– 30.11.04 –
Chvilku jsem byl u Gangy
Já vím, že o zubech a zubařích tady toho bylo v poslední době napsáno až moc, ale neodpustím si ještě jedno pozastavení. Kouřilo se vám někdy z huby? Teď nemyslím, když je venku zima a vy dýchnete a z pusy vám vyletí pára nebo když šluknete cigaretu a vypustíte z huby to, co ještě před chvíli byl tabák, pečlivě nacpán do kousku bílého cigaretového papírku. Myslím pořádný dým, který smrdí jako hejno rozkládajících se tchořů, dým, který cítíte ještě dlouho po tom, co opustil vaše citlivé čidla, dým, který vám stoupá z pusy, jako nějakému pohádkovému drakovi? Ten pohádkový drak mě přesně napadl, když jsem seděl u zubaře v křesle a on mi nějakým podivným přístrojem, nějakou pájkou uřezával kousek dásně. Lidi, řeknu vám, to byla fakt síla. Ještě něco mě napadlo, když jsem sledoval, jak mi z pusy stoupá ta smradlavina, pálení mrtvol u indické řeky Gangy. Nikdy jsem u ní nebyl, ale tak nějak to tam musí smrdět, když hinduističtí členové pálí nějakou tu mrtvolu. Seděl jsem tam, okolo mě jsem slyšel drmolení modliteb, tiché švitoření hinduistů, šplouchání Gangy, sledoval jsem všechny ty lidičky s tečkou mezi obočím a oranžovými hábity, a když jsem chtěl přidat ještě trochu atmosféry, jen jsem vypustil z plic trochu vzduchu a už se kouřilo. Otevřel jsem oči, byl jsem zpátky v ordinaci a sledoval dým, který mi stoupá z pusy, doktorovi přímo do dírek nosních, přímo do těch správných citlivých zakončení, které pošlou okamžitý impuls směr mozek doktorský, který si možná taky řekne, tak takhle to možná smrdí v Indii, u řeky Gangy, když se pálí mrtvoly.
