Panev

1. Žluťák 8:00 do Prahy

V autobuse Brno - Praha se celkem nic zvláštního nestalo. Codel poznamenal, že je mu zle a že nás asi všechny pozvrací, načež usnul. Stewardka disponovala blonďatými vlasy, pěkným zadkem a okouzlující slovenštinou. Bod pro Student Agency. V sluchátkách hráli semináře Cimrmanů, ale mně se chtělo hrozně spát, tak jsem přeladil na Edith Piaf a spokojeně usnul. Vzbudil mě nabroušený zvuk elektrických kytar a charakteristický hlas, který rozhodně nepatřil královně francouzského šansonu, zpívající svíííít čaaaaaajld of maaaaaajn. Vjížděli jsme do Prahy. Minuli jsme šokin park v Chodově, průmyslovou zónu, Nuselák, Honzu Saudka kráčejícího po chodníku a přistáli s drobným zpožděním na Florenci. Při výstupu jsem vyfasoval Vlnky a odzbrojující výraz stewardky, jako by právě přišla pozdě na rande. "Ospravedlňujeme sa za meškanie." Bože, miluju slovenštinu!


2. Možu si sáhnót?

Codel hulákal na ulice Starého Města zemitou brněnštinou a v naší skupině panovala dobrá nálada. Minuli jsme plakát našeho starého známého Honzy Saudka a Codel zařval: "Klucííí to je prcina, možu si sáhnót?" Přemístili jsme se ke Karolinu, koupili kytky a čekali, až nás pustí dovnitř. Kolem stály hromady rodičů pukajících pýchou, pár jejich ratolestí nastrojených do exkluzivních modelů a sem tam jsme zaslechli cosi jako "ááále dobrýýý dééén pane inženýýýrééé", případně něco podobného v angličtině. Byl jsem zvědavý, jak to bude uvnitř vypadat, protože posledně mě z Karolina vyhodili, když jsem na svou imatrikulaci přišel bez saka.



3. Gaudeamus Igitur

V aule se mísily cimrmanovské prvky překvapení a prvky zklamání. Krásný strop, stylová stěna s obrovskou sochou Karla IV. a dřevěné obložení, které mi připomnělo chatu, kde jsme byli s gymplem na lyžáku. Do auly postupně naklusali rodiče, známí a nakonec i samotní aktéři promoce. Místo dechové sekce hrály poněkud rozladěné varhany. No, víc než poněkud. Obřad byl fajn, jen jsem byl zklamaný, že musím celou dobu koukat novopečeným MUDrům na záda, a to ještě pouze těm, kteří stáli v řadě vzadu, ty před nimi (včetně Mariany) už jsem neviděl vůbec. Aulou se slavnostně nesla přísaha v latině (k mé velké lítosti nebyla Hippokratova), až mi to přišlo jako nějaké zaklínadlo a poznamenal jsem, že teď se asi všichni promění v žáby. Slavnostní atmosféra tak dostala trochu na frak.



4. Foajé u Pivrnce

Po promoci jsme v davu hledali Marianu. Našli jsme ohromnou hromadu květin, z pod které vykukoval Marianin široký úsměv. Přihodili jsme na hromadu naše kytky a šli se s Alicí a Markétou naobědvat k Pivrncovi. Sedli jsme si k jedinému neuklizenému stolu, servírka nám přišla uklidit a pak pukla vzteky. S Alicí jsme se zatím dohodli, že se sejdeme v šest v hospodě Mrtvá ryba. Alice mi vysvětlila, jak jsem tam dostat, pro jistotu jsem si to nahrál:



Pro nematfyzáky doplňuji první část popisu: vystupte na zastávce metra I. P. Pavlova, přejděte přes přechod skrz Sokolskou (poznáte ho tak, že na něm svítí 5 minut červená a 0,5 vteřiny zelená) a dejte se ulicí Na Bojišti až na roh k lékárně.


5. High hopes

Alice s Markétou nás opustily a my jsme přemýšleli, co s načatým odpolednem. Padlo několik smělých plánů, jako navštívit ZOO, IMAX, výstavu Josefa Sudka nebo dát si u Pinkasů vyhlášené plzeňské. Nakonec jsme prošmejdili jedno knihkupectví na Václaváku a zamířili do Mrtvé ryby.


6. Mrtvá ryba

Mrtvá ryba je oblíbený podnik mediků a přírodovědců a kromě toho, že se tam nesmí kouřit (nachází se na akademické půdě), jako by z oka vypadl brněnskému Pomaláči. Hospoda je plná studentů, alkohol se prodává za docela nepražské lidové ceny a když i přesto vytahujeme vlastní zásoby (Mariana byla obdarována), vrchní nic nenamítají. Obsluha tedy naprosto v pohodě, jen s tím nedostatkem, že si k baru pro pití musíte chodit sami. Záchody jsou velmi stylové, avšak v lepším stavu než v Pomaláči. Nabídka piva čítala pouze Staropramen a Stellu Artois, ale nabídka tvrdších a míchaných drinků je velmi široká. Kofolu ale točí pouze z PETky a presso by mohli podstatně zlepšit. Použiju-li zavedený můstr pro hodnocení hospod (maximum je pět hvězdiček), hodnotil bych asi takto:

1. Záchody: ****
2. Obsluha: **
3. Prostředí: *****
4. Ceny: ****
5. Kvalita piva: ? (nepil jsem)
6. Atmoška: *****

Průměr: 4.0



7. Noci jsou chladné...

Po celkem normálním decentně propařeném večeru jdeme na vlak domů. Potkáváme starý známý plakát a Codel se ptá, jestli si može šáhnót. Nádraží je plné dost pochybných individuí. Kluci dávají cigárko před hlavním vchodem a přitáčí se k nám milá drobná Slovenka se silným východním přízvukem a prosí o zapalovač. Poplácává nás střídavě po zadku a po bocích a chválí, jací jsme hezcí kluci. Chvíli s ní konverzujem a pak zdrháme na vlak. Apl cestou nemůže najít mobil. Nenávidím slovenštinu!


8. Unavený Satan všedního dne

Jelikož spěcháme na vlak, nezbývá než cestou hodit tip místním peckám, nastoupit a jet. Třeba holku prošacují, telefon najdou a nechají ho v úschově. Jedeme ve vlaku a nálada je trochu pokleslá. Napadá mě policajtům při prohledávání pomoct a prozváním Aplovo číslo. Kdesi v útrobách Aplovi bundy se ozve vyzvánění a nálada v kupé se opět vrací do normálu. Rychlík Panonia vesele kodrcá po trati směr Bukurešť a všude je klid. Kódl čte, já ICQčkuju s nočními můrami a Apl spokojeně spí. Na jeho výrazu je však cosi znepokojivého. S otevřenýma očima spí jen Gandalf a Satan.


Epilog

V nonstopu Padowetz pijem čaj a Apl ranního vyprošťováka a na pozadí hrajou jakési pravěké techno písničky. V této dusné atmosféře se rýsuje nový šlágr právě vzniklé skupiny MC Erika a Barbar. Ve srovnání s jinými techno hity disponuje až nezvykle vybroušenými a vtipnými verši. Ostatně, posuďte sami:

Slovenka zajíždí
Aplovi pod hýždí
mobil je v prdeli
vlak málem ujíždí

(tuc tuc tuc tuc)

Ve vlaku sílí
fiktivní síly
průvodčí mává
Rumuni kvílí

(tuc tuc tuc tuc)

foto Sajri & Paulie