Panev

Ani jsem se moc nedivil, když se půlhodiny před prvním kontaktem totálně zatáhla obloha. Řeknu vám, že jsem nebyl ani naštvaný, ani jsem nenadával, už jsem si na podobné věci zvykl a to nejen co se nebeských úkazů týče. Jo jo Davide, jsi pašák, máš to v nose, zbytečně bys akorát tahal ten triedr. Bylo kolem osmé, když se oblačnost začala rozpouštět a Slunce začalo vykukovat z poza mraků. Jo jo Davide, jsi pěkný vůl, že ten triedr sis nevzal a v nose máš leda tak zaschlé šušně.
Když jsem měl v práci trochu času, tak jsem se díval na to pohybující se sluneční znaménko krásy aspoň přes svářecké sklo. Bylo to docela zajímavé, ale kdyby tento úkaz nebyl tak vzácný tak, by asi moc pozornosti nevzbudil. Docela by mě zajímalo co na to říkali návštěvníci hvězdáren. Každopádně to za podívanou stálo, hlavně když si člověk uvědomil, že ta tečka je skutečně planeta Venuše a ne puntík, který se na jedno dopoledne odstěhoval panu Duškovi z čela.

Dnes ráno za mnou přišla kolegyně z práce, že se chce podívat na to Slunce, jestli mám svářecká skla. Tak jsem ji vysvětlil, že si trochu spletla datum a taky, že dnes už to opravdu vidět nejde. Trochu se divila proč to dnes už vidět nejde ("to víš, ta Venuše tam na tebe čekat nebude"), a když odcházela, tak její výraz prozrazoval, že střílet se kvůli tomu určitě nebude.


foto: Martin Folta