Panev

Tak vám tak jednou sedím na záchodě, trenýrky spuštěné u kolen a v duchu si říkám, to je hrůza. Tou hrůzou jsem neměl na mysli smrad, který se linul z mísy nebo velikost svého bimbáska, ale právě ty trenýrky. Snažil jsem si vzpomenout, kdy naposledy jsem si kupoval nové. Nevzpomněl jsem si. Každopádně to bylo už hodně dlouho. Na to by přišel kdokoli, kdo by moje spodní prádlo viděl. Jedny trenýrky jsou průsvitné, tak že proti světlu jde všechno vidět, druhé jsou tak vytahané, že spíše připomínají sukýnky, třetí mají na zadku díry, u čtvrtých chybí v předu knoflíčky, u pátých leze ven guma, ale většina má všechno dohromady. Na druhou stranu si říkám no a co? Kdo kdy mě vidí v trenclích? Skoro nidko. Takže ty moje výstavní kousky budu nosit dále, až do roztrhání těla, hm, teda látky.