Panev

2. dubna

Můj milý deníčku. Začal jsem pracovat na bakalářce. To jsem celý já, nechám si všechno na poslední chvíli. Poslal jsem vedoucímu D. už dva maily. Lidé se dělí na tři skupiny. Na ty, kteří jeli na úplné zatmění Slunce, ty, kteří zůstali doma a na ty, kteří zůstali doma a marně čekají na odpověď od těch prvních.

20. dubna

Naháněl jsem vedoucího po celém VUT. Dá to práci, protože v kanceláři ob jedny dveře už nemají nejmenšího tušení, kde by mohl být, a ve vedlejší budově nemají tušení, kdo to ten profesor D. je. Mimoto systém číslování místností je důmyslně šifrován a nevznají se v něm studenti, vrátní ani zaměstnanci fakulty. Pokud ovšem úmyslně nemlží. Snažil jsem se působit dojmem zmateného prváka a myslím, že mi to šlo dobře, ale vrátného jsem zřejmě neoblafl.

D. jsem nakonec našel. Řekl bych, že pro pevnost Boyard už mám dostatečnou kvalifikaci. Nicméně moudro otce Fura se tentokrát nedostavilo, protože když jsem se odpoledne dostavil na smluvenou konzultaci, vedoucí nikde. Usadil jsem se vidlácky s notebookem na zem před dveře, vědom si toho, že trpělivost přináší růže. Skutečně, po hodině marného sezení jsem byl jak na trní.

24. dubna

Stálo to hodně fyzických sil, ale konzultace se nakonec povedla...

28. dubna

Posílám D. první verzi textu. Tento týden jsem vůbec nebyl ve škole.

1. května

Práce nahrubo dopsána. Posílám D. druhou verzi textu. Rozesílám ji zoufale na všechny strany, Filipovi, Terezce, Honzovi, Viktorovi, ke korekturám. Sorry lidi. :) Máte to u mě.

3. května

Jdu na studijní zažádat o zrušení zápisu předmětu Základy počítačové grafiky, což paní Mitášovou šokuje. Teprve když ji ubezpečím, že jde opravdu jen o volitelný předmět, trochu se uklidní. Myslím, že jsem na naší škole za exota, protože si nezapisuju jen to, co musím, ale i to, co mě zajímá.

Doktor Horák, známý postrach studentů matematiky, mě vítá úsměvem a slovy "pane Karas, už jsme se dlouho neviděli". Asi už mám halucinace.

4. května

Dýmka s Viktorem, který mi říká, co by ještě vylepšil. Zajímavou shodou okolností mi radí přesný opak toho, co mi už říkal Filip.

5. května

Jsem na pokraji psychických sil. Termín odevzdání se blíží, D. se nevyjádřil a zdají se mi divoké sny. Bráchovi žralok ukousl obě nohy (pohled na ty pahýly mě straší ještě teď). V dalším snu jsem šel do hudebky a učitel mi sdělil, že si on a jeho dva kamarádi hodlají zasouložit a pak se kolektivně i se ženskýma zasebevraždit. Načež mě požádal, abych jim k tomu zahrál na kytaru. Můj milý deníčku, už mi z toho vážně hrabe.

tu bí kontiňůd?

P.S.: Asi mi už fakt nadobro ruplo v bedně, protože i tenhle pamflet už popáté projíždím a opravuju sloh.