Panev

V uších vám zní ona podivuhodná hudba, táhlá, rušená všudypřítomným šumem, pazvuky, které se vám nemilosrdně vpíjejí do ušních bubínků. Kdyby ne, samotné oči, ono těkání po prostoru, pohled, který se nečekaně zmocní přítomnosti, ladnost letu nad kamenitou pouští, tlak v podbřišku a neuvěřitelné nutkání k močení…. to všechno vás pohltí do stejného víru, jako otáčející se hvězdy. Raduj se mládenče z radosti své, dívej se kolem sebe. Dotkni se listů javoru s krůpějemi čerstvého deště, šlápni do kaluže.

Život je jako jízda nočním autobusem. Jste přesvědčeni, že víte, kam vás veze, ale definitivní jistotu nikdy nemáte. Dokud neopustíte nástupní plošinu, nevyslyšíte ono výstražné znamení, syčení chabé hydrauliky, mlasknutí izolační gumy… Nevíte, zda jste na správném nástupišti.

Je to tak, někde za lebeční stěnou máte nutkání se přesvědčit, že jste skutečně ve správném spoji. Čeká vás rozpadnutá převodovka, stejně jako nevyhnutelná, pro vaše osazenstvo fatální dopravní nehoda? Stojíte před oranžovou tyčí, která se z ničeho nic stane jediným pevným bodem v celém přilehlém vesmíru, krutě kontrastní jizvou v časoprostoru současnost, němým svědkem vašich úvah. Díváte se kolem sebe, a najednou si uvědomíte, že jedete ve vlastním voze.

Ano, vaše minulost, současnost, budoucnost, to všechno se pojednou ocitlo vedle vás. Samotná cesta není cíl. To všechno se z ničeho nic protne do jediného středobodu. Kolem plápolá plamen nedotknutelnosti, procházejí lidé se zrakem upřeným donekonečna, explodují granáty nedočkavosti a vy jste po pás v bahně, tak nebezpečném, tak zrádném, ale tak vyzývavém k polknutí. Plnými doušky, až k zalknutí.

Věnovali byste zbytek roků života za několik měsíců neuvěřitelných zážitků, které se nevyrovnají kterékoli z vašich fantazií? Nechali byste se za tuto cenu vystřelit na Měsíc, Mars a nebo třeba na povrch Jupiterovy Európy či Saturnova Titanu? Odjeli byste někam na tichomořský ostrov s cílem prozkoumat celému světu neznámé kultury? Prožili byste za tuto fatální cenu dva roky v Antarktidě? Stojí to za to? Je snadnější putovat po nekonečných ulicích třetího světa, s kravským lejnem mezi prsty, nebo v nic neříkajících účtech všední každodennosti s romantickými sny někde pod polštářem?

Život je krátký. Je jedinečný a už se nejspíš -- naštěstí -- nikdy nezopakuje. Je lepší snít a nebo své sny, za cenu fatální degradace, realizovat?

Život, tohle trapné a nic neříkající slovo o pěti písmenech, je skutečně jako jízda nočním autobusem. Stojíte opřeni o žehlící prkno, obzor před vámi, před pralesem podivuhodných figurek, zabírá oranžová tyč a vy sledujete dění za poškrábaným sklem smutného, ale mezikontinentálního letadla.

Vaše paže, hluk kolem vás a snad i osamocené myšlenky, to všechno putuje tam někam do tmy. Míjíte podivuhodně rozpárané baráky, popelnice, vzdálené stromy… Myslíte si, že už vzápětí naposledy vydechnete, možná, než stačíte dopsat tyto řádky, přijde někdo, kdo vás odstřelí ocelovým automatem. Stojíte v oné těžko identifikovatelné mase a díváte se na všechny, kteří nezdrhli. Ba naopak, přistupují do vašeho vlastního autobusu.

A jsou to skutečně podivuhodní lidé. Jako byste leželi na ztrouchnivělých nosítkách, co desetiletí chátraly v požárním skladu. Necháte se unášet světem a komentujete ony ostatní. Tu k vám přistoupí tupí povaleči, ze který čpí čerstvý toluen. K vaší radosti je najednou vytěsní rozverná společnost akutních intelektuálů, kteří rozebírají poslední kus na prknech, co znamenají svět. O několik minut později, poté, co kolem vás prosviští střepy rozbité hmoty, nastoupí fiktivní blondýnka, co učaruje celý svět.

Přesun prostorem, odtikávající záběr televize, odlesk v brýlích, rašící šedivé vlasy, druhá brada, pohled na modrý obzor, váš autobus má pro vás plán. Plán pro každého. Nikdy nevíte, zda se nedojdete k rvačce, během které skončí ostrý nůž mezi stehny a nebo tvrdě sevřenými víčky. Nikdy nevíte, zda vaše místo u oranžové tyče bylo to pravé, zda jste raději neměli být zticha, bez náznaku emoce, bez jakéhokoli zpomalení… Pět dní, pět hodin, pět minut a nebo pět roků… Autobus jede, anonymní řidič s ním někam uhání, vy se díváte na spolucestující a vlastně se dáváte všanc nejvyššímu veliteli.

Možná skočíte tam, kam máte. Možná ne. Autobus vás veze a je lhostejno, zda v něm stojíte a zíráte na oranžovou tyč, nebo se díváte jak mizí za horizontem vaší nečekané zastávky. Je to exkluzivní, ale je to tak. Ne, je to tak, že záleží na každém. Na jeho prioritách, přátelích, odlesku oné oranžové tyče a žehlícího prkna.

komentáře:

 Rebelos: yeap, nooooo, ektera spojeni jso zajimava, zajimalo by mne co jsi snedl, nebo se udalo neco v citove rovine? Se mi zda, ze pokud je zivot tim autobusem, tak mne nekdo pripoutal k te tycy miliony zelez a ja se nejak absolutne nemuzu ovlivnit, co se bude dit a kam to pojede. Nevim kdo mne k te tyci pripoutal, mozna ja sam, nevim, mozna pohodlnost nemuset o nicem rozhodovat, mozna pocit, ze at se rozhodnu jakkoliv, vzdycky to bude spatne. Takhle pripoutan, mam aspon pocit , ze pokud se mi deji veci co se mi nelibi a jsou zasrane zpicene, tak je to vlastne tim , ze je nemuzu ovlivnit. Sladka pohodlnost, neridit svuj zivot.  

 Rudolf Novak: recicky, voboje. zivot si vedete tak jak si ho udelate ;) me  

 Anonymní: Beton: Ja to rikam porad! Nehulte tu travu!!! A k tomu navic pozde vecer. :-))) Ja tvrdim, ze za vsim jsou SNY a CILE. Mym snem bylo stat se kosmonautem. Jeste porad i je.:-)) Ale cil je treba dodelat VŠ nebo mit partu dobrych kamaradu....atd. Ohledne moznosti voleb, tak tady si nejsem tak jisty. Jsou okolnosti, ktere volbu neumoznuji. Bohuzel.  

 Jiryk: Kurwa, člověk jednou jede nočním autobusem, má před sebou oranžovou tyč, za zády žehlící prkno a sleduje cvrlikot kolem sebe... a oni z něho udělají blázna... ne, klid, jsem naprosto v pohodě :-) a tohle berte jen jako výpotek :-)  

 Pavel Gabzdyl: Radeji bezte volit, jinak se vase priority za chvili smrsknou tak akorat na vyzehleny pionyrsky satek a trajdat budete nanejvys po Cine nebo po Kube. No, skvele, prave jsem si vylil kafe na skripta!!!!! ůú%ˇ"_:  

 Rudolf Novak: do pice zivot do pice.cz dopice.cz prave sem si smazal celej adresar se softem, kerej sem nezalohoval bo soft se nezalohuje... kurwa... osude zmrseny... jo prectete si rozhovor na dopice.cz a bezte volit ;) gabi ma pravdu... oranzova tyc.... pivoooo  

Okomentovat