Panev

Úterý 28. března 19h, As Sallum

Zatím nejbizarnější den z celé cesty. Odjezd ze Siwy jsme naplánovali na 6.30 a kupodivu vše klaplo. Ve stanovený čas dojela k hotelu dodávka, koukali jsme na ni s Liborem ze střechy hotelu, zatímco jsme se cpali ještě teplou chlebovou plackou a komentovali jednu holku, která opodál na té samé střeše cvičila jógínský pozdrav Slunci (které zrovna vycházelo). Vyzbrojeni hromadou chlebových placek, u místního pekaře za 5 piastrů kus (20 hal.), akční žlutou opocí a čtyřrazítkovým papírem jsme se vydali směr As Sallum.

Ahmed se při odjezdu jen tak letmo zmínil, že řidič dodávky neumí anglicky. A to byl problém. Den předtím jsme s Ahmedem nejmíň čtyřikrát probírali trasu, během cesty jsem řidiče dvakrát upozorňoval, že NECHCEME jet až k Marsa Matrouh, jednou jsem mu to i nakreslil, ale bylo to k ničemu. Řidič odbočil k As Sallum až na poslední zatáčce, tedy přesně tam, kde neměl. Mezitím jsme minuli hned několik odboček vlevo. Některé vedly k vojenským základnám, jiné byly zatarasené nebo naopak úplně opuštěné.

Po odbočení na západ podél pobřeží jsme po chvilce napětí minuli Sidi Barani, kde měl být první checkpoint. Nebyl. Klíčící radost rychle opadla poté, co jsme před As Sallum dorazili ke skutečnému checkpointu. Viktor vystartoval se čtyřrazítkovým papírem, ale zabralo to jen napůl. První hlídka, ta více gumová a méně protřelá, nás pustila dál. Bohužel přímo ke zkušenější, která nás už nekompromisně obrala o 100 babek za kus. Naše žlutá opoce se ještě pro jistotu nabídla, že bude něčí formální manželkou, aby údaje na papíře v porovnání s realitou nevypadaly tak křiklavě. Volba padla celkem pochopitelně na Libora, který se jako obvykle nebránil.

Poté, co jsme s autem vyšplhali nad As Sallum, jsme propadli beznaději. Řidič odjel a my zůstali uprostřed gigantického staveniště, které se ještě teď chystá na zítřejší příjezd samotného Husního. Kolem nás pobíhají tančící koně, vřeští jakési arabské trumpety, ve stáncích čekají na zatím ještě neexistující zákazníky, asfaltují silnici k Husního tribuně, pokouší se pomocí banánků zapojit čerstvě zakopané lampy veřejného osvětlení. Standovi je pořád ještě špatně, pomalu se chystáme vysquatovat jeden ze stanů pro zítřejší hosty a já už skoro nevidím na psaní. Dnešní den byl jedna dlouhá ukázka egyptského smyslu pro organizaci čehokoliv.