Panev

Dnes odpoledne jsem jela autobusem. Měla jsem s sebou spoustu věcí a bylo ůporné horko. Bohužel jsem si sedla vedle nějakého podivína. Kvůli věcem jsem zůstala sedět na místě a nepřesedávala. Chlapík vedle mě se začal podivně kroutit, škrábat se, pořád si předělával tašku z jedné strany na druhou, z druhé na první, šíleně se lesknul jak byl mastný a spocený, měl vykulené oči, tašku kterou pořád obracel neustále mnul a hladil, aby z ní po chvíli vytáhl láhev a z ní si jednou hltnul a vrátil ji opět zpět do tašky. Poté tašku opět obracel, mnul, škrábal se a pak...se mě zeptal, kolik je hodin. Přesto že v autobuse byly dva svítíci panely s časem které fungovaly a zrovna čas ukazovaly. Navíc autobus jel po obchvatu, byla zácpa kvůli nehodě, takže se autobus neustále zastavoval a popojížděl. Bylo v něm šílené horko. Taky mě napadlo, jestli neměl ten chlapík podobný problém jako jeden můj blízký kamarád a jestli se jenom nesnažil tím batohem něco zamaskovat :)). Strašně moc moc moc jsem se snažila tohoto chlapíka ignorovat a dívat se jen doprava na druhou stranu. Naštěstí chlapík po chvíli vystoupil, já si oddechla a život jde dál.