Panev

Před časem mi v Oslíkovi náhodou uvízla skladba, kterou jsem vlastně ani nehledal, přesto zaujala. Ale podobně to kdysi bylo i s oslnivou adaptací nejprovařenější lovestory v dějinách umělecké tvorby, Romeo + Juliet. Obě věci jsou přitom spojeny osobou svého tvůrce Baze Luhrmana.

Jen pro připomenutí: Romeo + Juliet je letos už jedenáct let starý film, který se stal druhým snímkem tehdy čtyřiatřicetiletého rodilého Australana. Pokud vám tato informace přijde banální, tak zkusím dodat, že Moulin Rouge z roku 2001 je filmem třetím a zatím posledním. V této řekněme střízlivé produkci ho překonává snad jenom Terrence Malick, který před Tenkou červenou linií nenatočil nic dvacet let.

Pamatuju si, že Romeo + Juliet tehdy vyvolávala kolem mne malé vášně. Luhrman je totiž génius provokace a balancování na hranici kýče. Tedy schopnosti, kterou podle mne takový Jan Saudek dávno ztratil a Milan Knížák nikdy neměl. Romeo + Juliet je vizuálně bombastická záležitost, která se nelíbí každému, ale snad každého donutí zformulovat nějaký názor. Stejně tak je výjimečná po hudební stránce a soundtrack k filmu je jedním z mála svého druhu, který by snesl samostatnou existenci. Klíčovou scénu, svatební obřad, podkresluje hlas čtrnáctiletého Quindona Tarvera a gospelového chóru ve skladbě Everybody's Free (To Feel Good).

O několik let později seděl Baz Luhrman ve studiu znovu a připravoval kompilaci remixů skladeb použitých ve své dosavadní tvorbě (dlužno dodat, že se zabývá i jinými věcmi než filmováním v rozvážném tempu). Jeho kolega mu dva dny před termínem dokončení alba dal přečíst něco, co přišlo e-mailem jako řetězový dopis a tvářilo se to jako závěrečná řeč Kurta Vonneguta k absolventům MIT v roce 1997 pod názvem Sunscreen Speech. Luhrman nejdříve propadl frustraci, protože sehnat do dvou dnů Vonnegutova agenta nebylo možné ani teoreticky a text stejně jednoduchý jako inteligentní chtěl rozhodně použít. Teprve po několika hodinách oba s překvapením zjistili, že existuje něco jako Sunscreen Controversy a skutečným autorem není Vonnegut, nýbrž jistá Mary Smich, sloupkařka Chicago Tribune, kde se text poprvé doopravdy objevil. Měli před sebou možná jeden z prvních hoaxů internetové historie.

Další události už nabraly rychlý spád a remix Everybody's Free (To Wear Sunscreen) se stal jednou z nejhranějších skladeb v amerických rádiích, na Pánvi bude viset doufám ještě několik dní :-) O Luhrmanově filmovém trojlístku Strictly Ballroom, Romeo + Juliet a Moulin Rouge známém jako The Red Curtain Trilogy třeba zase někdy příště.