Panev

Na zastávce autobusu se člověku občas můžou přihodit kuriózní příhody. Stojím si takhle dneska na Skácelce a čekám na bus, který mě dopraví na koleje. Důležité je poznamenat, že z tašky, kterou mám na rameni, mi čouhají 3 metrové úzké tyčky, které jsem si před chvílí koupila v OBI, neb některé moje pečlivě ošetřované květinky v pokoji na jaře prudce vzrostly a potřebují fyzickou podporu. Takže čekám na bus a spokojeně si u toho čtu knížku, když najednou ke mně přistoupí nějaký člověk, kde se vzal, tu se vzal, a strčí mi před nos taky asi metrovou tyčku se slovy: "Já mám lepší!" V první chvíli si o takovém člověku v takové situaci a s takovým slovním komentářem pomyslíte kdeco, od myšlenky, že pán je šprýmař až po myšlenku, že pán je úchyl. To druhé mi připadalo logičtější a protože úchylové se nemají dráždit, otevřela jsem pusu, že mu něco diplomaticky odpovím. Nicméně než jsem stačila cokoliv říct, podívala jsem se na "tyčku" důkladněji a odpověď už jsem ze sebe nevysoukala. "Tyčka" byla totiž při bližším pohledu krásně vyřezávaná, dokonalá ruční práce, a zeštíhlovala se až do špice tenké jako jehla, jejíž ostrost bych si opravdu vyzkoušet nechtěla. Dotyčný pán dosáhl, čeho zřejmě dosáhnout chtěl - mého úžasu - a pokračoval: "To je oštěp z Konga na lovení ryb..." Takže ne pan úchyl, ale pan cestovatel. V tu chvíli ale přijel autobus, oba dva jsme nastoupili a každý si sedl jinam. Zajímavý člověk...škoda, že tu se mnou nebyl Pája...vzhledem k jeho výřečnosti a zvědavosti by během té 5minutové jízdy na koleje hned zjistil, kolikrát pan cestovatel v Kongu byl, od koho ten oštěp dostal a jakou největší rybu s ní ulovil (a ještě by se stihl naučit pár slov kongžsky)...nicméně Pája tu nebyl a já, jakožto nenapravitelný introvert, jsem se tím pádem nedozvěděla už nic zajímavého.
Ale stejně...zajímavý zážitek...ne každý den se mi někdo chlubí s oštěpem z Konga :)