Panev

Všichni to známe. Děláte něco, aniž by jste tomu věnovali pozornost, a když po chvíli přemýšlíte, zda jste udělali, co jste udělat měli, tak nevíte. Tenhle problém mám například v případě braní léků. Od svých čtrnácti let beru tabletky a za tu dobu se tato denní činnost stala stereotypem. V průběhu času se počet a druhy léků měnily, ale problém stále zůstává. Bohužel postupem času je to horší a horší a otázku: „Vzal jsem si tabletky nebo ne?“ si kladu stále častěji. Přemýšlím o radostech a těžkostech tohoto světa, přitom otevírám šuplík, vytahuji tabletky, strkám si je do pusy, zapíjím a za pět minut nemám nejmenší tušení, zda jsem si je dal nebo ne. A tak přemýšlím co teď. Co je lepší? Dát si léky nebo nedat? Předávkovat se, nebo nedodávkovat se. Většinou volím tu druhou možnost. Prostě bych potřeboval něco, co mají ženy na antikoncepčních tabletkách. Pěkně vypsané dny, kde by protrhnutí obalu jasně dokazovalo požití tabletky.

Člověk prostě často dělá věci, aniž by si uvědomoval, že je dělá. Před nějakou dobou jsem zde, na stránkách Panve, psal o tom, že jsem se málem napil vody na zalévání kytek ze staré nazelenalé petláhve. Dnes si zase Gabi málem na zákusek nalil sodovku. Věřím, že i spousta z vás má na kontě několik takových úletů. Ale co s tím?