Panev

Možná se vám to už taky stalo, možná ne, ale s ohledem na doporučení mých kamarádů, rozhodl jsem se svěřit vám bizardně nechutný zážitek, který mne poctil během sobotního večera.

POKUD JSTE PONĚKUD CITLIVĚJŠÍ, TAK DÁL NEČTĚTE!

Bude to nechutné, ale doopravdy se to stalo. Prostě život se s nikým nijak nemazlí.

Takže, vo co jde. Nebudu chodit kolem horké kaše... no kaše... ona to vlastně kaše byla, i když spíš vlažnější, než horká, no prostě měla tělesnou teplotu... Jednoduše a prostě jsem v sobotu večer, podotýkám za střízliva, zabořil svoji krásnou pacičku do svého vlastního hovna. Na úrodnou půdu padly první články prostředníčku, prsteníčku a ukazováčku... Bylo to šokující, ale svým způsobem nijak překvapivé.

Takže, jak se všechno seběhlo. Nevím jak vy, ale i já občas chodím na velkou. Nezdráhám se přitom použít ani veřejné záchodky, ani čistější toalety v restauracích. Třeba v Černohorské pivnici kousek od našeho Friends house. Právě tam to na mne večer přišlo. A že to byl tlak ukrutný.

Takže jsem vyrazil rychlostí vlaku Pendolíno, co se teď testuje na trati Břeclav - Brno, na onu místnůstku. Udělal jsem, co ode mne tlusté střevo očekávalo, odmotal půl metru toaleťáku, třikrát ho přeložil, abych zabránil protržení a ...

A právě tady se stala ona tragická chyba. I když jsem vystudoval fyziku, no spíš vysimuloval fyziku, neuvědomil jsem si odvěsnu nad přeponou, vzdálenost chlupatého pozadí od spodní úrovně poddimenzované mísy, výšku kopky a švih moji pravé ruky... No a pak už jsem se jenom s hrůzou koukal na první články mých jemně pěstěných rukou, které si každý večer natírám heřmánkovým krémem... Bylo to teplé, kašovité a vlastně to ani moc nesmrdělo...

No a závěrečné poučení? Když serete, dejte si kurva pozor na matematicko-fyzikální aplikace vašich teoretických znalostí. Jsou totiž okamžiky, kdy vám i tak nezáživná geometrie zachrání neposkvrněné ruce.