Panev

Ve svém životě jsem již zažil spoustu různých věcí, ale něco takového se mi ještě opravdu nepodařilo zažít. Jedná se o to, že jsem se zavřel do jednoho pokoje rodiného domu nedaleko od Brna a tam jsem trávil veškerý čas sezením nad poznámkami z přednášek a literaturou. Zpočátku to bylo zcela normální, ale každým dnem, kdy jsem ráno vstanul, sednul jsem a učil jsem se do odpoledne, něco jsem snědl a dále pokračoval do večera uzavřen mezi čtyřmi stěnami malého pokoje se to zhoršovalo. Poslední dny už jsem ani nespal, neboť když trávíte prakticky všechen čas, co jste vzhůru ve společnosti s tichou postelí, stolem, židlí a skříní na šaty, jsem získával pocit že už mi to začíná lézt na nervy. Říkal jsem si, že tři dny byly v pohodě, ale pak už se Vám zdá den čím dál více delší, až se zdá být nekonečný i přestože jsem trávil většinu dne počítáním, a čtením. Včera jsem si začal povídat s průpiskou a listem papíru. V ten okamžik jsem si vzpoměl na film Trosečník, kde si Tom Hanks našel společníka v balónu a dal mu jméno podle výrobce mr. Wilson.

Je to neskutečné, ale aniž by mě to napadlo, dělal jsem úplně to samé v bledě modrém, ačkoliv mě až posléze napadlo, že totéž jsem viděl ve filmu. Myslím si, že to je pravděpodobně spontání reakce člověka, aby se nezbláznil se samoty, tak si hledá společníka v čemkoliv.