– 19.5.05 –
Jak se žije... S pudlíkem
Než jsem se vzpamatoval, měl jsem ji tam. Hranolka mi zajela do Pudlíka, já vykvikl, uskočil a rychle povolil... Prostě a jednoduše, jedli jsme sobotní oběd, co Madamme skvěle uvařila, já chtěl pustit další díl Simpsonů a než jsem se vzpamatoval, začal mi ho Goméz krmit... Přitom moc dobře ví, že smažené jídlo nerad!
Jistě, asi si řeknete, že to není úplně normální... Ale já se Šárce vůbec nedivím, že pak hranolku nechtěla sníst, dokonce se ji bála i dotknout, takže ji do odpadkového koše musel odnést Pan Dokonalý...
Zvláštní ani nebylo to, když jsme mezi první a druhou třetinou finálové neděle hráli plácanou. Cílem byl opět můj Pudlík. Šárka a Jeníček zkoušeli, kdo se na něm lépe podepíše. Madamme měla sice menší švih, ale na druhou stranu to vzala pravou dlaní naplocho. Honzík sice udeřil víc, ale protože bylo teprve před sprchou, svezla se mu dlaň po Pudlíkovi poněkud do boku... Nakonec jsme počkali několik desítek sekund a testovali, která že to půlka Pudlíka víc zčervenala... A závěr? Fyzicky určitě ta pravá, kam udeřil nukleární mykolog. Psychicky pak levá, jelikož se jí dotkla navoněná ručka...
Ostatně, tady je důkaz...
S ohledem na špatné světelné podmínky, dovolil jsem si stopy poněkud zvýraznit...
No a co se dělo potom? Pak jsme si s Gomem porovnávali banánky -- on vlastní bílou, hezky zavařenou hruštičku, já poněkud nahnilou Chiquitu... Pěkný zlatý večer završila soutěž o největšího, nejchlupatějšího a nejškaredějšího Pudlíka. Ač tři disciplíny, měli jsme tři vítěze... Pokud chcete vědět, kdo, co a jak, musíte s sebou vzít svého Pudlíka a alespoň jednu noc strávit v našem Salúnu.
