– 7.6.06 –
Satan přichází…
Městská část Praha… nevím kolik si…
Včera u piva mi Goméz vyčinil, že prý u Šárky občas nezamykám dveře od bytu. S tím svým potutelným úsměvem, za kterým bylo slyšet takové to… ty úplně vyhulená p.čo mi dokonce prozradil, že tu a tam nechávám rozsvícené světlo… Někdy jedno, někdy dvě…
No, na tom by asi nebylo nic zvláštního. Ostatně patřím do takové té trošičku podivné kategorie lidí, kteří se neváhají vracet několik set metrů zpátky, aby zkontrolovali správně zavřené okno, žehličku vytaženou ze zásuvky, odkapávající kohoutek a nebo třeba zamčené dveře… Až si občas s úšklebkem říkám, zda mi skutečně tu a tam nekape na maják.
No a včera se ústy Goméze dozvím, že asi kape… Je pravda, že rozhodně nepatřím mezi nejpořádnější lidi, ostatně David šťárající se mým ustřiženým nehtem mezi zuby by to mohl dosvědčit, nebo Pájik, který dodnes obdivuje můj sterilní aseptický přístup ke kočující Indii, ale že bych byl až takový blázen?
Právě ona poslední věta mi rezonovala ve vykapané hlavici, když jsem odpoledne směřoval za kamarádem – bylinářem. Chtěl jsem napsat „balonářem“, ale MS Word mi to tak nějak bez řečí opravil na bylináře. Abi však bylinky rozhodně nesbírá… Tedy, nevím o tom. Ale abych zase uchytil myšlénku. Je pravda, že rozhodně nepatřím mezi nejpořádnější lidi, ostatně David šťárající se mým ustřiženým nehtem mezi zuby by to mohl dosvědčit, nebo Pájik, který dodnes obdivuje můj sterilní aseptický přístup ke kočující Indii, ale že bych byl až takový blázen? Došel jsem k názoru, že nikoli…
A právě to byla chyba lávky. Bylo totiž úterý 6. 6. 2006 a já se krátce před šestou hodinou odpolední ocitl na premiéře filmu „Satan přichází“. Ano, přetočeného „slavného“ a stejnojmenného filmu, podle ještě zajímavější knihy Omen. Mihule říci, pokud se chcete dobře bavit u Déčkového filmu (nebudu urážet ani béčka, ani céčka), stáhněte si tohle satanistické movie do svého počítače… Jeho podstatná část se totiž odehrává v České republice… Nápis „Řím“, kdy hlavní hrdina vchází do špičkové nemocnice v podání Nové scény Národního divadla na Národní třídě, nápis US Embassy na Kongresovém centru, londýnská rezidence ambasadora zakuklená v zámečku v Lednici… To vše vás určitě pobaví stejně jako mne…
Přesto všechno a nebo právě proto jsem při sledování této povedené a zcela nestrašidelné taškařice, přesto všechno se mi najednou pod kůži vkradlo děsivé mrazení… Co když je ten film alespoň v náznacích pravdivý? Vždyť hlavní hrdina, takový pohledný satan, najednou začal mi osobně připomínat mne osobně… On taky všechny ty věci, někdy úsměvné, někdy poněkud mrtvoucí, dělal tak nějak podvědomě… Ani si je neuvědomoval… Možná i já chodím po nocích po bytě, odemykám zámky, rozsvěcuji lampičky, stahuji rolety…
Moji paranoiu podpořila klíčová scéna filmu, kdy hlavní hrdina – otec – jede noční ulicí deštivého Londýna zabít svého poněkud nevydařeného levobočka… Přes celé plátno multikina se v tom okamžiku promítl nápis „Městská část Praha“… Na dřevěné tabuli, velkými bílými kapitálkami… Bylo to bez diskuze… filmové déčko se prolnulo s reálným áčkem… Definitivní kapkou poháru důkazů pak byla komparace těchto dvou snímků… Na kterém jsem já a na kterém Satan? Jen to mateřské znaménko ve tvaru šesti šestek ne a ne najít…
Iced: pro Beton: Jsi normální? Myslíš, že kdybych něco takového udělal, že bych měl ještě nějaké zuby? 
