Panev

Tak jsem se právě vrátila ze slovenských hor a přemýšlela jsem, co bych vám o nich pěkného napsala, když většina z vás je asi sama dobře zná. Jen tak z nostalgie jsem brouzdala po netu a koukala na fotečky a postřehy jiných tůristů, až jsem se doklikala na stránku se zásadami bezpečnosti v horách. Následuje seznam pravidel, která jsme během těch pár dní stačili porušit:

- Na náročné tůry se vydávejte pouze za pevného zdraví a v dobrém psychickém rozpoložení.
(Někteří z „účastníků zájezdu“ – včetně mě – za sebou mají stresující zkouškové období, ale jinak se dá říct, že jsme byli psychicky v pohodě. Co se týče fyzického zdraví, to jsme byli všichni taky v pohodě, alespoň do té doby, než hlavního organizátora, Jirku N., chytlo „tenisové“ koleno a hned druhý den pak místo pokračování po hřebenovce musel sešupajdit dolů. Tímto mu pozůstalí, kteří pokračovali v cestě, vyjadřují upřímnou soustrast, neboť přišel o to nejlepší.)

- Předem se informujte o náročnosti a délce plánované tůry.
(Jak už jsem se zmínila, hlavním organizátorem byl Jirka N. Ten mi celou dobu před plánovanou cestou tvrdil, že jedeme na Malou Fatru. Sice mi k tomu trochu neseděla trasa, kterou mi předem poslal, a taky jsem ho na to jemně upozornila, ale trval na svém, takže no problema, věřila jsem mu. Hory byly krásné i přesto, že ve skutečnosti jsme pak přešli západní část Nízkých Tater :)
Co se týče náročnosti a délky trasy, tak přesný plán měl opět jen Jirka N. a ten asi dobře věděl, proč ho nikomu moc neukazoval. Hned první den jsme zdolali převýšení několik set metrů a to hned několikrát, protože Nízké Tatry jsou poněkud „zvlněné“. S krosnami naloženými jídlem a vodou jsme poprvé vyšlápli ráno v cca 7 hodin a tůru jsme toho dne ukončili opět v 7 hodin – večer.
Kromě některých opravdu náročných úseků toho dne pro mě byl nejhorší okamžik ten, kdy jsem si od Jirky N. dvě hodiny před koncem tůry vypůjčila popis cesty, která byla ještě před námi – byly to zážitky človíčka, který šel stejnou cestou o rok dříve – a dočetla jsem se tam doslova, že „poslední hodiny před cílem byly hrozné, strmé stoupání střídané strmým klesáním – potil jsem krev“. Taková slova opravdu po 10ti hodinovém pochodu moc nálady nepřidají...
Další ne zrovna příjemný zážitek toho dne mi připravila studánka, která u útulny, kde jsme přespávali, sloužila jako koupelna. Že bych se tam opláchla celá, to vzhledem k teplotě vody rozhodně nepřicházelo v úvahu, ale rozhodla jsem si tam alespoň umýt prachem pokryté nožky. Nicméně po koupeli jsem měla pocit, že nohy možná budu mít čisté, ale brzy mi upadnou...no jen si zkuste představit, že se na pár minut postavíte do vody, která, kdyby netekla, určitě by zamrzla...
No ale zpět k té náročnosti trasy – přijde mi trochu tragikomické, že právě Jirka N., který jako jediný věděl, jakou trasu přesně absolvujeme, nakonec dopadl tak neslavně a po prvním dnu odpadl...)

- Zvolte výstroj přiměřenou k plánované tůře.
(Viz výše – jelikož jsem plánovanou tůru téměř neznala, vzala jsem si standardní vybavení, a to se mi naštěstí osvědčilo. Jirkovi N. očividně ne :). )

- Nezapomeňte především na dostatečnou zásobu pitné vody.
(To jsme sice nezapomněli, ale stejně jsme nakonec vody měli málo – to bude tím 12ti hodinovým pochodem, který jsem opravdu nečekala.)

- Snažte se před náročnou tůrou dostatečně vyspat.
(Hahaha..jelikož jsme na Slovensko jeli nočním vlakem, o nějakém pořádném spánku rozhodně nemohla být ani řeč. Pokud už jsme náhodou na chvilku usnuli, probudil nás buď průvodčí nebo pasová kontrola.)

- Na tůru vyrážejte pokud možno brzy ráno, abyste bez potíží a za světla stihli dojít do cíle.
(Tak to jsme splnili zase tak dokonale, až nám to nebylo milé – do výchozího bodu – střediska Donovaly – jsme dorazili v 6h ráno.)

- Bez dostatečných zkušeností a výzbroje se vyhněte zledovatělým či zasněženým místům.
(Zasněžených míst jsme na hřebeni potkali jen málo a měli jsme v červenci ze sněhu takovou radost, že jsme u takových míst naopak zastavovali a pořádně se na nich vyřádili.)

- Buďte k sobě navzájem ohleduplní a velkorysí, na exponovaných místech se nepředbíhejte, nepokřikujte a nepokoušejte se o různé zkratky apod.
(Předbíhali jsme se, občas jsme na sebe pokřikovali, o zkratky jsme se pokoušeli, ale velkorysí, to jsme k sobě byli, to zas jo :). )

- V žádném případě neshazujte kameny, nikdy nevíte, kdo či co se nachází pod vámi!!!
(Počítají se dvě sněhové koule shozené do hlubokého údolí? Pokud ano, neshodila jsem je já, ale Pája.)

Fotky chcete, nebo už jsou Nízké Tatry tak profláklé, že by to bylo nošení dříví do lesa?