Panev

Mám problém... Ale kdo jej nemá, že? Viď Uďo, Mieku, Yveto, Blaženo a spol... Každý má totiž svůj problém... Někdo se prochází po mostě a dívá se do hlubiny. Někdo si mastí péro na záchodě a zapálí si k tomu několik gelových svíček. Někdo má erekci a omdlí při tom... Někdo žere antidepresiva... Jiného rovnou zavřou do blázince... Někdo chlastá, jinej hulí, další chlastá a hulí zároveň... Pár z nás se obnažuje, jiní zahalují... Pak jsou mezi námi ti, co dělají jeden skandál za druhým, takže se s nimi nebaví ani klika od vinného sklípku... Pod náporem alkoholu je jim všechno jedno a vrhají se na všechno, komu je to jedno...

Jo, myslím si, že jsem většinu ze zmíněných „problémů“ taky absolvoval... Bohužel, já mám jiný problém... Problém mnohem záludnější... Problém svým způsobem mnohem zákeřnější... A problém mnohem nepřekonatelnější... Fakt...

Momentálně se mi zdají „matrojškové“ sny. Co? Říkáte si? O co jde?

Včera v noci jsme měl sen... Ocitl jsem se v bizardní světě, něco jako v detektivce... kde se mne snažil někdo zabít. Nejspíš otrávit, ale mám taky pocit, že podřezat tupou břitvou a snad i oběsit na konopném laně... Do toho zřejmě vybuchovaly jaderné pumy, útočil na nás antrax, botulotoxin a dýmějový mor, podporovaný nanoroboty...

Z celého toho snu jsem se nepravidelně, spíše častěji, než méně často, probouzel... Zoufale jsem si přitom přál, abych znovu neusnul... Věděl jsem totiž, že když opět zamhouřím oči, opět upadnu do té zoufalé honičky naprosté, beznadějné hrůzy... Byl jsem v depresi, chtěl jsem někam utéct, ale nedalo se s tím nic dělat... Vždycky jsem se probudil, snažil se být vzhůru, na všechno zapomenout a v klidu usnout...

Ani jednou to nevyšlo a já se nějakou dobu potácel „mezi životem a smrtí“. Bylo to kruté, nespravedlivé a hlavně nevyhnutelné... Nemohl jsem říct, seru na to. Probudit se a být v pohodě... Můj organismus se choval nekontrolovatelně... Jako kdyby se mi všechno vymknulo z rukou...

Celá věc však měla háček...

Jeden veliký háček...

Problém byl v tom, že to byl „sen na druhou“...

Rozumějte. To, že jsem se probouzel, i to byl sen. Zdálo se mi, že jsem vzhůru, místy usínám a mám noční můry. Háček byl ale v tom, že když jsem se „probudil“, probudil jsme se jen ve snu, stále jsem fyzicky spal....

Ocitl jsem se tudíž v začarovaném kruhu... Z noční můry jsem se dostat nemohl, jelikož, ať už jsem dělal cokoli, stále jsem zůstával v noční můře... A i když jsem měl pocit, že jsem se z ní dostal, pořád jsem byl v ní...

No, nebudu vás napínat... Nestalo se mi to totiž poprvé... Nakonec moje šedá kůra mozková zpustila sebezáchovné mechanismy a skutečně mne probudila. A jelikož jsem tyhle „double“ noční můry již několikrát zažil, vím, že musím vstát z postele, alespoň minutu sedět na pelesti, myslet na něco výrazně příjemnějšího. A teprve pak ulehnout. To proto, aby se můrka opět nevrátila... A většinou se nevrátila... Teda, pokud ani tohle není ten noční ďábel... A... a vůbec... Sním, či bdím?