Panev

Tak se mi to blíží. V noci se budím hrůzou a živě si představuji, jak kráčím nejistým krokem na pódium, v roztřesené ruce držím mikrofón, do kterého budu muset mluvit pro planetárium plné dětí. Můj hlas je roztřesený, nejistý, nemůžu pořádně dýchat, místo srdce mám vibrující mašinu puštěnou na maximum a text, který mám mít v hlavě, zrovna lítá někde daleko, za hranicí naší Galixie. Na plné pecky na mě svítí reflektor a já vidím jen to světlo a vím, že někde za ním, jsou nataženy dráty, drátky, přístroje a mašinky, které mají jeden jediný úkol, celou tu mojí hrůzu zaznamenat do jedniček a nul. Jedničky a nuly vytvoří zvukovou stopu, která bude "kamarády Gabim a Puntíkem" vypuštěna do celého světa, aby tu mojí hrůzu viděli další kamarádi a spousta cizích lidí, aby se mohli pořádně zasmát, zařechtat na celé kolo až jim budou slzy trýskat z očí, aby si mohli na celé kolo zaječet, aby se mohli pokochat neštěstím blížního svého, aby se jim trochu spestřil jejich nudný život.

Seru na vás. Zjistil jsem, že slovo kamarádství vám nic neříká. To, že váš kamarád bude mít trauma do konce života vás nechává lhostejnými. To, že dalších x let budu muset pozorovat chechtající se lidi kamkoliv vejdu, to že dalších x let budu muset poslouchat nejapné žerty na můj účet nebo debilní přezdívky ve vás vyvolává jen úsměv. Ne, vy nevíte co je to kamarádství. Tomu se říká zrada!

Ale já znám taky jedno slovo "přátelé" a to je POMSTA. Pamatujte si to, POMSTA!

Hvězdný "novic" se musí učit scénař k jedné pohádce a nejde mu to. Sedí ve zvukovém studiu, jenž se mu stal útočištěm. Před sebou má velké okno, což je chyba číslo jedna. Z toho okna je krásný výhled, chyba číslo dvě. Za oknem se pořád něco děje, chyba číslo tři. Katastrofa se blíží a já vím, že se o tom všichni dozvíte. I ty Lve, Malý lve, Orle, Labuťi, Pastýři, Velká medvědice, Malý medvěde, Lyro, Lyrochvoste, robote, modrá velká činko, i vy děti, které ještě netušíte, že vás v planetáriu čeká jedno veselé představení pana Asisetoposere.

P.S.: potřebuju valeriánové kapky
P.S.S.: nakonec ale věřím, že kamarádi se ukáží jako skuteční kamarádi a všechny ty drátky a mašinky zůstanou pěkně ležet v šuplíku.