Panev

Od mého návratu do vlasti z ciziny postrádám, už ne jedno, ale jak jsem předevčírem zjistil dvě cd s empétrojkama. Vůbec si nepamatuju, komu jsem cédéčka půjčil (jestli jsem je vůbec půjčil). Zaráží mě to, že je někdo prostě má a vůbec mu nevadí, že nejsou jeho a že by je mohl jejich majitel postrádat. Stále doufám, že se přece jenom někdy objeví. Na druhou stranu majitel (naposledy jsem ho viděl asi před 15 lety) dětské knížky básniček a majitelka knížky pro děti Čuk a Gek se taky nedočkali svých pokladů, jelikož stále leží někde u mých rodičů v bytě. No, ale to se přece nedá srovnávat, že? Ty básničky nestojí za nic, Čuk, Gek a jejich starosti o tatínka už taky nikoho dneska nezajímají. Ale mě SAKRA HODNĚ zajímá, kde jsou moje raritní mp3, někdy těžce stahované po nejpomalejší a nejdražší lince na světě!

P.S.: přiznejte se, ulehčí se vám.