– 16.11.04 –
Paradoxy vnímání
Kromě blížící se zimy, hnusného počasí, zápočtového období a zkoušek se i tak dějí věci skutečně zajímavé. Kupříkladu dnes.
Vsávám, dívám se na mobil 5:22. To je hnus.
Přícházím na zastávku autobusu, čekám. Autobus tam stojí, řidič nikde, ačkoliv už měl asi 7 minut jet... Říkám si pohoda, i když mi svědomí říká, že bych měl jít do školy. Rozhoduji se, zdali se vrátím do postele, ale vzápětí týpek v modré košilce vyjde z obchodu U křížů, kafe v ruce a noviny. Typický pohodář, nasedá do autobusu a já také. Sedl jsem si dopředu, neb se mi tam dobře spí při pohledu předním oknem a hřeje tam příjemně topení.
Týpek vezme noviny, čte, zkrátka žádný spěch. Říkal jsem si, co když tu někdo spěchá do práce, protože to je jediný autobus, co jede a další až kolem 8 hodin. Asi po 15 minutovém čtení, kdy už jsem zabral i já, mě probouzí nastartování autobusu. Do autobusu nastupuje pěkná dívenka a zdraví řidiče "Dobrý večer". Zabrat už se mi moc nedařilo, tak se dívám předním oknem. Je to velice zajímavé, protože to je buď únavou, nebo zkresleným vnímáním prostoru po 5 hodině ranní, ale měl jsem pocit, že se kolem mě zakřivuje vizuálně prostor. Tak si říkám, že příště zůstanu ležet v posteli, vyspím se a budu alespoň schopen spočítat nějaké hnusné diferenciální rovnice, nebo zasranější integrály...
Dobré ráno.
