Panev

Vždycky když jsem venku a zrovna se rozezvučí sirény, dívám se po svém okolí co se bude dít. No a neděje se vůbec nic. Nikdo se nezačne zmateně rozhlížet po svém okolí, nikdo nezačne ječet, nikdo nevyhledává nejbližší úkryt, nikdo se nevrhá v panice pod kola projíždějících aut, nikdo nezačne provolávat apokalyptické vize. Děje se stejný prd jako před sirénami. Každý jen blbě tlemí, přemýšlí o tom co a jak, proč a nač, jak šéfovi říct o zvýšení platu nebo jak nějakou buchtu pozvat na rande. Jasně, je přece dvanáct hodin, zase zkouška sirén. No a co by jste vážení a milí řekli tomu, kdyby na nás někdo zaútočil přesně ve dvanáct hodin. Stáli by jste venku, dloubali by jste se v nose a čekali na autobus a poslouchali v klidu zvuk sirén. Jasně, je přece dvanáct hodin, zase zkouška sirén. No a za pár minut by na vás začal padat bílý prášek a vy by jste si akorát řekli, co je to kurva za bordel.
Někdy mě napadlo, co kdyby někdo zaútočil přesně ve 12:00. Ale když se nad tím zamyslím trochu víc, tak je to vlastně úplně jedno. Je jedno jestli budete jen tak blbě stát a vrtat se v nose a nebo budete hledat nejbližší úkryt. Asi by to dopadlo stejně.