Panev

Včera večer jsem si byl s bratrem a jeho přítelkyní zahrát večerní squash. O jo joj... Kdybych jenom věděl, co mne čeká, asi bych ten autobus do Ivanovic nechal ujet... Bylo to snad teprve třetí podání, když jsem v honitbě za tím posraným míčkem hodil na parketách bezvadnou rybičku! Že jsem si trochu podřel koleno a bonusově i loket, to mi příliš nevadilo. Trocha té krve nikoho nezabije, obzvlášť, když se vsákne do kraťas. Háček byl ale v tom, že jsem svoji brzdnou dráhu završil nárazem o zeď hřiště... Ani to by nevadilo, kdybych si za nárazník nevybral palec na levé ruce! Naštěstí pro mne, končetina vydržela, kosti nepraskly, ale poslední článek během několika minut krásně nabobtnal a do rána se navíc obarvil do modra. A ta bolest! Moje polštářky jsou sice velmi jemné, ale moje levá ruka se najednou stala prakticky nepoužitelná...

No a co, řeknete si. Hlavně, že nemáš nic s pravou rukou. To by bylo horší! Jenže ouha, zkusili jste někdy žít s levým palcem, který je citlivý na jakýkoli dotek. A citlivý skutečně ukrutně? Na první problém jsem narazil už v šatně... Pánové, zkusili jste si někdy zapnout kalhoty jenom pravou rukou? Zip ještě zvládnete, ale co knoflík... au, au, au... Další děs přišel asi o půl hodiny později, když jsem dostal potřebu zajít se vyčůrat. Nejen, že jsem opět řešil problém s knoflíkem, ale instinktivně šáhl po ... levou rukou... au, au, au... Noc byla v pohodě, upadl jsem do komatu a probudil se až ráno.

Ranní toaletu jsem zvládl bez větších potíží, dokonce jsem si vymyslel i jednoduchý grif na knoflíky. Další ... au, au, au ... se proto dostavilo až v kanceláři. Nahodil jsem počítač, sedl za stůl a začal něco psát... bohužel, kdysi jsem se naučil psát všemi deseti a palec používám k ovládání mezerníku... Výsledkem bylo, že jsem začal klovat jen jednou, pravou rukou...

Zatím poslední ... au, au, au ... přišlo na obědě. V menze klasická fronta, já plné ruce nějakých krámů, navíc jsem v davu kličkoval s klasickým umělohmotným tácem... Pokud byl prázdný, šel nést pouze v pravé ruce. Jakmile mi ale na něj kydly UHO a nějakou tu ochucenou teplou vodu, musel jsem ho chopit oběma rukama... au, au, au...

No nic. Nikdy by mne nenapadlo, že je levý palec tak důležitý. Od této chvíle si ho budu vážit stejně jako všech ostatních prstů. Končím, musím si totiž zajít na záchod... a to zase bude -- au, au, au...