Panev

Bylo to jako z nějaké béčkové komedie… V neděli ráno mne v mém aktuálním squatu chytl uklízecí amok a – využiv chvilkové indispozice mé myšky hrabošky – začal jsem vynášet papíry, vábné i nevábné potraviny apod. Součástí dezinfekce bylo také vyprání několika bubnů triček, trenek, kalhotek, ponožek a – bohužel – i povlečení.

Právě povlečení přišlo na řadu jako poslední. Nemohl jsem ráno spát, tak jsem si řekl: Pustím TV, hodím hadry do pračky a čas od šesti do osmi za rozbřesku strávím jen pod tenkou dekou. Nuže tedy, nasypal jsem Persil do zásobníku, přilil trochu toho aviváže, otočil čudlíkem, dokonce jsem přidal na teplotě, aby se všechny fleky na indiánských cejchách dokonale vyzmizíkovaly. To víte, je půl roku do vánoc, tak proč neudělat kvalitní očistu.

No a dál už to bylo jako z nějaké béčkové komedie. Usalašil jsem se před TV, začal sledovat napínavé reklamy teleshopingu a nahmátl po pravé ruce mobilní telefon…

Jenže ten tam nebyl.

Ztuhnul jsem…

Nastalo stále se zrychlující se hledání po pokoji…

Nakonec jsem došel až k pračce… a správně. Za sklem se spolu modrým prostěradlem točil Sony i Ericsson. Naprosto trapně a tuctově – jako z nějaké béčkové komedie.

No, co se dalo dělat. Vypnul jsem pračku, odpustil vodu – v hromadě mazlavé vody čerstvě rozpuštěného Persilu a bublin spláchnuté aviváže jsem vylovil utržené sluchátko.

Bylo po smrti. Pod displejem voda jako ve špinavém akváriu, elektronická duše vyhasínala, ani náznak života.

Sony ani Ericsson první ponor dle očekávání nepřežili.

Přesto všechno – řekl jsem si, že nemám, co ztratit. Vzal jsem kuchyňský nůž, resp. mačetu na porcování krocanů, jehož špička byla jediná, která zapadla do atypických šroubků, a začal jsem telefon dezintegrovat.

Tedy pardon, nejdříve jsem telefon strčil pod čistou vodu plného umyvadla a pak tekutinu vyždímal odstředivým otáčením – stoje ve vaně.

Chtělo to trochu síly, občas v Sonym i Ericssonovi něco křuplo, ale alespoň přední i zadní kryt se odervat podařilo.

V další fázi jsem použil fén, jímž jsem několik desítek minut profoukával nepřístupné útroby. Po hodině a půl drbání – místo abych sladce dospával, zapadly všechny součástky opět zpátky… zapnul jsem hlavní vypínač, magický displej zablikal a…

Nebudu vás napínat. Mobil fungoval. Na displeji se sice objevily zvláštní flíčky a šmouhy – ale jinak se vše vrátilo do normálu. Navíc Sony s Ericssonem zaváněl jarní svěžestí Lenoru… Mírně zmatený displej dokonce nabídl velmi zvláštní, jako by prostorové zobrazení. Kdyby toho chtěli dosáhnout vývojáři – asi by si museli hodně dlouho lámat hlavu.

No, jednu dohru to ještě mělo. S odstupem čtyřiadvaceti hodin se dal do pořádku i displej, fleky zmizely, bohužel, zmizela i ona opojná vůně. A poučení na závěr? Zkuste to se svým mobilem taky – třeba i vy zjistíte, že má průkaz OWD – Open Watter Diver. A pokud ne – pak si stejně nezasloužil žít.