle skvělé stránky. Myslím, že jsou stejně bizardní jako H L U B O K É    H R D L O!

Hluboké hrdlo byl pornografický film povolený v lednu 1972, psaný a režírovaný Gerardem Damiano a hrát erotická herečka Linda Lovelaceová. Obrovský úspěch, to bylo ukazováno v mnoho tradičních kinech.

Po Za zelenými dveřmi to byla druhá tvrdá pornografie celovečerní film být propuštěn v Spojené státy. To přjímalo X stanovení sazeb jak definovaný MPAA filmovat systém stanovení sazeb, který byl zaveden v 1968. To bylo pak ukázané v mnoho divadlech hlavního proudu všichni přes nás, startovat krátké období ' elegance porna ' když to bylo zvažováno ochladit se v některých kruhách jít vidět filmy porna, a dokonce ve společnosti. Už v roce 1973, film byl prodáván na videokazetě.

Film byl produkován Louis " Butchie " Paraino, se většinou z peněz pocházet z jeho otce Anthony Paraino a jeho strýc Joe " velryba " Paraino, oba členové Colombo zločinecká rodina. Cena výroby byla $22,000. Založený na ziskovém rozpětí, film pravděpodobně patří mezi nejúspěšnější někdy, ale přesné údaje nejsou dostupné. Damiano, kdo měl práva k jedné třetině zisků, byl nucen ven Parainos krátce po úspěchu filmu stal se jasný.

V její biografii, Linda Lovelaceová (skutečné jméno Linda Boreman) obvinění, že ona byla nucena hrát jejím hrubým manželem zahodit Traynora kdo přjímal $1200 pro ni jednat. Hrát Harryho Reems původně byl najat sloužit na osádce výroby za $200, ale pak souhlasil, že se objeví ve filmu ačkoli to znamenalo, že on by přjímal jen $100 pro jeho výkon.

Film je asi jedna hodina dlouho. To je zamýšlel být zábavný: velmi banální dialogy a písně, ohňostroje projít a zvony, které zvoní během orgasmus, a výkres, který má lékaře sexuálně frustrovaného ženského oznámení, že ji clitoris je lokalizován v jejím hrdle; ona pak pokračuje vykonávat zvláštní techniku orální sex (vidět dole) na různých mužích.

V rozličných společenstvích, film byl ukazován k porotám určovat zda to bylo oplzlý shodnout se k Miller test; výsledky se měnily široce. V 1976, tam byla série federálních případů v Memphis, Tennessee, kde přes 60 jednotlivců a společnosti, včetně Parainos, ředitel Gerard Damiano a herec Harry Reems, byl obžalován za pokus distribuovat oplzlost přes státní hranice. Počáteční přesvědčení byla převrácena na technicality. Parainos a někteří jiní hlavní hráči propojení na organizovaný zločin byli zkoušeni znovu, odsouzená a daná krátká vězení.

Zdroj http://wikipedia.infostar.cz/d/de/deep_throat.html

Pokud chcete poznat deni v metalove kapale pri nahravani noveho alba a deni kolem kapely behem dvou let, vrele doporucuji tento film a nejen milcum metalu.

Ano, jsou mezi námi tací, co si myslí, že Havířov je jen bezvýznamným přívěškem Ostravy, nebo že to dokonce ani není město. Pro takové neznalé, kteří nedávali pozor při hodinách zěměpisu, o jak výjimečné město se jedná, tady máme speciální wallpaper v rozlišení 1024x768.

wallpaper