Panev

Pátek 31. března 9h, někde mezi Káhirou a Asuánem (dokončení)

Cesta autobusem byla dost krušná. Noc předtím jsme se ve stanu na náhorní plošině moc nevyspali, takže jsme si všichni užili dvanáct hodin mrákot na tvrdých sedadlech. Když jsme po půlnoci dorazili do Káhiry, změnili jsme plán. Představa, že budeme ještě dalších několik hodin bdít na nádraží při čekání na vlak do Asuánu, nás nahnala do nejbližšího slušného hotelu (prokatý hotel Suisse - pozn. red.)

Ráno 30. března jsme vyspaní, umytí a dobře naložení vyrazili koupit lísty na vlak do Asuánu a obhlídnout Káhiru. Jeden den v ulicích města je prý ekvivalentem vykouření krabičky cigaret. To by odpovídalo. Káhira je obrovské mraveniště překryté vrstvou prachu a výfukových plynů. Patnáct milionů lidí a snad miliarda starších peugeotů. Přecházení libovolné silnice je tak adrenalinový zážitek. Nedaleko hotelu jsme našli také tržiště Sultan, na kterém stojí i stejnojmenný, údajně dosti levný hotel.

Zbytek dne jsme strávili čekáním na půlnoční vlak do Asuánu, který se ukázal na egyptské poměry hodně luxusním. Za pár hodin vystupujeme.


Pohled z káhirského mostu přes Nil. Naprostá většina města ale zdaleka nevypadá tak velkolepě.


Tržiště Sultan v centru, které už o skutečné Káhiře vypovídá podstatně lépe.