Panev

K obvodnímu lékaři (ani nevím zda, se tomu tak ještě dnes dá říkat), nebo prostě k jednomu z lékařů chodím k doktorovi Hutařovi do Řečkovic. Mnozí z vás asi víte, že sestrou tam je maminka Jirky Duška. Jsem tam téměř každý měsíc, jelikož jsem velice churav. Za ten víc jak rok a půl co tam chodím, si mě paní Dušková velice oblíbila, protože jsem velice milý a pozorný mladý muž. Kecáme spolu o všem možném, hlavně tedy o životě, ženských a o Jirkovi. Věřte, vždy je si co povídat a člověk se mnohdy dozví spoustu věcí, o kterých mi paní Dušková říká: "...ale neříkej to Jirkovi".
Dnes jsem byl také u pana doktora Hutaře. Čekárna byla plná a já odhadoval, že tam strávím pěkně dlouhou dobu. Paní Dušková si mě ihned všimla, jelikož nejsem jen pozorný a mladý, ale také pohledný muž a zeptala se: "Davide, jdeš na krev?" Já řekl, že jo a tak jsem šel dovnitř. Vzala mi krev a během doby, kdy jsem čekal než mi zaschne krev, jsme zase kecali. Seděli tam ještě dva další pacoši, jedna paní přímo z Lachemy a ještě nějaký kluk. No a paní Dušková, abych mohl předběhnout všechny ty lidi co čekali v čekárně a jít k doktorovi před něma, řekla před těma dvouma: "David je můj syn, přece ho nenechám čekat". Já jen zvedl hlavu a v duchu jsem si řekl: "au". Tak jsem všechny předběhl a když jsem vycházel od paní Duškové do čekárny, tak řekla: "Davide, tak ahoj a měj se hezky." Já řekl: "Ano mami." Zuby jsem si držel vnitřek huby, jen abych se nezačal smát. Zřejmě, aby to paní Dušková vyšperkovala, tak dodala: "A pozdravuj otce". Já se otoči, vykouzlil nádherný úsměv a řekl: "Jo, budu" a rychle jsem pelášil pryč. Za svými zády jsem slyšel pokračující rozhovor paní Duškové s nějakou paní:
"To byl můj syn."
"Vážně?"
"No to nevíš? Víš, on....

A zbytek jsem už neslyšel, páč jsem pelášil co se dalo.

No, není ta paní Dušková, moje máma, prostě báječná?

P.S.: Jirko, brácho, můžeš mi půjčit prachy?