Panev

Sedím si tak doma, poslouchám hudbu, když mi přijde sms. Apl, že prý co dělám, jestli mám na dnešní večer program a jestli nechcu jít do kina. Tak mu odpovídám, jako na co se jde a kdo tam jde. Že prý neví co je to za film, ale ať jdu, že po kině zajdem někam na pivko. No tak jsem si řekl, ok, půjdeš hochu, nebudeš přece sedět doma na prdeli a čučet na totální sračky v televizi a vyrazíš mezi lidi, mezi kupu holek, jak den předtím mi zdělil Puntík, na nás jen čekají. Vyrazil jsem tedy do deštivého Brna, v centru se sešel s Aplem a posléze s Lýdií a její kámoškou. Ptám se Lýdie na co jako jdeme. Neví. Dorazili jsme na místo. U pokladny mi oznamují, že to bude film o pastevcích. Z plakátu jsem si přečetl, že se jedná o švýcarský film. Bezva, absolutní paráda. Uvažuju, že zbaběle uteču, vymluvím se na nějaké náhlé zdravotní potíže. Než jsem stačil něco vymyslet, byly koupeny lístky. Za pokladnou jsem se seznámil s dalšími kamarády od Lýdie, dalšími milovníky evropského nezávislého filmu. Rozhlížím se po stěnách sálu, na kterých jsou plakáty, mě nic neříkajících filmů. Apl odevzdává lístky a místo toho dostává dva oranžové lístečky, za které posléze dostáváme sluchátka s malým přístrojem, který trochu připomíná walkmana. Aple? Co to má znamenat? Dozvídám se, že film je v původním znění a do sluchátek půjde český překlad. A skutečně, za poslední řadou sálu, se nachází místnost, kde sedí paní u mikrofonu, připravená překládat do češtiny. Film začal a já zjišťuji, že můj přístroj nefunguje. Apl, vidíc mou zoufalou tvář, si se mnou vyměňuje přístroj. První půlhodinu jsem uvažoval o tom, že odejdu. Pořád jsem si v duchu říkal, co tu kurva dělám. Sledoval jsem deset minut scénu, kde ovce přechází přes silnici a pak dalších deset minut tím samým pohledem kamery, jak přejíždí po silnici auta, která čekala než ovce přejdou z jedné strany na druhou. Sledoval jsem dojení koz, dělání kozího sýru, přesuny koz a ovcí z jedné strany plátna na druhou, nakládání ovcí do aut, stříhání ovcí, desinfekci ovcí, pasení ovcí, ošetřování koz a ovcí, značkování ovcí, porod ovce a koz, páření koz, bečení ovcí, mečení koz, štěkání pasteveckých psů, pobíhání malých kůzlat, hraní pastevcových dětí při koupání v dřevěné kádi a to vše ve dvou neuvěřitelně nudných dvou hodinách. Zvonění zvonců, které vysí kozám a ovcím kolem krku slyším i teď. Poslední půl hodinu filmu jsem byl už v malém transu. Kdyby film trval až do rána, me už to bylo jedno. Seděl bych tam a vše sledoval s nepřítomným výrazem a z pusy by mi tekly sliny. Věřím, že většina sálu po skončení filmu se rozprchla někam do hospůdek, kaváren, barů, čajoven a bytů, aby rozebrali film, aby prodiskutovali proč pasák nepásl ovce na jižním svahu, když tam byla lepší tráva než na tom severním, aby se pobavili o tom jak pastevečtí psi jsou skvělí, o tom jak pastevec mluvil na kameru s neuvěřitelným klidem, o tom jak ten dvacetiminutový záběr na pasoucí se kozy byl fantastický a vůbec, jak režisér celé dílo pojal s fantastickým přehledem. Sorry přátelé, ale já mezi ně nepatřil. Já chtěl, jen ty dvě hodiny spláchnout dvěma pivy, za každou hodinu jedním.
A tak jsem pařil v sobotu večer. Příště vám popíšu, třeba to, jak jsem šel balit holky.

S pozdravem "milovník nezávislého evropského filmu".