Panev

Už jsou to tři roky co uplynuly od jedné pohádky, kterou jsem naštěstí zažil. Ty tři roky se mi zdají jako celá věčnost. Cítím, že bych chtěl znovu zažít něco jako tehdy a každým pórem svého stárnoucího těla znovu nasával tu energii, která všude kolem mne proudila. Byly to tři roky naplněné zprvu štěstím a euforií později vystřízlivěním a zděšením z vyprchávající lásky, pak strachem z něčeho co už nemůžu změnit, přišla nová láska, která v kontrastu s tím vším bolela a já marně věřil, že tenhle velký chaos ve mně urovná a nasměřuje mně ke štěstí. Nestalo se a ono to všechno bolí ještě víc než tehdy. Teď stojím na ulici, teče mi krev, vedle mně se povaluje brnění a já nějak nevím co s tím. Nový začátek? Byly to podivné tři roky, ve kterých se asi změnilo více než bych sám chtěl. Co se asi stane v těch následujících třech?