Panev

Zírám z okna a mám ponávratovou dekompresi. Včera jsem se vrátil ze třítýdenní cesty po Egyptě, ze které jsem si přivezl něco popsaných stránek papíru, fotek a dojmů. V Africe naopak nechal pět kilo živé váhy, nesčetně litrů potu a některé iluzorní představy.

Během cesty jsem si snažil psát poznámky a vyrábět fotky většinou problematické kvality. Jak budu oboje třídit, objeví se jednotlivé díly tohoto písečného leporela na Pánvi. Název jsem demokraticky zvolil sám podle krátké parodie na dabovaný pornofilm (nevěřili byste, kde všude se dá tato věta ve skutečnosti použít - nedopnutý zip na batohu, tlustý Arab snažící se narvat do metra, Viktorův křížový šroubovák ...). Zbylí účastníci zájezdu tak budou mít možnost mé urážky a jednostranné komentáře uvádět na pravou míru.

Pátek 24. března 20h, Ruzyně

Sedím v letištním baru, přede mnou slabě šumí malá plechovka s pivem a zbývá hodina do odletu. Moje představa, že když se vydám kterýmkoliv směrem z odletové haly, tak rychle narazím na Číňana s pivem a hambáčem, se ukázala jako značně naivní. Na mezinárodním letišti vládne tvrdý byznys.

Sleduju přes sklo rolující letadla a vůbec všechen cvrkot okolo. Na letišti se vlní pestrobarevný příboj ze všech koutů světa, který má jedno společné. Všichni jsou strašně cool a trendy. Uprostřed toho všeho trčí šampónek z města oblečený tak, aby se mohl vyspat na ulici. Už teď budím mírnou pozornost a to ještě relativně voním. Je na čase dopít pivo.


Letištní bar v Ruzyni. Všichni jsou čistí, voňaví a těší se na výlet.